| |||
založeno |
O úvod večera se postarala chotěbořská dívčí rocková skupina Czech Frogs, která zahrála převzaté bluesové standardy i skladby z vlastní dílny a příjemně naladila publikum na hlavní hvězdy večera. Krátce před desátou se konečně z pódia začíná ozývat charakteristický a nezaměnitelný sound kapely Hudba Praha založený na kontrastu ječivých ženských vokálů s mužskými hlasy a syrovým zvukem kytar. V ten moment posluchači (neuvěřitelná generační směsice) zaplnili sál i přilehlé balkóny a rock´n´rollový večírek mohl začít. Hudba Praha nenechala nic náhodě, neomylně vytahovala ze svého repertoáru jednu pecku za druhou, přičemž samozřejmě neopomenula zahrát Brejle, Časy zlý, Všechno je naopak i novější Maják, Divoké srdce, Maelström a mnoho dalších. Po muzikantské stránce se kapela představila ve znamenité formě. Kytarová mašinérie obou Zatloukalů podporovaná frontmanem Ambrožem dodávala písním dostatečnou říznost, obě sboristky vesele křepčily po pódiu, Malíkův saxofon tradičně čaroval s náladou jednotlivých skladeb a nová rytmika spolehlivě šlapala. Během vystoupení skupina několikrát zavzpomínala i na svého bývalého baskytaristu J.I.Wünsche a především v jeho mistrovském autorském kousku Zákon zachování energie, atmosféra v sále poprvé gradovala. Bylo 23:00, když se Hudba Praha poprvé s posluchači loučila. S tím se však nechtěli návštěvníci koncertu smířit, a tak se kapela postupně ve čtyřech přídavkových setech vracela na pódium a naservírovala své největší hity, mezi kterými nemohly chybět skladby jako Máma táta, Paralet, Pal vocuď hajzle!, Špinavý záda a další. Jako jedna z posledních písní zazněla i Vladimírem Zatloukalem zpívaná Čau Amore! I přes zhoršenou kvalitu zvuku, dvouhodinový koncert neměl slabších míst a je až s podivem, že z kapely i po letech doslova tryská energie a rockový nápřah. Hudba Praha znovu přesvědčila, že i nadále zůstává poctivým rock´n´rollem se vším, co k němu patří a náleží. V současné době skupina Hudba Praha hraje v tomto složení: Michal Ambrož – kytara, zpěv Pořadatelem akce v Oudoleni byla, jako již tradičně, skupina chotěbořáků a rovněž mezi diváky byli chotěbořáci k vidění ve více než hojném počtu. Nabízí se proto otázka, proč musíme za kvalitní kulturou stále jezdit po okolních vesnicích a vesničkách a nemůžeme si jí dopřát i v našem desetitisícovém městě. Michal Janáček |
|