Chotěbořský Courier Harry: Podruhé o zapomenuté rodačce MUDr. Zdeňce Čermákové

V roce 1897 začíná Zdeňka studovat na Dívčím soukromém gymnasiu spolku Minerva v Praze. Toto první české gymnasium pro dívky, založené v roce 1890 z popudu české spisovatelky a národní buditelky Elišky Krásnohorské, vychovávalo českou ženskou elitu. Zdeňka zde maturovala v roce 1903 a ihned nastoupila na českou lékařskou fakultu Karlovy University v Praze ( tehdy Karlo-Ferdinandovy University). Studium žen na universitě bylo v té době něčím zcela novým a neobvyklým (poprvé byla v Čechách promovaná česká lékařka v roce 1902, byla jí MUDr. Anna Honzáková). Zdeňka Čermáková promovala 16.ledna 1909, byla v pořadí 10 českou lékařskou, které udělila titul česká universita.
O prostředí v němž Zdeňka Čermáková vyrůstala víme málo. Otec byl zřejmě často na cestách za obchodem a o čtyři děti se starala matka. Podstatné však je, že všem čtyřem dětem se dostalo nejvyššího, v té době myslitelného, vzdělání, to nebylo u středostavovských rodin, kam Čermákovy patřili, zcela běžné. Marie byla absolventkou Pražské konzervatoře ( klavír), Oldřich absolvoval České učení technické a byl strojním inženýrem (se zaměřením na pivovary a lihovary) a nejmladší Vladimír studoval právnickou fakultu, bohužel zemřel v průběhu studií.
Krátce po promoci v březnu 1909 nastoupila MUDr. Zdeňka Čermáková jako pomocná lékařka do Královského českého zemského jubilejního ústavu pro děti skrofulosní, jak se tehdy jmenovala dnešní Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé v Luži –Košumberku, kam ji doporučil MUDr. Janeček. V Luži působila do 31.října, poté odešla na stáže do Všeobecné nemocnice v Praze jako hospitantka, tzn. že procházela jednotlivými odděleními a získávala praxi. V dubnu 1910 se v Praze –Smíchově seznámila, při návštěvě u pana učitele Koštálka, ředitele feriálních osad v Luži ( s nímž se zřejmě seznámila při svém pobytu v Luži), s paní Annou Geistlichovou, která usilovně sháněla lékaře pro Bašku na ostrově Krku, kde se její muž, ředitel tiskáren Politika, chystal spolu s baščanskými podnikateli založit mořské lázně. Geistlichovi trvalo pouze několik hodin, aby čerstvou lékařku přesvědčil. Potkali se 26. dubna 1910 večer a již prvního května odjížděla MUDr. Zdeňka Čermáková s Geistlichovými do Bašky.
Zdeňka Čermáková začala v Bašce ordinovat 6.května 1910 jako lázeňský lékař, ale v září 1910 žádá MUDr. Čermáková slavno opčinsko poglavarstvo o přidělení stálého místa obecního lékaře. Proč se takto rozhodla, když původně jela do Bašky jen na “prázdniny” o tom můžeme jen spekulovat.
Jaká byla mladá dr. Čermáková lékařka? Z několika zachovaných vzpomínek pamětníků je zřejmé, že obětavá a chápající a zřejmě i odborně zdatná. Kromě toho, že se věnovala balneologii, což souviselo s její funkcí lázeňské lékařky, se její pozornost zaměřila zejména na matku a dítě. Hygienické poměry v Baščanské kotlině byly na konci 19. století neutěšené a dr. Čermáková se ihned zapojila do zdravotní osvěty. Boj s pověrou a špatnými zvyky přinášel úspěchy. Dva roky po příchodu Zdeňky Čermákové do Bašky, byly novorozenci a nejmenší děti čistější a zdravější. Čermáková také vyšla vstříc potřebám svých pacientů, zřídila příruční lékárnu (v té době byla na Krku jediná lékárna v městě Krku) a často zacházela do domácností svých pacientů.. Že jí její pacienti zůstávali často dlužni, to není třeba zdůrazňovat.
V roce 1912 se Zdeňka Čermáková angažuje v podpoře Srbska a Černé Hory v I. balkánské válce. Dokonce je připravena odjet do Cetyně jako válečná lékařka, v odjezdu jí zabrání jen zásah dr. Kukaly, předsedy Českého pomocného komitétu lékařského, který vysílání českých lékařů do míst bojů organizoval. Na čí popud dr.Kukala zasáhl není známo. S největší pravděpodobností to byla matka, která zajistila účinnou intervenci, ale mohl to být i Emil Geistlich. Zdeňka, která již čekala na molu v Bašce na odjezd, tak alespoň věnovala svůj měsíční plat na podporu protiturecké koalice a začala organizovat v Bašce Červený kříž. Brzy se schůzky Červeného kříže proměnily v diskusní klub s ostře národoveckým zaměřením.
V lednu 1914 podala Zdeňka Čermáková výpověď z funkce obecního lékaře. Zdůvodnila to tím, že se cítí službou vyčerpána, že její rajón je příliš velký a že jí chybí podpora obce, zejména pokud jde o služební byt. Její vztah s představiteli Bašky byl v té době dosti napjatý. Po vypovězení války Srbsku 28.července 1914 byli v Bašce zatčeni místní přední, “protirakousky” orientovaní, představitelé. Zdeňka Čermáková se ocitla na seznamu také, zatčena však nebyla. V její prospěch zasáhl okresní hejtman dr.Karel Lussina, který Čermákovou obdivoval (nebyl ostatně v té době sám, komu půvabná a vzdělaná Češka učarovala) ucítil svou příležitost. Využil situace, že se krčský lékař dr. Aldo Benevegna odstěhoval a dr. Stanić, který ho měl nahradit, byl povolán do armády a jmenoval mladou lékařku na místo okresního lékaře. Nastoupila 1.8.1914. Nebyla však jediným lékařem na Krku, jak se traduje, sama Čermáková uvádí jistého dr. Nagi, který byl lékařem v Punatu. Čermáková nebyla ve funkci okresního lékaře dlouho. V létě 1915 onemocněla malárií. Po složitých tahanicích s vojenskými úřady, protože ostrov Krk se stal, po otevření italské fronty, válečným územím, odváží 4.listopadu 1915 Karel Čermák svou dceru do Prahy. Krčský pobyt měl ještě jedno zakončení, o kterém se příliš mnoho neví nebo nemluví. Čermáková a Lussina se sblížili natolik, že Zdeňka začala pomýšlet na vdavky.
V lednu 1916 nastoupila do nervového sanatoria dr. Kosáka a dr. Fišera ve Veleslavíně u Prahy, jako lékařka. Do tohoto sanatoria byla v květnu 1918 hospitalizována žena prvního československého presidenta Tomáše Garrigua Masaryka Charlotta. Charlotta Masaryková trpěla hlubokými depresemi a celkovým zhroucením, fyzickým ale zejména psychickým, jako důsledek dlouhotrvajících policejních represí vůči ní a jejím dětem. MUDr. Zdeňka Čermáková byla její ošetřující lékařkou a do jisté míry zřejmě i společnicí.
V roce 1921 se dr.Čermáková překvapivě vrací s Geistlichem do Bašky, ovšem pouze jako lázeňská a soukromá lékařka. V Bašce působí v letech 1921 až 1923 vždy jen v sezóně, od května do října, na zimu se pravidelně vrací do Prahy. V těchto letech postihly Zdeňku Čermákovou osudové ztráty. V roce 1921 se Karel Lussina oženil a tím 37leté Zdeňce definitivně sebral naději, že se vdá. V roce 1922 umírá Emil Geistlich a v létě roku 1923, během jednoho týdne, umírají oba Zdeňčiny rodiče. Na podzim 1923 se Zdeňka Čermáková ještě vrací domů, do Prahy. Co se pak stalo mezi sourozenci nevíme, ale muselo to být něco, co zásadně změnilo Zdeňčin osud.
A tak, na rozdíl od jiných let, se v roce 1924 vrací do Bašky již v lednu, zřejmě pevně rozhodnuta, že tam již zůstane. Své rozhodnutí dodržela, do Prahy a do Čech se již nikdy nevrátila. V Bašce se ujímá opět své staré úlohy, obětavé lékařky. Někdy kolem roku 1926 se stává občanskou Kraljeviny SHS (Jugoslávie)a tím pálí poslední most, který ji spojoval s rodnou vlastí. Jediným pojítkem nadále zůstává její sestra Marie a její děti, které jugoslávskou tetu navštěvují pravidelně každé léto, až do vypuknutí II. sv. války a také rodina Emila Geistlicha, zejména vdova Anna, která se svojí dcerou Annou Havlíkovou vede dál hotel Baška. Rodnou vlast jí připomínají každé léto i lázeňští hosté. Češi až do vypuknutí války mají v Bašce stále převahu mezi ostatními lázeňskými hosty. Doba, kdy se rozhoduje, že se stane jugoslávskou občankou, koresponduje s dobou, kdy zřejmě zcela rezignuje na osobní cíle, rodinu i partnerství a rozhoduje se, že se bude zcela věnovat svým pacientům. V té době je jí 42 let a je stále pohledná a atraktivní žena.
Čermáková potom již sdílí osud svých pacientů. Její obětavost se stává legendou. Jako jeden z málo lékařů na Krku navštěvuje pacienty v jejich domech a to bez ohledu na rozlehlost jejího obvodu. Má ráda děti, snad tím víc, že jí osud nedopřál vlastní.Ošetřuje své nemocné na “dluh” a stejně tak na “dluh” jim poskytuje léky i když ví, že mnozí jí to nebudou nikdy schopni vrátit. Je v Bašce po dobu italské a německé okupace, prožívá s nimi první roky po válce. Další vývoj ji zcela odlučuje od rodné vlasti, mezi Titovou Jugoslávií a komunistickým Československem se na mnoho let uzavírají hranice. MUDr. Zdeňka Čermáková dál věnuje své síly své jak sama říká druhé vlasti Jugoslávii. Její příjmy soukromého lékaře jsou velmi malé, často žádné, pacienti jí neplatili. V roce 1952, tedy ve svých 68 letech, žádá, aby byla ustavena jako stálý lékař ve státní službě. To by jí zajistilo pravidelný příjem. Žádost byla zamítnuta. Čermáková se ocitla téměř bez prostředků. A tak slouží jako soukromá lékařka, odkázaná na nejisté honoráře, až do roku 1959, tedy do svých 75 let. Důchod jí byl vyměřen velmi pozdě a nebýt pomoci přátel, neměla by často ani na stravu. To málo co měla rozdala potřebným a na sklonku jejího života jen pár nejbližších vědělo, že teď je to ona, kdo potřebuje pomoc. A tak 8. dubna 1965 z Bašky odešla do Domu za starije i nemoćne osobe ve Volosku, Opatija. Zde zemřela 16. ledna 1968 v 18.30 hodin. ve věku nedožitých 84 let. Pohřbena je v Bašce na Krku, na hřbitově u sv. Ivana vedle hrobu svého přítele a zakladatele lázní Baška Emila Geistlicha. V Bašce je jejím jménem pojmenována ulice a zdravotnické středisko.
Jakékoli informace o zmíněných Čermákových či Buršových pošlete prosím na e-mail: chrudina@iol.cz
Ladislav Chrudina, Praha