| |||
založeno |
|
Fotky autora jsou zcela dole na konci článku Zpočátku, hned po příjezdu do Basry, bylo nepříjemné poznání světa, do kterého jsem se dostal. Jih Iráku a Basra zejména je lokalita značně poznamenaná politickými konflikty. Zatímco Bagdád (slovo je složenina významu "krásná zahrada") je hluboko ve vnitrozemí, region Basry po dlouhou dobu trpěl válkou. Ať již válkou Irák-Írán, iráckou invazí do Kuvajtu, nebo touto poslední, spojeneckou Enduring Freedom. Asi i to ovlivňuje přátelské myšlení a pohostinnost místních obyvatel. Město samotné má jeden a půl miliónu obyvatel, ale veškerá zástavba je, až na několik málo výjimek, jen dvoupatrová a nižší. Nechápu, kam se všichni ti lidi vejdou. Vše se rozkládá na pravém břehu řeky Šatt Al-Arab, která je soutokem Eufratu a Tigridu. Mimochodem u tohoto soutoku je dosud strom Adama a Evy. Paralelně s tokem řeky jsou v podstatě jen tři hlavní ulice, propojující severní a jižní okraj města. Orientace ve městě není zvlášť složitá. Na významných křižovatkách jsou jedinečné památníky, podle kterých se lze orientovat. Severní a východní okrajové části tvoří chudší rezidenční čtvrtě (něco podobného je na prvním obrázku), bohatší je jih. Tam je i mnoho vil, zahrad, palem (v Iráku je 80% všech palem světa!). Na jižním okraji se rozprostírá areál Saddámových paláců, pro běžné lidi zapovězených. V nich nyní sídlí britské velitelství a je od nich přes řeku vidět až do Íránu. Ještě jedna věc prý pomáhá orientaci. Mě však moc ne. Je tu celá síť vodních kanálů, dokonce jsou některé využívány jako vodní transportní cesty a slouží i k rybolovu. Pro mě jsou všechny kanály stejné, stále si myslím, že už jsem na tom místě byl, ale není tomu tak. |
|
Co se počasí týká, je zajímavé, že oproti Kuvajtu, jehož hlavní město leží asi 150 km jižněji, je zde o poznání tepleji. Méně často i prší. Zatím asi dvakrát a to ještě jen pár kapek. Kuvajt City je na pobřeží a klima je zpříjemňováno vodami oceánu. Již ve středověku sem do Basry byli za trest posíláni neloajální úředníci. Ani v noci se neochladí. Přes den odpoledne je to jako v troubě. V místech, kde proudí horký vzduch z chladičů elektrocentrál, nebo výměníků klimatizací, je ještě tepleji. To nehovořím o místech, kam PRAŽÍ slunce. Kolikrát váhám, mám-li vůbec někam chodit. A to jsou místa ještě exponovanější. Například v kuchyni, kde se vaří a peče, je i přes devadesát stupňů. V nemocničním areálu je také hrubě nad čtyřicet, takže se ani běžným způsobem nedá změřit tělesná teplota(!). Ve sprchách je to lepší. Voda je stále teplá, ať zvolím na vodovodní baterii teplou, nebo studenou vodu. Snad na léto seženeme ochlazovače, aby nehrozilo nebezpečí opaření. Jízda autem bez klimatizace je nepříjemná. Cestovat se dá bezpečněji přes den, v noci zase nesvítí "mozol", teplo však je stále. Celá šestiproudá dálnice z Kuvajt City na sever do Iráku je osvětlena pouličním osvětlením. Na hranicích světla končí. Že jsme v jiné zemi, poznáme podle nekvalitní a neonačené silnice a také podle přejezdu mnoho metrů širokého a hlubokého protitankového příkopu, táhnoucího se podél irácko-kuvajtské hranice. Saddám jej vybudoval ještě před poslední válkou, aby si kryl záda od proamerického Kuvajtu. Také provoz je jiný. V Kuvajtu jezdí mnoho velkých a terénních aut. V Iráku, na kterém se podepsala ekonomická blokáda, jsou vidět většinou stará a otřískaná auta převážně japonské výroby. Ještě pro představu posílám průběh denních teplot ve čtvrtek 12.6.2003. Chladno není ani v noci. |
v grafu mají být popisky os obráceně, vodorovná osa je čas, svislá teplota a vlhkost
čas | 1:00 | 2:00 | 3:00 | 4:00 | 5:00 | 6:00 | 7:00 | 8:00 | 9:00 | 10:00 | 11:00 | 12:00 | 13:00 | 14:00 | 15:00 | 16:00 | 17:00 | 18:00 | 19:00 | 20:00 | 21:00 | 22:00 | 23:00 | 0:00 |
teplota | 34,8 | 32,5 | 33,1 | 33,7 | 31,2 | 30,4 | 31,9 | 34,2 | 39,9 | 42,5 | 47,8 | 48,3 | 47,3 | 48,5 | 50,3 | 49,2 | 48,4 | 47,5 | 43,8 | 41,2 | 39,3 | 38,4 | 35,6 | 35,6 |
vlhkost | 18,5 | 21,9 | 20,5 | 20,0 | 21,5 | 26,3 | 21,9 | 20,2 | 18,1 | 17,8 | 14,0 | 12,5 | 11,6 | 11,3 | 10,1 | 8,7 | 9,0 | 9,2 | 11,2 | 14,0 | 14,7 | 15,3 | 24,6 | 19,4 |
* Fotografie z Iráku: P.D. pro Chotěbořského Couriera |
Chudší obytná čtvrť
Bydliště té chudší vrtvy obyvatel Basry. Beze změn již mnoho let před válkou.
Průmyslová oblast
Arabská Coca Cola, nejen arabsky popsaná plechovka, ale vyrobená v Íránu.
Pohled do chodby s atriem budovy velení polní nemocnice.
Jiný pohled do téže chodby.
Pohled na původní iráckou vojenskou nemocnici, ze zadu za ní je náš camp.
A tady je ten zadní prostor irácké nemocnice s naším campem.
Budoucí česká základna. Plocha části logistické základny za vojenskou nemocnicí. Tak vypadal močál před rekultivací, dnes unese i třicetitunový truck.
Pohled do letadla s naší přepravovanou technikou.
Odlet bude za chvíli...
To bylo pár fotek z našich začátků v Basře. Příjezd byl nepovzbudivý. Dnes už žijeme jako lidi.