založeno
since
1998

Na hlavní stranu
Chotěbořského Couriera

Na hlavní stranu
domény www.harry.cz

Konečně zase na spojení
Náš rodák píše z vojenské polní nemocnice v Iráku
Autor: ing. P.D., arabista VPN Basra, Irák	Vydáno: 14.6.2003
Odkazy k článku: Informace o Iráku: Státní zřízení, mapky, irácká armáda, druhy, typy, počty vojáků a bojové techniky Zahraniční mise v Iráku na webu Ministerstva obrany Vojenská polní nemocnice v Basře na webu Ministerstva obrany
Článek dosud četlo čtenářů:

Fotky autora jsou zcela dole na konci článku

Konečně zase na spojení

Od včera tedy jsme “světoví” a můžeme odesílat i něco z našeho života v kempu Basra po internetu.

Posílám pár fotek a doufám, že jsou ještě čitelné. Na fotkách je vidět styl ubytování v Camp Dohá po příjezdu do Kuvajtu, pak několik žánrových obrázků z místního světa.

Proběhlo hodně událostí, mnoho dojmů. Život však běží jako kdekoli jinde.

Začátek byl skutečně jako na vandru někde pod stanem. Obydleli jsme sice budovu bývalé polikliniky, ovšem ta byla v zuboženém stavu. A nejen ona. Celá země je poznamenána vládou jedné osobnosti, která využila svého osobního, politického i ekonomického vlivu. Výsledkem je společnost lidí s daleko většími ambicemi, než je realita jejich promarněných životů. Mnozí zemi opustili, mnozí již tuto šanci neměli. Generace středního věku je relativně vzdělaná, ale mladší lidé ztratili své životní perspektivy. Nebylo, co by je táhlo. Nemohli bez svolení Saddámových pohůnků cestovat, nemohli být ve státních institucích, měli omezené možnosti vzdělání.

Spojeneckou invazi vítali jak vzdělaní, tak negramotní, staří i mladí. Jen aby bylo poté. Obavy jsou však právě z budoucnosti.

Co mě překvapilo, že nejen školství až do stupně univerzit je ZDARMA, ale i elektřina a telefonní hovory! Zřídit telefon byla pro mě otázka hodiny. Lze však volat jen vnitrostátně, žádnou arabskou cizinu natož západní země.

V dálce jsou vidět ohně zapálených ropných vrtů, denně černý kouř ze zapálených hromad odpadků. Odpady jsou vůbec svéráznou záležitostí. Jednoduše se vynesou odpadky na ulici. Vše “potřebné” si někdo rozebere. Zbytek tvoří smetiště uprostřed ulic. Včera jsem ale byl překvapen, že jsou postupně ulice uklízeny. Údajně to platí Britové.

Kanalizace není. Úroveň spodní vody je tak vysoko, že nelze ani vykopat kanalizaci, či základy domů. Splašky se v lepším případě vozí do pouště za město. Tam již na ně čekají děti, aby se v nich mohly čachtat. Fuj... Na něco jako nebezpečné odpady se tu teda nehraje.

O dojmu z příjezdu jsem se již zmínil. Nebyl jediný. Po přejezdu hranice z Kuvajtu se změnil ráz krajiny. Ne klimaticky, ale objevovali se mávající lidi u silnice (nebo to snad byla dálnice?). V Kuvajtu nebyl nikdo. V Iráku se občas  vynořil přízemní baráček s plochou střechou. Bosé děti. Osel. Oslíci tahali i několikametrákové náklady železa z rabované železárny. Rabuje se cokoli, kdykoli. Rabující bandy se ostřelují navzájem, zloděj okrádá zloděje. Je to jediná střelba, která je po setmění slyšet (a někdy i vidět). Je tu ale bezpečněji než před léty na území bývalé Jugoslávie.

Co bylo ale pro mě nejhorší, byl zápach, puch, smrad.

Basra s jedním a půl miliónem obyvatel leží jen o málo výše, než je hladina moře. Slaná voda prosakuje mnoho kilometrů do vnitrozemí a tak i v Basře je soli více než dost. Půda je prosolená a bahnitá močaliska i uvnitř města vytváří zdroje hnilobou prosyceného vzduchu.

Museli jsme proto začít rekultivací ploch, na nichž jsme chtěli vybudovat naší budoucí základnu. Kontaminovanou půdu odvést, navézt písek, zhutnit a položit vrstvu štěrku. Požadavky jasné – povrch musí unést těžké nákladní auto pokud možno i s nákladem. Najatá místní firma si poradila a výsledek byl překvapivě dobrý.

Zajímavé pro nás bylo, že k zhutnění a zpevnění používají slaný písek, jenž pak zalijou vodou. A navrch vrstva štěrku, aby se neprášilo. Tím je hotovo.

Polní nemocnice i s veškerým technickým a logistickým zabezpečením zabírá poměrně velkou plochu. Bude k dispozici okolo 25 tisíc m².

Zvláště zpočátku se tu střídalo mnoho lidí od novin a televize. Některé zprávy a reportáže jsou pravdivější, jiné smyšlené. Některé vzbuzují úsměv. Co se však divíme, neznalost místního prostředí a jazyková bariéra způsobuje, že si novináři skutečnosti domýšlejí. V MFD z 25.4. je např. článek o “Panu Voda”, jak údajně je mezi místními přezdíván bývalý velitel českého kontingentu gen. Lupuljev. Ve skutečnosti je tak voláno na KAŽDÉHO cizince s žádostí o vodu. Znamená to “pane, vodu” (“Mister, water!”).

Ani o dětech poleptaných kyselinou tu nikdo neslyšel. Několik osob popálených neodborně delaborovanou municí, to ano, ale kyselinou…?

Co se teplot týče, ani k ránu není méně než 35°, takže dobře je tu revmatikům. Tento týden jsem byl sice lehce nachlazen, ale to jen díky prudkému zchlazení klimatizací. Na pokoji udržujeme okolo 25-26°C. Teploty však nadále porostou. Přes poledne byly již 50° a o prázdninových měsících to bude spolu s vyšší vlhkostí normální.

Počítač s internetem mám naštěstí jen tři metry od svých dveří, takže mi stačí podívat se, zda je volno a případně přiskočit si zamejlovat. Jsou tu dvě stanice připojeny pro zhruba 300 lidí, což je dost málo. Původní vysokorychlostní satelit se z těžkopochopitelných důvodů nerealizoval, takže jedeme "jen" po speciální satelitní telefonní vojenské lince. Sen o bezdrátovém napojení všech počítačů je stále jen snem. Údajně ani nejde o peníze.

Peníze jsou tu velmi zajímavým fenoménem. Jak víme, platí se jimi za zboží, smlouvá se o nich, sbírají se jako již neplatné suvenýry, sleduje se jejich kurz, vydělávají se jako plat a dokonce tvoří poklad. O jednom vím i já. Mnoho tun iráckých mincí v bývalém Saddámově paláci, to je zážitek. Mnohé jsou stále platné, ale jejich kurz je tak bídný, že na jednu colu jich je potřeba několik kilogramů. Jako suvenýr však jsou perfektní, možná by se jimi i dala vykachlíkovat koupelna. Určitě by to bylo levnější, než klasicky.

Zdravím Harryho, tebe i čtenáře, zase někdy napíšu.

Ahoj, P.

Fotografie z Iráku: P.D. pro Chotěbořského Couriera

Na hlavní stranu Chotěbořského Couriera

Na hlavní stranu domény www.harry.cz

Na stranu CHnet