 |
|  | |
| |||
založeno | |||
|
| | |
| |||
založeno | |||
|
S laskavým svolením šéfredaktora Chotěbořského Echa Stanislava Pavlíčka a autora článku Pavla Fialy uveřejňujeme text rozhovoru z říjnového čísla 8/2004 Chotěbořského Echa. Důvodem není sebepropagace, ale spousta internetových odkazů v textu rozhovoru (vyznačeny zeleně), které v papírovém Echu pochopitelně fungovat nemohou, kdežto v našich novinách je třeba rádi prozkoumáte. Potkáváme se spolu v našem městě, v jeho blízkém okolí, nedaleko od našeho domova. Zdravíme se. Nebo se míjíme bez povšimnutí. Nemůžeme se všichni znát. Přece jen. Můžeme o sobě něco vědět. Každý z nás je něčím zajímavý, jedinečný, osobitý… Letní rozhovor s panem Jiřím Poděbradským a jeho spoluvydavatelem internetových novin, proslulým bobtailem Harrym Pěkný den pane Poděbradský, ahoj Harry! | | ||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
| Na lidi štěká, avšak nekouše – většina kolemjdoucích netuší, že výhružným štěkotem upozorňuje na nutnost pohladit jej po hlavě (čert tomu však věř!). Není členem žádné politické strany, což mu umožňuje nezaujatě sledovat dění všude v Chotěboři i okolo…” ...a ještě vím, že s Vámi “začal vydávat internetové nowiny (kvůli čemuž se naučil číst a psát) v červnu 1998…” A ještě vím, že 24. 7. 2004 oslaví Váš pes Harry deváté narozeniny. |
|
| Co Harry dostane a hlavně: Jak jste přišel na nápad vydávat internetové noviny? Jak to všechno začalo, pane Poděbradský? Jako každý rok dostane svoje oblíbené psí mlsky, o narozeninách ve větším množství a velikosti. A budeme se mu věnovat celý den, je to hodný pes. Verze o tom, jak to začalo s novinami, jsou dvě. Jedna je legendou a druhá skutečná. Legenda praví: Harry jevil odmalička zájem o internet a o čtení novin a proto jsem ho naučil číst a později i psát na speciálně pro psy upravené klávesnici. Skutečně to začalo tak, že na jaře roku 1997 jsem se připojil prvně k internetu a po jeho ročním průzkumu jsem usoudil, že bych rád začal tvořit internetové stránky. Tou první byla Harryho stránka (psích stran je v síti mnoho, zvláště v zahraničí). Takové stránky jsou však téměř vždy statické, tedy neměnné a asi i proto mne napadlo vydávat místní noviny na internetu. Před šesti lety jsem to tedy zkusil a nulté číslo vyšlo u příležitosti Avalconu dne 30.6.1998 (k vidění je v Chotěbořském Courieru dodnes). Mohu-li to shrnout, vedly mne k tomu dva důvody. Chtěl jsem, aby existoval aktuální regionální internetový list, psaný ovšem poněkud netradičně a věřil jsem, že se tak naučím základy tvorby internetových stránek. Co bylo největší úskalí těch šesti let? Najít grafickou a obsahovou podobu a koncepci. K té trochu optimální jsem se dopracoval po 3 – 4 letech. V té době jsem pochopil, že hlavním posláním novin je informovat a omezil jsem na minimum své vlastní komentáře. Předpokládalo to však spolupracovníky. Díky tomu, že lidé Couriera začali dost číst, začali také dost přispívat do jeho obsahu. Já jsem také upustil od psaní rozsáhlých textů. I ty ponechávám čtenářům. Věřím, že Harryho noviny vyplňují informační mezeru, protože Chotěbořské Echo je poněkud jinak zaměřené a vychází jen 10 krát v roce. Mým krédem je: Informace ke čtenářům co nejdříve. Kolik času denně věnujete Harryho nowinám? Jednoduchá odpověď zní: dvě až tři hodiny denně. Shromáždí-li se více fotografického materiálu, pak je třeba věnovat jim více času. U tištěných novin existuje pojem náklad, také se dá zjistit, kolik se jich prodalo. Jak se dozvíte, kolik mají Vaše nowiny čtenářů? Máme vestavěné počítadlo čtenářských přístupů (nikoli čtenářů) – jednak hlavní a také vedlejší (u Harryho Novinek a u Sportovních stran). Podle mých informací nejsou však počítadla příliš přesná. To, že ukazují méně přístupů, je dáno mechanismem jejich činnosti. Průměrně máme 200 – 300 přístupů denně. Rekord byl asi 3000 přístupů v den, kdy v Bílku havarovaly dvě vojenské stíhačky. Nejčtenější jsou denně aktualizované Harryho Poslední Novinky. Za celou existenci Couriera Harryho bylo už přes čtvrt milionu čtenářských přístupů. Existuje i Harryho doména pro čtenáře v zahraničí. Víte, kolik jich máte v cizině? Já to odhaduji na několik desítek vesměs bývalých Chotěbořáků žijících trvale v cizině (od USA po Austrálii) nebo v zahraničí pobývajících dočasně, např. na služební cestě nebo dovolené. Není to tak dlouho, co Vaše Harryho nowiny chválil majitel snad nejznámějších internetových novin – dnes již legendárního Neviditelného psa - pan Ondřej Neff. Určitě Vám tím udělal velkou radost. Znáte pane Neffa? Ano, pana Neffa znám osobně. Setkali jsme se na jednom Avalconu. V kontaktu jsme hlavně e-mailově. On zná naše noviny a já jsem pilným čtenářem těch jeho. Někdy nám čtenáři vytýkali, že se po panu Neffovi opičíme, ale není tomu tak: Neff píše o psu Bartovi, kdežto naše noviny píše pes Harry o lidech. Může se při vydání internetových novin zažít také legrace? Jaká například? Moc legrace přitom člověk neužije. Spíš jsou někdy legrační reakce čtenářů, když se s důvěrou obracejí na naši redakci se svými dotazy. V poslední době např. dotaz, která firma z Chotěboře by byla ochotná udělat v jedné vsi nedaleko septik. Tak jsme ji našli a doporučili. Také se nás jeden Američan shodného příjmení ptal, zda nejsme (on a já) potomci českého krále Jiříka z Poděbrad. Jeho jsme s Harrym museli zklamat, Jiřík měl syny nezdárné a bez potomků… Ale díky vydávání novin jsme se seznámili s řadou zajímavých lidí a zvláště chotěbořských rodáků. Je léto, čas dlouhých dní a vlahých nocí, doba dovolených a prázdninových dobrodružství. Jak vypadá dovolená podle Vašeho gusta? Já nejsem cestovatel. Čím jsem starší, tím méně rád cestuji. Dovolenou trávím nejraději doma, kdy si program volím sám dle chuti, a vezmeme-li v úvahu, že již patnáctým rokem podnikám (já raději říkám sebeživím), ani na ni nezbývá čas. Myslím, že jsme za tu dobu byli na dovolené mimo domov dvakrát. Jaké máte koníčky? Co děláte rád ve volném čase? Koníčků mám poměrně hodně, protože zrozenci Vah jsou zvídaví. Pokusím se je seřadit podle důležitosti: 1. počítače a internet, 2. astronomie a kosmonautika, 3. sci-fi literatura a literatura vůbec, 4. hudba – jsem pamětník rokenrolu a “bigbíťák”, navíc mám rád multiinstrumentalisty, jako jsou např. Mike Oldfield a Jean Michel Jarre, jejich CD sbírám, 5. stará historie lidstva a první civilizace, 6. záhady a zvláště UFO, 7. řadu let nakupuji hardware i software pro tvorbu hudby na počítači, ale čas na to budu mít až v důchodu, 8. létání letadly na počítačovém simulátoru, 9. vydávání internetových novin – tomu věnuji nejvíce času Mnohé zpovídané osobnosti rády uvádějí jako koníčka svá vnoučata, to myslím není zrovna vhodná formulace, to je záležitost lásky, nikoli hobby. To se týká samozřejmě i bobtaila Harryho. Jste sportovec? Na první pohled je to myslím na mně vidět, že nejsem. Jsem ale velký televizní fanda hokeje, fotbalu, formule 1 a atletiky, a také olympiád. Jednoduše řečeno, rád sleduji sportovní přenosy z vrcholných sportovních akcí, domácí soutěže mne už tak nezajímají. V jakém jste se narodil znamení a jaké je Vaše šťastné číslo? Já jsem ve Vahách. Z astrologického hlediska jsem typická Váha, jak v kladném, tak záporném smyslu. Šťastné číslo? Řekněme, že 13 – pro mne tedy rozhodně nešťastná není. Doplním ještě svůj šťastný den – pátek. V pátek jsem se narodil a řadu let proto praktikuji zvyk v pátek si užívat a nahrazovat to prací o víkendu. Vím, že jste vychoval dcery. Máte vnoučata? Dcery mám dvě. Mladší Olga žije s rodinou zde v Chotěboři, zatímco starší Martina bydlí a pracuje v Brně. Zastávám názor, že děti jsou pro výchovu a vnoučata pro radost. Tu mi přináší všech pět vnoučat – Nela (16 let), Petr Silvestr (15), Vojtěch (10), Mikuláš (6) a Zuzanka (3). Teď Vám položím svoji tradiční otázku. Jaký máte vztah k městu ve kterém žijete? Dnes už, jako kdybych byl rodák. Bydlím zde totiž od roku 1973. Na Chotěbořsko jsem přišel ještě o deset let dříve – do Malče, ve svých dvaceti. Výhled na Železné Hory ze silnice za zámkem mne fascinuje od prvního dne dodnes. Přibyl k němu ještě pohled na stejné panorama od Svaté Anny. To, že jsem byl členem dvou Zastupitelstev a jedné Rady města, snad svědčí o tom, že jsem se snažil pro Chotěboř něco udělat. Věřím, že dodnes se tak děje prostřednictvím Couriera. Dříve jsem se snažil dělat něco ve Svazarmu, kde jsme založili počítačový Klub elektroniky, v kultuře, rád jsem hrál divadlo, dělal diskotéky a hudební pořady. Mám tu spoustu známých a také několik spolehlivých přátel a kamarádů. Jedním slovem řečeno, už dávno jsem Chotěbořák! Chotěboř se díky zápalu několika nadšených lidí stala v posledních letech mekkou příznivců fantazie. Mám jednu otázku z této oblasti. Řekněme, že máte 10 milionů Kč. Kam s nimi v Chotěboři nejdřív? Na to mohou být různé názory. Já mám tento: V každém volebním období je třeba udělat pro Chotěboř jednu věc většího významu. Proto jsem byl zastáncem budování krytého zimního stadionu. Ty peníze bych tedy věnoval na dobudování a změnu tohoto objektu na víceúčelovou sportovní a kulturní halu. A ještě bych se snažil z té částky něco oddělit a věnovat na aktivity pro volný čas dětí a mládeže v nejširším smyslu slova. |
Pane Poděbradský, náš rozhovor vzniká z důvodu mých časových možností v předstihu. Vyjde po prázdninách (které drží i ECHO) v druhé polovině října. Předcházely mu dialogy s učiteli Jaromírem Hruškou a Renátou Piklovou. Minimálně kantorství s oběma máte společné a s panem Hruškou i rodiště. Myslím, že se o tom rád rozpovídáte. Přesně je to tak, že rodiště s panem Hruškou společné nemáme. Já pocházím z Dolní Březinky (obce mezi Ledčí a Světlou nad Sázavou). Ale do školy a na gymnázium jsem již chodil do Ledče s Mirkem. Ve dvaceti jsem přišel z fakulty do Malče rovnou učit (byl nedostatek učitelů) a přitom jsem zároveň ještě dva roky dostudovával. Po třiadvaceti letech kantořiny v malečské škole jsem přešel do Chotěboře, nejprve do Domu pionýrů a mládeže, kde jsme budovali první počítačovou učebnu, tehdy ještě se ZX Spectrumy (tam jsem vlastně přišel po Mirkovi Hruškovi, který tam krátce byl šéfem). Od roku 1988 jsem působil tři roky na zdejším gymnáziu. Podařilo se nám tam spolu s dnešním ředitelem této školy Vladislavem Smejkalem vybudovat první učebnu s PC. Já jsem totiž kromě své aprobace, tedy matematiky a fyziky, učil také informatiku a výpočetní techniku. Z kantořiny jsem ale odešel v roce 1991, kdy mne zlákalo dělat svého koníčka (tj. počítačové služby) jako svou živnost. Čtete ještě něco jiného než internet, pane Poděbradský? Je například kniha, vedle psa, Vaším nejlepším přítelem? Zcela určitě. Odmalička jsem byl v ledečské knihovně pilným čtenářem a měli mne tam rádi. Od té doby, co si vydělávám, si už ale knihy kupuji. Kromě již zmiňovaného sci-fi žánru (mám např. všechny romány o Duně) mám rád moderní českou (sbíral jsem Vladimíra Párala), anglickou a americkou literaturu (zvláště sbírám Haileyho a Clancyho romány) a také literaturu faktu (zvláště knihy o kosmologii, Hawkinga, Greena apod.). Na mém stole jsou stále odborné časopisy. Bez nich to v mém oboru nejde. Ale noviny už v papírovém vydání nečtu, jen na internetu. Můžete si vybrat z nabídky čtyř standardních českých televizních programů (ČT1, ČT2, Nova, Prima). Který? Kvůli naučným programům je mým favoritem ČT2. Kdybych měl možnost satelitního televizního příjmu pak bych ze stejného důvodu volil Discovery. Ale vždy se něco dobrého ke sledování najde i na ostatních televizích. Rád se podívám na dobrý film. Vadí mi, že ty jsou vysílány, bohužel, až pozdě večer, či v noci. Nyní, kdy mi bylo dopřáno dožít se předdůchodového věku, mám rád seriály typu rodinné ságy. Ale dost často dávám přednost internetu a DVD filmům před televizí. Ptám se Vás na Vaše internetové TOP-TEN, tedy na Vašich deset nejoblíbenějších internetových adres…
Ovšem raději byste se měl zeptat na 100 oblíbených, pak by má odpověď byla přesnější… Ještě jednu adresu musím uvést. Harry by mohl mít námitky, kdybych návdavkem nepřidal adresu jeho kamarádky fenky bobtaila Aurore (www.aurore.cz). Poslední otázka je pro Tebe Harry. Kam Tě nejraději chodí páníček venčit? Sbírá po Tobě? A co říká na městské poplatky ze psů? Můj pán mě chodí venčit jen zcela výjimečně, protože jinak se mnou chodí pravidelně můj druhý pán Štefan. Mám rád dlouhé procházky a cestou ho silně protáhnu! Štefan má sáčky a sbírá, co kde vypustím. Moje oblíbená trasa je Šumperská ulice, Geofond, Libická Lhotka. Teda výše poplatků za psy mi vůbec nevadí, moji páni a panička je za mne rádi zaplatí, já jsem tady totiž dalším členem rodiny. K šestým narozeninám Vašeho Chotěbořského Couriera Vám jménem všech jeho vděčných pravidelných (mezi ně patřím) i těch příležitostných čtenářů přeji dobrý zrak, pilné dopisovatele, zvídavé čtenáře, radost z Vašeho bobtaila, rychlý přenos dat, bohatou inspiraci, pevné zdraví, štědré sponzory, krásné počasí, spolehlivou protivirovou ochranu a splněná přání. A Harrymu teď rád dám pamlsek. Harry !… S panem Jiřím Poděbradským a jeho bobtailem Harrym se dne 29. června 2004 v jejich bydlišti rád setkal a pro Chotěbořské Echo rozmlouval Pavel Fiala (Vše ostatní na adresách www.harry.cz nebo www.courier.harry.cz nebo www.noviny.harry.cz, Poznámka autora: rozhovor vznikl v předstihu. |
