| Vše proběhlo bez problému, strážník se se mnou loučí se slovy: „ psa máte na vodítku , tak je vše v pořádku..“, načež jsem zabručela že: „ ..to není v pořádku!“ a kráčela jsem pryč. Potkala jsem pejskaře s volně pobíhajícím psem vracejícího se k městu. Varovala jsem ho před strážníky, ale on odvětil, že už ho stavěli dvakrát a mávl nad nimi rukou. Při zpáteční cestě jsem byla ráda, že má Beník jen šest kilo. Domů jsem ho musela odnést, protože se nemohl postavit na tlapky rozežrané solí. Technické služby solí nejen silnice, ale i chodníky! Není to snad městskou vyhláškou zakázáno! Nebo vyhláška platí jen pro někoho?
Platit nemalý tisícikorunový příspěvek do městské pokladny je v pořádku, ale co udělá město pro nás a naše čtyřnohé kamarády?
V médiích slýcháváme o psech lavinových, policejních, slepeckých. O těch, kteří pro nás lidi nesobecky a neúnavně nasazují život . Jsou nenahraditelní u „autistických“ dětí, kterým otevírají brány k nám – do našeho světa.
Ale jsou to i psi bez speciálního výcviku, kteří dokážou vrátit usměv do tváře starým osamělým lidem.
Poznatky ze studia psí psychiky nám říkají, že pes je vlastně dvouleté dítě. Jeho emoce jsou s těmi dětskými téměř totožné. Podobně reaguje na to, když zůstane doma sám či v neznámém prostředí.
Na sídlišti je voříšek, který patří rodině s dětmi. Od mala si s nimi chodil hrát, pobíhal a dováděl i s ostatními dětmi. Byli si rovnocenní partneři pro všechny lumpárny. Pak přišla městská vyhláška, která zakázala volné pobíhání psů na sídlišti na Chmelnici.
Pejsek už si s dětmi hrát nesmí. Dovedete si představit, jaký zmatek a bolest u srdíčka by jste způsobili svému dítěti, kdyby jste mu řekli, že už si s kamarády nesmí chodit hrát?!
V Chotěboři je nás pejskařů mnoho. Znám spoustu takových, kteří svého psa v životě na „šňůru“ neuvázali. Psi chodí spořádaně v jejich blízkosti a kdykoli jsou ochotni na zavolání přiběhnout, či vykonat jiný povel. Proč jim tu svobodu brát!
Zdá se mi, že se městské zastupitelstvo chová ke všemu živému v okolí značně macešsky. Za zmínku stojí slavná průmyslová zóna v sousedství přírodní rezervace, kvůli které se do přímého ohrožení dostává lokalita s výskytem KRITICKY OHROŽENÉHO druhu blatnice skvrnité a dalších. Ať žije NATURA, záchranné programy – Evropská unie by měla radost!
Nejsem zastáncem toho, že pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala. Připomenout občanům, aby se starali o čistotu města také tím, že budou po svých psích miláčcích odklízet mi přijde rozumné. Kdo tak nečiní, nechť nese následky. Ale nutit je, aby jejich čtyřnohý společník neznal volnost, mi přijde dost kruté.
Od toho jsme lidé, abychom dokázali odhadnout to, jaký náš pes je a zda nepředstavuje pro okolí nebezpečí (vběhnutí do silnice, napadení psa či člověka, zničení majetku).
Lidé se svými majetnickými právy zvíře prohlásili za věc - cosi bez emocí, pocitů - přesto že tomu tak není! Je tu tedy zákon o tom, že za svou věc zodpovídáme. Tedy je tu i hrozba peněžitého trestu a trestu odnětí svobody. Každý rozumný člověk si toto uvědomuje a snaží se podle toho i chovat. Ti co rozumní nejsou, využívají zvíře jako zbraň, stejně nikdy nebudou dodržovat sebelepší zákony a vyhlášky.
Proto prosím. Nejsme pány tvorstva, ale jen součástí toho světa kolem nás. I každý živý tvor má svá „práva a svobody“. Nebylo by rozumné se nad obsahem naší „psí vyhlášky“ s tímto vědomím zamyslet?
Zdeňka Marková K tomuto článku máte poprvé možnost vyjádřit se
v diskuzním fóru na této adrese
(Redakce si tímto zkouší tuto možnost pro budoucí nové uspořádání listu. Žádáme čtenáře o slušné vyjadřování. S přihlédnutím k tomu, že autorka se podepsala, bychom rádi viděli především neanonymní, podepsané příspěvky.) | |
