 |
|
 |
|
|
|||
|
založeno |
|||
|
|
|
|
|
|||
|
založeno |
|||
|
Systém politických stran,
který je základem každé demokracie,
v České republice zatím nefunguje
příliš optimálně. Asi je to dáno
krátkostí vývoje a dlouhodobě
přerušenými tradicemi. Ony totiž zatím
nefungují moc dobře ani ty politické strany.
Všeobjímající a stále se
rozrůstající lhostejnost k věcem veřejným pak
ohrožuje samu podstatu demokracie a nenápadně
otevírá dveře k nějaké nové totalitě.
Tentokrát třeba bude mít podobu diktatury peněz, konzumu,
všemocných médií a reklamních
agentur. Každá totalita pak v sobě nese zárodek
vzpoury neúspěšných, nespokojených,
utlačovaných a chudých. Revoluce však často
nevedou k demokracii, ale zase k nějaké jiné
formě totality. Skutečná demokracie je
velmi cenné a křehké zboží, tříbení
myšlenkových a názorových proudů uvnitř
jednotlivých politických stran je jejím
nezbytným předpokladem. Zdá se, že česká společnost pouhých 15 let po znovunabytí svobody zcela rezignovala a nad politickými stranami zlomila hůl. Neosvojila si duchovní hodnoty a místo toho se rychlým obloukem vrátila zpátky před rok 1989. V trochu jiné podobě a za zcela jiných vnějších okolností se většina lidí stáhla zpátky do ulity svých domovů, za vysoké ploty svých zahrádek a chalup. Hlavní motivací se stala soukromá spotřeba, nejlépe teď a hned. Lidé nechtějí přemýšlet o složitých věcech, neradi investují do budoucnosti, chtějí se hlavně bavit a užívat. Je zde i poměrně početná skupina lidí, která má existenční problémy. Starosti o zaměstnání či o chod soukromé firmy leckoho zaměstnávají natolik, že na nějakou politiku už nemá ani pomyšlení. Oč velkolepější je nabídka spotřebního zboží, o co levnější a dostupnější jsou potraviny, o kolik více aut, počítačů a mobilních telefonů připadá na jednu rodinu, o to větším problémem je dostupnost bydlení, stav silnic, financování zdravotní péče, krize důchodového systému a dostupnost dalších veřejných služeb. Před politiky je celá škála velmi obtížných problémů, které je nutno bezodkladně řešit. |
|
||||||||||||||||||||||||
|
Jistěže,
zavedené politické strany žádné
vynikající výkony nepředvádějí.
Často jsou dokonce k smíchu nebo spíš
k pláči, protože jejich opakovaná
selhání a mizerné výkony platíme a
ještě zaplatíme všichni. Je tomu tak proto, že
všechny strany mají velmi malou a nekvalitní
členskou základnu. Ve vrcholných funkcích se proto
točí stále dokola stejní lidé a tlak zdola
je na ně minimální. Přitom by stačilo málo –
pár desítek tisíc lidí ochotných
vstoupit do politiky a přeměnit stávající
politické strany nebo vytvořit zcela nové. Proč dávají Češi od politických stran ruce pryč? 1. Existující politické strany už mají za sebou příliš mnoho průšvihů, lidé jim nevěří. Na úspěšné založení nových stran je potřeba hodně peněz a zatím se nenašel nikdo, kdo by tento kapitál měl a byl ochoten ho investovat do tak rizikového podniku. 2. Mnozí lidé nemají na politiku čas ani pomyšlení, plně je zaměstnává rodina, shánění obživy, podnikání, studium či jiné aktivity. 3. Lidé mají obavu, že by sami v politice nic nezmohli, že by je stranické mlýny semlely. Při malém přísunu nových členů to samozřejmě platí, jedinec se těžko prosazuje proti zavedeným stranickým strukturám. Kdyby však každá politická strana nabrala v krátké době alespoň deset tisíc nových členů, poměry uvnitř těchto stran by se rychle změnily. V Chotěboři by to znamenalo alespoň 10 nových členů pro každou politickou stranu, to zase není tolik, aby to bylo nereálné. 4. Lidé nejsou ochotní jít se svou kůží na trh, bojí se, že by dostali určitou nesmazatelnou nálepku, že by byli navždy někam zaškatulkováni a že by s tím někdy v budoucnu mohli mít potíže. To je zcela zbytečná obava, která zřejmě pramení ještě z dlouhého období totality, kdy se vyplatilo příliš na sebe neupozorňovat. 5. Společnost je atomizována, roztříštěna do mnoha individuálních zájmů především materiální povahy. Ani uvnitř politických stran nepanuje jednota, ale vynořují se zájmové proudy, které spolu bojují o moc ve straně. Do klasické politické strany však patří spíše názorové frakce, které bojují o hodnotovou orientaci své strany a nikoliv o moc pro některou ze spřízněných skupin osob. Naši předkové se mnohem více než my sdružovali v různých spolcích, které byly orientovány na základě určité etiky, morálky a duchovních hodnot. Kromě politických stran to byly i náboženské spolky a matice, divadelní nebo turistické spolky, skaut, tělocvičné jednoty Sokol a Orel apod. Kromě určité kultury tělesné tam šlo vždy i o kulturu duchovní a o prožitek společenství, ať již to byly různé pouti, sokolské slety, skautské tábory či něco podobného. Krásným příkladem takových prvorepublikových spolků jsou i doposud zachované Berla a Svornost u nás v Chotěboři. 6. Lidé jen velmi neradi věnují svůj čas nebo dokonce peníze něčemu, co jim nepřináší okamžité uspokojení a materiální prospěch. K tomu se přidává i určitá závist, pocit, že by pracovali ve prospěch kariéry někoho jiného. Pomáhat dopředu někomu, kdo bude prosazovat určitou společnou myšlenku, společný zájem nebo stejnou hodnotovou orientaci, se dnes příliš nenosí. Přece nebudu svým autem objíždět vesnice a vylepovat plakáty jenom proto, aby se někdo jiný než já stal poslancem. 7. Pro dnešní lidi je pohodlnější kritizovat něco v hospodě u piva, doma u televize nebo v čekárně u lékaře než se osobně angažovat a na změně poměrů aktivně pracovat. |
|
Něco asi není v pořádku, když se zaměstnanec bojí vstoupit do jiné politické strany, než je ta, kterou si oblíbil jeho zaměstnavatel, proto raději není v žádné. Když se živnostník bojí, že by vstupem do politické stany ztratil část svých zákazníků. Není však také v pořádku, když je na činnost politických stran zapotřebí stále více peněz. Má-li být strana myšlenkově nezávislá, nesmí se nechat zkorumpovat finančními dary, protože pak by přestala sloužit veřejnosti a začala by sloužit úzkým skupinovým zájmům majetných lidí. A opět je zde problém. Lidé nejsou ochotni do stran vstupovat a když už se nechají přesvědčit, nejsou ochotni platit příliš velké členské příspěvky. Raději platí jen takové symbolické, které na provoz strany v žádném případě nemohou stačit. Lhostejnost veřejnosti, nezájem o četbu politických programů, malá volební účast a vymývání mozků prostřednictvím médií vedou k nutnosti stále větších, bombastičtějších a samozřejmě nákladnějších volebních kampaní. Ty už většinou nemají s programy stran nic společného, stojí spoustu zbytečně vyhozených milionů, ale bez nich by strana ve volbách propadla, ostatní by ji překřičeli. Medializace politiky, potřeba stále většího množství peněz na volební kampaně však nevyhnutelně vede k prorůstání ekonomiky a politiky, k posilování vlivu velkokapitálu na věci veřejné, a to je skutečný problém, dnes již mezinárodního rozsahu. Má-li být demokracie zachována a upevněna, je obroda politického systému a politických stran nevyhnutelná. Jinak se budou místo jednotlivých myšlenkových proudů stále více prosazovat zájmy finančních skupin a také bude sílit vliv byrokratických struktur. Legislativa je dnes zaplevelena natolik, že v stále složitějším systému zákonů a vyhlášek se nikdo nedokáže orientovat a na všechno jsou zapotřebí specializované týmy právníků. V této byrokratické džungli se rodí stále noví a noví úředníci na všech úrovních, aby všechno evidovali, kontrolovali a rozhodovali. Tak nám stále více vládnou nikým nevolení právníci a úředníci a plnění byrokratických požadavků stojí stále více peněz i času jednotlivé občany, podnikatele, obce i daňové poplatníky všeobecně. Práce na zjednodušování administrativy a na zpřehlednění právního systému by měla být velkou výzvou pro všechny politické strany. Jedině zjednodušením právního systému lze dosáhnout skutečného dodržování zákonů i snížení stavu úředníků na všech úrovních veřejné správy. Pouze
symbolické členství v politických
stranách, které obnáší jednou za rok
účast na členské schůzi a zaplacení
spíše symbolického členského
příspěvku, nic neřeší. Politické
strany potřebují lidi pro práci různé
obtížnosti a na různých úrovních: 1. Potřebují nové, odborně vzdělané a dobře jazykově vybavené lidi pro vrcholnou a profesionální politiku. Zároveň by to měli být i lidé určitých morálních kvalit. Šance na uplatnění je od místní a regionální politiky až po evropské struktury a mezinárodní instituce. Do vyšší politiky již dnes nelze naskočit přímo bez důkladné průpravy a patřičného vzdělání. K tomu byla ojedinělá šance pouze počátkem 90. let. 2. Potřebují i spoustu tzv. „pěšáků“ a „nosičů vody“ (bez urážky). To jsou lidé, kteří na místní úrovni pomáhají roznášet letáky, rozdávat propagační materiály, vylepovat plakáty, vybírat členské příspěvky, svolávat schůze, udržovat vývěsní skříňky, získávat nové členy, zajišťovat organizaci různých mítinků, kulturních, sportovních a jiných propagačních akcí, zejména v předvolebním čase. Tyto práce nejsou příliš populární a jsou samozřejmě zadarmo, ale žádná strana se bez nich neobejde. Mladý člověk se může časem propracovat z obyčejného pěšáka až do vrcholné politiky. Pro čilého aktivního důchodce to zase může být zajímavé a užitečné vyplnění volného času. Nedostatek členů a aktivních členů zvláště pak způsobuje, že politické strany soustřeďují většinu svých sil na mocenský boj a volební kampaně. Na místní úrovni občas ještě uspořádají nějaký ples, sportovní turnaj nebo odpoledne pro děti. To je jistě chvályhodné, ale k tomu nejsou politické strany určeny! Na to nejpodstatnější už zbývá jen málo sil, času a energie. Tedy na tvorbu politických programů a tříbení myšlenek směrem zdola nahoru, na diskuse členské základny nad programovými dokumenty, na přípravu strategických plánů rozvoje na místní a regionální úrovni, na práci odborných komisí. Členská základna pak mívá pocit, že je dobrá jenom na vylepování plakátů a placení členských příspěvků, protože programové diskuse na místní ani na regionální úrovni se příliš nevedou. Zbývá na ně málo času, je k dispozici málo odborníků, rozhodující stranické dokumenty se připravují pouze na centrální úrovni. Výsledek pak bývá žalostný a vede ke znechucení dalších a dalších lidí politikou a ke stále menší volební účasti. I proto se mohou ve značné míře prosadit nezávislí kandidáti, kteří by v silnější konkurenci politických stran a bez potřebného stranického zázemí neměli žádnou šanci. Takto se prosazují jako z nouze ctnost. Demokracie však nutně potřebuje soutěž a tříbení myšlenek uvnitř politických stran. Potřebuje, aby občané přestali pasivně u piva nadávat na poměry a aby se aktivně zapojili do politiky. Aby v rámci primárních voleb udělali v politických stranách průvan nebo rovnou vyvolali personální zemětřesení. Aby přinesli nové nápady a myšlenky, ale aby také pomohli straně, kterou volí, v té každodenní, mravenčí a nepříliš populární práci. |
