| Zájezd obou souborů jsme připravovali s velkým předstihem a prvořadý problém, jak se s nimi domluvit, byl zcela na začátku našich kontaktů vyřešen velkou ochotou a vstřícností chotěbořského občana pana Jozefa Domonkoše. Tlumočil během většiny akcí jejich turné, překládal korespondenci i materiály typu „jídelní lístek v motorestu pro objednávku jídel předem“ apod. Jemu patří naše první velké poděkování. K tlumočení byl „operativně“ v okamžiku příjezdu hostů ve středu 22.6. večer do sálu ZUŠ přizván čerstvý absolvent našeho gymnázia Adam Ander (ovládající maďarštinu). Vystupoval velmi mile a za jeho pomoc s tlumočením mu patří naše druhé poděkování. A nebyl-li v blízkosti tlumočník, přecházel z jednoho jazyka do druhého podle potřeby pan Lajos Németh, manžel sbormistryně obou sborů, paní Rózy Deák. Lajos před dvaceti lety žil a pracoval v Litoměřicích a jeho čeština se každým dnem zájezdu lepšila - pro něho tedy třetí poděkování.
Po veselém a zpívaném přivítání celým Doubravanem ve středu 22.6. večer v ZUŠ, při němž našim hostům moc chutnaly koláče od Stanislavy Peškové, po ubytování v domově mládeže obchodní akademie a po první noci v Čechách, přišlo krásné ráno a vycházka do městského muzea a zámeckého parku. Paní Mariana Taraszova krásně zahrála na varhany v kapli, děti z Énekszó zazpívaly na zámeckém nádvoří, všichni se vyfotili na schodech (další poděkování pro pana Dobrzenského, který Doubravanu udělil již před rokem souhlas s focením zpěváků na jinak uzavřeném jižním schodišti).
Harryho pán se netají tím, že pohled ze zámecké aleje na panorama Železných hor je jeho srdeční záležitostí. Maďary také okouzlil, dlouho zde stáli, dívali se, povídali si a fotili. Zpáteční cesta vedla kolem čistírny odpadních vod vzhůru sjezdovkou ke sv. Anně. Naši hosté jsou z města, které je v nadmořské výšce přibližně 70 m. n. m. Byl to pro ně, včetně krásného výhledu, opravdu horský zážitek. K aktuální chotěbořské diskusi o Třešňovce pak jen to, že byli příjemně překvapeni a chválili naši úctu k přírodě v souvislosti s rozšiřováním městské zástavby směrem od chráněného území řeky Doubravy...
Odpoledne v doprovodu pana Domonkoše, paní Renáty Piklové, naší sbormistryně a mé osoby byla šestičlenná delegace maďarských sborů velmi srdečně a mile přijata pány Tomášem Škarydem a Milanem Linhartem v kanceláři starosty. Atmosféru ještě umocnilo pozvání, které paní Deák a pan Németh záhy jménem starostky města Tiszafüredu paní Eriky Pintér tlumočili představitelům našeho města. Městská reprezentace je pozvána k návštěvě renomovaných tiszafüredských Rybích slavností v červenci roku 2006. Milé překvapení pak po malé chvíli potkalo i nás, když jsme byli všichni, celý náš Doubravan, pozváni na pěvecký zájezd při stejné příležitosti.
Po oficiálním přijetí na radnici následovala pracovní schůzka dirigentky Rózy Deákové s panem farářem Františkem Mrázem. V prostředí krásně udržované chotěbořské fary byl dohodnut rozsah nedělního vystoupení maďarských zpěváků při blížící se nedělní ranní bohoslužbě.
V údolí Doubravy (foto Róza Deák)
Průvodcem po údolí Doubravky byla prozíravě sborem vybrána učitelka tělocviku chotěbořského gymnázia Irena Žáková a tak občerstvení, které na zpocené a po dechu lapající Maďary na vrcholu Sokolohradů, když před tím zdolali i Čertův stolek, čekalo, jim všem přišlo více než vhod. O tom, jak poctivě berou tenhle zájezd, svědčila více než dvě hodiny trvající večerní zkouška v hudebně Buttulky. Další poděkování míří tedy do této ZŠ.
Páteční program začal hezkým přivítáním ředitelky městské knihovny paní Pavlíkové. Dětská čtenářská soutěž Co víš o Maďarsku se dočkala velmi důstojného vyvrcholení, Énekszó zazpívali, jednou dokonce aniž by vydali hlásek (to bylo snad jejich nejúspěšnější číslo všude, kde ho přednesli - písničku pouze velmi dynamicky vytleskávali a vydupávali) a Lajos česky mluvil a předával dárky z knihovny a zároveň každému i krásný skoro dvacetistránkový propagační materiál o kraji kolem Tiszafüredu - k údivu všech (i našeho starosty den předtím) v češtině!...
Navštívit Čechy, nenapít se piva a nevidět sklárnu? Tentokrát byla v jejich programu ta v Karlově (mezi Vojnovým Městcem a Žďárem nad Sázavou). Jestli jste tam ještě nebyli, určitě to o letošních prázninách dožeňte. Vstupné je velmi nízké, sklárna velmi malá a kontak s výrobou velmi bezprostřední, ceny v prodejní galerii nízké a sortiment obrovský. A od minulého týdne Vám jsou schopni podat výklad i v maďarštině!
Róza říkala, že v Africe ještě nezpívali. Na Énekszó, ale i na chotěbořský Kvítek čekala v jihlavské ZOO to páteční odpoledne díky prostředí nově vybudované africké vesnice Matongo i díky horkému počasí Afrika téměř skutečná. Společná vystoupení obou dětských sborů ve 14 i v 16 hodin mělo báječnou atmosféru, reportér z Novin Vysočiny se mohl „ufotit“ a děti udělaly všem přítomným i paní Elišce Kubíkové (v Maďarsku by se pravděpodobně jmenovala Eržika) současné pověřené ředitelce, radost. Na řadě je poděkování pro jihlavskou ZOO.
Obecenstvo trochu přetáhly jihlavské hornické slavnosti, které se souběžně konaly na velkém jihlavském náměstí, ty však naši zpěváci také stihli, doslova si je prosadili (bez ohledu na začínající únavu některých z nich). V kostele sv. Jakuba Staršího (věděli jste, že se jmenuje stejně jako náš?), to je ten s velkou věží a dělovou koulí pod hodinami, si zazpívali jednu skladbu. Dojem z našeho krásného kraje jemom umocnil asi padesátiminutový pobyt na náměstí Havlíčkova Brodu a v jeho nejbližším okolí. Zaujala je legenda legenda o Hnátovi (zacvakal na ně v 19 hodin zubama) o nepoctivém pekaři Koudelovi (když se fotili u jeho kašny) i informace o významných osobnostech, které se s tímhle městem v historii potkaly.
Protože tam, kam jede Lajos Németh, tam prý neprší, čekalo na všechny v sobotu dopoledne na Veselém kopci opět sluníčko. Manželé Taraszovovi (oba velmi dobří klavíristé, oba učitelé tohoto nástroje, ona dokonce na debrecénské konzervatoři) si málem mysleli, že jsou v krajině svých rodičů na Podkarpatské Rusi. Však mají slíbeno zaslání filmu Golet v údolí, který o životě v tamní hornaté zemi v době Československé republiky vypráví a který byl natáčen právě tady. Jaké překvapení pro všechny, když jejich krátké vystoupení v místním malém amfiteátru potleskem i slovně ocenil a paní Deákové poblahopřál rodilý Maďar, který si se svojí českou dívkou skanzen právě prohlížel. To bylo radosti!
Futáž! psáno futás do autobusu - to česky znamená běh nebo velmi volně rychle! Ve Vilémově čekalo na všechny(!) přijetí u paní starostky Jaroslavy Dvořákové. Její slova, že vítá první Maďary ve Vilémově, jsem si na závěr dovolil poopravit zmínkou o roku 1469. Svého zetě Matyáše Korvína tehdy u Vilémova i s uherským vojskem zajal jeho (proevropský) tchán Jiří z Poděbrad... Za skvělé přijetí, občerstvení a vstřícnost k našim potřebám děkujeme, paní starostko! O tom, jak pěkné vystopení se pak ve vilémovském kulturním domě odehrálo, se můžete přesvědčit z CD, které vyprodukovalo Audiostudio Jana Pavlase. Jemu vůbec ten největší dík. On totiž tím cédéčkem (jeho padesáti ve fóliích zavařenými výlisky) doslova šokoval všechny maďarské zpěváky při jejich odjezdu z Chotěboře do Prahy (a posléze do Maďarska) v pondělí 27.6. ráno! Kupte si ho - je na něm nejen maďarský zpěv a dvě písně v češtině, ale také báječná chotěbořská mládežnická dechovka. S Vilémovem se maďarští sboristé rozloučili návštěvou a zpíváním v kostele sv. Václava v místní části Klášter. Kostel je překvapil svojí krásou. Rušnou sobotu završila pěvecká zkouška v kostele sv. Jakuba Staršího (někdy Většího) v Chotěboři.
O tom, jak poctivá byla, se mohli naši spoluobčané přesvědčit hned v neděli od 08.00 hodin na stejném místě. Při ranní mši byl plný kostel, dokonce se stálo... O tom, jak zpívali a jak Zoltán hrál na varhany, Vám jistě rádi poví Ti, kteří na mši přišli. Poděkování pro pátera Františka Mráze.
Doubravan zažíval velmi rušnou neděli, musel připravit sokolovnu na nedělní koncert a zajistit vše organizačně, musel připravit občerstvení a sál jídelny OA na podvečerní společný večírek, musel stihnout společnou zkoušku před koncertem v 15 hodin. O koncertě, který začal o dvě hodiny déle, řekla později naše dirigentka Renáta: “... bylo na Vás a snad i na mně vidět, že si ten koncert zkrátka užíváte...“ Pro těch 60 diváků máme velké poděkování a pro Ty, kteří nepřišli, jen malou informaci k zamyšlení: v tisícovém Vilémově za horkého letního počasí vidělo koncert o 25 lidí více...
Že budou maďarští hosté temperamentní, jsme tušili, ale že s nimi až do 23. hodiny protančíme v doprovodu reprodukované maďarské lidové hudby večer, to nás všechny velmi mile překvapilo. Jejich a i naše kázeň se projevila právě v onu zmíněnou hodinu spojenou s odchodem všech hostí “na kutě“. Brzy ráno čeká Praha... a tak ještě poděkování: tentokrát všem z Doubravanu, kteří přiložili v neděli ruku k dílu a dále paníJaně Kovačkové, panu místostarostovi a jeho manželce, manželům Anderovým.
Lájos to vystihl: „Pavle na Budapest budete potřebovat jedno odpoledne, na Prahu nestačí jeden den, jeden týden, nestěčí měsíc, já myslím, že Praha je na celý život!“ Lépe bych to neřekl! V Praze zpívali v katedrále sv. Víta (to my v Doubravanu umíme zařídit) a v Sale Terreně Valdštejnské zahrady (tam jsme my z Chotěboře díky svému senátorovi jako doma). Myslím, že Zlatá ulička i přes padesátikorunové vstupné za osobu „bez rozdílu vah“ se jim líbila vedle Karlova mostu asi nejvíce. Největší dojetí však zažili na Malostranském náměstí před pamětní deskou na budově matematicko-fyzikální fakulty UK. Nese český i maďarský nápis o studiích maďarského buditele Rákocsyho právě v téhle budově. Tak mu u ní zazpívali...
Zazpívali i mně a to několikrát a každý sbor zvlášť u benzínové pumpy pod sjezdem z dálnice u Humpolce. Přiznám se Vám, že to bylo na slzy.
Tak tedy Kösönem (děkuji, děkujeme) a za rok v červenci na Rybích slavnotech v Tiszafüredu na rozhraní jezerní oblasti s obrovskou ptačí rezervací (chráněnou UNESCEM) a národního parku Hortobágy - maďarské pusty
Na shledanou! Viszontlátásra!
Článkem se s Vámi, se sbory které zpívají kudy chodí, loučí jménem celého Doubravanu Pavel Fiala
Zájezd maďarských sborů podpořili a poděkování zaslouží:
Město Chotěboř, Luboš Drtina, ZUŠ Chotěboř, Jozef Domonkoš, Zahradnictví Ing. Karla Polívky, OA Chotěboř, Jan Heřmanský, Jednota OVD Havlíčkův Brod, Jana Kovačková, Unie českých pěveckých sborů, Adam Ander, farnost Chotěboř, Pavel Halama, obec Vilémov, ZOO Jihlava, pes Harry pana Jiřího Poděbradského a jejich Chotěbořský Courier na www.harry.cz, ZŠ Buttulova Chotěboř, DDM-Junior, Soleta Signum Jana Tůmy, zvláštní poděkování pak zaslouží Jan Pavlas.
P. S. Jak je to s těmi jmény? Zkusím to vysvětlit na příkladu svojí manželky. Jmenuje se Dagmar Fialová (za svobodna Matušková).
V Maďarsku by se s velkou pravděpodobností (zákon umožňuje více možností, ale tradice vítězí) jmenovala a její jméno se psalo, takto:
Dagmar Mgr. Matuschka Pavlova (ten akademický titul se při oficialitách vkládá mezi jména a ve zkrácené verzi se pak uvádí nejdříve příjmení po otci tedy takto:
Matuschka Dagmar, křestní jméno se pak často píše také ve všech variantách právě až na konci.
V Maďarsku tedy budeme vědět, jak máme říkat manželům žen, které poznáme, nebudeme však vědět např. to, kterému z přítomných Pavlů patří...
| |
V pondělí 27. 6. odjely domů do maďarského Tiszafüredu z naší vlasti maďarské sbory Énekszó Alapítvány (dětský sbor) a Harmónia Vegyeskar (sbor chrámový).
