 |
|  | |
| |||
založeno | |||
|
| | |
| |||
založeno | |||
|
Nebudu se schovávat za svou dceru. Postupně veřejnosti předložím odpovědi na vznesené otázky a začnu pěkně od začátku: Trochu historie pro čtenáře, kteří se nemohou ve slohu P.Š orientovat. Občanské sdružení KDJ bylo založeno v roce 1991 Vladimírem Širokým, Janou Tomáškovou, Helenou Konečnou, Jiřím Jiskrou a Jaroslavou Čermákovou. Ti byli členy výboru, který pověřil vedením Vladimíra Širokého. Původně pracovalo při Domu dětí a mládeže. Nejprve jako sdružení rodičů a přátel, později se osamostatnilo. Hlavní náplní bylo provádění rekvalifikací pro nezaměstnané: zprvu na okrese Havl. Brod pod názvem ŠANCE. Později v rámci celé republiky. Práce to byla zajímavá, ale i náročná a podílel se na ní celý kolektiv lidí, zaměstnaných v KDJ i dalších externistů po celé ČR. Doktor Vladimír Široký by nikdy nedosáhl takových výsledků ani zisků, kdyby v OS nepracoval tým obětavých a schopných lidí. Hlavním zdrojem příjmů OS byly peníze za provedené rekvalifikační kurzy pro klienty úřadů práce ČR. Dále státní dotace, později mezinárodní projekty. Mým hlavním úkolem byly nábory klientů na úřadech práce po celé ČR a následné vyhledávání pracovních míst pro praxi nezaměstnaných. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| O úspěšné činnosti sdružení vypovídá např. rok 1999. V tomto roce se prostřednictvím náboru podařilo zajistit kolem 500 klientů (za jednoho klienta ÚP OS dostávalo deset až sedmnáct tisíc Kč). V roce 2000 to již bylo 700 klientů (každý asi za 13.000 Kč) a do konce měsíce října 2001 (kdy jsem odešla z KDJ) to bylo kolem 460 klientů (průměr příjem byl patnáct tisíc za jednoho klienta). Zdrojem peněz byly souběžně milionové částky za několik projektů realizovaných v průběhu 10 let, financovaných např. z fondu Phare. Je třeba připomenout jména pracovníků, kteří se nejvíce na rozkvětu této společnosti podíleli nejvíce: Pravdu má P.Š v tom, že zakládající členové chtěli odvolat Vladimíra Širokého z vedení sdružení už v roce 2001. Nesouhlasili totiž s tím, že se jeho syn Pavel Široký stal správcem účtů sdružení s podpisovým právem. Považovali za střet zájmů, aby otec a syn sami rozhodovali o všech finančních záležitostech ve sdružení. Pavel a Vladimír toto právo v červenci tajně odebrali zástupkyni ředitele (měla ho od založení sdružení) a hlavní účetní. Vladimír Široký dále podvodem dosadil syna i do vedení sdružení navzdory naší dříve uzavřené dohodě. Členům OS se neprůhledný způsob hospodaření sdružení, který započal s příchodem P.Š., nelíbil. |
| Nejprve se členové OS pokusili o dohodu s rodinou Širokých. Veškeré pokusy o dohodu ztroskotaly. V souladu se stanovami sdružení byla Radou na 4.2.2002 svolána mimořádná členská schůze, které se V.Široký odmítl zúčastnit. Byl zde odvolán z vedení. Vladimír Široký na své odvolání reagoval tak, že si nechal 12. února 2002 od dvou zaměstnanců a syna, podepsat POVĚŘENÍ vést OS, na kterém je datum 1.11.2001. Pověření bylo ale úředně ověřeno až 12.února 2002. Ale tyto věci již dnes řeší jiné orgány. Dnes už v organizaci nepracuje nikdo z těch, kteří protestovali. Tak to nakonec ředitel vyřešil i s těmi, kteří mu pomohli k prosperitě podniku nejvíce. V majetku sdružení byla např. dvě auta, kancelářská a výpočetní technika na špičkové úrovni, celkově v řádu milionů. S tímto majetkem a penězi na kontech disponují nyní Vladimír a Pavel Široký. Na internetových stránkách sdružení pánové V. Široký a P.Š oznámili, že činnost OS převzala společnost RCV s.r.o (patří Vladimíru Širokému, Pavlu Širokému a Světlaně Široké). Tudíž se nelze divit, že např. auta a další majetek již ve sdružení není. Úplně zrušit OS si rodina Širokých prozatím nedovolila ze dvou důvodů. Jednak probíhá soudní řízení s vedením sdružení, druhým důvodem je uzavřená výhodná nájemní smlouva na pronájem Sokolovny, kde podniká zejména Pavel Široký. A navíc - Pavel Široký je zástupcem ředitele a ekonomem OS, což prakticky znamená, že je ovládáno členy jedné rodiny. Nezbývá než doufat, že nebude v důsledku uplatněn princip "co je doma, to počítá". Odešla jsem proto, že nedokážu pracovat s osobou, pro kterou jsou zásady pouhá fráze. Odešla jsem od společníka, kterému nikdo neupírá jeho pracovitost a schopnosti. Bohužel jsem se přesvědčila o jeho schopnostech i z té odvrácené stránky. Odešla jsem přesto, že to byla nejzajímavější a nejhezčí kapitola mého pracovního života. Odešla jsem přesto, že jsem byla v této práci velice úspěšná a společníkem za dobré výsledky dobře honorována. Za chyby se platí. Zaplatila jsem za to, že jsem důvěřovala člověku, který si mou důvěru nezasloužil. Do organizace jsem přišla chudá, z organizace jsem chudá odešla. K nezaplacení jsou ale zkušenosti, které jsem získala. Teď jsem na místě s platem o hodně menším, ale mezi lidmi, kteří se umí chovat slušně a jejichž slovo platí. Proto jsem na lidi nezanevřela a vím, že jsou důležitější hodnoty v životě člověka, než hlásal můj bývalý společník. Vím, že se v životě neztratím, nově získané zkušenosti mě naopak posílily. Nikdo nejsme dokonalý. Důležité je poučit se a hledat cestu k nápravě. Nakolik může článek P.Š. v Chotěbořském Courierovi ovlivnit komunální volby v Chotěboři, neodhadnu. Co vím, určitě je, že špína, kterou na vás někdo nahází, se dá umýt jen velmi špatně. Nepředstírám, že se mě článek pana Širokého osobně nedotkl. Za nefér považuji zejména to, že využívá všech prostředků zdiskreditovat mne před komunálními volbami. Je na jiných, aby soudili. Za nic z toho, co jsem udělala, se nestydím. Jana Tomášková P.S. Další článek bude věnován kauze SOKOLOVNA. |
