 |
|  | |
| |||
založeno | |||
|
| | |
| |||
založeno | |||
|
Král přestoupil k jiné víře. A pohádka pokračovala. Král byl velice schopný a to všeho. Zpočátku se obklopil lidmi, které potřeboval. Na jeho dvoře vládl téměř demokratický duch, království se slibně hospodářsky rozvíjelo, protože nad trůnem viselo heslo: "Co není zakázáno, to je dovoleno!" Občas se sice mezi dvořany ozvaly hlasy, že by se měly dodržovat zákony a etika. Král hlasitě souhlasil, ale časem zařídil, aby se na dotyčného něco našlo. Pak následoval "dobrovolný " odchod od dvora a život šel dál. O místa u dvora byl zájem a o nové, poslušnější dvořany nebyla nouze. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Král se zabýval jen tím, co ho bavilo. Studoval okultní vědy, poslouchal hlasy z hvězd a řídil království dle horoskopů. V době, kdy jeho syn dosáhl věku dospělosti, se král už cítil být více než králem. Věřil tomu, že je nejmocnější na světě a začal si hrát na věštitele a předpovídatele budoucnosti. Mezitím byl jeho syn ve světě na zkušené a když se vrátil, otec mu okamžitě koupil nový kočár se šestispřežením. Koně ustájil v královské stáji a veškerý provoz šel z peněz dvora. Král syna pyšně představil svému Prvnímu rádci a dvořanům a začal ho zacvičovat ve vládnutí. A syn byl učenlivý. Nejprve následník tůnu Bystrozraký II. vyměnil heslo nad trůnem. Nové heslo znělo: " Co je psáno, to je dáno!" A hned začal heslo naplňovat. Prvního Rádce vyhodil od dvora, protože byl starý a neměl písemně, že je Rádce! Sám se jmenoval Prvním Rádcem. Padělal si glejt, který ho opravňoval řídit království. Otec král mu předal klíče od královské pokladny a od soukromé je panu králi vzal sám. Pokračoval v přehazování zlaťáků z královské truhly do soukromé. Když královskou vyplenil, nechal krále podepsat půjčku na vysoký úrok a bezpracně tak získal další peníze do své truhly. Také si nechal od dvořanů podepsat smlouvu na třicetiletý bezplatný pronájem hradu. Kdo protestoval, byl popraven. Nikdo neví, jak by mu to dlouho procházelo. Jenže dvořané začali být s vládou obou Bystrozrakých nespokojeni, spojili se s lidem a přišlo nové povstání... Král Bystrozraký I. byl uvržen do vězení, syn ho v tom nechal, sebral peníze a pokusil se o útěk. Při cestě přes řeku se jeho kočár s truhlami zlaťáků potopil a Bystrozraký II. horko těžko zachránil holý život. Pak se někde ve světě ztratil a už o něm nikdo neslyšel. Král Bystrozraký I. se cítil velice ukřivděn, na syna zanevřel a dožil svůj život v cele. Zůstal po něm pouze nápis: " Při své cestě vzhůru bys neměl zapomínat na své přátele, nikdy nevíš, zda je nebudeš potřebovat při své cestě dolů!" Bude-li vám tento příběh v našem městě něco připomínat, není to podobnost čistě náhodná. |
