 |
|  | |
| |||
založeno | |||
|
| | |
| |||
založeno | |||
|
Dříve, než se dostanu k vysvětlení možná podivné řečnické otázky, kterou tento článek nese ve svém názvu, dovolte mi uvést několik fakt, díky kterým celá záležitost dostane logický rámec, i když možná trochu jiný, než v současné době v Chotěboři existuje. Celý problém se točí kolem budovy sokolovny, o které se již napsalo mnoho. V roce 1994 se podařilo paní Janě Tomáškové ve spolupráci s "původními" členy Sokola v Chotěboři získat zpět pro obnovenou TJ Sokol budovu sokolovny. Jedna věc je však budovu získat a pořádat v ní kulturní akce, druhá je budovu udržovat v provozuschopném stavu. Tuto skutečnost pochopilo vedení Sokola až v okamžiku, kdy bylo pořádání kulturních akcí v sokolovně z hygienického, protipožárního a elektroinstalačního hlediska zakázáno. Ti, kteří si pamatují tehdejší stav budovy, asi nebudou o oprávněnosti tohoto opatření pochybovat. Z kulturních akcí nebylo možné financovat ani energie (kdo by ostatně platil horentní sumy za prostory, kde výlet na WC patřil k silným zážitkům).
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hledalo se proto řešení jinde. Jednou z možností bylo získat prostředky z dotací pro tělocvičné organizace. Ty však pokryly pouze úhradu energií (kterou však neměl kdo spotřebovávat). Další byly dotace z rozpočtu města. I když byly řádově ve statisících, pokryly pouze nejnutnější udržovací práce (tedy to, aby torzo budovy dělalo ostudu alespoň důstojně). Kompletní rekonstrukce však představovala miliony, které mohl poskytnout pouze soukromý investor (již v první studii oprav z roku 1995 dosahovala částka rozpočtu oprav 10 milionů Kč). Tím soukromým investorem se nakonec stalo občanské sdružení KD Junior - republikové centrum vzdělávání (dále jen "KD Junior"), které se zabývalo vzdělávacími aktivitami a hledalo v té době vhodné prostory pro výuku. Protože paní Tomášková byla kromě jednatelky TJ Sokol současně zástupcem ředitele KD Junior, nebylo těžké dohodu o opravě budovy mezi KD Junior a TJ Sokol uzavřít. Již od počátku přitom bylo záměrem zrekonstruovat budovu sokolovny tak, aby mohla opět sloužit veřejnosti. KD Junior by po opravě dále využívalo pouze některé prostory pro výuku a administrativu. Nejednalo se tedy o plánované zabrání budovy a její cílené uzavření pro veřejnost, jak je občas v Chotěboři slyšet. Ten, kdo zná platové poměry v Chotěboři a okolí však jistě uzná, že pořádání kulturních akcí v končinách zdejších není činností, která by se dala nazvat "zlatým dolem". Dalo se proto očekávat, že milionové investice do rekonstrukce se budou splácet několik let (pokud se vůbec někdy splatí). Není proto divu, že KD Junior uzavřelo s TJ Sokol dlouhodobou nájemní smlouvu, která dovoluje KD Junior budovu v celém rozsahu využívat. Znovu opakuji, že za "celý rozsah" je přitom stále považováno využití několika místností pro vzdělávací činnost KD Junior, zbytek budovy po opravě pak pronajímat pro pořádání kulturních akcí. K čemu ostatně by sál, šatny, klubovny, bary atd. vzdělávací instituci (kromě drahého koníčku) byly? TJ Sokol (zastoupený paní Tomáškovou) byl spokojen, že se jeho majetek dostává zpět do reprezentativního stavu, KD Junior (s paní Tomáškovou ve vedení) byl spokojen, že má vhodné prostory. V roce 2001 byly opravy u konce, jejich výše dosáhla přes 10 milionů. Při pohledu na reprezentativní prostory však jednatelka TJ Sokol (paní Tomášková) došla k názoru, že by bylo škoda se s KD Junior dělit o příjmy z pronájmu a pokusila se převzít veškeré vedení v KD Junior. Pokus o "převrat" se však nepovedl a paní Tomášková musela ukončit v KD Junior pracovní poměr. Od té doby se začaly dít zajímavé věci. Na MěÚ náhle zjistili, že Chotěboř nutně potřebuje referentku pro kulturu a sport, a vedení TJ Sokol došlo k závěru, že současný management (pí Tomášková - jednatel, Ing. Zdeněk Janovský - starosta) už není "in". U pana Janovského se prý navíc jednalo o střet zájmů, protože ve stejné době byl ve výboru TJ CHS. Došlo proto k volbám nového vedení TJ Sokol, kdy jednatelem se stala opět paní Tomášková (zřejmě proto, aby organizační vakuum minulých let odčinila novou usilovnou prací), starostou TJ pan Radek Svoboda, místostarostou TJ pan Vlastislav Štolba. O kompetencích starosty TJ je možno diskutovat, protože i když je oficiálně dle stanov statutárním orgánem TJ, bez podpisu jednatele není žádný smluvní akt platný. Předsedou odboru sportu se stal Josef Schwarz (zřejmě proto, že současně působí v TJ CHS atletika Turbo - zde zřejmě již o střet zájmů nejde), funkcí hospodáře byl pověřen pan Jiří Jiskra. Aby byla činnost předsednictva náležitě revidována, byla ustanovena kontrolní komise ve složení pan Jiří Pavlásek, pan Vladimír Trčka a pan Ing. Zdeněk Stejskal - starosta Chotěboře. Všichni si také jistě vzpomínají na sliby, které nové vedení TJ Sokol publikovalo v Chotěbořském Courierovi (číslo 40, prosinec 2001, odkaz viz výše), zejména to, jak bude občany o dění v TJ Sokol informovat a jak občané Chotěboře opět získají kulturní stánek pro své potřeby. Na co se jaksi zapomnělo, bylo uvedení způsobu, jak se to všechno zrealizuje. Následující události však ukázaly, že nešlo o zapomenutí poslední. O dění v TJ Sokol se toho moc napsat nedá. Sám jsem členem TJ Sokol, ale nevzpomínám si, že by někdo z nového vedení po onom památném dni zvolení u piva v Panském domě oblékl tepláky a tričko a začal vyvíjet cvičební činnost. Kdybych nezískal stanovy od jiné župy, neznal bych dodnes ani své povinnosti, protože nové vedení tento dokument svým členům nepředalo (ač jsem o to na mimořádné valné hromadě dne 30.11.2001 žádal). Nevzpomínám si ani, že by někde TJ Sokol publikoval výsledky svého hospodaření, ač mu to stanovy ukládají. Tyto výsledky by mě zajímaly zejména, protože za celou dobu mého členství mě nikdo nevyzval k zaplacení členských příspěvků (ač to stanovy výslovně nařizují). TJ Sokol v Chotěboři je tak možná prvním důkazem ekonomického PERPETUM MOBILE. Z organizačního hlediska by pak jeho klasifikace zřejmě vyžadovala použití nepublikovatelných výrazů. Hlavně že máme kontrolní komisi! Více se toho však již dá napsat o tom, jak se nové vedení TJ Sokol rozhodlo získat zpět budovu sokolovny pro občany Chotěboře. Ono je totiž něco jiného mít na krku rozpadající se monstrum, nebo vlastnit reprezentační budovu, kterou Chotěboři závidí široké okolí. První věcí, na kterou paní Tomášková zapomněla, byla skutečnost, že podepsala za TJ Sokol dlouhodobou nájemní smlouvu. V lednu 2002 se proto sešlo nové vedení TJ Sokol s vedením KD Junior, kde se měla řešit otázka úpravy nájemní smlouvy. Zejména dominoval fakt, že o tak dlouhodobém pronájmu nemůže dle směrnic TJ Sokol rozhodovat jen vedení na oblastní úrovni. To, že člověk, který tento problém způsobil, zůstal ve vedení TJ Sokol, však nikoho z nových bratrů a sester neudivovalo. Po seznámení se se stavem objektu vedení TJ Sokol slíbilo, že se pokusí předložit oboustranně výhodné řešení. Tím řešením, jak se později ukázalo, bylo několik udání. Na Stavebním úřadě (z důvodu nepovolené skládky u budovy sokolovny), u České inspekce životního prostředí (také skládka), u policie ČR (z důvodu údajného odcizení plotu z pozemku sokolovny), u Okresní hygienické stanice, atd. Otázkou zůstala i kolaudace nově rekonstruovaných prostor sokolovny, neboť vlastník budovy - TJ Sokol - jaksi pozapomněl od roku 1995 na podání žádosti o kolaudaci. Paní Tomášková se navíc v průběhu šetření následujících po podaných udáních vnitřně ztotožnila s myšlenkou, že i přes svou působnost ve vedení KD Junior v průběhu oprav o žádných stavebních pracích a úpravách v budově sokolovny nevěděla. Jaký měl na její duchovní očistu názor státní orgán asi není třeba komentovat. V okamžiku, kdy se ukázalo, že není tak docela jisté, zda žalobce není současně žalovaným (KD Junior byl sice investorem, stavebníkem byl však vlastník - TJ Sokol), celá záležitost usnula. K obnově "partnerské spolupráce" mezi KD Junior a TJ Sokol došlo v okamžiku, kdy několik týdnů před pořádáním AVALCONU 2002 obdržel KD Junior od starosty TJ Sokol pana Svobody dopis, ve kterém byl vyzván k ukončení své (rozvratné) činnosti v sokolovně a uvedení budovy do původního stavu (?). Prostřednictvím starosty města Ing. Stejskala bylo vyvoláno nové jednání mezi KD Junior a TJ Sokol, které se uskutečnilo v květnu 2002. Závěrem jednání bylo opět ujištění ze strany TJ Sokol o zájmu celou situaci oboustranně výhodně řešit s tím, že bude do 14 dnů předložen KDJ návrh nové nájemní smlouvy. Podpis nové nájemní smlouvy měl být také podmínkou, za které podá vedení TJ Sokol žádost o dodatečnou kolaudaci budovy (podpis smlouvy je zřejmě v Chotěboři nad zákon). Žádný návrh však do dnešního dne podán nebyl, podána však byla další udání, k Okresnímu živnostenskému úřadu, na Okresní hygienickou stanici atd. Nejdůležitější vzhledem k proklamovaným slibům TJ Sokol však je, že nebyl podán ani návrh na dodatečnou kolaudaci. Důvod lze zřejmě hledat v osobním sporu ředitele KD Junior pana PhDr. Vladimíra Širokého a paní Tomáškové. Jak však ten souvisí s kulturou v Chotěboři či s činností TJ Sokol, je otázka další. |
| Výsledkem celé kauzy je fakt, že bylo zahájeno řízení o odstranění nepovolené stavby. Vedení TJ Sokol však při vedení "svaté války" proti KD Junior jaksi uniklo, že se nejedná jen o podkrovní kanceláře KD Junior, ale třeba též o zrekonstruované WC v suterénu budovy, opravené šatny, zrekonstruovaný salonek, zmodernizovaný výčep, opravenou klubovnu ve sklepních prostorách, tedy z pohledu kulturních akcí o celkem "zbytečné" prostory. Chotěboř je tak obohacena o celou řadu záhad, pokud nechceme hovořit o schizofrenii některých spoluobčanů. Co vede paní Tomáškovou k tomu, aby zapomněla na své sliby veřejnosti, není třeba dlouze analyzovat. Otázkou však je, proč tolik rozumných lidi, kteří v současné době ve vedení TJ Sokol jsou, propůjčuje své jméno, postavení a pověst ve jménu soukromého sporu. Záhadou je, proč starosta města, který z moci svého úřadu umožnil čerpat prostředky města na rekonstrukci budovy, dnes toleruje požadavek na odstranění toho, co bylo z rozpočtových peněz financováno. Podivný je i fakt, proč někteří členové TJ Sokol riskují (jako politicky činní) svou diskreditaci před volbami. Ten, komu se podaří tyto záhady objasnit, možná současně najde i cestu, po které by se Chotěboř měla dát, aby si udržela renomé prosperujícího města. Pokud totiž budou individuální zájmy upřednostňovány nad zájmy celku (ještě k tomu zabalené do lží, pomluv a dezinformací), nemusí být např. ekonomický náskok Žďírce n.D. před Chotěboří zas tak vzdáleným pojmem. Vraťme se však do přítomnosti, která i když je absurdní, je prostě pravdivá. Chotěboř má sice kulturní stánek, který jí závidí široké okolí, ale díky několika lidem bude v lepším případě zavřený, v horším vrácený do původního stavu. V Chotěboři se mnoho namluví o kulturním deficitu, ale lidé, kteří pro to mohou a vlastně na základě svých funkcí mají něco dělat, konají pravý opak. V logice těchto událostí se tak možná občané, pokud na radnici zůstane vše při starém, dočkají toho, že po dostavbě se zimní stadion uzavře a nakonec se nově vybudované zastřešení strhne. Děkuji tímto občanům za pomoc při řešení této situace a vedení TJ Sokol propůjčuji titul "Hrobník kultury v Chotěboři 2002." Sokolovna je podle mého názoru připravena od září roku 2001 ke kolaudaci, aby ji bylo možno v plném rozsahu využívat pro kulturní akce a další společenské události. Díky jednání TJ Sokol (přesněji řečeno paní Tomáškové) však v současné době veškeré aktivity musí probíhat téměř "na černo"! |
Stávající podoba sokolovny po rekonstrukci: | Původní podoba sokolovny a možná i podoba nová:
|
|
|
