Chotěbořský Courier Harry: Almanach 50 let ZUŠ Chotěboř

Představují se soubory ZUŠ Chotěboř
Dechový orchestr mladých

Poslední částí seriálu věnovanému 50.výročí založení Základní umělecké školy Chotěboř bude povídání o dalším ze tří hudebních těles této školy – Dechovém orchestru mladých.

Ať chceme nebo nechceme, měli bychom si uvědomit, že jednou z našich národních kulturních tradic, je česká dechová hudba. Základy jejího věhlasu spadají do období přelomu 19. a 20. století. Od této doby započala česká dechovka vítězné tažení doma i za hranicemi Rakousko – Uherského státu zejména zásluhou Františka Kmocha a jeho vynikajícího orchestru. Velkou oblibu získávaly i mimořádně kvalitní vojenské dechové hudby, jejichž promenádní koncerty i jiná vystoupení bývaly ozdobou lázeňských parků, koncertních prostor a nejrůznějších společenských a tanečních sálů v řadě velkých i menších měst.

Tradice dechové hudby přetrvává dodnes a rozhodně není pravdou tvrzení, že “dechovka” je muzika pro starší a starou generaci a mladým lidem nemá co říci. Ten, kdo to tvrdí, neví, o čem mluví. Už vůbec nemůže obstát názor, že dechovka je jakýmsi primitivismem v populární hudbě, tak jako je stejně těžko obhajitelné tvrzení, že veškerá populární hudba je primitivní a kýčovitá. Toto by bylo na odborné pojednání o několika stech stránkách. Běžný, průměrně vzdělaný posluchač nechť si rozdělí hudbu kolem něj na dobrou a špatnou, případně hezkou a ošklivou nebo na hudbu jeho krevní skupiny a hudbu ostatní – a je z problému venku. Každému, co jeho jest. Jakmile však začneme hudbu škatulkovat do různých žánrů, ochuzujeme se o mnohá potěšení, která jako naschvál občas nabídne muzika, jenž zrovna není naše parketa a kterou “ze zásady” neposloucháme.

Zhruba od 60.let dvacátého století začíná tradice dětských a mládežnických dechových orchestrů v naší republice i v dalších státech. Chotěboř nestála mimo a pamětníci si jistě vzpomenou na dechovou hudbu pana Pinkavy, jím založenou vesměs z učňovské mládeže Chotěbořských strojíren. Tato kapela byla podhoubím pro hráče na dechové nástroje, kteří se uplatnili i později v řadě tehdejších populárních orchestrů různých žánrů v našem městě.

Pinkavova dechovka byla totiž vždy konkurencí pro naši tehdejší lidovou školu umění, která svůj dechový soubor dlouhou dobu postrádala. Poslání chotěbořské LŠU bylo v této době poněkud jiné, snad právě z důvodů a “zásad” výše uvedených. Čestnou výjimku tvořil učitel Václav Tejkal, který se snažil o založení malého tanečního orchestru z žáků školy. Vyskytly se však různé potíže, znemožňující pokračovat souboru v činnosti.

Ve školním roce 1982/83 působil na LŠU v Chotěboři učitel, trumpetista Josef Mikula, který založil jakési malé společenství žáků převážně hrajících jednoduché lidové písničky. Dobrodružná povaha však tohoto mladého kantora a vynikajícího improvizátora odvála z Chotěboře a později i z “vlastí českých”, takže jeho maličké hudební těleso, které na veřejnosti nikdy nevystupovalo, zaznamenalo konec své krátké činnosti.

Konkrétnější podobu získává dechový orchestr LŠU ve školním roce 1984/85. V té době vznikl malý dechový orchestr zásluhou tehdejšího externího učitele – hráče na lesní roh – pana Josefa Lederera. Soubor se potýkal s řadou problémů v obsazení, zejména partů tuby a bicích nástrojů, kdy orchestru vypomáhali dospělí hráči (např. tubista pan Polnický). Tento orchestr již ale vystupoval i na veřejnosti. V kronice orchestru je založena jeho fotografie z účinkování na prvomájových oslavách roku 1986 v prostorách zámeckého parku. Bohužel, i tento soubor brzy zanikl (ve školním roce 1988/89). Zanechal však po sobě notový archív a některé dobré žáky, tvořící o několik let později základ dnešního Dechového orchestru mladých. Poděkování za překlenutí následující “mrtvé sezóny” a přípravu členů nově vzniklého orchestru patří práci tehdejších externích učitelů pánů Josefa Lederera, Ladislava Hoffmana a interního učitele Václava Tejkala.

S příchodem mladého interního učitele dechových žesťových nástrojů pana Aloise Štěrby do chotěbořské LŠU ve školním roce 1989/1990 začíná nová éra dechového oddělení školy. Orchestr obnovuje svoji činnost od září školního roku 1992/93 právě pod jeho vedením a za vydatné podpory ředitele školy. Získávají se finanční prostředky na nákup nových nástrojů (tuby, bicí, lesní rohy, křídlovky …..). Nástroje jsou drahé, ale naskýtá se možnost jejich zápůjčky žákům. Těleso o “síle” sedmnácti až osmnácti členů pilně cvičí a poprvé vystupuje na veřejnosti v rámci koncertu souborů Základní umělecké školy Chotěboř 27.května 1993.

Orchestr přijímá i nový oficiální název Dechový orchestr mladých při ZUŠ Chotěboř a jeho prvními členy byli Ondřej Marek (1.křídlovka), Michal Jonáš a Zbyněk Mezer (2.křídlovka), David Sobotka (trubka), Tomáš Křivský (lesní roh – tenorový part), Jaroslav Halama (eufonium), Tomáš Bačkovský, Jan Vítek, Martin Adam, Jan Poul, M.Semrád a Jan Pešout (klarinety), Josef Málek, Jiří Kočí a Ondřej Adam (doprovodné trubky), René Habich (tuba), Radek Makovec a Jiří Pavlas (bicí nástroje).

FOTO č. 1: “ První vystoupení DOM 27.5.1993. Diriguje A.Štěrba.”
(Foto bude doplněno v souhrnném vydání Almanachu, které bude na webu Základní umělecké školy Chotěboř)

Jak vidno, v Dechovém orchestru mladých začínali i budoucí “rockeři” (zejména hráč na bicí a dnes i zpěvák Jirka Pavlas, dále pak Renek Habich, později Michal Zich, Petr Chalupa aj.). To rozhodně není pro uvedené kluky žádná potupa, jak by si mohl některý, mírně řečeno, nezasvěcenec myslet. Naopak. Léta v DOM Chotěboř znamenají pro hráče cennou praxi v souborové hře, schopnost překonat její úskalí a specifické problémy. A je naprosto jedno, končí – li bývalý hráč našeho orchestru jako rocker, “dechovkář” nebo student konzervatoře.

Základem je poctivá práce v souboru, zodpovědná příprava, schopnost zapojit se do práce celého kolektivu a být jeho platným článkem. Má – li být orchestr jakéhokoli složení a hrající jakýkoliv žánr na dobré úrovni, není možné, aby se zde slabší hráč schovával za dobrého. V dobře pracujícím orchestru musí být každý jeho člen přiměřeně dobrým hráčem. Jinak se nejedná o dobrý orchestr!

Těžištěm vystoupení Dechového orchestru mladých při ZUŠ Chotěboř jsou promenádní koncerty. Orchestr vystupuje pravidelně na chotěbořském náměstí. Nejprve (cca do roku 1995) důstojněji na tribuně, později méně důstojně na dlažebních kostkách, ale přece jenom s chutí, u kašny.

Pravidelné několikaleté účinkování orchestru je směrováno na květnové svátky, městské trhy, hrají se i samostatná vystoupení např. ke dni hudby a v několika případech posloužil orchestr coby doplněk k vystoupení politiků na předvolebních mítincích ( např. Josef Lux) a na učitelské demonstraci ČMOS ( Staroměstské náměstí v Praze, rok 1994 ) Ostatně - proč ne?

Vystoupením, kterého si mladí hudebníci cenili, bylo účinkování při otevření historicko vlastivědné expozice v chotěbořském muzeu nazvané “Chotěboř náš domov” v květnu 1997 na zámeckém nádvoří.

DOM předváděl svá vystoupení rozdílným generacím. Hrál v domově důchodců, ale uvedl svůj program s ukázkami jednotlivých hudebních nástrojů a různých hudebních stylů i na několika “výchovných” koncertech pro žáky základních škol v Chotěboři a okolí. Pravidelností se stalo též každoroční vystoupení ke Dni dětí na hřišti v Bílku, kam orchestr jezdí na pozvání pana starosty Petrlíka již od roku 1996. V okolí Chotěboře účinkoval DOM např. v Libici n.Doubravou, Krucemburku, Ždírci n.D., Uhelné Příbrami, Podmoklanech aj.

DOM spolupracuje na svých koncertech i s tanečním oborem ZUŠ Chotěboř, který vede paní učitelka Mgr. Sylvie Tonarová. V příštím roce plánuje vystoupení se skupinou mažoretek z Havlíčkova Brodu a zatím marně čeká vedení orchestru na signál náznaku spolupráce s mažoretkami z KD Junior v Chotěboři.

FOTO č. 2: “Jeden z promenádních koncertů DOM na chotěbořském náměstí (17.5.2002).”
(Foto bude doplněno v souhrnném vydání Almanachu, které bude na webu Základní umělecké školy Chotěboř)

Dechový orchestr mladých ZUŠ Chotěboř se během pouhých necelých 10 let činnosti zúčastnil různých festivalů, přehlídek a soutěží. Pravidelně byl zván na festival mladých dechových hudeb “Čermákovo Vysoké Mýto”, kde získal několik ocenění, především za stylovou interpretaci provedených skladeb. V roce 1999 obdržel dokonce skutečně sladkou cenu diváků pro nejsympatičtější orchestr festivalu v podobě velkého dortu věnovaného jednou z vysokomýtských cukráren.

Velice hezké festivaly se pořádaly také ve Skutči, kde se náš orchestr dvakrát výborně prezentoval a byl oceněn nadšenými ovacemi obecenstva.

FOTO č. 3: “Odměna za výkon – skutečně sladká. Vysoké Mýto 23.5.1999.”
(Foto bude doplněno v souhrnném vydání Almanachu, které bude na webu Základní umělecké školy Chotěboř)

Zatím nejvyššího ocenění se dostalo Dechovému orchestru mladých při ZUŠ Chotěboř na celostátní soutěži základních uměleckých škol. Orchestr se zúčastnil zatím dvou ročníků (jdoucích po sobě v časových intervalech po 3 letech). V roce 1998 získal po velmi dobrém výkonu bohužel pouze diskutabilní čestné uznání v krajském kole konaném ve Svitavách.

V březnu loňského roku 2001 orchestr v krajském kole soutěže ZUŠ ve své kategorii zvítězil (konáno v Pelhřimově) a o dva měsíce později obsadil v ústředním kole této soutěže konaném ve Zlíně čtvrté místo.

FOTO č. 4: “Vítězové krajského kola soutěže ZUŠ – DOM Chotěboř. Pelhřimov 23.3.2001.”
(Foto bude doplněno v souhrnném vydání Almanachu, které bude na webu Základní umělecké školy Chotěboř)

Každý úspěch je podložen poctivou přípravou orchestru. Rozvoj mladé chotěbořské “dechovky” by byl nemyslitelný bez komplexní spolupráce celého dechového oddělení chotěbořské ZUŠ. Na přípravě orchestru se kromě dirigenta a vedoucího orchestru Mgr. Aloise Štěrby podílejí i ředitel školy Mgr. Milan Moc, učitel oddělení dechových žesťových nástrojů Jiří Krsek a učitel oddělení dechových nástrojů dřevěných Václav Tejkal.

Orchestr se bohužel, stejně jako ostatní dvě tělesa chotěbořské ZUŠ, musí téměř každoročně vypořádávat s generačním problémem ve svých řadách. Odcházejí zkušení hráči a jejich zástup mladšími kolegy bývá vždy velkým zásahem do chodu souboru. DOM za téměř deset let od svého vzniku vychoval desítky mladých muzikantů, kteří během této doby nacvičili repertoár o téměř 100 skladbách různých žánrů. Chotěbořský DOM nehraje pouze “klasickou” dechovku, ale pouští se, většinou úspěšně, do skladeb s modernějšími tanečními rytmy a styly (swing, foxtrot, rumba, mambo, charleston …. ) a každoročně zařazuje do svého repertoáru též skladby “vážné hudby”.

V současném jubilejním školním roce působí Dechový orchestr mladých při ZUŠ Chotěboř v tomto složení:

Alois Štěrba a Milan Moc (dirigenti orchestru), Kateřina Halamová (flétna), Helena Melounová (hoboj), Petr Chalupa, Tomáš Somer, Ondřej Bělohlávek, Miloslav Pátek, Filip Nevole, Šimon Smejkal, Lucie Nedbalová (klarinety), Josef Málek, Jiří Voldán, Karel Culek, Jan Janda (křídlovky), Pavel Málek j.h., Jan Stratil, Karel Málek (trubky), Karel Hroch, Petr Zadina, Michal Mrtka (tenory), Jan Kárník (baryton), Jana Kafková j.h., Jiří Málek j.h., Otakar Meloun (lesní rohy), Ondřej Nepovím, Pavel Konfršt (doprovodné trubky), Miloš Pensimus (tuba), Pavel Bílek a Iva Ledvinková (bicí).

FOTO č. 5: “Dechový orchestr mladých při ZUŠ Chotěboř při vystoupení ke Dni Doubravanu, 25.5.2002, na levé straně je čerstvě zasazený ´doubravanský´ dub.”
(Foto bude doplněno v souhrnném vydání Almanachu, které bude na webu Základní umělecké školy Chotěboř)

Vyprávěním o Dechovém orchestru mladých končí osmidílné pojednání o Základní umělecké škole Chotěboř, která v letošním školním roce 2001/2002 oslavila řadou akcí 50.výročí svého založení.

Seriál se pokusil čtenáře alespoň stručně seznámit s historií i současností této školy a připomenout její nezastupitelnou úlohu při výchově a vzdělávání nadané mládeže v našem městě a jeho okolí. Označení “almanach” zde snad ani není na místě. Každý almanach má totiž svoji pevnou strukturu, přesné výčty všech učitelů a žáků působících či studujících na dané škole a řadu dalších přesných údajů. Má též i jakousi svoji ustálenou výtvarnou formu.

Vzhledem k omezeným možnostem pátrání po historických materiálech o chotěbořské ZUŠ a vzhledem k časové tísni bylo vyprávění o této škole uspořádáno v předloženém znění a takto bylo i prezentováno v Harryho novinách a Chotěbořském Echu. Snad se mu dostane i souhrnného vytištění.

Autor pojednání znovu děkuje touto cestou panu Jiřímu Poděbradskému za možnost zveřejnění jednotlivých článků. Poděkování patří též panu Mgr. Stanislavu Pavlíčkovi který tyto články po osm měsíců zařazoval do Chotěbořského Echa. Děkujeme i řediteli Městského muzea v Chotěboři panu Mgr. Miloslavu Janků za realizaci výstavky o chotěbořské ZUŠ, stejně tak jako pěveckému sboru Doubravan v jehož expozici se výstavka o chotěbořské základní umělecké škole nachází.

V neposlední řadě zaslouží poděkování i věrní čtenáři Chotěbořského couriera za trpělivost a možná i shovívavost při případném čtení celého seriálu.

Autor článků přeje Základní umělecké škole Chotěboř do dalších let mnoho talentovaných, pracovitých a nadšených žáků vyučovaných skvělými pedagogy a zasloužený zájem veřejnosti. Kéž je ZUŠ Chotěboř i nadále jednou ze základen kultury v našem krásném městě na Vysočině.

Milan Moc

Protože tímto 8. dílem Almanach končí, upozorňuje redakce Chotěbořského Couriera čtenáře, že souhrnné vydání všech dílů Almanachu bude během prázdnin k dispozici na webu ZUŠ Chotěboř (zus.chotebor.info), ve formátu PDF, který vám umožní vytisknout si Almanach jako brožurku formátu A5. V tomto souhrnném vydání budou i všechny fotky, které u nás nebyly, zatímco v Chotěbořském Echu byly.