 | 
|  | ||||
| založeno since 1998 | ||||||
|
| | ||||
| založeno since 1998 | ||||||
|
V minulé části našeho povídání o chotěbořské základní umělecké škole byli čtenáři seznámeni s činností školy během prvních 10 let jejího působení. Počátek let šedesátých je spojený s nástupem do funkce v pořadí druhého ředitele této školy, Jindřicha Juna. Pan ředitel Jindřich Jun nastoupil do tehdejší Hudební školy v Chotěboři ve školním roce 1957/58 a začal zde po svých studiích působit jako mladý učitel v houslovém oddělení školy vedené tehdejším ředitelem Luďkem Lukešem. Jak již bylo napsáno v předchozí části našeho pojednání, ředitel Lukeš odešel do Pardubic vyučovat na zdejším pedagogickém institutu a později se stal vysokoškolským učitelem na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. Ředitelská funkce v chotěbořské hudební škole byla tedy příslušnými orgány svěřena panu Jindřichu Junovi. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
Málokterý ředitel se může pochlubit tím, že svoji školu vedl výborným způsobem plných třicet let! Málokdo z bývalých ředitelů se může bez výčitek, tak jako pan Jun, ohlédnout za dlouhými léty ve vedoucí funkci, která nebyla poznamenána vstupem do tehdy všemocné a vše určující politické strany. Z dnešního pohledu je možno tvrdit, že v tehdejším socialistickém školství se jednalo o skutečnou raritu. Navzdory své "politické nespolehlivosti" byl pan Jun během své ředitelské činnosti jak uznávaným vedoucím pracovníkem, tak i ceněným regionálním odborníkem v oblasti hudby a kultury vůbec. Za jeho působení na chotěbořské hudební škole (od roku 1962 přejmenované na lidovou školu umění a v roce 1990 na základní uměleckou školu) se nejen dostalo škole důstojné budovy, ale vzrostl počet jejích žáků a škola sama se rozšířila postupně o další obory. Stabilizovalo se složení učitelského sboru, výuka se rozšířila zásluhou vzniku detašované třídy paní učitelky Heleny Binkové i do tehdejší Křížové (1973 - 1982). Žáci lidové školy umění v Chotěboři začali svoji školu zviditelňovat reprezentací na soutěžích vyhlašovaných ministerstvem školství, na přehlídkách zájmové umělecké činnosti, ti nejlepší se zapojovali do nejrůznějších hudebních souborů a pokračovali ve studiích na středních uměleckých školách. Nehynoucí zásluhou ředitele Jindřicha Juna je spoluzaložení chotěbořského Kruhu přátel hudby (KPH), jehož bohatá a nezastupitelná činnost trvá dodnes. Díky tomuto sdružení nadšených nezištných spoluorganizátorů kulturního života v našem městě, v čele s osobou nejpovolanější - ředitelem LŠU, mohla Chotěboř osobně poznat naše i zahraniční vynikající umělce na koncertech "vážné" hudby konaných v koncertním sále naší školy. Jindřich Jun se stal rovněž zakladatelem a dlouholetým dirigentem dodnes působícího Chotěbořského komorního orchestru, který v letošním roce 2002 oslaví již 30.výročí svého založení. V tomto tělese působila a působí řada chotěbořských hudebníků, učitelů hudby i žáků naší školy. Činnosti komorního orchestru bude k jubileu věnován prostor v některém z dalších pokračování toho seriálu, stejně jako žákovským souborům naší školy. |
Vraťme se však k životu chotěbořské lidové školy umění. V roce 1962/63 přichází do LŠU Chotěboř mladý ambiciózní učitel klavíru, absolvent pražské konzervatoře, Jan Vogl. Spolu s učitelkou Annou Koudovou položili základ kvalitnímu klavírnímu oddělení, které se vedle oddělení smyčcového stává pilířem školy. J.Vogl vstoupil do povědomí žáků, rodičů a chotěbořské hudbymilovné veřejnosti jako dobrý klavírní pedagog a především jako výborný klavírista a vynikající klavírní korepetitor. Jeho činnost v Chotěboři končí v roce 1980 odchodem do Prahy. Ve školním roce 1963/64 vzniká v LŠU Chotěboř první komorní soubor, smyčcové kvarteto, hrající ve složení J.Jun - 1.housle, B.Čejda - 2.housle, Vl.Ackermann - viola a Zd.Polan violoncello. Kvarteto dospělých brzy následovali žáci školy. Tímto se započala dodnes trvající tradice výborných žákovských orchestrů, komorních a ostatních souborů působících na naší škole, rekrutujících se z řad učitelů, žáků nebo nadšených amatérských hudebníků z Chotěboře a okolí. Přispěla k tomu samozřejmě již tehdy výborná úroveň smyčcového oddělení chotěbořské LŠU tříd ředitele a paní učitelky Věry Voglové - Fialové, jejíž největší pedagogické úspěchy na ni čekaly i v brzké budoucnosti. Významným zlomem v historii chotěbořské "lidušky" se stává rok 1965/66, kdy po téměř 15 letech její existence dostává hudební obor školy vážného "konkurenta" - obor výtvarný. Do naší LŠU nastupuje první učitel výtvarného oboru, akademický malíř Miloslav Pečinka. Jeho příchodem získává LŠU Chotěboř do učitelského sboru další výraznou osobnost. Pan učitel Pečinka začíná ve velmi skromných prostorových i materiálních poměrech tvořit se svými žáky první výtvarné práce, které záhy získávají velmi kladná ocenění od návštěvníků výstav i od výtvarných odborníků. Výtvarný obor se tak stává všeobecně uznávanou a nedílnou součástí chotěbořské LŠU. Žáci výtvarného oboru naší školy navázali v rámci 15. výročí založení školy kontakt s dětmi z polského Krakova, se kterými si vzájemně vyměňovali své výtvarné práce. Miloslav Pečinka odchází po dosažení důchodového věku z chotěbořské ZUŠ v roce 1984 a věnuje se samostatné umělecké činnosti v Jihlavě. Jeho místo převzala paní učitelka Eva Tučková, působící na naší škole do roku 2001. Fotografie č.2. Foto zde bude doplněno Část pedagogického sboru okolo roku 1965. Zleva M. Pečinka, Jar. Brabenec, ředitel školy J. Jun, A. Koudová, Jos. Bratršovský. V roce 1966/67 nastoupil do LŠU Chotěboř pan učitel Václav Tejkal, rodák z Křížové, absolvent Vojenské hudební školy v Roudnici n. Labem. Jeho příchodem dostává výuka dechových nástrojů profesionální základ. Václav Tejkal zde začal vyučovat (a vyučuje dosud) hře na dechové nástroje dřevěné a akordeon. Fotografie z almanachu, str.29. |
V roce 1966 (jak praví kronika školy, 21.října) absolvoval své první vystoupení též orchestr Doubravan, jehož jádro tvořili učitelé a starší žáci LŠU a řada výborných chotěbořských amatérských hudebníků. Je obrovská škoda, že se tradici tohoto symfonického tělesa s poměrně krátkým trváním již nikdy nepodařilo obnovit v plném rozsahu. Další léta nepřinesla podstatné změny. Život v chotěbořské lidušce běžel dál a splýval s osudy tenkrát těžce zkoušené země (1968). Škola byla nucena, ostatně jako každá jiná instituce v té době, přizpůsobit se víru společenských událostí a politickému klimatu. Díky diplomacii svého ředitele a postojům učitelského sboru ji nezasáhl normalizační proces tak nešťastně, jako některé jiné školy a školská zařízení. Čas ubíhal, učitelé i nadále pracovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ve školním roce 1974/75 se dokonce podařilo otevřít i další obor - literárně dramatický (LDO) - v rozsahu pěti tříd. Vedením LDO byla pověřena mladá učitelka Anna Čermáková, později Kučerová, která ze školy odešla po dvouleté činnosti a v roce 1976 byla zastoupena svým manželem Miloslavem Kučerou, později ředitelem pardubického divadla a dnes poslancem parlamentu ČR. M.Kučeru nahradila po jeho ročním působení ve výuce LDO Eva Tučková, která, jak již bylo uvedeno, přebrala v budoucnu výuku výtvarného oboru. Hudební obor byl rozšířen o třídu sólového zpěvu paní učitelky Marie Fišerové a tím byl vytvořen základ pěveckého oddělení. Lidová škola umění v Chotěboři tak poznenáhlu vstoupila do 25. roku svého trvání, 1976. K této příležitosti byl vydán almanach, 8.října 1976 škola uspořádala koncert svých bývalých žáků a v průběhu roku pak další akce přibližující její bohatou činnost. V jubilejním 25. roce pracoval učitelský sbor LŠU Chotěboř v tomto složení: Jindřich Jun (ředitel školy, housle, hudební nauka, souborová hra), V dalším pokračování se budeme zabývat životem Lidové školy umění v letech osmdesátých. Mgr. Milan Moc |
