Velká čistka v údolí Doubravky
Motto: Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských.
Autor:  Tomáš Linhart	Vydáno: 11.5.2002
Odkazy k článku: Chotěbořské skautské středisko Doubravka
Článek dosud četlo čtenářů:

Příroda je pro skauta něco jako druhý domov, poskytuje mu útočiště při jeho výletech a poutích, zbavuje ho starostí a problémů a pomáhá mu v tom, aby se stal lepším člověkem. Je zkrátka naší přítelkyní, za což jí jsme velmi vděční, a proto se jí snažíme její vlídnost a laskavost maximálně oplácet.

Ačkoliv je příroda velmi mocná a s ledasčím se dokáže vypořádat sama, jsou přeci jen věci a úkoly, se kterými se vyrovnává jen velmi obtížně a je určitě ráda, pokud jí s takovými problémy někdo pomůže. Podobnou záležitostí byla i akce, která se odehrála poslední dubnový víkend roku 2002. Zajišťovali ji skauti z chotěbořského střediska Doubravka společně s místní organizací Českého svazu ochránců přírody. O co vlastně šlo? Máme to štěstí, že naším krajem protéká říčka Doubravka, která kolem svého toku vytvořila nádherné údolí. Bohužel si však mnozí lidé neuvědomují (nebo si nechtějí uvědomit), jakou krásu mají takřka na dosah ruky, ba co víc, někteří dokonce dokáží takovou krásu poškozovat, nebo dokonce ničit odhazováním různých odpadků, které pak kazí vzhled našeho malebného údolí. Jelikož skaut je však osoba, která je jedním bodem zákona přímo nabádána k ochraně přírody, rozhodli jsme se, že to tak nemůžeme nechat a vydali se vyčistit okolí řeky, jejíž jméno má naše středisko ve svém názvu.

Nejednalo se o první podobnou akci našeho střediska, se stejným cílem jsme do údolí Doubravky vyrazili již několikrát, takže jsme již tak trochu tušili, co všechno můžeme očekávat a co vše lze v korytě řeky nalézt. Je až s podivem, jak vynalézaví (a necitelní) mohou být někteří lidé v případě, že se potřebují zbavit nějakého odpadu. S největším sebezapřením bych snad dokázal pochopit turistu, jemuž připadá obal od právě dojedeného salámu či obal od sušenky již příliš těžký, velký a zbytečný na to, aby ho donesl k nejbližšímu odpadkovému koši. Vůbec už však nerozumím tomu, proč tento člověk obětuje spoustu sil na to, aby se tento obal snažil zamaskovat pod nejbližším pařezem či kamenem. Že by měl přeci jen výčitky svědomí? Ono, co oko nevidí, to srdce neželí. Kdo však vyhledává pobyt v přírodě pro její krásu, tomu ani takováto drobnost neujde a pokazí mu to radost. Mohu to potvrdit i z vlastní zkušenosti. Tito "turisté" jsou však jen jednou stranou mince a dovolím si tvrdit, že jsou jen malým zlem v porovnání s lidmi, kteří si dokáží udělat z řeky svoje soukromé smetiště, místo pro vyhození čehokoliv. Zde již musím opravdu "obdivovat" člověka, který místo aby se svého odpadu zbavil někde v klidu na skládce, s ním váží dlouhou cestu doprostřed lesa, aby ho zde pak ponechal svému osudu. S údivem pak v řece nacházíme pneumatiky, koberce, matrace nebo dokonce mrazáky.

Nechci však v tomto článku jen kritizovat a naříkat si nad způsoby některých lidí. Musím zde s určitou radostí a nadějí do budoucna prohlásit, že nás "úlovek" byl v letošním roce poněkud slabší, než v letech předchozích. Snad je to tedy určitým signálem, že lidé si začínají uvědomovat, že příroda je tu sice pro všechny, ale rozhodně není k tomu, abychom ji používali jako odkladiště věcí, které už nepotřebujeme. Budu spokojen, pokud se mnou bude souhlasit alespoň několik čtenářů tohoto článku, budu mít radost, pokud jsem alespoň několik čtenářů donutil k zamyšlení a budu opravdu šťasten, pokud již v budoucnu nebude dalších podobných akcí zapotřebí.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem sestrám a bratřím, kteří se úklidu zúčastnili, zástupcům z místní organizace ČSOP, kteří zajistili odvoz všeho sesbíraného odpadu a všem lidem, kteří se chovají k přírodě slušně a ohleduplně. Těm děkuji opravdu mnohokrát.

Tomáš Linhart
vůdce 8. oddílu RS (roverský kmen)
středisko Doubravka Chotěboř
t.linhart@sh.cvut.cz

Na hlavní stranu Chotěbořského Couriera

Na hlavní stranu domény www.harry.cz

Na stranu CHnet