Pořadatelé zvolili jako centrum první etapy vesničku Šemanovice, kde je údajně pochován náš slavný spisovatel a vynálezce Jára Cimrman. Druhou a třetí etapu se shromaždiště nacházelo ve Střezivojicích. Název mapy Žluč přesně odrážela první pocity, které jsme při pohledu na ni měli. Kromě Žluči jsme ještě běhali na mapě s náz vem Šemanovické údolí, která však spolu s Umrlčí roklí a Bukovým údolím tvoří část Žluči. Co se týče tratí, jejich délka byla velmi neúměrná k jejich převýšení, které nabývalo divokých čísel, o kterých se nám nezdálo ani v nejhorších nočních můrách. Všichni tři stavitelé jednotlivých etap měli zajisté v sobě určitou dávku sadismu a snahy potrápit všechny závodníky. Časy kolem 100 minut nebyly raritou jako obvykle a i s ním se mohlo vyhrát, např. 3. etapu juniorská vítězka běžela kolem 98 minut!!!! Závody proběhly bez větších chyb až na jednu drobnou, která v určité míře postihla náš oddíl. Pořadatelům se do počítače vloudil v sobotu večer nějaký šotek, který změnil chotěbořský oddíl na maďarský klub, takže v neděli jsme již závodili za Elte Perte. Tuto chybu neopravili a při vyhlášení výsledků, kdy jsem se já Pinďa dostala na stupně vítězů, hlásili mě Lenku Gregorovou jako hostující za maďarský klub Elte Perte, ovšem pozor!!! ona mluví česky!!! Myslím, že jinak všechno dopadlo dobře, sluníčko svítilo, nožičky nás bolely, neboť jsme všichni podali dobré výkony z kvantitativního i kvalitativního hlediska. Za zmínku stojí skvělý výkon mj. Radka, Hubánka, Adíka, Štěpána, Jakuba, Věry a Michala. |
