Chotěbořský Courier: Migy v psinci, převzato od Pes

Krásný psí domov

Vojáci u muniční základny v Bílku si velmi považují svých čtyřnohých pomocníků, protože vědí, že bez nich by byla služba velmi obtížná. Zvláště v době, kdy drzost mafiánů a teroristických skupin nejen v zahraničí, ale i u nás dosahuje míry, která šokuje.Vojáci si jsou velmi dobře vědomi, že to, co hlídají, by se takovým povedencům velmi dobře hodilo.Že by nemuseli mít starosti, když jejich sklady dnes hlídají elektronické zabezpečovací systémy ? To může říci pouze laik. Často se nad takovými chytrými teoriemi usmívá bývalý velitel muniční základny a dnes poradce pro střežení zvláště důležitých objektů inženýr Josef Šmerhán.
Sám měl možnost poznat desítky elektronických systémů střeženi.objektů doma i v zahraničí. A přesto, když v uplynulých deseti letech zaváděl elektronické ostrahy objektů, první co ve skladištním areálu postavil, byl psinec. Byl si totiž vědom, že desítky milionů investovaných do elektroniky se bez psů nemohou efektivně zužitkovat. Zní to nadneseně, ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že v rozsáhlých objektech dokáže efektivně dohledat osobu, signalizovanou elektronickými čidly, pouze pes. Efektivně totiž znamená rychle. Podle dlouhodobých zkušeností ing. Šmerhan trvá na dohledání osoby do několika málo minut. A v členitém a rozsáhlém objektu to vůbec není snadné, Delší doba působení takového dobře připraveného zloděje, ale třeba i teroristy, může znamenat nevídané nebezpečí. A to nejen pro strážné či armádu, ale i pro společnost.

mig2.JPG (11456 bytes) mig3.JPG (9649 bytes)
Nejvíce poničené a vyhořelé místnosti - šatna a veterinární ošetřovna - dnes už jsou opět v plném lesku

Ing. Šmerhan dodává: "Důvodů, proč se u muničních skladů, ale i u jiných důležitých objektů, využívají ve velké míře psi, je celá řada. Kromě rychlého dohledání osoby je voják při zákroku chráněn psem - je totiž první v kontaktu s narušitelem objektu.Voják ve stráži se psem je nesrovnatelně výkonnější, neboť jeho smysly výrazně vylepšují senzorické schopnosti psa. Víme, že před strážným se vetřelec snadno ukryje, před psem nemá šanci. To jsou zkušenosti z mé více než třicetileté praxe. A těch důvodů, proč nelze efektivně střežit velké objekty bez psů, lze uvést mnohem více."
Právě pro psovody a psy, kteří se připravují pro náročnou službu v muničních skladech, vybudoval v roce 1988 bývalý velitel s kynologem základny Josefem Ludvíkem velký areál psince. Dominuje mu budova se specializovanou učebnou, veterinární ošetřovnou a potřebným zázemím pro psovody a jejich velitele. V areálu jsou desítky kotců, kuchyně a cvičiště pro psy. Atraktivnost prostředí umocňuje krásné lesní prostředí Českomoravské vrchoviny. Vše je především velmi účelně vymyšleno, počínaje stavbami a konče výcvikovým programem, aby výcvik psovodů a psů byl vzhledem k jednoroční základní službě- krátký, ale efektivní. Díky svým dlouholetým výsledkům bylo toto zařízení ustaveno jako centrum výcviku psovodů a psů pro všechny logistické útvary naší armády.

Začal všední výcvikový den psovodů

Bylo nepříliš vlídné říjnové ráno s nízkou oblačností. Kynolog základny Josef Ludvík povolil veterinárnímu lékaři nastoupit výjimečně dovolenou již ve čtvrtek, neboť mu přijela návštěva. A tak veterinární ošetřovna zela prázdnotou. Skupina jedenácti psovodů se psy necvičila podle jeho představ, a tak je z areálu psince odeslal za jejich velitelem roty. Aby místo pohodového výcviku poslušnosti v psinci prováděli náročnější výcvik na strážních stanovištích pod vedením důstojníka roty.
V areálu zůstali tři velitelé družstev a dozorčí služba, aby v předstihu zahájili přípravu prostorů a materiálu pro nováčky v jednotlivých místnostech hlavní budovy. Kynolog Josef Ludvík odešel spolu s vojínem Ždímalem do prvního patra na učebnu, neboť chtěl dokončit úpravu pomůcek pro výuku. Asi v devět hodin čtyřicet pět minut zazvonil telefon ve vedlejší kanceláři. Josef Ludvík odešel vyřídit telefon a přitom odvedl s sebou z učebny psovoda, kterého pověřil uložením tašky do skříně v místnosti, kde telefonoval.
Nezajímavé detaily? Jistě. Ale pouze do 9 hodin a 45 minut. Všechny tyto náhody, které se vymykaly běžnému výcvikovému dni, totiž zachránily všem uvedeným osobám život. To, co se odehrálo v následujících dvou či třech vteřinách, byla

Tragédie i neuvěřitelné štěstí zároveň

Zkušení piloti z čáslavské základny stíhacího letectva nalétávali se dvěma vedle sebe řazenými letouny na přistání. Nalétávali za nízké viditelnosti podle přístrojů a po obvyklé ose přistání. Avšak pro chybu ve vyhodnocení výšky o několik set metrů se dostali do situace, kterou možná zjistili, ale již nemohli změnit. Dva Migy 21 s moderním elektronickým vybavením podle norem NATO, patřící k letce zařazené do aliančního systému vzdušné ochrany, se na sestupné dráze k letišti náhle objevily nad lesem. Při viditelnosti několika set metrů, rychlosti asi 700 km/h a velkém úhlu klesání piloti již neměli šanci účinně zareagovat. A tak je vysoko v korunách stromů nedaleko psince počátek průseku, který letouny vytvořily ve vzrostlém lese. Lesní průsek je prvním němým svědkem letecké katastrofy. Pro laiky se zdá až neuvěřitelné, že křídla stíhačky, vyrobená z lehkých kovů, duralu a hliníku, dokážou při takové rychlosti to, co pily a sekyry dřevorubců. Letouny pokračovaly i v lese na sestupné dráze, že ani silné části kmenů je nezastavily. Po vytvoření asi dvě stě metrů dlouhého průseku vlevo letící mig dopadl těsně u budovy. Dnes nikdo z živých svědků tragédie nedokáže odhadnout, zda letoun explodoval před dopadem nebo po nárazu na zem, Jisté však je, že po explozi pronikly do budovy části letounu, a nic to nemění na situaci, která se odehrála v budově. Třetina učebny náhle chyběla, a to co v učebně zbylo, bylo vražené ke zdi na opačné straně místnosti. Demolovaná byla také šatna psovodů, která navíc okamžitě vzplanula. Kerosin - palivo proudových letounů - vykonal své. Jiná hořící část letounu prolétla dvěma zdmi budovy a hořela na chodbě.

mig4.JPG (9484 bytes) mig5.JPG (9246 bytes)
"Nástěnky kupodivu zůstaly na stěně, byly však posekané střepinami, a tak se musely obnovit,"
říká kynolog základny Josef Ludvík.

Druhá, vpravo letící stíhačka, prolétla těsně vpravo od budovy psovodů, udělala stejný průsek v lese a explodovala sto metrů za psincem. O tom, že se piloti snažili zareagovat, svědčí i skutečnost, že se tento pilot letící o několik metrů výše ještě pokusil katapultovat. Byl se sedačkou mimo letoun, ale bylo pozdě.
Demolovaná a hořící budova, troskami posetý psinec a dohořívající kerosin vytvořily kulisu, kterou dlouho nikdo z přítomných nechápal. Josef Ludvík ve chvíli, kdy se dostal z hořící budovy, se ani tak nezajímal o to, co se stalo, ale kde má své psovody. Je to až neuvěřitelné štěstí, že každému ze šesti přítomných psovodů se trosky explodujícího letounu vyhnuly! A dalších jedenáct z obvykle přítomných vojáků bylo zcela náhodně mimo psinec. Při takové tragédii asi nemá tolik současné šťastných náhod obdoby. Pravidelně totiž do desáté ranní hodiny bývá kolem dvaceti psovodů buď na učebně, nebo cvičí se psy v místě, kde letoun explodoval.

Kynolog základny vypráví

Josef Ludvík pracoval 35 let jako voják z povolání, dalších sedm let byl kynologem muniční základny jako občanský zaměstnanec. Za dlouhá léta u armády zažil mnoho kritických chvil i mimořádných událostí, které s sebou nese náročná i riziková práce u muničářů. Je profesionál, a tak se dokáže z těch dobrých, ale i nepříznivých událostí poučit a využívat je nejen pro sebe, ale především při přípravě vojáků, psovodů. O události z desátého října minulého roku však vypráví s pohnutím dodnes: "Taková katastrofa, a jediný muž z psince nebyl vážně zraněn!"
To byla první slova Josefa Ludvíka, který dále popisuje nejdramatičtější chvíle svého života: "Na tuto chvíli v osudný den se nedá zapomenout. Opravdu to byla shoda šťastných náhod, že kromě mrtvých pilotů nedošlo k dalším ztrátám na životech, Jaké to bylo štěstí, že jsem předčasně pustil veterinárního lékaře na dovolenou, neboť v momentu katastrofy by tam nepochybně ošetřoval nemocného psa vojína Čiháka. A veterinární ošetřovna byla nejvíce postižená tlakovou vlnou a požárem. Vojáci byli právě v těch místnostech, které byly nejméně poškozeny. Jediný venku pracující vojín Štěpánek se právě věnoval svému psovi u kotce číslo sedm, a jeho tlaková vlna pouze srazila do žlabu před kotcem. Mne a vojína Ždímala zachránilo vyzvánění telefonu. Proto jsme odešli z učebny do kanceláře. Pak nastal prudký výbuch spojený s třeskem. Tlaková vlna mě nadzvedla ze židle, vojín Ždímal, který stál vedle mě, byl mrštěn do skříně. Po chvilce se jeden druhého ptáme, co se vlastně stalo. Vojín Ždímal říká: ,Pane Ludvíku, rychle pojďte pryč, hoříme a jsme zasypáni!' Velké štěstí bylo, že zábradlí na schodišti zůstalo zachováno. Přede mnou dole v hustém dýmu mě psovod již vyzývá, ,Držte se zábradlí, schody jsou zasypané, ať neupadnete, podejte mi ruku, já vás přidržím.' A tak jsme v dýmu proti sobě natahovali ruce a chvíli to trvalo, než jsme se pevně drželi. Jeho zásluhou jsem se dostal pod schodiště a před budovu, V hustém dýmu v hloučku, přestože jsme na sebe neviděli, jsem se vyptával, zda jsme všichni, co jsme byli v budově. Byli jsme všichni. Po chvíli, když se zvedl dým a dohořívaly plameny na stromech a zdech budovy, jsme teprve viděli tu celou pohromu a rozmýšleli, co se vlastně stalo. Naše první myšlenka byla, že došlo k výbuchu muničního skladu. Až později, když jsme viděli okolo sebe kusy plechů s azbukou a na stromě cáry padáku, usoudili jsme, že došlo k pádu letadla. Tragédie nezanechala žádné stopy na psech, kromě ožehnuté srsti jednoho německého ovčáka, uvázaného za nejméně poškozenou částí budovy. Při pozdějším testu neprojevil žádný ze psů bázlivost při střelbě ani při vyvolané stresové situaci."