Stalo se, co se jednou stát muselo:
Dva Migy 21 se srazily nedaleko Chotěboře

Sdělovací prostředky nepřesně informovaly (armáda ovšem též)

Havlíčkův Brod - Dvě stíhačky MiG-21 se ve čtvrtek 17.6. v 18 hodin srazily při nácviku vzdušného boje v prostoru Havlíčkův Brod - Macourov a zřítily se. Ze tří pilotů, kteří se katapultovali, přežil pouze jeden s lehkým zraněním. Právě on nehodu telefonicky ohlásil. Ředitel jihlavské Letecké záchranné služby Jan Sedlák řekl, že migy ve tříkilometrové výšce zavadily křídly o sebe a podle svědků začaly ve vzduchu hořet. Obě stíhačky dopadly do neobydlených prostor v blízkosti obcí Macourov a Česká Bělá, jejich pád nezpůsobil žádné škody na domech ani zranění občanů.

Tak zněla první zpráva ve sdělovacích prostředcích i na internetu ve čtvrtek 17.6. večer. V dalších zprávách z téhož večera si vojenské letectvo dalo záležet na zdůraznění faktu, že se piloti již vraceli z výcviku směrem na Čáslav a při výměně pořadí druhé letadlo zavadilo o pravé křídlo prvního. Z této informace (která odporuje údajům očitých svědků, jak bude uvedeno níže) pak vycházely různé sdělovací prostředky, které se nám společně s letectvem snažily předvést přávě tuto variantu. Hned druhý den ráno se v internetovém vydání MF idnes objevil tento (pro nás zdejší obyvatele půvabně nesmyslný) obrázek:

Druhý den se různá znázornění srážky objevila též v televizních relacích . Zatímco TV Nova nám předváděla srážku přímo nad Čáslaví (to je asi 50 km od místa havárie!), ČT1 raději použila anonymní terén:

*

Zde je třeba připomenout, že obě televize používají k simulacím různých havárií počítačových her, není tedy divu, že se jedná o naprosto nepřesné simulace (což jsme viděli na obrazovkách i v případě srážky Jožo Ráže v Bratislavě nebo autobusu s českými turisty ve Francii). ČT1 později uvedla ještě simulaci s mapou, kde oba letouny přiletěly od Svitav, obletěly Přibyslav, zamířily na Čáslav a za Macourovem se srazily. Ani tato vylepšená simulace však neodpovídala skutečnosti.

Podívejme se na situaci, jaká skutečně byla. Musíme to však vzít trochu zeširoka a začít od Čáslavského letiště. Na následující mapě je červenou čarou vyznačena tzv. vzletová a přistávací osa vojenského letiště v Čáslavi. Osa vede údolím Doubravy pod Železnými horami (ty se táhnou ve směru Třemošnice - Ždírec n. Doubravou). Údolí, které je výbornou naváděcí trasou pro vzlétající i přistávající piloty, končí poblíž Chotěboře, na jejímž východním okraji leží další skvělý orientační bod pro piloty - 90 metrů vysoké silo, opatřené signálními světly (vyznačeno červenou šipkou). To je pro Chotěboř osudná skutečnost: Po zrušení letiště v Bechyni a přestěhování Migů do Čáslavi létají všichni piloti přes Chotěboř jako výborný naváděcí bod, a to do výcvikového prostoru na pomezí Českomoravské vrchoviny a Žďárských vrchů (vyznačeno zelenou plochou), kde je řídké osídlení a mnoho lesů a polí, což pro případ havárie je právě dobré.

V horní části další mapy vidíme Chotěboř, zelenou šipkou s červeným vnitřkem je vyznačeno chotěbořské silo. Červenou linkou je vyznačena trasa, kterou se měli piloti ubírat na přistávací osu, začínající za Chotěboří.

Podle výpovědi očitých svědků létaly oba Migy v pozdní odpoledne v prostoru mezi obcemi Česká Bělá, Cibotín a Macourov (vyznačen červeným šrafováním). Očitý svědek, pan T., důchodce, pobýval na své zahradě na okraji Cibotína a pozorně sledoval činnost obou strojů. Podle něj se piloti neustále honili v tomto poměrně malém prostoru a prudce měnili výšku. Používali svislé stoupání i strmý sestup. Pan T., jakoby v předtuše, si pomyslel: Ti teda vyvádějí, aby se jim tak něco stalo. Přitom je pozorně sledoval. Náhle se mu málem zastavilo srdce: Zablesklo se, letadla se srazila a předchozí řev motorů vystřidalo zlověstné ticho a padající stroje. Panu T. se udělalo špatně a celý večer již do něj nic nebylo. (Prostor srážky a dopadu trosek obou strojů - každý dopadl jinde - jsou vyznačeny červeným obdélníkem.)

Pan M. nebyl sdělovacími prostředky citován, o svém otřesném zážitku se podělil jen s rodinnými příslušníky. Ale i svědkové, citovaní v televizi a v denním tisku, vypovídali o prudké a vysoké pilotáži obou strojů po dlouhou dobu nad tímto prostorem, zakončené zábleskem a náhlým tichem. Nic nenapovídá ve výpovědích tomu, co se nám vojenské letectvo snažilo namluvit, že letadla letěla v poklidu směrem na přistávací osu, tedy, že se již vracela z výcvikového prostoru. Pan K. z jedné obce v této oblasti řezal dříví na dvoře. Po celé odpoledne, vždy když vypnul pilu, slyšel burácení motorů, jak se stíhačky honily neustále v tomto prostoru. To slyšel i při posledním vypnutí cirkulárky. Ale najednou nastalo ticho a pak divný zvuk. Vzhédl a viděl padat trosky...

Jak vidno z předešlého snímku, generál Klíma cosi maloval na setkání s novináři, ale televize ani noviny se neobtěžovaly ukázat, co to bylo. Rozpor mezi jeho tvrzením o odletu letadel na přistávací osu a výpovědí očitých svědků je zřejmý.

To však není vše, co zůstává nevysvětleno. Je tu ještě další okolnost. Harryho pán, ten den již nemocný, polehával v ložnici, odkud má výhled oknem na prostor, do něhož piloti nalétávají na přistávací osu poté, co přeletí chotěbořské silo. Okolo 18. hodiny zaznamenal úprkem letící Mig 21, v poměrně malé výšce, že byl v pokušení jej vyfotit, ale stroj byl rychlejší. Než vstal z postele a otevřel aparát, byl Mig již daleko směrem na Čáslav. Za hodinu poté již rádio hlásilo zprávu o neštěstí v místě, odkud Mig přilétal. Druhý den si v rádiu poslechl, že očitá svědkyně z Macourova vypovídala o činnosti tří strojů odpoledne nad nimi. Vzniká otázka: Byli tam tři a ten třetí, když viděl, co se stalo, zdrhnul? Nebo to bylo už po havárii a stroj, který Harryho pán viděl, to tam letěl obhlédnout? (Proti přítomnosti tří strojů však mluví zkušenost: Přes Chotěboř létají ve dvojicích.)

V Chotěboři jsme také zaznamenali informaci, že čáslavské letiště krátce po havárii postrádalo čtyři piloty a teprve později údaj změnili na tři. To je také zajímavé...

*

Co se tedy vlastně stalo u České Bělé, zůstává dosun nezodpovězeno. Naše vlastní zkušenosti z chování pilotů nad Chotěboří, o nichž píšeme v jiném článku, nám však napovídají, že mohlo jít o nekázeň a nedodržení předpisů pro výcvik (čehož jsme u nás často svědky). Vojenské letectvo si však po havárii v Českých Budějovicích, kde muselo evidentní nekázeň přiznat a následky byly katastrofální, nemůže dovolit něco obdobného v Macourovském případě. Jistě proto jsme od samého počátku zpravodajství o této havárii byli přesvědčováni, že šlo o nešťastnou náhodu při návratu z jakéhosi imaginárního výcviku. Nikdo nám však nenamluví, že piloti 1. třídy se nedovedou vystřídat ve vedení letky a přitom se srazí. Jsme z výpovědí svědků přesvědčeni, že šlo o srážku v průběhu výcvikových manévrů. Nalezené trosky vypovídají o způsobu srážky. Letadlo s jedním pilotem narazilo zezadu a zespodu (!) do druhého s dvěma piloty. To jistě souhlasí. Ale nebylo to při vodorovném letu na návratovou osu, to určitě ne!

Zajímavý je pohled na mapku havárií vojenského letectva v létech 1996-98.

S výjimkou Českých Budějovic se havárie odehrávají ve výcvikových prostorech letiště v Čáslavi a Pardubicích, které leží na pomezí Čech a Moravy. Nová havárie do této situace zapadá... Obyvatelstvo v těchto prostorech, se musí tedy i do budoucnosti obávat, kdy se jednou trosky trefí do obydleného místa. Víme, že piloti mají příkaz dovést při havárii letadlo nad neobydlenou oblast, ale když se to stane náhle jako u Macourova, nemjí k tomu již možnost. Jen náhodou nedopadly trosky na Českou Bělou nebo Přibyslav...

Jsme zvědavi, jaké poučení vojenské letectvo vyvodí. Těch havárií způsobených nekázní pilotů je už příliš. Zatím to vždy probíhalo tak, že chvíli po havárii byl klid. Ale pak vše začíná znovu. Nízké průlety nad obydlenými místy, strmá stoupání s forsáží, honičky nad městem. Ale o tom píšeme v jiném článku.

V tomto lese pod Cibotínem, mezi Macourovem a Českou Bělou, dopadly trosky jednoho stroje. Druhý stroj dopadl v lese vzadu (oba lesy jsou odděleny údolím potoka).