Oficiální reprezentace města
aneb
Starosta a místostarosta
Jaké pravomoci vlastně má starosta a místostarosta města? Na to je složitá
odpověď, některé věci již byly naznačeny v předchozích čtyřech dílech
seriálu. Rozhodně je to trochu jinak, než si někteří občané myslí. Pravomoci
starosty města se výrazně liší od pravomocí předsedy městského národního
výboru, jak si je mnozí pamatují z doby totality. Jsou menší. Pravomoci starosty jsou
menší i v porovnání s ředitelem klasické firmy. Velkou nevýhodou je, že starosta
je manažerem, který si nemůže sám poskládat svůj pracovní tým. Zastupitelstvo mu
zvolí občané ve volbách a toto zastupitelstvo pak k němu zvolí místostarostu i
zbývající radní. Úředníky v čele s tajemníkem zdědí po svých předchůdcích a
vzhledem k zákonu o úřednících je nemůže vyměnit podle svých představ. Na změny
na úřadě během funkčního období pak má vliv spíš rada města a tajemník. Na
odměňování úředníků má největší vliv zastupitelstvo a opět tajemník.
Relativně větší moc má starosta v menších obcích, kde není rada, protože pak
její pravomoci přejímá starosta sám. Menší obce nemají ani tajemníka a jeho
pravomoci opět přejímá starosta. Možná vás překvapí i informace, že
místostarosta není podřízený starosty. V době nepřítomnosti starostu zastupuje
(platí to i naopak), některé pravomoci patří výlučně pouze starostovi (krizové
řízení, povodňová komise, řízení městské policie), ale jinak jsou si v podstatě
rovni. Starosta tedy nemůže místostarostu úkolovat. Rozdíl je v tom, že starosta je
hlavním oficiálním reprezentantem města, prakticky veškerá zodpovědnost za chod
města je primárně na něm, a proto také podepisuje většinu oficiálních dokumentů.
Starosta oficiálně zodpovídá za mnohem více věcí, než může ve skutečnosti
nějak reálně ovlivnit. Navíc má omezené rozpočtové prostředky a o jejich užití
rozhoduje rada a celé zastupitelstvo. Poměrně těsně ho svazuje i tuhá legislativa. V
malých obcích nebývá starosta pro svoji funkci uvolněn, vykonává ji při
zaměstnání za symbolickou odměnu. V malé obci je pozice starosty nejtěžší:
všichni ho dobře znají, všichni ho kritizují, na všechno je sám, skoro o všem
rozhoduje, za všechno zodpovídá, všechno dělá ve volném čase a skoro nic za to
nemá. Proto se v malých obcích stává, že starostu nechce nikdo dělat, obec ztratí
samostatnost a stane se místní částí nejbližší obce větší nebo města.
Statutární města mají v čele primátora.
Místostarosta nebo místostarostové.
Vše, co tady bylo a ještě bude napsáno o starostovi, se v přiměřené míře
vztahuje i na místostarostu nebo místostarosty. Zákon o obcích tyto funkce nijak
podrobně nepopisuje, pouze říká, že určený místostarosta zastupuje starostu v
době nepřítomnosti. Jejich vzájemná dělba práce není nijak určena, záleží na
každé obci a na konkrétních osobách. Vzhledem k tomu, že mezi nimi není klasický
vztah nadřízený - podřízený, stává se v některých obcích, že nespolupracují a
dokonce jdou proti sobě. Pak je úkolem zastupitelstva, aby problém vyřešilo. Podle
velikosti obce, jejích finančních možností a na základě rozhodnutí zastupitelstva
je místostarosta pro výkon své funkce uvolněn a tedy placen v plné výši, na část
úvazku nebo vůbec. Například ve Ždírci nad Doubravou je místostarosta uvolněn a
placen zcela, ve Vilémově na část úvazku, v Nové Vsi je uvolněný jen starosta, ale
místostarosta už ne, a v Borku je neuvolněný i starosta. Naopak, ve statutárních
městech má primátor několik náměstků, kteří jsou pro výkon své funkce uvolněni
a tedy i placeni, stejně jako někteří další členové rady bez titulu náměstek.
Stejně to funguje i na kraji. V Jihlavě se tedy setkáte jak s náměstky primátora,
tak s náměstky hejtmana. A setkáte se tam i s placenými radními kraje a s placenými
radními města. Připomínám, že radní není úředník, ale volená politická
funkce.
Zákon o obcích nestanoví ani počet místostarostů. Je-li jich však více než jeden,
musí být stanoveno pořadí, ve kterém zastupují starostu. Obce s rozšířenou
působností, mezi které Chotěboř patří, mívají dva uvolněné místostarosty. Je
tomu tak například v Havlíčkově Brodě, Humpolci, Hlinsku, ale i ve Světlé nad
Sázavou. Naopak, Žďár nad Sázavou a Chotěboř mají místostarostu jen jednoho,
šetří tedy jeden plat. V praxi se to však může projevit tím, že se určité věci
v oblasti samosprávy začnou hůř stíhat a místo druhého místostarosty je pak
zapotřebí na samosprávu přijmout více úředníků. Úspora platu je tedy relativní,
záleží na struktuře celého městského úřadu, která je v každém městě úplně
jiná, na konkrétních místních podmínkách a také na politické situaci v radě a v
zastupitelstvu. Je-li v zastupitelstvu příliš mnoho stran, těžko se vytváří
nějaká smysluplná koalice v radě. Pak se samozřejmě snadněji vyjednává, jsou-li k
dispozici uvolněné funkce tři.
Pravomoci starosty města.
Základní pravomoci vyplývají ze zákona o obcích, ale moc jich tam není. Starosta
zastupuje město navenek. To však neznamená, že by třeba mohl o své vůli schvalovat
a podepisovat smlouvy. On je pouze může, často ve spolupráci s úředníky, vyjednat a
připravit, ale pak je musí dát schválit radě nebo zastupitelstvu. Teprve schválenou
smlouvu může jako statutární orgán města podepsat.
Starosta jmenuje a odvolává tajemníka městského úřadu, obojí je však podmíněno
souhlasem ředitele krajského úřadu a musí být v souladu se zákonem o obcích,
zákonem o úřednících a zákoníkem práce. To znamená, že pokud tajemník, který
je klíčovou osobou pro chod a kvalitu práce celého městského úřadu, neporuší
zákon, lze ho odvolat jen za výjimečných okolností.
Starosta objednává přezkum hospodaření obce, jedná o spolupráci s Policií České
republiky ve věcech veřejného pořádku, odpovídá za informování veřejnosti, plní
úkoly stanovené zvláštními zákony, svolává a řídí zasedání zastupitelstva a
rady města, podepisuje zápisy z těchto zasedání, podepisuje právní předpisy
města, které schválila rada nebo zastupitelstvo a jsou v souladu s obecnými zákony,
má právo nosit při významných příležitostech a občanských obřadech závěsný
odznak se státním znakem, apod. Vesměs se jedná o formální úřední pravomoci. Do
úředních úkonů městského úřadu zasahovat nesmí a není ani odvolacím orgánem.
Prakticky všechna rozhodnutí v samosprávné působnosti náleží radě nebo
zastupitelstvu a opírají se o podklady vypracované úředníky. Starosta nemá žádné
pravomoci ani v oblasti občanského soužití typu řešení sousedských sporů nebo
sporů občanů s firmami. Nenáleží mu ani projednávání přestupků.
Starosta tedy není žádným vládcem nad daným územím, pouze zastupuje město jako
jednu z mnoha organizací, které v daném území působí. Tato organizace je
specifická tím, že funguje podle zvláštních zákonů a že jejími členy jsou
automaticky všichni občané, kteří mají na území města trvalé bydliště.
Starosta je pak jakýmsi mluvčím a viditelným reprezentantem všech těchto občanů a
při komunikaci s jinými organizacemi či jednotlivci se snaží hájit jejich zájmy.
Když mluví starosta, nemluví jen za sebe, ale za všechny občany města. Město má
právní subjektivitu jako každá jiná organizace a hospodaří se svým majetkem. Není
však nadřazeno ostatním subjektům. V samostatné působnosti vystupuje jako
rovnocenný partner a v přenesené působnosti vystupuje jako státní orgán. Jediný
úkon státní správy, který náleží orgánům samosprávy města, je stanovení
územního plánu. Územní plán je jediným nástrojem, který městu umožňuje
zasahovat do soukromého vlastnictví a rozhodovat o cizím majetku. Územní plán a jeho
změny projednává a schvaluje celé zastupitelstvo a navíc se k němu vyjadřuje i
řada orgánů státní správy.
Co tedy vlastně je úlohou starosty?
Z výše uvedených údajů by se na první pohled mohlo zdát, že starosta je pouhým
"kladečem věnců" nebo člověkem s razítkem a formálním podpisovým
právem. Ale je to opravdu tak zlé, jak kdysi řekl jeden místostarosta, že starosta s
místostarostou jsou jenom takoví lepší pošťáci v kravatě, kteří rozdělují
poštu a úkoly, ale sami skoro o ničem nerozhodují? Oficiální pravomoci starostů
větších měst jsou skutečně omezené, ale o to větší je jejich politický vliv.
Jinak je tomu v menších obcích, kde mají starostové pravomoci kumulované, ale malá
obec zase nemá takovou váhu. Také na Slovensku, kde na rozdíl od nás mají občané
možnost volit starostu přímo, jsou pravomoci starostů větší a jejich mandáty
silnější. V České republice může zastupitelstvo starostu kdykoliv odvolat a zvolit
si jiného, občané na to nemají žádný vliv. Nedávno se to stalo v Bystřici nad
Pernštejnem, vloni v Ledči nad Sázavou a v minulém volebním období v Hlinsku. To na
Slovensku nejde.
Starosta je manažer, který se aktivně zabývá rozvojem daného území, soustřeďuje
a zkoumá požadavky jednotlivců i firem, vyjednává s jinými právními subjekty,
zprostředkovává spojení s politiky na krajské a celostátní, případně i evropské
úrovni, ale zároveň stojí i v čele městského úřadu, byť jej řídí hlavně
prostřednictvím tajemníka. Jeho pravomoci jsou spíše neformální, protože přímo
může nařídit nebo sám rozhodnout poměrně málo věcí. Může věci pouze vymyslet,
předjednat a pokusit se prosadit jejich schválení. Velmi proto záleží na jeho
přirozené autoritě, schopnosti vyjednávat, nápaditosti, kreativitě, všeobecném
rozhledu a společenských kontaktech. Starosta by měl mít vizi dalšího rozvoje města
a tuto vizi naplňovat. Ve spolupráci s úředníky shromažďuje a připravuje podklady
pro jednání rady, zastupitelstva i pro interní porady vedení městského úřadu. Po
těchto poradách konkretizuje úkoly, dohlíží na jejich plnění a vede jednání,
která se splněním těchto úkolů souvisí. Účastní se jednání komisí a osadních
výborů, zabývá se chodem městem zřízených organizací a reprezentuje město na
nejrůznějších kulturních, sportovních a společenských akcích. Výše popsané
činnosti ve skutečnosti vykonávají jakoby všichni občané města a starosta je při
tom pouze fyzicky zastupuje, jedná jejich jménem. Starosta i místostarosta jsou funkce
politické, nejsou to tedy úředníci v plném slova smyslu, i když některé úřední
úkony provádějí také.
Kvalifikace starosty.
Zákon pro výkon funkce starosty či místostarosty nepředepisuje žádné
konkrétní vzdělání, odborné zkoušky či jinou kvalifikaci. Čtyři roky ve funkci
(někdy více, ale někdy i méně) jsou dost málo na to, aby se všechno naučil
každodenní praxí. Hlavně legislativa je dnes úžasně složitá. Proto se někdy
říká, že starostové fungují podle Desatera a spoléhají se na skautské štěstí,
že neudělají nějakou zásadní chybu. Úplně dokonalou kvalifikaci totiž nemá a
nemůže mít žádný starosta. Odborností, kterými se musí dnes a denně zabývat je
tolik, že by musel absolvovat snad deset vysokých škol, aby mohl všemu dopodrobna
rozumět. Základní potřebné odbornosti jsou tři: ekonomie, právo a stavebnictví.
Neškodily by však ani znalosti z oblasti životního prostředí, zdravotnictví,
historie, kultury, psychologie, politologie, společenského vystupování, atd. Určitě
je na místě dobrá znalost jazyků. Naštěstí je ve městě uvolněných
funkcionářů více, nejméně dva nebo tři. Mohou se tedy se svými znalostmi a
dovednostmi vzájemně doplňovat.
Někdy bývá trochu problém získat do čela města kvalifikovaného člověka. Důvodem
je riziko ztráty původního zaměstnání. Zákon sice ukládá původnímu
zaměstnavateli, aby uvolněné funkcionáře po skončení jejich mandátu vzal zpátky,
ale v praxi to je obtížné. Po letech je již na stejné místo zapracovaný nový
člověk a vracející se veřejný funkcionář dávno ztratil kontakty nejen s firmou
ale také se svou vlastní odborností, zejména technický vývoj šel za ty roky
dopředu. Živnostník přijde během let na radnici o své zákazníky a musí začínat
vlastně od začátku. Cesta z vysoké veřejné funkce může tedy vést rovnou do
evidence na úřadu práce. Pro dobrotu na žebrotu, jak říká staré přísloví. Proto
se někdy lidé, kteří dostali důvěru ve volbách, zaleknou a funkci nepřijmou. Proto
se ve veřejných funkcích častěji objevují lidé v důchodovém nebo
předdůchodovém věku, protože ti už nic neriskují.
Rozdělení kompetencí mezi starostu a místostarostu.
Ve vládě má každý ministr svůj resort a obdobné je to i v devítičlenné radě
kraje. Také ve městech se třemi uvolněnými funkcionáři bývají pravomoci přesně
odděleny. Jeden místostarosta má třeba zdravotnictví, školství, sociální věci a
kulturu, druhý má technické služby, dopravu a životní prostředí a starosta má
zbytek. Ve dvou se to dělí hůř. V Chotěboři řešíme všechny závažnější
problémy společně bez ohledu na oblast, do které patří. Jednodušší věci
řešíme každý zvlášť podle toho, co je komu bližší, kdo se lépe zná s
dalšími účastníky jednání, kdo má momentálně volné okénko v programu apod.
Oficiální dělba pravomocí mezi starostu a místostarostu sice v organizačním řádu
existuje, ale v praxi už se tak přísně nedodržuje. Podle organizačního řádu se
podepisují, evidují a zakládají dokumenty, ale jednání jsou často vedena
společně. Tradiční chotěbořská dělba pravomocí je tato:
Starostovi města náleží zejména místní legislativa ( vyhlášky, nařízení,
zřizovací listiny apod.), zastupování města před soudem a před správními orgány,
ekonomika a finance města ve všech oblastech, majetkové záležitosti města včetně
restitucí ve všech oblastech, vlastní investiční akce města ve všech oblastech (
výstavba ), záležitosti územního plánování, účast města na podnikání práv.
osob, hospodaření s městskými byty, záležitosti sítě obchodu a služeb,
záležitosti vodovodů, kanalizací a odpadních vod, záležitosti energetiky ( el.
energie, plyn ), požární ochrana, likvidace tuhých odpadů ( skládka TKO ),
záležitosti městské policie, správní řízení rady města dle zákona o obcích,
správní řízení MěÚ, která nejsou svěřena odboru a vede je tajemník MěÚ,
vyřizování žádostí a stížností osob ve svěřené oblasti, pokud je nevyřizuje
odbor MěÚ a krizové řízení.
Místostarostovi náleží záležitosti místních částí města komplexně, veřejný
pořádek ( veřej. zeleň, údržba komunikací, veřej. osvětlení, svoz TKO ),
sociální zabezpečení občanů, pečovatelská služba, záležitosti zdravotnictví (
jesle ), záležitosti školství (ZŠ, MŠ, ZUŠ, družiny,jídelny), záležitosti
kultury, záležitosti tělovýchovy a sportu, záležitosti ekologie, zemědělství,
lesního a vodního hospodářství, veřejná hromadná doprava, spoje a telekomunikace,
Sbor pro občanské záležitosti, vyřizování žádostí a stížností osob ve
svěřené oblasti, pokud je nevyřizuje odbor MěÚ, vydávání a distribuce
měsíčníku měst. úřadu CHOTĚBOŘSKÉ ECHO.
V praxi je to tak, že na rozdíl od oficiálního rozdělení se ekonomikou a financemi i
účastí města na podnikání právnických osob více zabývá místostarosta, zatímco
starosta je hodně aktivní v záležitostech veřejného pořádku a také třeba
tělovýchovy a sportu. Některé věci, jako je zastupování města před soudem a při
správních řízeních se naštěstí téměř nevyskytují. Většina věcí pak
probíhá na základě vzájemných konzultací, ať již jde o investice, zeleň,
územní plán, kulturu apod. Pokud by na radnici byla jiná dvojice či trojice osob,
rozdělí si kompetence zase trochu jinak, vždy podle toho, co je komu bližší. Kromě
několika věcí, které vyplývají přímo z nějakého zákona, je tato dělba v
podstatě libovolná a v každém městě a v každém volebním období jiná.
Náplň pracovního dne.
Každý pracovní den vypadá úplně jinak, rozhodně však nespočívá v tom, že by
starosta s místostarostou seděli nepřetržitě na radnici a byli kdykoliv občanům k
dispozici. Protože mají kterýkoliv den v týdnu spoustu povinností i mimo město nebo
alespoň mimo radnici a protože se nejedná o typické úředníky, neplatí v případě
starosty a místostarosty úřední den. Pokud na radnici jsou, účastní se různých
jednání a mívají ohlášené návštěvy. Ohlášená návštěva má pochopitelně
přednost před neohlášenou. Je nutno počítat, že jedna návštěva zabere nejméně
půl hodiny času, častěji však celou hodinu. Jednotlivá jednání pak často trvají
i dvě nebo tři hodiny! Jednání svolané na 8 hodin ráno tedy může trvat až do 11
hodin, tedy prakticky do oběda. Pondělky bývají vyhrazeny přípravě a odpoledne
vlastnímu zasedání rady nebo zastupitelstva. Úterní dopoledne zase bývají vyhrazena
pravidelným poradám s pracovníky MěÚ.
Služební cesty se týkají jednání na úřadech a firmách, nejčastěji v
Havlíčkově Brodě, Jihlavě, Praze nebo také v Brně. Patří sem i různá politická
jednání, konference, semináře a školení nebo reprezentace města na různých
společenských akcích okresního či krajského významu. Na funkci starosty či
místostarosty se nabalují další funkce politické, funkce na úrovni kraje nebo v
různých správních radách neziskových organizací či organizací, kde má město
majetkovou účast. Další jednání se týkají i Svazku obcí Podoubraví, osmi
místních částí, přípravy a zajištění investic nebo financování města. Našimi
partnery jsou i četné neziskové organizace v oblasti sociálních věcí, kultury a
zdravotnictví. V dalších dílech seriálu se dočtete, že město zřídilo (založilo)
dalších 15 organizací, jako jsou školy, knihovna, technické služby, atd.
Spolupracujeme i se středními školami ve městě (ty zřizuje kraj), s
profesionálními hasiči, zdravotnickými zařízeními, Policií ČR a mnoha dalšími
institucemi. Často se vedou jednání přímo na místě nebo v terénu, jindy se
organizují u nás na úřadě v zasedací místnosti či přímo v kanceláři starosty
nebo místostarosty. Někdy je takových jednání i pět nebo šest za den, pokaždé na
jiné téma. K tomu je každý den zapotřebí vyřídit klasickou poštu, elektronickou
poštu (často jsou to i desítky e-mailů za jeden den), spoustu telefonátů, napsat
dopisy, zkontrolovat různé zápisy, podepsat řadu dokumentů, projednat nejrůznější
věci s úředníky, připravit podklady pro radu, zastupitelstvo a již zmiňovaná
jednání a průběžně kontrolovat plnění úkolů i chod úřadu. Práci zpomaluje a
komplikuje stále složitější legislativa, všechny dokumenty se musí podrobně
prostudovat a zkonzultovat s právníkem. Práce je to opravdu hodně, vždyť za jeden
jediný rok uzavře město až kolem tří set smluv!
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že na jednání se starostou nebo místostarostou
je zapotřebí se předem objednat. Nejlépe na sekretariátu na lince 569 641 105.
Sekretářka také může hovor přepojit přímo na starostu, místostarostu nebo
tajemníka. Protože jsme často mimo úřad, je někdy lépe použít číslo na mobilní
telefon, to však neposkytujeme každému, protože vyzvánění telefonu při jednáních
ruší. Mnoho věcí se také dá řešit elektronickou poštou. Skoro se dá říci, že
to je nejoperativnější, protože elektronickou poštu vyřizujeme ve volných
chvílích průběžně celý den, pro odpověď na dotaz si můžeme v klidu vyhledat
různé podklady nebo požádat o pomoc další úředníky. Některé dotazy jim můžeme
přímo přeposlat k vyřízení, to se týká i technických služeb. Elektronická
pošta má i tu výhodu, že neruší při jednání a občana zase nenutí stát frontu
na sekretariátu. Starosta má e-mail skaryd@chotebor.cz, místostarosta
linhart@chotebor.cz. Někteří lidé nás stále zkoušejí navštěvovat bez
předchozího objednání a občas mají i štěstí. Častější však jsou případy,
že jdou na úřad dvakrát nebo třikrát zbytečně. Jindy se sice dočkají, ale za
cenu, že stráví čekáním i dvě hodiny času. To nám je líto, protože se snažíme
vycházet občanům maximálně vstříc. Na pořádné jednání však je zapotřebí
klid a dostatek času, někdy i příprava. Proto se nebojte dopředu včas objednat. Pro
zlepšení komunikace s občany jsme zavedli i odpovědi na anonymní dotazy v Echu,
stačí dotaz poslat nebo zanést na městský úřad na podatelnu a na obálku napsat
Echo. Chystáme i veřejné besedy s občany v KD Junior. Na vaši návštěvu se
těšíme!
Ing. Milan Linhart, místostarosta |
