Zpět na hlavní stránku
Zpět na stránku CHnet
Nové glosy jsou vždy nahoře.
Starší Glosy z 1. ročníku zde

ročník
1999

Jarda použil sice opatrnou formulaci, ale já musím k tomu říci: Nemá vůbec pravdu, ani částečně.

Jardův kamarád je typickým příkladem zastydlého čecháčství, které tak skvěle popsal Václav Havel ve svém projevu k 28. říjnu (Ondřej Neff trefně nazval tento Havlův projev kritikou tisíce let české zaprděnosti a nelze než s ním souhlasit). Projevuje se nechutí učit se něco nového (souvisí s nedostatkem zvědavosti na nové věci, naopak zvědavosti na to, co má soused k obědu), nechutí vyrovnávat se s nezadržitelnou globalizací světa, nechutí přizpůsobit se okolní Evropě, nechutí přijímat novoty jinde všeobecně přijímané, nechutí přijmout vůdčí roli angličtiny ve světě, nechutí učit se a nechutí myslet vůbec. Projevuje se postojem: "Já nevím, o co jde, takže je to špatné (viz Klausův výrok o internetu), koukejte něco udělat (za mne), aby se to změnilo (pro mne) k lepšímu, já si počkám. Čouhá mi sice sláma z bot a nevidím dál než sousedovi za humna, ale jsem Čech a vlastenec".

Po desetiletích vlády komunistů si už těžko mnozí lidé zvyknou, že se svět změnil, že učit se novým věcem nutno celý život a že nikdo za nás neudělá, co musíme udělat my sami. Deset let po změně režimu a deset let po nástupu počítačů se např. stále setkávám při své práci s módním postojem hraného strachu před počítači, který má omluvit absenci snahy učit se nové. Přitom dnes se bez počítače neobejde ani pokladní v samoobsluze. Nesouvisí náhodou růst preferencí KSČM také s touto českou zaprděností? Ano, komunisté nás do ničeho nového nenutili, natož myslet vlastní hlavou (obojí bylo pro ně nebezpečné) a co se týká počítačů, vyloženě bránili jejich zavádění, kybernetika byla pavěda a počítače nástroj kapitalismu. Za komunistů se nikdo nemusel učit anglické termíny a jejich význam, byla to řeč imperialistů.

Mne mnohem více než užívání anglických termínů zlobí u sdělovacích prostředků jejich nespisovné vyjadřování a komolení češtiny hroznými novotvary, a potom faktické chyby, kterých se ve zpravodajství dopouštějí z neznalosti věci, z nedostatku profesionality, ze spěchu aniž by se informace ověřila co do správnosti. Také mne zlobí necitlivé krácení textů článků od čtenářů a dopisovatelů, které vede ke komolení smyslu textu. U obchodníků mi mnohem více než užívání anglických termínů vadí, že úroveň obsluhy, provozní doba a mnohdy i sortiment jsou stále jak před 10 léty. Toto vše mi vadí.

Jardovu kamarádovi bych poradil (budeme tak asi stejně staří, tak si troufám radit), hochu, dávej trochu víc pozor na to, co ti moderátoři říkají a co ti televize ukazuje. Během několika týdnů ti určitě dojde, pokud jsi aspoň trochu vnímavý, co je to V.I.P., Four seasons a talk-show. A zjistíš, že to není nic zrovna pro tebe. Tenhle zapšklej čecháčkovskej a zápecnickej život už holt budeš muset dožít v prostředí, kterému nebudeš stále více rozumět. Ale bude to tvoje vina, nikoli vina těch okolo.

@  Vždycky jsem se cítil dobře ve společnosti lidí, majících dobrý smysl pro humor. Nyní čtu v okresních novinách, že v Havlíčkově Brodě byl další únos rebela. Přijel kočár s policajty, nikoli ovšem pro rebela Karla Havlíčka, ale pro Rebela do brodského pivovaru. Naložili ho soudek a unesli ho do vyhnanství v Brixenu, nikoli ovšem do toho rakouského, ale do brodského hotelu BrixeN. Únos Rebela do vyhnanství v BrixeNu byl součástí slavnostního křtu hotelu za účasti obou starostů dotčených měst. Aktem únosu navázel brodský pivovar spolupráci s Brixenem (městem), kam bude samozřejmě pivo dodávat.

To se mi líbí, to, co by suchar nazval neúctou k historické postavě. Právě nedostatek takového humoru a smyslu pro humor mi na minulém režimu velmi vadil (krom mnohého jiného ovšem). Nebylo tehdy radno ani záhodno dělat si srandu z věcí   a osob režimu posvátných a politických. Bylo radno tropit legraci z povolených věcí: typicky v jednom čase se televize a Dikobraz "žertovně" strefovaly do komunálních podniků. To se smělo, ale běda, kdo se odchýlil. V Sovětském Svazu bylo možno dostat za počmárané noviny se Stalinem 15 let v gulagu na konci světa (a tedy doživotí, kdo to tam přežil, stejně nebyl schopen vrátit se zpět do normálního života). U nás se přece jen trestalo civilizovaněji méně, ale potíže minimálně byly značné. Proto také bylo tolik politických anekdot, sdělovaných potichu mezi lidmi.

Trocha takového humoru, jaký vídáme v okresním městě, mi zde v Chotěboři chybí. Jsme tady až moc vážní a to je chyba. Loni se v listopadu konala oslava VŘSR, přinesli jsme o tom reportáž. Od té doby nic. Kde jsou ty časy, když tu mladý Velíšek s kamarády dělal svazákům a papalášům natruc Kuličkiády! Ti mládenci měli smysl pro humor a recesi. A co dnešní mládež?

@  Mám rád vtipy o počítačích a lidech kolem nich, takže pokud jste neslyšeli tenhle, prý se to opravdu stalo a je to odposlechnuto:
Na monitoru se objevil neblahý nápis: disc reading general failure,
načež obsluha zvolala: "Kdo je to generál Failure a proč proboha čte zrovna můj disk?"

@   V inzerátu jedné chotěbořské firmy, která hledá absolventy vysokých škol, (což je zajisté v dnešní době záslužné) je na závěr uvedeno: Profesní životopis zasílejte na adresu: vedoucí ŘLZ, firma XYZ, Chotěboř. Odhlédnu-li od toho, že absolvent vysoké školy neměl ještě žádnou profesi a tedy těžko vyplodí profesní životopis, zajímalo mne, co je to vedoucí ŘLZ. Těžko to bude Ředitelství Lesního Závodu. Jelikož jsem zvědavý, tak jsem se poptal a hle, ono to znamená Řízení Lidských Zdrojů. Takže kdysi kádrové oddělení, potom oddělení péče o pracující, později personalistiky, a dnes oddělení Řízení Lidských Zdrojů. Komusi to patrně zní honosně. Pak lze doporučit, že ještě honosnější by bylo Human Source Control, neboť v češtině to příliš připomíná materiální, vodní či nerostné zdroje a člověka pak napadá, že je jenom kus materiálu a nikoli člověk (ovšem zase absolventi anglicky většinou umí). Být čerstvým absolventem vysoké školy, asi by mne to zarazilo, být pokládán za Lidský Zdroj...

@  Vždycky jsem obdivoval herectví paní Jiřiny Jiráskové. Avšak to, jakým způsobem přijala porážku v doplňovacích volbách do Senátu, obdivovat nemohu (ono to v tom okamžiku herectví nebylo, byla to skutečnost). Hořkost, ukřivděnost. Výrok: "Lidé důvěřují soukromému kapitálu, což je výsledek transformace, kterou začala ODS." Takže vítězství Fischera je zásluha ODS. Další výrok: "V této zemi nestačí, když je někdo úspěšný, obětavý a slušný." Evidentní neschopnost přijmout porážku s rovným čelem (stejně jako neschopnost uznat podíl ODS na ní) lze přičíst snad jen nečekané drtivosti porážky. Nečekané pro ni, očekávané však pro nás, kteří už dávno vidí hrubé chyby ODS a prof. Klause, jichž se dopouštěli a nepoučeně se dopouštějí stále týchž. Prohlédne paní Jirásková svou zaslepenou víru nebo se více zatvrdí? To budeme s Harrym se zájmem sledovat.

@  Dostal se mi do ruky výhružný dopis z Okresního soudu Most. Jako člověk poskytující počítačové služby totiž několika firmám počítám mzdy a mám v počítači mzdové údaje jejich zaměstnanců. Když se pak některý zaměstnanec (obvykle již bývalý), dostane k soudu (obvykle kvůli výživnému), vyžaduje si soud zpětně jeho výdělky. Tak tomu bylo i v tomto případě. Odeslali jsme tedy příslušné mzdové listy, jak nám je krásně počítač vytiskne, soudu v Mostě a nyní přišel dopis s výhružným tónem: "Znovu vás žádáme o vyplnění našeho vzoru na výdělky u otce.... Vámi opakovaně zasílaný mzdový list není pro účely předmětného soudního řízení vyhovující."
Zakroutil jsem hlavou a ze mzdového listu (který není soudu vyhovující) jsem všechny potřebné údaje nadiktoval majiteli firmy, který je ručně psal do jejich (soudnímu řízení vyhovujícímu) tiskopisu. Teď snad již bude byrokratická duše na Okresním soudě Most spokojena: Dva podnikatelé místo aby se věnovali svému podnikání, tupě opisovali moře čísel z jednoho tiskopisu do druhého jen proto, že dotyčná duše byla líná si v námi zaslaném tiskopise potřebná data barevně podtrhnout pro účely předmětného soudního řízení, případně si je tam přepsat, když už se bez toho jejich zázračného tiskopisu neobejdou.
Tyhle věci mne budou vždycky užírat. Od čeho máme počítače? Tak jako mne před léty štvalo, když jsem musel každého půl roku tupě opisovat vysvědčení 36 žákům z třídního výkazu na tiskopis. Už tenkrát to mohl počítač dělat za mne, ale nesmělo se to, nebylo to vyhovující.. Ve školách je to zaplaťpámbu dnes už běžné. Ale (jen některé naštěstí) soudy dodnes nevzaly na vědomí, že už nejsme v roce jedna dva jako dřív, ale že se tu cosi změnilo... A bohužel nejen soudy...

@  Má většina také práva? Ptá se odvážně v Cestě Vysočiny z 24.8. Jirka Nekvapil, podepsán zde jako člen městského zastupitelstva v Havl. Brodě (jinak předseda OV ČSSD). Proč odvážně? Píše: "Jako člen zastupitelstva a městské rady v Havl. Brodě jsem zásadně proti separaci (rómů) ve výchově, bydlení, kultuře a dalších oblastech" a uvádí fakta o uvažovaném zřízení rómské úklidové firmy placené z peněz města a státu a rómské školky pro děti. Zmiňuje také statisíce, které rómové dluží za nájemné městu. V dnešní době, kdy pod tlakem cizích zemí musely naše orgány začít vyvíjet činnost ve prospěch rómů a objevují se snahy o zavedení dalších výhod pro tuto skupinu obyvatelstva, je jeho varovný hlas skutečně odvážný.

Tak je tomu i v případě nejnovějšího skandálu mezi ODS a novinami MF Dnes. Na první pohled to vypadá hrůzně: Noviny odmítly uveřejnit placenou reklamu a to z politických důvodů! Jenže taková informace je určena pro nemyslící občany nebo pro zaslepené příznivce Václava Klause. Ti ostatní se podívají, cože to vlastně noviny odmítly otisknout.

A co nevidíme: ODS se tak obává vítězství protikandidáta Václava Fischera, že sahá k ranám pod pás. Jak jinak si vysvětlit pasáž v reklamě, "Snad si myslí, že když do římského senátu bylo možné zvolit koně, projde do našeho senátu jeho cestovní kancelář." ???

Autor této pasáže a všichni kdož se podivují nad tím, že MF Dnes a Lidové noviny se obávaly to zveřejnit (Lidovky se potřebovaly poradit s právníky, MFD má svou etiku reklam, která to vylučuje), se opravdu museli zbláznit. S čím počítají?

Že většina lidí neví, jak to bylo s koněm císaře Caliguly v římském senátě? (Nebyl zvolen voliči, ale senátory, obávajícími se o svůj život.)   Že většině lidí ujde fakt, že do senátu chce Václav Fischer a nikoli jeho cestovní kancelář? Že na voliče zabere onálepkování protikandidáta jako za své zájmy lobujícího populistu tak, že se všichni seberou a v hrůze poběží honem zvolit Jiřinu Jiráskovou?

Že už voliči zapomněli na kotrmelec ODS v posledních volbách, kdy označila ČSSD za nepřítele svobody č.1 u nás a vzápětí se s ní spojila opoziční smlouvou?

Bylo by zajisté pikantní, kdyby Fischer nyní chtěl zveřejnit předvolební inzerát s tím, že jeho protikandidátka, vnučka slavného Aloise Jiráska, chce v senátu docílit nové vydání jeho sebraných spisů, obohatit tak svou početnou rodinu, přispět do prázdné pokladny ODS a zaplnit již vyprázdněné sklady Knižního velkoobchodu.

A lidem, zvyklým používat vlastní mozek (a nikoli cizí), zase potvrdili, že v současné české politice nestojí nejsilnější opoziční strana (podle vlastních slov jediná naše nesocialistická alternativa) ani za fajfku tabáku a řadí se tím důstojně ke svému opozičnímu protipartneru. Důsledek: Lidé používající vlastní mozek, nemajíce jiné alternativy, budou volit v roce 2002  nezávislé kandidáty. Ale kde jich tolik vzít?

V prvním případě selhalo ministerstvo zahraničních věcí, když nebylo schopno patřičně rychle (tedy letecky) odeslat záchranáře se psy na potřebné místo. Sám ministr to nyní přiznal, omlouvaje se tím, že jaksi nebyla dostatečně rychlá koordinace s ministerstvy vnitra a zdravotnictví. Ještě horší však je, že ministerstvo zahraničí ústy svého náměstka Picka odmítlo nabízející se speciálně připravené kynology s poukazem na to, že nejsou dostatečně kvalifikováni! Právem si pan náměstek vysloužil v Neviditelném psu nelichotivé oslovení (viz vpravo). A tak jsme se dočkali české vládní reakce na zemětřesení v jedné ze zemí NATO hodné vlády starých a málo schopných pánů - do Turecka odjeli vojenští záchranáři se psy nákladními auty (!), takže na místo dorazili pět minut po dvanácté. Zachraňovat to musely za neschopná ministerstva nevládní organizace, které záchranáře vyslaly letecky na své náklady.

Druhým případem porušení starého přísloví je vládní usnesení, že veškeré dotace a dary poskytované soukromými firmami na provoz kulturních institucí nebo pořádání kulturních akcí podléhají schválení ministerstva kultury.

Takže vše zůstalo při starém i za vlády ČSSD, úředníci zaštítění vysokou funkcí na ministerstvu nijak nepospíchají, nemají proč. Své mají přece jisté. Že se občas stanou věci, při kterých je nutno sakra rychle zvednout úřednickou prdel a rychle konat? Možná ano, ale nikoli v Česku, kde nicnedělání a zatuchlost se staly pravidlem hned po uzavření opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS.