Zpět na hlavní stránku

@  Po delší době jsem se podíval na www stránky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Domníval jsem se totiž (bláhovec), že tam najdu e-mailovou adresu jistého poslance, jenž mi napsal a jemuž chci nato napsat já. Omyl! Poslanci žádné e-mailové adresy nemají. Zato jsem tam nalezl půvabné varování:

Dovolujeme si Vás upozornit, že u dopisů zasílaných elektronickou poštou nelze zaručit jejich doručení, neboť může dojít k výpadku na síti Internet. Dále nelze zaručit, že obsah Vašeho dopisu nebo obsah odpovědi na něj nebude během doručování přes síť Internet pozměněn. (??? - moje pozn.)
V důležitých případech proto raději pošlete Váš dopis v písemné podobě prostřednictvím služeb České pošty nebo jiné doručovací služby.

Toť formulace, hodná c.k. místodržitelství. Překládám: Raději nás po internetu neobtěžujte (vždyť náš předseda se chlubí tím, že dodnes vlastně neví, co to ten internet je).
Takže musím usednout k papíru a obálce, jak za krále Klacka v r. jedna dva, a pak ještě jít koupit poštovní známku. To jsem již neučinil nejméně rok. Nu což, aspoň si to zopakuju, abych to náhodou nezapomněl.

@  Abych nezlobil pana Vlastimila Weinera z ČT Hradec Králové, tak zkritizuji taky jednou TV Nova. V nočních zprávách ukazovali neštěstí u Světlé n. S.(shořela tam chata a v ní žel i děda s vnukem). Jednu větu tam pronášel okresní velitel hasičů major Zadina a na spodní části obrazovky se skvěl nápis, že jde o okresního ředitele Policie pplk. Bačkovského. Jestli je zpravodajství TV Nova stále takto přesné, potěš pánbůh diváky!

@  Sobotní udělování cen Akademie populární hudby (Grammy se už nesmí říkat) vyvolalo vzrušené diskuse. V pondělí celé dopoledne vysílala Frekvence 1 ohlasy posluchačů, noviny reagují svými komentáři ještě v úterý. Vesměs se nelíbilo moderování šéfa Akademie Michala Horáčka. Mně ano.
Asi je to tím, že odmalička jsem neuznával to, co mi vnucovali: povinnou četbu, českou lidovou muziku z rádia, ředitele, papaláše, hrdiny. Takže když s Valentýnem přišla i móda udělování všechmožných Oscarů a Grammy, spíše se bavím, než aby mne to rozčilovalo. Bavil jsem se Horáčkovým úsilím před ofrakovanou společností dokázat, že to jde i bez zábavy, bavila mne extempore nešikovných tlumočníků, bavil jsem se tím, jak byl Hůlka (jemuž říkám k nelibosti Harryho paničky Bohatýr Ilja Muromec) otráven, že nedostal cenu, bavil jsem se tím, jak Žlutí psi otrávení vůbec nebyli a bavili se, a pobavilo mne i to, jak spousta lidí užasla z R.E.M., že to šlo i bez playbacku. Co mne však nepobavilo je fakt, jak je na tom naše populární hudba špatně. Žádné talenty, žádné objevy roku (byť cena udělena). Medvídek není špatná písnička, ale kde by byl bez skandálu z jeho zákazu na Nově? I trojice megahvězd vystoupivší na tomto večeru ukázala propastný rozdíl mezi tuzemskou muzikou a světem pop music (jak mezi tuzemákem a baccardi). Jestlipak se bavili i oni?
@  Fotbaloví fanoušci rozšířili bitevní pole už i o internet, volá Jan Palička v MF Dnes 17.února, a začíná své pojednání větou: "Stačí zapnout počítač, vstoupit na správnou adresu v síti internetu a brouzdáte rájem fotbalových chuligánů." Ve stejném duchu pak pokračuje, takže čtenář (většinou internet neznající) je opět povzbuzen v přesvědčení, že díky internetu se dějí hanebnosti a špinavosti.

Dějiny jsou plné příkladů, kdy kdosi svaloval vinu za cosi na kohosi. Teď je v módě svalovat to na internet. Brouzdám v něm už skoro dva roky, na Paličkovu správnou adresu jsem ještě nenarazil, mj. také proto, že takové prostě nevyhledávám. Já vím, že ve školách, knihovnách a internetových kavárnách může mládež číst takové stránky, ale v tom to není. Fotbaloví chuligáni by řádili i bez internetu a není divu, že jim, stejně jako dalším extrémistickým skupinám, internet vyhovuje. To je však důsledek demokracie, nebýt jí, zatočilo by se s extrémisty jinak a byl by pokoj - za jakou cenu však?

Je vždycky snadnější to na někoho svést. Horší a obtížnější je pak s extrémismem bojovat a přesvědčovat lidi, že je špatný. Kdybych byl Janem Paličkou, napsal bych tu teď, že i MF Dnes má své máslo na hlavě, neboť celá léta přispívá k nekritickému obdivu fotbalu a fotbalových hvězd. Nejsem jím však, a tak vím, že pravda je někde úplně jinde, a hledat viníka v internetu je pošetilost, stejně jako obviňovat z růstu extrémismu denní tisk.

@ Nechtěl jsem věřit svým uším, když jsem to v rádiu slyšel ze záznamu. Ve své bohorovné samolibosti se před polovinou února Václav Klaus zase jednou pěkně utnul. Na otázku novináře z internetového listu se mu na tiskové konferenci nechtělo odpovídat. Pravil tedy: "Já jsem staromódní člověk, já ještě pořád nevím, co to ten internet je." A dodal: "Nemyslím, že mohu z internetu dostávat otázky."

No, že neví, co je to internet v době, kdy to ví každé malé dítě, budiž. Ale ten dodatek, to je horší: Nesmí mi klást otázky kdosi z internetu, protože nevím, co to internet je. To je stanovisko vrcholného politika demokratické země. Smutné, smutné... Odpuzující.

@ Zase jednou jsem se zastyděl za to, jací my Češi jsme. Byl jsem v Panském domě fotografovat vyhlášení výsledků Krajské kulečníkové ligy a navštívil pak mj. i pánské WC v přízemí, před časem zmodernizované a tedy na úrovni. V jedné z mušlí visících na zdi bylo několik špačků od cigaret, v druhé pak dokonce papírový kapesník, do kterého se dotyčný vysmrkal a bohorovně jej upustil do mušle, do níž se předtím vymočil, ačkoli odpadkový koš je metr vzdálen. Tomu člověku (dá se mu tak vůbec říci?) bych dal za trest týden vybírat záchodová zařízení, zaneřáděná takovými jako on. Zatím to po nich musí vybírat chudák uklízečka.

@  Bylo mi divné, že Harry mručí, sotva se zmocnil okresního týdeníku Cesta Vysočiny dříve než já. Když pak začal noviny otočené na stranu dvě muchlat, vzal jsem mu je a hned mne zaujal titulek Tři zastupitelé vrátili mandáty. V článku jsem se dočetl, že hned na prvním zasedání zastupitelstva v Přibyslavi se tři zastupitelé vzdali svých mandátů poté, co nebyli zvoleni do městské rady. Uražená ješitnost, napadlo by člověka hned, ale pak jsem si povšiml, že mezi těmi třemi je také paní Orgoníková, poslankyně Parlamentu ČR. A vzpomněl jsem si na tu okresní konferenci ČSSD před lety, na níž přijela paní už tehdy poslankyně (právě přestoupivší z bezvýznamné strany do perspektivnější ČSSD) s Michalem Krausem (též čerstvým politickým turistou) a přesvědčovali přítomné delegáty, jak by bylo výhodné, kdyby předsedou okresního ČSSD byla poslankyně parlamentu, co dveří by nacházela všude otevřených. Tenkrát neuspěli, paní poslankyně se stala pouze členkou okresního výboru. Zajímavé je, že tehdy se mandátu nevzdala. Ovšem už tehdy byla na zasedáních OV zřídka, pochopitelně ji poslanecké povinnosti a snaha zajistit si kandidaturu do dalších voleb v severní části našeho kraje (doma není nikdo prorokem) zaváděly jinam, než do našeho okresu.
Vzdání se mandátu je neseriózní vůči voličům, to jsem psal zde těsně po komunálních volbách, řekl bych, že je to i pohrdání jejich hlasy. Vzdání se z uražené ješitnosti, že je  koalice, demokraticky po volbách ustavená, nepřipustila do městské rady, to by pro přibyslavské voliče mělo být pro příště ponaučením, aby si dávali pozor, koho volí. To není jen uražená ješitnost, to je čin ve stylu Účel světí prostředky, jenž se zde dříve často používal. Ostatně, myslíte, že poslanec parlamentu může mít čas věnovat se ještě povinnostem městského zastupitele, neřku-li radního? Jsem přesvědčen, že nikolivěk.
"Jsem reálný člověk", napsala paní poslankyně v Novinách Vysočiny 27. ledna. Krok tří přibyslavských zastupitelů (2 z ČSSD a 1 z KSČM) zrovna reálný nebyl. Za povšimnutí stojí skutečnost, že ti tři, neznalí zákona o obcích, nepodali rezignaci písemně do rukou starosty, takže je neplatná.

@ Každou chvíli slyším z rádia masivní reklamu, že když pronesu formuli "Zatýkám tě Bůčku" majíc položenu ruku na rameno jakéhosi kohosi kdesi, vyhraju měsíc s Mac Bůčkem u Mac Donalda. Pěkně děkuju, v tomto případě se u mne reklama míjí účinkem. Dovedete si to představit, cpát se měsíc hamburgry s bůčkem? Brrr...

@  Bavila se po telefonu moderátorka Lucie Výborná (radio Frekvence 1) s posluchačem, jenž jí tvrdil, že mu radio hrálo příliš silně a on ji dobře neslyšel. "Máte tam nějaké vyfikundace, o kterých já nevím", pravila mu na to líbezně Lucie. Zauvažoval jsem v duchu o přesnosti tohoto výrazu a jeho spojitosti s radiem. Že by už tak zdomácněl, že se objevuje i v jazyce moderátorek? Uplynulo pár minut a Lucie povídá: "Doufám, že jsem nevyděsila další dva posluchače", a já též zadoufal, že se v ní hnulo svědomí nad termínem, jenž jí tak bezděčně vypadl z úst, "slovem zpívat", dodala Lucie a bylo po doufání.

@  Tak jsem zase jednou přišel pozdě domů a Harry nedbal pozdní hodiny, probral se a šel se mnou zvenku do bytu, očekávaje samozřejmě, že ho budu drbat všude možně, jak to má v oblibě. Pustil jsem si k tomu TV bednu, přepnul na Novu a hle, ono tam bylo Peříčko. Měl jsem však smůlu: Právě tam vykládala jakási plnoštíhlá prostitutka, jak jí ohromně pomáhá příručka vydaná jakousi soucitnou organizací, zaměřenou na pomoc těm chudinkám, jejíž jakási předsedkyně tam také byla (v oděvu, jenž měl snad být inspirující). A četla z té příručky (roztomile žvatlaje ruským přízvukem) na ukázku návod, jak nasazovat prezervativ ústy, v nichž byl předtím ukryt. (No, jí to asi ohromně pomohlo, mně ale vůbec). Když zabrala kamera všechny tři i s moderátorkou, ztratil jsem poprvé naději, že mne snad Peříčko nějak zirituje (moderátorka stylově oděna jak prostitutka). Definitivně jsem pak o naději přišel, když si ona dáma ze čtyř nabízených videoklipů vybrala klip o velké vzájemné lásce tří gayů, kterážto byla hned předvedena in flagranti.
Nemám nic proti čtyřprocentní menšině a je mi jich líto, že se s tím narodili. Avšak jestliže jsou čtyřprocentní a 96% je sexuálně normálně orientovaných, bral bych, kdyby nám televize a jiná média vnucovaly jejich záběry v poměru 4:96, tedy 1:24, a nikoli jako TV Nova v Peříčku v poměru 1:3. Nebo si snad někdo v redakci Peříčka myslí, že pohled na tři souložící (4 procentní) teplouše je pro nás (96 procentní) inspirující?
Vypnul jsem tedy znechucen TV, věnoval se Harrymu a když se mu po chvíli chtělo spát, šel jsem taky s předsevzetím, že se na Peříčko zase dlouho nepodívám (jó Penthouse, to bylo jiný kafe...).

@   Česká TV zase jednou bodovala, tentokrát v ranních zprávách. Jistě jste si všimli, že ve všech zprávách, nejen v ranních, vždy nejprve po několik prvních vět zabírá kamera moderátora (to abychom nepřišli o zážitek z jeho nebo její oduševnělé tváře) a pak teprve přichází na řadu cosi jako zpravodajský klip, v němž teprve uvidíme, co se děje (obrazová zpráva je tedy kratší než čtená, zajisté to šikovný způsob, jak platit za převzetí videoklipu ze zahraničí méně). Mnohdy se tím stane, že videoklip je useknut zrovna v nejlepším, protože moderátor už dočetl. Mnohdy se tím stane, že na obrazovce je něco jiného, než právě čte moderátor. Mnohdy se stane, že moderátor čte a čte zprávu prvořadé důležitosti, a obraz nikde, čumím na ušlechtilý obličej a skřípu zubama, kdyže už se objeví nějaký obraz, a přemýšlím, zda opravdu koukám na televizi, jež má přece přinášet lidem obrázky, nebo na galerii portrétů populárních osob.
Tak tomu ale nebylo tentokrát. Moderátor přečetl první tři věty zprávy a když měl začít číst větu další, střihl nešikovný asistent režie místo videoklipu ke zprávě pohled na sportovního moderátora, čekajícího, kdy na něj dojde řada. Ten se viditelně vyplašil, neboť se viděl na obrazovce, kde ještě neměl být. Chvilku koukal zmateně semtam a mlčel, než se asistent vzpamatoval a střihl tam znělku sportovních zpráv. O videoklip k poslední zprávě jsme tedy přišli (měla to být simulace chystaného odběru vzorků z ohonu komety americkou sondou). Že by se moderátor omluvil za chybu režie nebo dokonce že by chybějící videoklip zařadili s omluvou po sportovních zprávách, to už bychom od televize, placené z našich poplatků a daní, chtěli příliš...

@ S Harrym pravidelně čteme Cestu Vysočiny, okresní to týdeník (což rozhodně neznamená, že tento list je pod psa!). Na titulní straně prvního čísla v novém roce se skví článek přednostky Okresního úřadu ing. Jaroslavy Přibylové. Zaujal nás titulek: Nutná politická stabilita, klid k práci a důvěra. V článku pak paní přednostka s rázností sobě vlastní zhodnotila uplynulý rok a nastínila hlavní úkoly do roku nového. Ale v závěru nasadila jiný tón, v duchu titulku: "Pro naplnění všech úkolů však nutně budeme potřebovat stabilitu politické situace v okrese, klid k práci a důvěru občana k úředníkovi. Bez těchto atributů nelze zajistit kvalitní práci ani na žádném jiném úřadě."
To jsou velmi zajímavá slova. Vezmu to pozpátku:
Důvěra občana k úředníkovi. Dobře, ale jak to závisí na občanovi? Spíš je to věcí těch úředníků, ne? Budou-li ochotní, vlídní a čišící profesionalitou ve svém oboru, pak důvěra občana přijde sama a není nutno k ní vyzývat.
Klid k práci. To už je horší, trochu to připomíná klidné, stojaté vody, které ovšem časem zatuchnou (právě tím klidem). Za zástěrku nutného a potřebného klidu se dříve skrývala snaha potlačovat kritiku, to si z minulých dob pamatujeme. Právě kritika klidné vody čeří. Nechci však z tohoto úmyslu paní přednostku podezírat, zdá se, že pouze zvolila špatná slova, ve snaze zastat se svých podřízených. Ale proč, jsou snad někým ohrožováni?
Stabilita politické situace na okrese. Jak tomu máme rozumět? Je snad nestabilní? To nepozorujeme (jsme ovšem z Chotěboře, v HB to může vypadat jinak). Komunální volby rozhodly, povolební koalice ustavily řídící orgány měst a obcí. Nová zastupitelstva fungují a poslední, co si lze u nich přát je klid a stabilita.
Co tím tedy paní přednostka, nejvyšší státní úředník okresu, mínila? Můžeme si její slova vykládat tak, že se obává jakýchsi útoků proti jejímu Úřadu? Možné výměny úředníků na některých postech? Panuje na Okresním úřadě nejistota? Jestli ano, pak to měla říci rovnou. Slova zůstala nedořčena a tím je dána možnost spekulací o pohnutkách, které k těmto slovům vedly.
Zdá se, že se Harry bude muset vypravit do okresního města, a nasát do čenichu trochu větru, jenž tam patrně vane...

@   O něco níže píšu o myslivcích a pytlácích. Včera jsem zaslechl o vyprávění jednoho chotěbořského myslivce, který se kámošům chlubil, že vystřílel do lišáka postupně 12 ran z flinty a ten pacholek (lišák) ještě nechcíp, takže ho museli ubít železnou tyčí...
Tak na tohle skutečně nemám žaludek. Kamarádi myslivci, kteří mi vyčítáte, že do vás šiju, tenhle případ mi jen potvrdil, že šití je nutné, zlobte se jak chcete!

@  Česká televize ohlásila notné zlepšení své práce v Novém roce. Jako člověk denně sledující především zpravodajství především z ciziny (na ostatní se většinou nedá koukat) jsem již první ránu zaznamenal: desetiminutové zprávy přebírané z Euronews v ranních hodinách byly na ČT2 zrušeny (místo nich zpravodajství krajských stanic) a přesunuty na skvělý čas: 19.15. Jenže v tento čas jsou hlavní zprávy na ČT1. Takže máme na výběr: ČT2 se zprávami v angličtině (10 minut) nebo ČT1 se zprávami v češtině (ze zahraničí obvykle 3 až 5 minut). Čemu dá většina lidí přednost?
Jakub Puchalský a jeho boys se opět vyznamenali. Za naše peníze si náhle dvě veřejnoprávní stanice konkurují ve zprávách. Dělá to dojem, že kvalitní zprávy z ciziny jsou pánům v ČTV nepohodlné. Přednost má zpravodajství tuzemské, ono se tu děje mnoho zajímavého, že, takže cizina nestojí za řeč. Fuj...

@ Odposlechnuto v chotěbořské tramwayi: "Tak jsem teď byla přes vánoce čtrnáct dní doma, to zas až přijdu v pondělí ráno do práce, budu umět počítač akorát zapnout".
Inu, dodávám, opakování je matkou moudrosti. Proto nutno opakovat, opakovat a opakovat. Což platí nejen o práci s počítačem, že?

@ V sobotu 2. ledna se večer v TV rozčiloval nějaký myslivec, že pytláci vraždí zvěř a ona přitom trpí. To mi připadlo dost troufalé: trefí se snad každý myslivec již první ranou rovnou na komoru? Neštvou snad myslivci špatně trefenou zvěř i s pomocí zvláště cvičených psů? Bohužel zde máme všeobecné přesvědčení, že strčí-li muž v zeleném zvěři do mordy větvičku a smekne nad ní, právě zabitou, klobouk, tak že to je humánní usmrcení a zvěři se lépe odchází do věčných lovišť. A tak se v tomto případě opět rozčiloval zabiják zvěře pro vlastní potěšení nad činy vrahů zvěře pro peníze. Z hlediska zabíjeného zvířete mezi nimi ovšem velký rozdíl není.

@ Odposlechnuto ve vánoční Chotěboři:
Tak jsem byla den před Štědrým dnem ještě v tom obchůdku XXX, vybrala jsem dárek a povídám prodavačce, můžete mi to slečno zabalit, a ona se usmála a řekla mi - nemůžu paní, nemáme papír.
No comment.

@ Poslyšte příběh, jak se můj přítel dal napálit (učme se chybami jiných): Plánoval si pořídit počítač a přišli za ním kamarádi, že v supermarketu XXX mají barevné inkoustové tiskárny HP Desk Jet 400 za neuvěřitelnou cenu 3900 Kč. I rozjeli se tam všichni tři a koupili s pocitem Aspoň Ťysýcovku mám v kapse. Uplynulo několik týdnů, možná měsíců a přišel na řadu počítač a pak já, abych mu jej oživil. Počítač JCS (přítel ač z jiného města, koupil v Chotěboři) naskočil na první šlápnutí a já se začal shánět po tiskárně. Že tam nebyl kabel mezi tiskárnu a počítač, to je celkem normální, poslal jsem přítele do obchodu za roh a za stovku jej přinesl. Já jsem zatím tiskárnu vybalil a nachystal k propojení, leč cartridge s inkoustem (tedy zásobník) jsem nalezl jen barevný, černobílý nikde. Když se přítel vrátil, prohledali jsme krabici a nikde nic. Nastalo telefonování a ukázalo se, že zbývající dva kámoši též mají jen barevný inkoust. Začal jsem tušit čertovinu a povídám, no jasně, to je ta tisícovka, o kterou byla tiskárna levnější, nedali vám tam zásobník s černým inkoustem (stojí něco přes tisíc). Běda, povídá přítel, já barevného inkoustu nepotřebuji, já musím hodně psát a pak to tisknout černě. A kde mám teď před vánoci uzmout tisícovku?

A bylo to jasné: Koupíte-li si levnou tiskárnu v počítačové firmě, v ceně je obvykle černý inkoust, ten je potřeba nejvíce. Barevný si můžete volitelně koupit (ale nemusíte). Ale koupíte-li si tiskárnu ve zmíněném supermarketu XXX, dostanete sice slevu, ale musíte si přikoupit černý inkoust, bez něhož se neobejdete. Přesto by se zdálo, že stále ještě na tom vyděláte. Ano, ale to určitě nevíte jako já vím, že tiskárna HP DJ 400 se už nevyrábí, je to výběhový typ, takže se nejednalo o slevu, ale o výprodej zásob ve skladech. Místo ní je nyní na trhu typ 420, samozřejmě novější a lepší, a s cenou 4200 Kč...

Proč tedy ministerstvo akci hlásilo? "Spletla to hospodářská správa," uvedl Pokorný a prohlásil: "Je to nekompetentnost toho, kdo to tam nahlásil, protože je hloupý, přímo blbý a zapomněl, že existuje nová legislativa, která jasně definuje, kdy jde o stavební činnosti a kdy jen o údržbu a opravy." Stavební úpravy ohlásil úřadům bývalý ředitel hospodářské správy Jiří Poděbradský, který byl přeřazen na funkci ředitele provozního odboru. (MFD, 14.12.1998)

Kde jsou ty časy, kdy se říkalo, pane, překvapuje mne příjemně, jak úroveň vašeho myšlení vysoko přesahuje to, co máte v hlavě. Dnes se řekne s přímočarostí přímo televizní: jste hloupý, přímo blbý, pane.

Chudák můj jmenovec, podle jakéhosi p. Pokorného je hloupý, přímo blbý. A ještě byl přeřazen (na funkci jiného ředitele). Velice mne zajímá, co můj jmenovec udělá. Na papírovou MF Dnes se vztahuje tiskový zákon. Jestlipak se bude, jak je to nyní zvykem, domáhat u soudu ochrany své osobnosti?

@ Sedím v neděli odpoledne a pracuju (zrovna v tuto dobu vždy tisknu jídelní lístky na další týden pro jednu chotěbořskou restauraci), když tu zvoní domovní zvonek. Vyhlédnu nejdříve z okna a vidím dva štíhlé vyfiknuté mladíky (jak se na nedělní odpoledne ve slušných rodinách sluší) vysokoškolského věku a říkám si aha, chtějí něco okolo počítače, vyjdu ven (sám oblečen podomácku, pracuju přece) a volám na ně, stojící za vrátky, z verandy, jaké máte přání, páni? Prý nějaké jiné než bych očekával, seběhnu tedy zvědavě dolů po schodech k brance. Mladí páni se představují a rovnou na mne: Máte chuť pane popovídat si s námi o bibli? Hned mi to došlo, odkud jednoho z nich znám, no ovšem, jehovisté či adventisté či jiná sekta. Na rozdíl od vás, povídám jim na to, mám teď práci. Teď v neděli, podivili se mládenci, a jindy byste čas měl? Neměl, řekl jsem jim na rovinu a odešel, nemaje si s nimi už co říci (bibli jsem četl, když ještě nebyli na světě, a že bych si zrovna s nimi měl o ní povídat...). Poděkovali a odešli k dalším vrátkům v naší ulici, berouce to šmahem po pravém chodníčku. Odhlédnu-li od sektářství (nebezpečného to fenoménu pro nestabilní, tápající, či dosud neurovnanou mysl, kteroužto snad už nemám), vadí mi na nich to, že to berou od jednoho domu k druhému, zvoní a obtěžují lidi, kteří nemají chuť se s nimi bavit. A ještě k tomu v neděli odpoledne. Staví se tím na roveň potulným obchodníčkům s drahými vysavači či jiným nutně potřebným zbožím, nebo pojišťovacím agentům, kteří obtěžují stejně tak. Dobře, že jsem už před léty (bylo to ovšem kvůli psovi Dynovi, předchůdci Harryho, dej mu psí pámbu v psím nebi sladké spočinutí) opatřil vrátka v plotě, dříve běžně volná jen se zástrčkou, zámkem na klíč a donutil domácí lidi za sebou zamykat. Přece jen se snadněji odmítá člověk stojící na ulici za brankou, než čekající rovnou za domovními dveřmi...
Nevím ovšem, zda by k těm dveřím dotyčný došel, máme přece odstrašující sílu, velkého, chlupatého a na každého za plotem hlubokým hlasem štěkajícího, psa Harryho.
Mám pro tyto případy jedinou radu: Vůbec se s nimi nebavte, odejděte domů, zadržet vás nemohou. Střezte se jediného odmítavého slova nebo náznaku k diskusi. Jsou na to cvičení (jak sektáři, tak obchodníci či pojišťovací agenti) a zahrnou vás prázdnými slovy, na něž ovšem musíte zareagovat, a jste chyceni. Kdepak hoši, se mnou si za vrátky nepopovídáte!

@ Že nemám rád televizní reklamy, to už jsem tu dal najevo. V drtivé většině případů dělají z lidí nemyslící blbce. Ale když jsem uviděl rychle letící letadlo, čím dál rychleji, neodolal jsem a díval se. Vyvinula se z toho reklama na ruční holící trojbřitový strojek Gillette Mach 3. Protože patřím k lidem, co se od 18 let odevzdaně holí a posledních 8 let vyznávám značku Gillette, podlehl jsem reklamě a koupil to. Není zrovna levný, ale potvrzuji, že skutečně holí o jednu třídu výše než dřívější Senzor Extra. Ale co se mi líbí nejvíc, konečně někdo vyřešil vyplachování vousů uvízlých mezi břity. Ty břity jsou tady tři a voda k nim má přístup shora po celé délce a je skrz ně vidět! Skvělé řešení. Kéž by všechny reklamy dopručovaly takové výrobky. Dávám vám tip na dobrý dárek po stromeček...

@ Nedá se nic dělat, ale už si zase musím vzít do úst veřejně právní ČT 1. Zůstává mi záhadou, jak tam připravují zprávy, konkrétně Události v 19.15. Ve světě je zcela běžné, a můžeme se o tom přesvědčit na EuroNews nebo CNN, že zprávy jsou řazeny od nejdůležitější po méně zajímavé a nějaká kuriozitka na konec. Ne tak naše ČT 1. Znovu jsem se o tom přesvědčil v posledním týdnu a v sobotu 7.11. Naprostý pel mel událostí (domácí žvásty politiků ovšem mají vždy přednost). Po zprávách z domova, kdy některé příspěvky se nedají označit jako zpráva, spíše jako magazin, přijdou teprve zprávy ze zahraničí, před nimi ohlášení Co dnes ještě uvidíte a v něm, že uvidíme přistání raketoplánu. Dobře říkám si, protože tento vrcholný technický výtvor vždy rád pozoruji při startu i přistání, koukneme se na to. Že jakákoli zpráva ze zahraničí má před zprávou o raketoplánu, ve světových stanicích umisťovanou dopředu, přednost, na to jsem už u ČT zvyklý. Ale nevěřím svým očím, po zprávách ze zahraničí (raketoplán nikde) je tam opět domov, a to zpráva o tom, že kdesi uspořádali otevřené dveře pro zájemce o krematorium! Střih na rozhovory s několika lidmi, jak se jim to líbilo (to je tedy síla!) a pak následuje hádejte co? Ano ovšem, přistání raketoplánu. Takže jsem se dočkal a ověřuji si, že i tentokrát ČT 1 uplatnila svoji normální taktiku v komentování událostí: Na všem se musí nalézt chlup (investigativní žurnalistika po česku). Takže moderátor doprovází záběry přistávajícího raketoplánu povzdechem nad tím, že prý tentokrát zájem o osobu senátora a prvního US astronauta Johna Glenna odsunul do pozadí vědecké experimenty! Nevěřím svým uším, vždyť to byli oni, redaktoři, kdo posouval zájem veřejnosti jen na osobu dědouše Glenna (mimochodem, všechna čest mu, ať ho pomlouvají, jak chtějí). Vědecké experimenty však splněny byly!
A tak přemýšlím. Mají to ti naši redaktoři v ČT 1 nařízeno nebo je to styl jim vlastní? Obojí je špatně a nepomůže jim ani zařazování vražd a havárií do zpráv po vzoru Novy. Naprostá ignorace důležitosti zpráv, upřednostňování zpráv domácích před zahraničím, to vše dělá zmatek v hlavách diváků. Dělají to schválně? Takto se ovlivňují masy?
Je to v té ČT 1 jako před dvaceti lety - americká astronautika na obrazovky buď vůbec nebo s pomlouvačným komentářem. To jste to hoši pěkně dopracovali!
P.S. Nova ani Prima žádný chlup na posledním letu raketoplánu nenašly. Takže se dočkáváme pěkných konců - komerční televize přinášejí objektivnější zprávy než televize placená z našich poplatků a daní.

@ Stále se ještě setkávám s lehkomyslným přístupem mnohých občanů k právům svého města. Jakoby v nás stále přetrvávaly staré zvyky - všechno je nás všech. Ale vždyť tomu tak již řadu let není a všechno má dnes svého vlastníka. Tak i město Chotěboř je vlastníkem ledasčeho, nikoli stát nebo my všichni. Do vlastnických práv města patří i jeho znak, bílý dvouocasý královský lev se zlatou korunkou, jazykem a drápy, v červeném poli (Chotěboř byla městem královským a znak jí udělil spolu s městskými právy král Jan Lucemburský). Stále se ještě setkávám s tím, že si kdekdo osobuje právo použít jej ke svým potřebám. Tu velká chotěbořská akciová společnost, jež opatří své upomínkové pivní půllitry znakem města, tu místní organizace politické strany, jež jím ozdobí svůj předvolební materiál, který hodlá házet občanům do schránek, tu soukromá firma jím vyšperkuje plánek města, který vydává pro své obchodní partnery. Není to správné, přinejmenším by bylo slušné požádat hlavu města, starostu, o dovolení. Ale i tak bych příštímu starostovi doporučoval s těmi dovoleními přísně šetřit. Každému, co jeho jest. Městský znak patří městu.

@ Mám rád psy a tedy i ftipy o nich a jejich pánech. Tenhle jsem pro vás odposlechl v Plzeňské pivnici Jirky Voldána (stálí vypravěči Pavel a Arnold vám jich tam vychrlí další spoustu):
Vejde pán do bordelu s dogou a říká k bordelmamá: - Paní, mohl bych dostat tu nejhubenější holku, co máte, a vzít si s sebou tuto mou milovanou skvrnitou dogu? Paní domu zvedne obočí, ale je na ledacos zvyklá, a tak řekne: - Samozřejmě pane, jen jděte dál. Přijde skutečně ta nejvyzáblejší slečna, pán poručí fence, ať usedne do kouta, a mluví k prostitutce: - Můžete se slečno svléknout? Výborně. A můžete teď na zem na všechny čtyři? Výborně. A můžete se prohnout v zádech? Výborně. A můžete trochu víc zvednout zadeček? Výborně. A ještě hlavinku? Výborně.
Načež přejde ke své skvrnité doze a praví k ní, ukazujíc na prohnutou děvu: - Vidíš Astičko, jestli nebudeš pěkně papat, budeš vypadat přesně tak blbě, jako tahleta ošklivá slečna!

@ Způsoby, jak dovedně tahat z lidí peníze, již překročí hranice naší sluneční soustavy. Jak se právě dozvídám, U.S. společnost Encounter 2001 LLC vyšle rok po přelomu tisíciletí na cestu vesmírem sondu s několika miliony lidských vlasů, jejich DNK, digitálním portrétem jejich majitelů a krátkým poselstvím mimozemšťanům. Za pouhých 50 dolarů si to můžete objednat též pro svůj vlas (běda, co ti holohlaví?). Znásobte si 50 USD několika miliony, odečtěte 50 milionů na lehkou raketu a její start a něco málo režie, a dostanete zisk, z něhož ovšem nutno ještě zaplatit daň. Kam se hrabe společnost, která mi několikrát za rok zavolá, že jsem vyhrál pobyt v zámoří, že stačí jen přijet do Prahy a zaplatit cestu...

@ Až si přečtete další řádky, nazvete mne hnidopichem, puntičkářem a zblblým matematikem, ale nemůžu si pomoci. Jak někde uvidím jméno člověka napsané obráceně, praští mne to do očí stejně, jako mne tahají za uši falešné tóny kapel, či zpěvy amatérů v Caruso Show nebo v Do Re Mi. V televizních zprávách vidím skleněné dveře oddělení jisté nemocnice a na nich ozdobným písmem: Primářka MUDr. Smítková Miroslava. Nemám to rád, naši předkové měli odjakživa jen jméno, příjmení bylo přidáno až za Marie Terezie a Josefa II. (pokud se nepletu), aby se lidé stejného jména nepletli úřadům. Proto patří na první místo jméno člověka a pak teprve příjmení. Výjimku by měly tvořit počítačové či jiné seznamy, kde záleží na seřazení lidí podle abecedy. Ale na vizitkách, cedulkách na dveřích, cedulích firemních a všude, kde je člověk psán sám, mělo by být příjmení až druhé.
Když jsem chodil do 7.třídy školy základní (v Ledči n.S.), říkali mi spolužáci Hořiš. Bylo to podle hanlivé říkanky jezuitů, pálících v povinné četbě Jiráskova Temna husitské a posthusitské knihy:
Hořiž Jiří Poděbradský, dostaneš dvě mastný facky. Hořiž hořiž Jene Huse, spálíme tě v jednom kuse. Těžko by se jim to rýmovalo v obráceném pořadí! I když i to se mi kdysi stalo. Před mnoha léty jsem znal v Malči zvláštní osůbku, lidového básníka, který zásadně mluvil v rýmech a psal veršovánky na různé lidi, až si popudil vrchnost (říkali mu Neruda a po předvolání před komisi pro veřejný pořádek napsal báseň Neruda před soudem, čímž se dostal před komisi znovu, byla by o tom zajisté pěkná Nová powjest chotěbořská). Ať jsem ho potkal kdekoli, volal na mne zdálky: A já kdo to sem míří, a on Poděbradský Jíří. Protože to obveselovalo přítomné, dodával jsem po čase též nahlas: A kdo jiný by to řek', nežli Jarda Musílek! Vidíte, že i zde jsem protivně hnidopišsky dodržel zásadu pořadí, i když by se dalo jistě říci: Ale to je přece darda, on je tu Musílek Jarda...

@ Odposlechnuto v chotěbořské tramwayi od dvou dam v nejlepším věku (tedy pětatřicet asi):
- Ta moje doktorka tak strašně škrábe, recept od ní nepřečtu, a to má počítač.
- Ta moje má taky počítač a v něm o mně všecko, i recepty jí to tiskne.
- To máš dobrý, když to po ní přečteš, co ti předepsala.
- No jo, dobrý, ale vona furt brejlí do počítače a mě si neprohlídne.
Dodávám k tomu: Inu, každý se s počítačem rovná po svém. Ale já sedět u počítače, tu dámu bych si zcela jistě prohlídl, počítač nepočítač.

@ Narodil jsem se v pátek a tak mají pro mne pátky trochu slavnostní příchuť, zvlášť odpoledne, kdy začíná víkend. To si obvykle po pracovním dopoledni zajdu s kamarády na jedno dvě. Tentokrát to bylo plzeňské, jako obvykle výtečné chuti (plzeňské je lék, je to prý jediné zásadité pivo). Leč mi poněkud zhořklo (ač je samo o sobě hořké dost), když jsem byl náhodou svědkem jednání dýlera Plzeňského piva odněkud z Jihlavy (nějak se nám tu ti jihlaváci začínají roztahovat, už tu byla i školní inspektorka odtamtud...). Mladík asi pětadvacetiletý, černé kalhoty, zelené sáčko, módní obarvený účes. Už jsem ho tu několikrát spatřil, když z něj marně majitel hospůdky loudil ubrusy. Tentokrát mával ode dveří papírem a volal, tady mi hned podepište, že máte naši pípu. Žádnou vaši pípu nemám, odvětil temně majitel, tu jsem dostal v Hradci a tam jsem jim to podepsal. Ne ne, volal znovu dýler, vy mi to tady hned podepíšete nebo vám tu pípu seberu. Nic mi neseberete, to není vaše pípa, kontroval majitel a mladík na to, já se s vámi bavit nebudu, vy to tady podepíšete. Nastala delší diskuze, stále vypjatější, kdy majitel opět vyčetl mladíkovi, že nejsou schopni dodat ani ubrusy, když v každý hospodě najdeme na stole ubrusy i malých pivovarů. Hohó, volal mladík, vy pane máte málo vyčepováno, ubrusy jsou nadstandart, a koukejte mi to tady podepsat. To už se majitel naštval a zopakoval, že jemu nic podepisovat nebude, když to podepsal v Hradci, a když mladík tvrdošíjně mával papírem majiteli u nosu a vyhrožoval zabavením pípy, majitel ho vyhodil ven, právě včas, neboť někteří užaslí hosté se chystali k témuž, ovšem s užitím ručních sil. Bože, říkal jsem si neméně užaslý, to ještě ani 9 let po převratu neplatí Náš zákazník, náš pán? Zákazníkem byl ovšem majitel, vždyť on bere od Plzeňského Prazdroje pivo, a mělo by být jedno, jestli ho vytočí méně nebo více, každý zákazník, který prodává můj výrobek, by měl být mnou ctěn a veleben. To však není zásada jihlavského dýlera v zeleném sáčku. Pivo mají v Plzni dobré, marná sláva, ale jejich obchodní zástupci jsou zpupní, jak kdyby vrchnost jednala s poddanými... (dotyčný jezdí ve formanu PMM-10-44, aby nebylo mýlky)

@ Inkoustové a laserové tiskárny se již nebývale rozšířily, ale jehličkových tiskáren je všude ještě spousta. Mnoho podniků dodnes používá skládané papíry s dírkami pro vodící buben tiskárny. Jsou ohyzdné, a tak chytré hlavy před léty vymyslely papír s dírkovanými okraji perforovanými, aby se okraje s dírkami nechaly odtrhnout. Tyto šikovné papíry rovněž používá řada firem, ale za osm roků jsem snad neviděl firmu, jejíž pracovník by po vytisknutí okraje odtrhnul! Takovýchto dokladů s neutrženými okraji mi prochází rukama hodně a někdy nedělám nic jiného, než odtrhávám okraje a házím je pod sebe do koše. To mi při mé kvalifikaci připadá trochu praštěné - čas, v němž bych mohl něco na počítači vytvořit či udělat (na což snad jsem kvalifikován), trávím trháním krajů na desítkách papírů. Nehledě k tomu, že utrhnout okraje by měl být projev slušnosti vůči partnerovi, jemuž tiskovinu dávám. A proto volám: Snažně vás prosím, trhejte okraje, je to povinností toho, kdo tiskne, a nikoli toho, komu je papír určen! Jen mne překvapuje, že na těch papírech (i od chotěbořských firem) jsou podepsány v drtivé většině ženy... Že by svůj smysl pro pořádek uplatňovaly jen doma??? Chudáci manželé...

@ Rád jsem se díval v neděli před polednem na ČT 1, kde vždy reprízovali Československý filmový týdeník starý padesát let. Bylo to poučné, moje generace byla v té době ještě ve věku předškolním (mám na tu dobu mlhavé vzpomínky), generace následující to nepamatují. Ve škole nás to učili tak, jak to vidíme v těchto týdenících, ale odstup 50 let umožňuje nové poučení a mnohdy i zábavu. Leč zdá se, že někomu toto reprízování v exponovaný čas vadilo - ČT 1 před měsícem reprízy zrušila a nasadila tam reprízu oblíbeného pořadu Neváhej a toč! Že by se někdo obával, že se tam uvidí (nebo svého otce například)? To spíš někomu vadí ten do očí a uší bijící rozdíl mezi slovy a skutečností. Musím se tedy dívat na premiéru, je každý čtvrtek ve 21.30 a na ČT 2 a v době, kdy obě hlavní televize dávají oblíbené pořady. Vypadá to jako schválnost nebo že by to byl jenom můj dojem??? Ach jo, pane Jakube Puchalský...

@ Žiju již v 3. tisíciletí, takže často pracuji doma, na svém počítači. Přitom poslouchám rádio z vestavěné TV karty, obvykle Frekvenci 1. S nástupem nové doby přišla do rádia nová éra, kontakt s posluchači telefonem. A tak se pořádají soutěže, jedna za druhou, neboť i to je cesta, jak přinutit posluchače sedět u rádia a poslouchat reklamy, z nichž rádio žije (to platí o všech rádiích!). Koncem srpna a začátkem září tu byla soutěž, kdo se první dovolá, že rádio hraje Mike Oldfielda. Ceny lákavé, nové CD Tubular Bells III a losoval se jeden šťastlivec, jenž jel 4.9. do Londýna na monstrkoncert tohoto fenomenálního multi instrumentalisty. Hezké, hezké, ale mělo to dvě chybičky: Hrálo se furt totéž (pilotní píseň z nového CD, Man in the Rain) a vyhrál ten, kdo se dovolal jako první. Zkoušel jsem to snad desetkrát, ale vždy se dovolal někdo z Českých Budějic, mají tam prostě rychlejší digi ústřednu než my v Chotěboři (a to jsem měl číslo vložené v paměti, abych ho nemusel vytáčet, a volal jsem v okamžiku prvního tónu skladby). Dobře, soutěž je hra, ale proč je založena tak, že jaksi nevyžaduje od posluchače žádné znalosti? Kdyby aspoň pokaždé hráli jinou skladbu a ptali se na její jméno, nebo z kterého CD jest! Ne, ptali se, proč dotyčný volá a on děl vždy totéž: Hrajete Mika Oldfielda. A za to dostal CD v ceně šesti stovek a jeden z nich jel do Londýna. Nezdá se vám také, že s televizí Nova, známé tím, že je pro (diplomaticky řečeno) méně náročné diváky, dělají i rádia své soutěže jaksi podprůměrné, jen aby jim proboha posluchač od rádia neutekl? (Takže jsem si pak to CD koupil, stojí za to!)

@ Viděli jste tu reklamu na jakýsi prací prášek, kde muž vece své mladé paní, že se pořezal při holení a ukázána je košile s červenou skvrnou na límci, pak jí mladá paní vypere v reklamovaném prášku a hle, límec je běloskvoucí? Nic proti tomu, možná, že to ten geniální prášek opravdu vypere. Ale skvrna na límci byla v takovém místě, že se dotyčný šťastlivec musel holit vzadu na krku! Viděl jsem to náhodou, na tyhle krávoviny nekoukám, a hned mne napadlo, že známé přísloví Čím blbější sedlák, tím větší brambory, by se dalo na TV reklamy otočit: Čím větší sedlák, tím blbější brambory!

@ To by jeden nevěřil, jaké také u nás vycházejí časopisy. Dostal se mi do ruky Billiard Info (Časopis pro příznivce kulečníkového sportu, cena 20 Kč) a hle, oni tam píší o Chotěboři! Panský dům a Pavel Halama mají úspěchy se svými soutěžemi a snad v každém čísle o nich píší. Ale v čísle 7/98 se píše o chotěbořském mladíkovi, jenž si každý svůj špatný strk vybíjel tím, že vždy vší silou praštil tágem (cena 500 Kč) o kulečníkový stůl (cena 35 tisíc). A autor dále popisuje své pražské zkušenosti s lidmi vesměs mladými, kteří ničí zařízení veřejných heren, a také jednu paní, která v opilosti polila hrací stůl a odklepávala na něj popel, dokud jí manžel (vida rozhořčeného, ale nic nemohoucího majitele) nedal pár facek. Zdá se mi, že těch pár facek mnoha mladým lidem chybí. Nebyli prostě vychováni k úctě k cizí práci a cizímu majetku. A tak se vandalové stěhují z ulic, kde ničili dopravní značky a ploty, i do veřejných místností. A my na to koukáme, neboť běda každému, kdo by se opovážil vrazit dotyčnému facku. I ten manžel by podle našeho právního řádu mohl mít pěknou polízanici, kdyby ho manželka oznámila orgánovi...

@ Již delší dobu to sleduju, jestli to není náhoda, ale zdá se, že nikoli. Když jakýkoli sdělovací prostředek mluví o nějaké již historické postavě, je dotyčná předváděna ve věku stařecky sešlém, ač přece musela být také někdy mláda (Albert Einstein typicky). Velké objevy se dělají a velké věci se tvoří v mladém věku, páni redaktoři!

@ Reklama v novinách na nový mobilní telefon od firmy N.: Náš nový model za neuvěřitelných 9 990 Kč! No, nevím jak pro koho, ale pro mne je částka 9990 opravdu neuvěřitelná (za takovou krabku), i když vím, že existují ještě dražší...