(mapka je zcela dole) 

Archiv starších článků Noční obloha

Minulým povídáním o březnové noční obloze jsme završili už druhý rok našich setkání pod hvězdnou oblohou. Ze stránek Echa i Chotěbořského Couriera nás nikdo nevyhání a tak se zdá, že se zřejmě nějací čtenáři najdou. Proto vykročme směle do nového, již 3. ročníku. Jak už bylo vysvětleno minule, na jaře se dny velmi rychle prodlužují a noci zkracují, budeme mít tedy na obdivování krás noční oblohy zase o něco méně času. Na druhou stranu, dubnové noci jsou už mnohem teplejší než v předchozích měsících a tak noční pobyt venku bude určitě mnohem příjemnější. Abychom dokumentovali prodlužování dnů, podívejme se nejdříve na východy a západy Slunce. Prvního dubna Slunce vychází v 5:36 h a zapadá v 18:32, kdežto 30. dubna vychází už ve 4:38 h a zapadá až v 19:17 h. Den se tak prodlouží o celých 103 minut. Ještě malé upozornění, všechny časové údaje jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Jelikož od 26. března platí letní čas, je nutné ke všem časům v článku připočíst jednu hodinu

Souhvězdí noční oblohy

Jak už se stalo zvykem, ukazuje nám situaci na noční obloze přiložená mapka. Ta dnešní platí pro pohled směrem k jihu ve 22 h na začátku měsíce, ve 21 h uprostřed a ve 20 h na jeho konci. Přímo nad jihem se v tuto dobu nachází velké a zřetelné souhvězdí Lva (Leo). V tomto souhvězdí je k nalezení mj. jedna z nejjasnějších hvězd severní oblohy, rudý obr Regulus, který leží téměř přímo na ekliptice, což značí, že se k němu mohou těsně přiblížit planety či Měsíc a vytvořit tak hezká seskupení. Zajímavým objektem může být i dvojhvězda gama Leonis zvaná Algieba, jejíž dvě hvězdy jsou viditelné již pomocí triedru. Ve Lvu je i řada galaxií, ale na jejich pozorování je potřeba už větší dalekohled. Směrem na sever od Lva nalezneme maličké a nevýrazné souhvězdí Malého lva (LMi) a ještě kousek severněji pak velmi známý Velký vůz. Ve skutečnosti je to "pouze" část souvězdí Velké medvědice (UMa), ikdyž ta nejvýraznější. Budeme-li postupovat pomocí známého triku s prodloužením spojnice "zadních kol" ještě více k severu, dostaneme se samozřejmě k Polárce a Malému medvědu (či vozu). Vraťme se ale ke Lvovi. Na jih od něj je maličké a málo nápadné souhvězdí Sextantu (Sex) a ještě jižněji část rozsáhlé Hydry (Hya). O té byla řeč už minule. Na východ od Lva je další hodně nevýrazné souhvězdí Vlasu Bereniky (Com), které však v sobě skrývá jednu z největších známých kup galaxií. Na velmi malé ploše je zde pomocí velkých přístrojů viditelné obrovské množství vzdálených galaxií. Astronomové tímto směrem nemají zakrytý výhled "ven" z naší Galaxie a mohou díky tomu studovat jevy, ke kterým došlo už v dávné minulosti vesmíru. Podle do hlubin vesmíru je vždy pohledem do minulosti, vzhledem ke konečné rychlosti světla. Ještě o kousek východněji nalezneme souhvězdí Panny (Vir), ale povídání o něm si nechme zase na příště.

Planety, Měsíc, úkazy

Možno říci, že dnes není téměř co do této rubriky napsat. Vše se seběhlo tak, že skoro všechny planety se buď skryly v těsné blízkosti Slunce nebo se nacházejí na denní obloze. A tak se můžeme podívat pouze na Mars, který svítí večer nad západním obzorem v souhvězdích Berana a Býka a v první polovině dubna též na Jupiter a Saturn také v souhvězdí Berana. Pomime-li Neptun, který se koncem měsíce vynoří na ranní obloze a bude jen velmi obtížně pozorovatelný, je to skutečně pro tentokrát vše, co se týká planet. Tomu také odpovídá výčet úkazů, který je podobně stručný. Ještě že tu máme alespoň Měsíc. Ten se 4. dubna ocitne v novu, aby mohl 6. postupně proběhnout v blízkosti Marsu, Jupitera a Saturnu. Bohužel ani jedno z těchto setkání nenastane v noci nad obzorem. Můžeme tedy alespoň sledovat jejich přiblížení 6. dubna na večerní obloze. Mohlo by se jednat o pěkné seskupení 3 planet s Měsícem nad západním obzorem. O dva dny později se Měsíc setká s Aldebaranem a 11. jej čeká první čtvrť. Úplněk 18. dubna nedělá příliš velkou radost pozorovatelům meteorů, protože maximum činnosti meteorického roje Lyridy, které nastane 22. dubna po půlnoci, bude svitem Měsíce hodně rušeno. Přesto se můžeme pokusit nějaký meteor v této době zahlédnout. Běžná frekvence tohoto roje je do 20 meteorů za hodinu, při svitu Měsíce jich bude samozřejmě viditelných méně. No a rozloučíme se poslední čtvrtí Měsíce 26. dubna.

Novinky z astronomie a kosmonautiky

Na měsíc duben připadají dvě zajímavá výročí, povězme si tedy nejdříve něco o nich. Hned 1. dubna tomu bude 40 let, co byla na oběžnou dráhu kolem Země vypuštěna vůbec první meteorologická družice Tiros 1. Tato americká družice o hmotnosti 120 kg obíhala Zemi po mírně eliptické dráze ve vzdálenostech mezi 656 a 696 km od zemského povrchu a během své existence pořídila téměř 23 000 snímků oblačné pokrývky Země. Další významné výročí připadá na 25. dubna. V tento den před 10 lety byl totiž z nákladového prostoru raketoplánu Discovery vyložen Hubbleův kosmický dalekohled (HST), který od té doby pozoruje blízký i vzdálený vesmír z oběžné dráhy. O jeho opravě v prosinci minulého roku jsme psali v únorovém vydání, proto si nyní řekněme něco více o jeho historii. První pokus o vysvětlení výhod kosmického dalekohledu byl učiněn v roce 1946 astronomem Lymanem Spitzerem. Zřejmě bychom tedy mohli tohoto konstruktéra považovat za duchovního otce Hubblova kosmického dalekohledu. První konkrétní návrhy jak takový dalekohled postavit, se začaly objevovat v 70. letech. A nutno říci, že se dosti podstatně lišily od konečného výsledku. Dalekohled byl nakonec připraven pro cestu do vesmíru už v polovině let 80. Bohužel pak přišla havárie raketoplánu Challanger, lety dalších raketoplánů byly na několik roků pozastaveny než se vše důkladně vyšetřilo, prověřilo a přepracovalo a tak se dalekohled dočkal až v roce 1990. Základem dalekohledu je zrcadlo o průměru 2,4 m. Ve srovnání s největšími pozemskými dalekohledy je to skoro drobeček, vždyť i největší český dalekohled v Ondřejově má hlavní zrcadlo o průměru 2m. Ale na oběžné dráze, kde není limitován zemskou atmosférou, je schopen dosáhnout nesrovnatelně lepších výsledků než většina větších dalekohledů na povrchu Země. Jakž takž srovnatelné výsledky bude schopen poskytovat dalekohled VLT, v současné době budovaný v Chile sdružením západoevropských států, ale ten se bude skládat ze 4 dalekohledů, každý z nich o průměru 8 metrů. Ale ani po umístění na oběžnou dráhu se HST nevyhnul problémům. Ukázalo se, že jeho zrcadlo je "špatně" vybroušeno. Co znamená ono špatně? Na okrajích se od správného tvaru liší o 2 mikrometry, tedy 2 tisícimi milimetru. Pro představu co toto číslo znamená si přestavme 20 metrů velkou výchylku na ploše Tichého oceánu. Toto neuvěřitelně malé číslo se projeví jako chyba obrazu zvaná sférická aberace. A způsobí, že snímky jsou rozmazané. Už předem se počítalo s výpravami raketoplánů, které budou dalekohled průběžně ošetřovat. Takže hned při první z nich uskutečněné v roce 1993 byla na palubu dalekohledu instalována složitá aparatura, která tuto vadu odstranila. Od té doby dalekohled "nešilhá".

A to je pro dnešek vše, setkáme se zase za měsíc.

Pavel Koten
Astronomický ústav AV ČR
251 65 Ondřejov