Noční obloha v březnu 2000
Archiv starších článků
Noční obloha Jak už se stalo zvykem, opět se v Echu setkáváme u rubriky Noční obloha a tentokrát si povíme, co nás čeká v březnu. A čeká nás hlavně jaro! Dny se stále rychleji prodlužují, Slunce stoupá na obloze velmi rychle stále výše a konečně 20. března v 8h 35m SEČ vstoupí do znamení Berana a začne astronomické jaro. Jistě se většina z vás po pomuré zimě na jaro těší. Během března se den prodlouží o celých 113 minut, tedy téměř dvě hodiny. Ostatně posuďte sami, 1. března Slunce vychází v 6:43 a zapadá v 17:42, zatímco 31. března vychází již v 5:39 a zapadá až v 18:31. A bude ještě lépe! Ikdyž pro astronoma je toto obdodí méně příznivé, protože noci jsou krátké a souhvězdí téměř "utíkají" z večerní oblohy. Souhvězdí noční oblohy Jak už bylo řečeno na úvod, souhvězdí nám velmi rychle mizí z večerní oblohy. Je to opačný děj než na podzim a všechno to má na svědomí právě změna délky dne. V průběhu celého roku, jak Země obýhá kolem Slunce, se jednotlivá souhvězdí posunují po obloze. V důsledku toho rozlišujeme souhvězdí, která jsou viditelná pouze v létě či pouze v zimě apod. Tedy na večerní obloze nám neustále postupně mizí s jednotlivými dny a měsíci právě viditelná souhvězdí a toto je velmi nápadné právě na jaře, kdy se zároveň ještě zkracuje noc, tedy Slunce zapadá později a později. Ale nenechme se tím odradit a podívejme se, co nás na obloze v tomto měsíci čeká. Večer nad západem máme jedny z posledních příležitostí se pokochat krásami zimní oblohy, protože souhězdí jako Orion (Ori) a další budou znovu viditelná až na konci léta a to ještě na ranní obloze. O něco lépe jsou na tom Blíženci (Gem) či Vozka (Aur), což jsou souhvězdí dostatečně vysoko nad obzorem, tudíž s lepšími podmínkami pozorovatelnosti. Naopak například Velký Pes (CMa) s jasným Síriem nás opustí hodně rychle, protože je velmi nízko. To jsou všechno souhvězdí, o kterých jsme hovořili již v předchozích dílech. Podívejme se tedy na mapku a na to, co nás čeká dále. Mapka nám ukazuje situaci na obloze jako obvykle při pohledu směrem k jihu. Na východ od již zmíněných Blíženců se můžeme věnovat hezkému souhvězdí Rak (Cnc), které patří též mezi souhvězdí zvěrokruhu. Nalezneme zde jednu z nejkrásnějších otevřených hvězdokup severní oblohy. Hvězdokupa nese označení M 44 či NGC 2632, ale mnohem poetičtější je pojmenování Jesličky (latinsky Praesepe). A skutečně při pohledu menším dalekohledem či triedrem vám jesličky může připomínat. Hvězdokupy je viditelná i pouhým okem, právě triedr je asi nejlepším přístrojem pro její pozorování. Už Galileo Galilei, který ji pozoroval jako první, zde spatřil asi 40 hvězd, velké dalekohledy jich rozliší asi 200. V Raku se nalézá ještě jedna zajímavá hvězdokupa, ikdyž je slabší než Jesličky. Jedná se o M 67 a její polohu určíte podle přiložené mapky. Hned pod Rakem vidíme skupinu hvězd, která tvoří hlavy Hydry. Hydra (Hya) je rozsáhlé souhvězdí, z něhož ovšem pozorujeme pouze malou část, zbytek zůstává v našich zemích pod obzorem. Na východ od Raka nalezneme Lva (Leo), ale povídání o něm si necháme zase na další měsíc. Planety Z planet Sluneční soustavy můžeme v březnu sledovat tentokrát jenom Mars, Jupiter a Saturn. Všechny navíc jen na večerní obloze. Vezměme je postupně od západu. Mars nalezneme v Rybách a jistě jej každý rozliší podle jeho rudé barvy. O málo východněji se nachází Jupiter, na rozhraní Ryb a Velryby. Mapky těchto souhvězdí byly v předchozích dílech seriálu. Jupiter je velmi jasný, proto by neměl být problém jej spatřit. Stejně tak jako slabší Saturn zase o kousek více na východ, ale stále ještě ve Velrybě. A to je ze souhvězdí vše. Úkazy, Měsíc Podívejme se tedy, jaké můžeme spatřit úkazy na obloze. Jako obvykle nám jich řadu připravil Měsíc, který se rychle po obloze pohybuje a setká se přitom s řadou hvězd a planet. Už 3. a 4. března to budou Neptun, Venuše a Uran, ovšem tyto úkazy se budou odehrávat na ranní obloze v těsné blízkosti Slunce, tudíž budou v podstatě nepozorovatelné. Snad jedině u Venuše je jakási šance díky její velké jasnosti. A tak jen pro zajímavost můžeme uvést, že mimo našeho území dojde k zákrytu všech tří těles. O dva dny později v 6 h se Měsíc ocitne v novu. Ještě jako úzká srpeček se 8. března odpoledne přiblíží k Marsu, 9. už za tmy bude pozorovalný jižně od Jupitera a 10. dopoledne bude na řadě i Saturn. I toto svědčí o tom, že všechny tři planety jsou na obloze velmi blízko. Do první čtvrti se Měsíc dostane 13. 3. v 8 hodin. Zajímavý úkaz nám nabídne 18. března v 1 hodinu, kdy se velmi přiblíží k jasné hvězdě Regulus v souhvězdí Lva. O dva dny později jej čeká úplněk (v 6 hodin) a pak dlouho nic. Až 28. poslední čtvrť. Poslední dva dny v březnu se bude opakovat situace ze začátku měsíce, Měsíc (s velkým M) zakryje mimo naše území Uran a Neptun, ale ani přiblížení nebude pozorovatelné. Novinky z astronomie a kosmonautiky V době, kdy tento článek píšu, se zároveň píše i historie kosmických
letů. Co se za touto otřelou frází skrývá? Včera, tj. 14. února, nastala
historická chvíle, protože se poprvé v historii podařilo umístit kosmickou sondu na
oběžnou dráhu kolem planetky. Jedná se o sondu NEAR, která je již jeden den
oběžnicí planetky Eros. Eros je největší ze skupiny blízkozemních planetek, tedy
planetek, které se na svých drahách přibližují dráze naší planety. Sonda NEAR se
na svoji dlouhou pouť vydala už 17. ledna 1996. Na své cestě se setkala s jinou
planetkou, planetko Mathilda, okolo níž prolétla 27. června 1997 ve vzdálenosti 1200
km a pořídila řadu cenných snímků a dalších dat o tomto tělese. Následoval
těsný průlet v blízkosti Země 23. ledna 1998 ve výšce pouhých 540 km nad povrchem,
který pozměnil dráhu sondy tak, aby se dostala k Erosu. 20. prosince téhož roku ale
selhal motor sondy a sondě se nepodařilo přejít na oběžnou dráhu planetky.
Útěchou byl alespoň průlet kolem ní ve vzdálenosti 3800 km o tři dny později,
během kterého byla pořízena opět řada cenných informací o tomto tělese. Povedl se
až druhý pokus letos v únoru. Sonda postupně snižovala svoji rychlost, k planetce se
přiblížila až na 200 km rychlostí pouhých 35 km/hod. To bylo několik hodin před
rozhodujícím manévrem. Při tomto těsném průletu se sonda ocitla ve velmi výhodné
situaci, protože byla mezi planetkou a Sluncem. Tudíž na povrchu planetky nepozorovala
žádné stíny a mohla tak zjistit složení jejího povrchu. O několik hodin později
byl na 57 sekund zažehnut jeden z motorů sondy, který ji zpomalil na rychlost 3,6
km/hod. To bylo dostatečné, aby si velmi slabé gravitační pole planetky sondu mohlo k
sobě přitáhnout. O jak složitý manévr se asi jednalo si můžeme představit, když
si uvědomíme, že planetka Eros je jakási "brambora" s největším rozměrem
33 km. V následujících dnech se bude dráha sondy kolem planetky upřesňovat a pokud
půjde vše podle plánu, stráví zde sonda celý jeden rok. Už první snímký z
bezprostřední blízkosti jsou fascinující. Přejme si tedy, aby nenastala žádná
nečekaná událost a sonda nám umožnila hlouběji proniknout například do tajemství
vzniku Sluneční soustavy. |
Zpět na hlavní stránku Chotěbořského Couriera * Zpět na stránku CHnet