(mapka je zcela dole)
Archiv starších článků Noční obloha
Po delší přestávce
způsobené prázdninami vás vítám u vašeho jistě velmi oblíbeného seriálu o
krásách noční oblohy, tentokrát té říjnové. Přežili jsme zatmění Slunce, což
jistě byla pro řadu z nás nádherná podívaná, musím se pochlubit tím, že jsem byl
v pásu totality a tak mohu říci, že úplné zatmění Slunce je neskutečný a
nepopsatelný zážitek, na jaký se nedá zapomenout. A, jak jste si jistě všimli,
nekonal se další ohlášený pokus o skončení tohoto světa, proroci a další
podobné postavičky se - jak už se ostatně stalo zvykem - opět "netrefili".
Ale pojďme se raději věnovat té noční obloze. Léto už je za námi, což také
znamená, že noci se nám opět výrazně prodlužují, jenom za říjen je to o 1 hodinu
a 48 minut. Prvního října Slunce vychází v 6:59 letního středoevropského času
(LSEČ) a zapadá v 18:40, kdežto 31. října vychází v 7:47 a zapadá už v 17:40
LSEČ. Poznamejme ještě, že letní čas končí právě 31. října, proto budou
všechny časové údaje v tomto povídání uvedeny v LSEČ.
Souhvězdí
Co nás čeká při pohledu na noční oblohu ukazuje
přiložená mapka. Takto uvidíme oblohu, když se podíváme směrem k jihu ve 23 hodin
na začátku měsíce, ve 22 hodin kolem 15. října a ve 21 hodin na jeho konci.
Dominantou podzimní oblohy je souhvězdí Pegase (Peg), pojmenované po bájném
létajícím koni, který pomohl Perseovi zachránit princeznu Andromedu. Základní
část Pegase, čtyři hvězdy tvořící tzv. "Pegasův čtverec", je zároveň
základem pro orientaci na obloze v tuto roční dobu. K Pegasu přiléhá už zmíněná
Andromeda (And), podle báje dcera pyšné královny Kasiopei, která měla být
obětována obludnému Krakenovi. Vůbec všechny postavy z této báje nalezneme právě
na podzimní obloze. Kasiopeu (Cas) jako velmi výrazné "W" přímo nad našimi
hlavami, Persea (Per) nad Andromedou směrem k severu, v jejich blízkosti krále Kefea
(Cep), otce Andromedy a je tu také Kraken, který je na obloze nepříliš vhodně
označen jako Velryba (Cet).
Vratmě se ještě do Andromedy, kde se můžeme podívat na
jeden velmi krásný objekt, kterým je spirální galaxie M31, někdy též zvaná
"Velká mlhovina v Andromedě". Jedná se o nejvzdálenější objekt ve
vesmíru, který je viditelný pouhým okem. Tato spirální galaxie je od nás vzdálena
2,2 miliónu světelných roků a její skutečný průměr je 110 000 sv. r. K jejímu
pozorování je velmi vhodný triedr či malý dalekohled s širokým zorným polem a
malým zvětšením. Velkou galaxii doprovázejí ještě 4 malé satelitní galaxie, na
jejichž spatření je ovšem nutný už větší dalekohled. Ještě chviličku
zůstaňme v Andromedě a podívejme se na hezkou dvojhvězdu, která se jmenuje Alamak.
Malým dalekohledem můžeme vidět dvě složky, jednu červenou a druhou modrou.
Dvojhvězda leží ve vzdálenosti 260 sv. r. Jinou pěknou dvojhvězdou je Mesarthim,
kterou tentokrát tvoří dvě bílé hvězdy, a která se nachází ve vzdálenosti 160
sv. r. Nalezneme ji v souhvězdí zvěrokruhu Beran (Ari). Mezi Andromedou a Beranem
leží malé, ale dosti nápadné souhvězdí Trojúhelníku (Tri), kde si můžeme
všimnout jiné hezké galaxie, označené M33. Je méně nápadná než M31, ale i na
její pozorování stačí malý dalekohled s větším zorným polem. Pozor - základní
podmínkou je tmavá obloha, tedy nutno pozorovat někde mimo město. Aby náš výčet
byl úplný, zmíníme ještě další zvířetníková souhvězdí Ryb (Psc), Vodnáře
(Aqr) a Kozoroha (Cap). Těsně nad jižním obzorem můžeme spatřit souhvězdí Jižní
ryby s velmi jasnou hvězdou Fomalhaut.
Planety
Jednoznačně největší ozdobou oblohy v těchto měsících je
Jupiter, který je pozorovatelný po celou noc v souhvězdí Ryb. Už triedrem či malým
dalekohledem můžeme pozorovat jeho čtyři velké měsíce, kterými jsou Io, Ganymed,
Europa a Kalisto. Kousek na východ od Jupitera je viditelný Saturn, u kterého si opět
s malým dalekohledem můžeme všimnout jeho prstenců, krásné ozdoby, která je pro
tuto planetu charakteristická. Kromě toho je možné spatřit i velký měsíc Titan. K
Saturnu míří sonda Cassini, která nedávno prolétla v blízkosti Země. Na večerní
obloze je možné spatřit také slabší planety Uran a Neptun, ale ty nejsou
pozorovatelné pouhým okem a k jejich vyhledání je vhodné použít třeba mapku z
Hvězdářské ročenky. A nesmíme zapomenout na červený Mars, který se nalézá na
rozhraní Střelce a Štíra. Na ranní obloze je pak nepřehlédnutelná Venuše, která
září jako skutečná Jitřenka.
Úkazy
Jako obvykle se nám o řadu úkazů postará Měsíc. Druhého
jej nalezneme v poslední čtvrti, třetího proběhne poměrně daleko od jasné hvězdy
Pollux, pátého už v blízkosti Venuše a devátého skončí v novu. Už den předtím
si můžeme všimnout přiblížení Venuše k jasné hvězdě Regulus, Venuše bude
necelé 4 stupně jižně. Měsíc se pomalu vynořuje večer nad západem a 15. se
přiblíží k Marsu. Budou následovat konjunkce s Neptunem (18.) a Uranem (19.), mimo
naše území dojde dokonce k zákrytu obou planet. Přímo můžeme sledovat konjunkce s
Jupiterem a Saturnem, ke kterým dojde během noci, kdy budou tyto planety nad obzorem. K
Jupiteru se Měsíc přiblíží 24. října v 18 hodin, Jupiter bude necelých 5 stupňů
severně, k Saturnu pak 25. v 19 hodin a Saturn bude 3,5 stupně severně. Měsíc
mezitím stihne úplněk 24. řijna a konec tohoto měsíce jej zastihne opět v poslední
čtvrti, k té dojde 31. Téhož dne se Venuše dostane na obloze nejdále od Slunce.
Novinky
Jistě jste si všimli poprasku, který vznikl při průletu dnes
už zmíněné sondy Cassini kolem Země. Hlavním důvodem byla přítomnost 33 kg
radioaktivního plutonia na palubě sondy. Plutonium slouží jako zdroj energie, protože
sonda ve velkých vzdálenostech od Slunce není schopna získat dostatečné množství
energie pomocí slunečních panelů. Průlety kolem planet jsou využívány pro
zvýšení rychosti sondy, Cassini už dvakrát prolétl kolem Venuše a nyní byla na
řadě naše Země. Lze říci, že nebezpečí bylo silně přeceněno, takovéto
manévry se konají dost často a i tentokrát byl proveden s velkou přesností. Samotná
NASA odhadovala předem riziko srážky se Zemí na jedna ku miliónu. A navíc, podle
dalších odhadů by ani v případě srážky nehrozilo nebezpečí, protože při
rozptýlení plutonia v atmosféře by nedošlo ke zvýšení úrovně radioaktivního
pozadí, vzniklé v padesátých letech při pokusných atomových výbuchách. Zmiňme
ještě jednu událost. V pátek 27. srpna byla téměř po deseti letech přerušena
nepřetržitá přítomnost člověka ve vesmíru. Stalo se tak v okamžiku, kdy
tříčlenná posádka ve složení V. Afanasjev, S. Avdejev a J.-P. Haignere opustili
ruskou orbitální stanici Mir. Zřejmě se jednalo o poslední posádku, která na této
stanici pracovala, protože na její provoz nemají Rusové dostatek finančních
prostředků a nejsou schopni zároveň spolubudovat Mezinárodní kosmickou stanici a
obsluhovat stárnoucí Mir. Mir byl převeden do automatického režimu s nízkou
spotřebou enegie a zřejmě v první polovině příštího roku dojde k jeho řízenému
zániku v zemské atmosféře. Uzavře se tak jedna z velkých kapitol v dějiních
dobívání vesmíru. Základní díl této orbitální stanice byl vypušten v roce 1986,
od té doby se k němu připojila řada dalších modulů a dnes se na oběžné dráze
Země nachází více než 100 tunový kolos.
Touto zprávou se pro dnešek rozloučíme. Na shledání v
měsíci listopadu se těší
Mgr. Pavel Koten
Astronomický ústav AV ČR
251 65 Ondřejov
|
