Dobrý den, vlastně spíše dobrý večer pod
prosincovou noční oblohou. Na úvod se jako tradičně podíváme, co bude dělat v
tomto měsíci Slunce. Čekají nás nejdelší noci v roce, vždyť např. 22. 12. Slunce
zapadá už v 16h a 1m a druhý den vychází až v 7h 57m. Schválně jsem uvedl 22.
prosinec, protože je to den zimního slunovratu. Slunce toho dne ve 2h 56m vstupuje do
znamení Kozoroha a začíná astronomická zima. Takže se teple oblékněme a vydejme se
poznávat další zajímavosti noční oblohy.
Souhvězdí
K našim toulkám po souhvězdích noční oblohy využijeme
mapku z minulého měsíce. Ta nám platí i v prosinci, ale už o dvě hodiny dříve,
než v listopadu. Takže např. odpovídá situaci 15. prosince kolem desáté hodiny
večerní. Minule jsme naší procházku zakončili u souhvězdí Býka (Tau). Severně od
něj a východně od Persea (Per) nalezneme jasné souhvězdí Vozky (Aur). Jeho ozdobou
je šestá nejjasnější hvězda celé oblohy, žlutý obr Capella. Ve skutečnosti se
jedná o dvojhvězdu, kterou je však možné rozlišit pouze ze spektra. Dále je zde
několik pěkných otevřených hvězdokup jako M36, která obsahuje asi 50 hvězd či
M38, která je oválného tvaru. Mnohem bohatší na hvězdy je M37 s více než 500
hvězdami. Všechny tři hvězdokupy jsou dobrými objekty pro triedr. Vozka by měl
představovat boha moře Poseidona. Severozápadně od Vozky se nalézá slabé a
nevýrazné souhvězdí Žirafy. Vrátíme se zpět k Býku a od něj se vydáme
tentokrát na jih, kde se rozkládá rozsáhlé souhvězdí Eridanus (Eri), které
představuje řeku Styx, přes kterou převážel Cháron zemřelé. V tomto souhvězdí
se nachází hvězda Epsilon Eridani, která je velmi podobná našemu Slunci a u níž by
se díky tomu mohla vyskytovat podobná planetární soustava jako je naše. Vydáme-li se
od Eridana směrem na východ, narazíme na ozdobu zimní oblohy, kterou je Orion, snad
nejkrásnější souhvězdí na obloze. Poznáme jej velmi snadno podle tří blízkých
hvězd ležících v řadě ve směru od SZ na JV, které představují Orionův pás.
Orion byl bájný lovec, který zahynul po píchnutí škorpiónem. Toho na něj poslala
bohyně lovu Artemis. Orion je na obloze umístěn na opačné části než Škorpión -
když jeden z nich vychází, druhý právě zapadá a naopak. Oriona zde doprovázejí
dva psy, Velký a Malý (povíme si o nich příště), a je vyobrazen při lovu Býka.
Nejjasnější hvězdou je Rigel, označený paradoxně jako beta Orionis. Je to
modro-bílý obr, který je spolu s již zmíněnou Capellou šestou nejjasnější
hvězdou oblohy. Alfa Orionis, neboli Betelgeuze, je proměnná hvězda. Tento rudý
veleobr mění svou jasnost díky pulsacím, při který se jeho poloměr mění v
intervalu od 300 do 400 poloměrů našeho Slunce. V Orionu se nachází řada dvojhvězd
a proměnných hvězd, ale hlavní ozdobou je slavná Velká mlhovina v Orionu. Nese
označení M42 a je viditelná i pouhých okem kousek pod Orionovým pásem. Představuje
lovcův meč. Její krása vynikne při pohledu již malým dalekohledem. Tím v jejím
centru můžete spatřit i čtyřhvězdu zvanou Trapez. Jsou to velmi mladé hvězdy,
které poměrně nedávno (z astronomického hlediska, samozřejmě) z mlhoviny tvořené
prachem a plynem vznikly, a které v současné době svým zářením mlhovinu
osvětlují. M42 je obrovskou laboratoří, ve které můžeme sledovat vznik a vývoj
hvězd. Je vzdálena 1 500 světelných roků a ve skutečnosti má průměr kolem 30
světelných roků. Na jejím severním okraji je další mlhovina označená M43.
Planety a úkazy
Majestátným Orionem pro dnešek skončíme putování po
hvězdách a podíváme se nyní na to, co budou v prosinci dělat planety. Ve druhé
polovině měsíce je možné zahlédnout těsně před svítáním nad jihovýchodním
obzorem Merkur. Situace sice není úplně výhodná, spíše průměrná, ale šance na
spatření planety zde určitě je. Koncem měsíce se nad jihozápadním obzorem večer
objeví planeta Venuše, ale lepší pozorovací podmínky budou až v lednu. Takže si ji
můžeme nechat na příště. Mars svítí vysoko na ranní obloze v souhvězdí Panny.
12. prosince v 9h projde v jeho blízkosti Měsíc, jejich přiblížení bude viditelné
v ranních hodinách téhož dne. Jupiter nám pomalu utíká z noční oblohy, v prosinci
je pozorovatelný už jenom v první půlce noci, zapadá už před půlnocí. Měsíc se
k němu přiblíží 25. prosince v 10h, tedy během dne. Králem noční oblohy se tak
stává Saturn, který je viditelný většinu noci. Zapadá až k ránu. S malým
dalekohledem se můžete kochat krásou jeho prstenců. Měsíc bude Saturnu nejblíže
28. 12. ve 2 hodiny, úkaz je tedy od nás pozorovatelný. Saturn bude necelé tři
stupně severně. Na večerní obloze se ještě můžeme pokusit zahlédnout Uran (v
souhvězdí Kozoroha), na Neptun si však musíme počkat až do příštího léta. Z
dalších úkazů bych upozornil ještě na konjunkci Měsíce s jasnou hvězdou Regulus,
která nastane 9. 12. v 8h ráno. Regulus bude necelý stupeň severně, přiblížení
bude pozorovatelné o několik hodin dříve před východem Slunce. Na úplně poslední
den v roce nám Měsíc zakryje hvězdu první velikosti Aldebaran. Zákryt nastane po
půl jedné v noci a skončí kolem 1:45. Poslední zajímavostí je pak maximum
dlouhoperiodické proměnné hvězdy Mira, neboli Omicron Ceti, o které jsou hovořil v
říjnovém vydání, a které nastane 18. prosince.
Meteorické roje
Během prosince nás čeká maximum dvou významnějších
meteorických rojů. 14. prosince je to roj Geminidy jejichž frekvence může dosáhnout
až 110 meteorů za hodinu a 23. Ursaminoridy, jejichž frekvence je proměnlivá.
Jelikož je Měsíc 18. prosince v novu, nebude rušit ani u jednoho roje. U Geminid
může nastat maximum jasnějších meteorů až o den dříve.
Novinky z kosmonautiky
Během prosince nás čeká i několik zajímavých událostí v
kosmonautice. Jednak začne výstavba mezinárodní kosmické stanice na oběžné dráze
a jednak také odstartuje další z amerických sond k Marsu. První část stanice by
měla vynést na oběžnou dráhy ruská raketa Proton 20. listopadu. Už 3. prosince bude
následovat let amerického raketoplánu, během kterého bude k této části připojen
další díl. Celkem by měly americké raketoplány a ruské rakety v následujících
letech vzlétnout 45x a v roce 2004 by měla být stanice dostavěna. Kromě USA a Ruska
se na její výstavbě podílejí Kanada, Japonsko, Brazílie a západoevropské státy
sdružené v organizaci Evropská kosmická agentura. Další sonda k planetě Mars by se
měla na svou cestu vydat 10. prosince a k cíli by měla dorazit 23. září příštího
roku. Jedná se o sondu Mars Climate Orbiter (MCO). Další dva měsíce bude trvat
přechod na kruhovou dráhu a poté se sonda bude soustředit na přenos dat ze sondy Mars
Polar Lander, která na povrchu planety mezitím přistane. Předpokládá se, že tato
část mise bude trvat asi 3 měsíce. Poté bude MCO podrobně zkoumat atmosféru a
povrch Marsu. Věřme, že všechny výpravy jak na oběžnou dráhy, tak i k Marsu budou
úspěšné a přinesou nám řadu nových poznatků.
Mgr. Pavel Koten
Astronomický ústav AV ČR
251 65 Ondřejov
|