Chotěbořští hokejoví žáci postupují výš

Neděle 25.2.2001 dopoledne, zimní stadion ve Světlé nad Sázavou. Lidé stojící okolo ledové plochy jsou značně nervózní. Mají proč. Právě totiž probíhá zápas mezi chotěbořským žactvem a místními skláři, který rozhodne o postupu do první východočeské ligy. Po dvouletém působení v nižší soutěži bychom si to opravdu zasloužili, myslí si Chotěbořáci. Komu padnou ty potřebné góly?

Světlé. A je jich přesně devět. Už od počátku utkání starších žáků bylo jasné, kdo má navrch. Chotěboř, což ostatně po třetinách 1:3, 0:2, 1:4 potvrzuje konečným výsledkem 9:2. Věrní fanoušci, co neváhali vsát v šest hodin ráno, aby nastoupili do týmového autobusu a nechali se dovést na místo konání, jsou štěstím bez sebe. Nadšeně sledují “své” hráče v červeno-modro-bílých dresech, co právě hokejkami mlátí do ledu šťastnou devítku, a v duchu jim děkují. Za takový výkon by zasloužili minimálně medaili. Vždyť celou jejich sezonu provázela četná vítězství a ani tohle nebylo výjimkou! Hokejisté Kolouch, Havlíček, V. Hospodka, Dvořák, Ondráček a Čermák můžou být spokojeni dvojnásob. Jejich zásluhou chotěbořský dav devětkrát nadšeně zajásal.

Lidé si sice oddechli, ale jen napůl. Před námi je zápas mladších žáků. Jestli vyhrajeme, máme postup v kapse. Pokud ne, budeme dál hrát druhou východočeskou. ligu. Jak tohle skončí?!

Začíná první třetina. Minuty neúprosně ubíhají bez jediného gólu. Trenéři, rodiny hráčů i jejich přívrženci, holky i kluci nejrůznějšího věku nervózně podupávají. Zimou i v očekávání toho, co bude dál. Za prvních dvacet minut nebylo nic. Výsledek nula ku nule. Tohle nevypadá dobře. Světlá měla nebezpečně mnoho nájezdů na naši branku, pouze díky skvělému Marku Bořilovi coby brankařovi dopadla třetina tak, jak dopadla.

Druhá část zápasu byla zajímavější a napínavější. Světlá vstřelila první gól. Na jedné střídačce obrovská radost, na druhé obrovské zklamání. Tohle bude těžký, odhadovali naši.

Ani nebylo. Chotěbořáci se nedali a vzápětí dorovnali. To už jsme všichni šíleli. A co teprve když jsme skóre vytáhli na dva ku jedné! Pohádka pokračovala i poslední, třetí třetinu, kdy chotěbořští nastříleli další tři branky a Světlá ani jednu. To rozhodlo o konečné podobě výsledku utkání. 5:1 zásluhou Dvořáka, Vosičky a Odvářky. A taky o postupu. Po dvou letech směřujeme výš.

Každý věděl, že nehrajeme o světový pohár, přesto jsme byli šťastní. Trenéři a otcové svou radost utápěli v alkoholu v místním kiosku, kde nabízeli skleničku na potkání ve značně rozjařeném stavu, fanoušci mladší osmnácti let se museli spokojit s malým usrknutím nečeho děsně hořkého a ostatní se aspoň dosytosti zaházeli sněhěm. Nutno podotknout, že tenhle rituál neminul ani “naše zlaté hochy”. To, že byli celí bílí, bylo myšlěno jako projev díků.

Navíc mám dojem, že ten, kdo potkal náš autobus cestou do Chotěboře, se musel zaručeně ještě otočit. Kdo kdy viděl tak přeřvaný autobus, jako byl ten náš? A kdo kdy slyšel chotěbořské klubové pokřiky, vyřvávané za jízdy do okolí?

A na závěr pár větiček. V Chotěboři je potkáváme na ulici. Jsou to normální kluci, ale mají přece jenom něco navíc. Umějí hrát hokej a reprezentují naše město. A to tak, že za sebou nechali i taková jména jako Hlinsko, Skuteč, Kutná Hora, Polička, Moravská Třebová, Chrudim a Světlá nad Sázavou.

Takže si myslím, že by se slušelo veřejně poděkovat těmhle klukům: Bílkovi jako kapitánovi starších žáků, Teclovi, Slanařovi, Duškovi, Ronovskému, Perkovi, Odvářkovi R., Ondráčkovi, Hospodkovi J., Paulovi, Novotnému, Čermákovi, Kolouchovi, Hospodkovi V., Pelouchovi Baumgartnerovi a vedoucím Hospodkovi, Paulovi a Musilovi.

Za mladší žáky kapitánu Neubauerovi , Bořilovi, Burýškovi, Rychlému, Ledvinkovi, Bělohlávkovi, Hájkovi, Odvářkovi M., Dvořákovi, Melounovi, Cempírkovi, Peškovi, Vosičkovi, Pokornému, Gurovi, Říčanovi a Šimoňákovi s vedoucími Součkem, Resslem a Burýškem.

Za všechny Chotěbořáky díky vám.

Alena Neubauerová