Chotěbořské Echo č. 8/99
z 22.10.

Luboš Radil
Cizinci

V posledním čísle najdete básně pěti autorů.

Marta Urbanová zde má básně Pernštejn a Kutná Hora, v nichž nám předkládá své dojmy z těchto dvou význačných míst českých dějin.
...Až venku za hradbami si teprve uvědomím,
žes nevyužil mé bludné fantazie
ani pro jediný stisk...
...Kde jsou tvá slova,
jež by vztyčila symetrii katedrály
až k stelárnímu nebi...

Milan Fiala publikuje ze své sbírky Přítel básně Chamtivost a závist, Přítel a Dívka známá, neznámá. Názvy básní přesně vystihují, oč autorovi šlo.
...Tisíce očí sleduje Tvé počínání.
Dokud jsi úspěšný, zasejí Ti do cesty
závist a chamtivost...
...Ach, jak je dobré míti přítele,
který tě nikdy nezradí...
...Chtěl bych znát, kde uvidím Tě příště.
Však smůla, že nejsi má.
Dívko známá, neznámá...

Věra Merunková přispěla básněmi V mlhavé kutně ze sbírky Mozaika, Rozmarná ze sbírky Útržky z deníku a Tam mám své kořeny! ze sbírky Mému kraji.
...Rybář věří, nikdo neslibuje,
že ryba - němý host -
zaklepe na udici
a otevřenou hubinkou oběsí minulost...
...Je možno tě nemilovat
můj kraji s plachtou návětrnou?...

D. T. vzpomíná na časy již odešlé v básních Rád bych se vrátil a Vzpomínka.
...Opět bych spatřit chtěl
ve Vašem oku zář
zblízka se podívat
zlíbat tu krásnou tvář...
...Z té lásky v srdci mém
zůstal jen stín,
uvadla tak jako
ty květy z kopretin...

Mimo literární okénko najdeme ještě báseň pravidelně zde publikujícího J. P., v níž blahopřeje Bohumilům, kteří měli v říjnu svátek. (nejde o Harryho pána!)
...V měsíci říjnu, kdy svátek slavíte,
přejem vám krom zdraví osobní statečnost,
odvahu a sílu. Určitě to víte...

V Chotěbořském literárním okénku je jako obvykle zřetelně vidět, že Urbanová, Fiala i Merunková jsou autoři, jimž jde o poetické vyjádření svých pocitů prostřednictvím již zkušené a vypsané ruky. Ostatní přispivatelé zůstávají žel jen na úrovni rýmovánek.

Chotěbořské Echo přináší také prozaické práce. V posledním čísle je to Tragédie od Františka Peška, úryvek z autobiografického románu Já se tam vrátím, a Náhoda? od již zmíněného J.P. (znovu připomínám, že nejde o Harryho pána!), jenž se zde zamýšlí nad náhodami a jejich příčinami v našem životě.

Chotěbořské Echo dostanete v trafikách či přímo na Městském úřadě.

Útlá básnická sbírka Luboše Radila s názvem Cizinci je tuším již čtvrtá, kterou autor vydal. Talentovaný básník již spěje ke Kristovým létům a na jeho tvorbě je to znát.

Sbírku s 21 básněmi uvádí egyptské přísloví Svět se obává času a čas se obává pyramid, což vidíme i na obálce. K úvodnímu přísloví připojil autor ještě vlastní jednostránkový úvod, v němž vysvětlil okolnosti vzniku této sbírky, ale také si ji ohodnotil:

Za ty dva roky, co jsem připravoval "Cizince", se událo skutečně mnoho věcí. Zvážil jsem velmi pečlivě změnu stylu, která se myslím zdařilým způsobem promítla do celkového dojmu díla. Nehledě na určité záležitosti v osobním životě, a pak ta spusta nově přečtených děl. "Cizinci" je několikasmyslná parodie. Záleží na úhlu pohledu.

Po přečtení sbírky musím dát autorovi v jeho hodnocení zapravdu. Změna stylu je velice zřejmá, odráží skutečnost, že autor již dospěl nejen věkem, ale i básnickým perem. Rovněž souhlasím s jeho tvrzením, že sbírka je protkána mezilidskými vztahy více než ty ostatní a to proto, že jsem dospěl k závěru řešitelnosti veškerých problémů na této planetě pomocí obyčejné domluvy, a snad právě proto je tam tolik těchto kamínků skládajících mozaiku podstaty soužití lidí.

Z dalšího textu úvodu navozuje autor dojem, že ve sbírce půjde o tajemné záležitosti, UFO, únosy lidí mimozemšťany. Není tomu ale tak. Zmíněné záležitosti, o nichž si autor zřejmě pilně četl a diskutoval je s přáteli (škoda, u toho bych chtěl také být), mu slouží jako prostředek k vyjádření základního smyslu sbírky, který sám tak trefně uvedl.

Sbírka rozhodně není čtením o tajemnu, záhadách a UFO. Jde o texty se silně erotickým podtextem, básník otvírá poctivě svou zamilovanou duši čtenáři, ale vnímavý čtenář pochopí, že není zamilován jen do ženy, ale také do vesmíru, hvězd, kosmických lodí. Nejlépe to vystihuje báseň Pod hvězdami (mně osobně ve sbírce nejbližší a nejraději bych ji tu opsal celou) o nalezeném starém dalekohledu:

...A teď v prachu půdy,
nalezl jsem onen přístroj
a věř či nevěř, slzy zalily mi víčka,
tys nebyla u něj ještě
a přece hvězdám blízká jsi...
...Jen tak sedím, hladím součástky,
v myšlenkách o patnáct let nazpátek,
klukovsky panenský,
nevyléčen ze snů o NASA
a zamilován...
...ale hvězdy stále jsou tam...
nehybně září, vzdálené tak nesmírně,
pro nedotknutelnost fantastické nevinností,
přesně v podobě jejich,
poznal jsem...Tebe.

Sbírka obsahuje (jak jinak u třicátníka) krásné erotické básně plné touhy a vyznání. Nebeské království sexu, Infarkt z náklonnosti, Sen. Citovat těžko, to se musí číst celé.Jiné básně mluví silně o vztazích mezi mužem a ženou, Dům na pobřeží, Ulity, Vědomí věčnosti, Schizofrenie srdce, Moderní Popelka, Citová děvka, Páteční blues II, Jedna nepěkná báseň. Najdeme zde ale i básně s hlubším filozofickým smyslem, Cizinci, Co miluji, Věnováno Francois Villonovi, Hledači pravdy, Volíme destrukci, Bůh je blízko. Zde se autor vyslovuje k problémům celého lidstva, které jej pálí.

...V plemeni našem je kód sebezničující,
obzvlášť někteří dohnali to k dokonalosti...
...jak se asi cítí bytosti 50 světelných let od domova?
cizí vojáci vraždí-li jejich přátele,
rád zeptal bych se,
co zde nalezli.
(Volíme destrukci)

Báseň Cizinci dala celé sbírce název. Opět bych ji nejraději ocitoval celou, ale nejde to, těžko hledám úryvek pro vás, tak snad

... Kolik laskavý Stvořiteli,
zkombinoval's v našich DNA molekul?
vždyť vím, byl jsi z masa a kostí
ale zářil's jak sto sluncí,
vybaven láskou s laserovými efekty
na řezy s milimetrovou přesností,
vystavěl's chrámy věčnosti
a z nebes hromový hlas
ozýval se vždy, když odlétal's,
nechaje děti promýšlet tvé záměry.

Zde je nejvíce znát, kolik toho autor přečetl, než tuto sbírku napsal. Při čtení mnohých básní jsem si uvědomil, že mu rozumím, protože jsem četl totéž co on a myslím stejně jako on. Pak je tu ale otázka: Co čtenář, jenž není obeznámen s jistými skutečnostmi (mimozemšťané, UFO, nové pohledy na dějiny lidstva,...), pochopí? Snad mu pomůže poslední báseň sbírky, Bůh je blízko:

...Co kdyby přistáli tu někde blízko,
nastoupila bys na palubu?
To největší dobrodružství
stojí za strach ukrývaný nitrem,
věru, mnoho otázek položil bych jim...

Tomu Luboši rozumím, já také bych nastoupil na palubu...

Sbírku uzavírá věta: Světlo, které prochází špínou, se neznečišťuje.

Učil jsem kdysi své žáky o světle procházejícím látkou, ale tohle ne, to fyzika neznala. Fascinuješ mne, Pane Básníku, jak jsi na to přišel, a pokořuješ mne, že jsem to neobjevil já, abych to předával dál...

Stojí za to Radilovy Cizince přečíst. Člověk zůstane koukat, co vše má kolem sebe a jak to, že na to nepřišel dřív. Moc dobře se to čte... Jsem rád, že v dnešní uspěchané době existují lidé Radilova typu, kteří se za nás zastaví, zamyslí a pak nám připomenou, že život běží a škoda ho promarnit, když je tu tolik toho, co zatím nevšímavě míjíme.

(Sbírku dostanete v Šafránkově Knihkupectví na náměstí v Chotěboři.)