Verše s prologem

Zpět na stránku
Literární přílohy

Na dně oceánu, kam nedohlédne lidské oko a kde nepředstavitelný tlak vodních mas zničí okamžitě veškeré lidské technologie se nacházejí prastará města. Starší než Atlantida, stará jako čas. Tato města, tyto říše rozkvétaly v době, kdy kromaňonci či neandrtálci bojovali začínali bojovat o právo psát historii svého druhu. Možná ještě dříve. Byly tyto říše vytvořeny tvory podobnými lidem, nebo tvory nám neznámými? To ví dnes již pouze matka Země a Bůh.

A Matka přestávala plakat,
pak prolomila vodní hráz.
A města pyšná hrůzou ztichla.
Dnes Matka Země prosí zas.

Spory vedené lidmi nevedou konce. Lidé se přou o moc, o hranice států, teritoria, muži bojují o ženy a ženy o muže. Ale hlavní spor se ve o to, co bylo dříve. Zdali to byla hmota, či myšlenka. Strany vedoucí tento hlavní a nejstarší spor jsou neústupné , a co nejhůř, vedou mezi sebou nelítostné války. Ideologické, i ty při kterých umírají celé národy. Žádná z obou bojujících stran však nepřizná, že myšlenka bez hmoty nemůže existovat a naopak. Taže je jasné, že vznikly společně, při vzniku Vesmíru.

Jsem nekonečný, tajemný a krásný,
a existuji dlouhé miliardy let.
Je směšné chtít mne dokonale poznat,
vždyť neznáš ani ten svůj malinkatý svět!

Je ve mě zastoupena myšlenka i hmota,
to vše se ve mě stále promítá.
Dvě stránky promítají se tak skvěle!
A blázen ten, co toto všechno popírá.

Čím složitější hmotu v sobě tvořím,
tím dokonalejší je i sestra myšlenka.
A myšlenku má v sobě, věř mi,
i malinkatá, kaučuková panenka.

Proč popíráte zákon nejvyšší a starý?
Vždyť zápor skrývá v sobě také klad.
Když pochopíte, co vám tady nyní pravím,
'tu sporů všech lze navždy zcela zanechat.

A pochopením pravdy této starodávné
pak vládnout bude všude vládnout stálý mír.
A dobro zvítězí pak v celém známém světě,
čímž nekonečný život získáš tím.

Lidský život je plný zvratů a očekávání. Očekávání šancí. Šance přicházejí a odcházejí, a je pouze na nás, zda je rozpoznáme a zda jich dokážeme využít. Ale někdy je, bohužel, nerozpoznáme, nebo je prostě nechceme využít. Já dostal a využil snad největší šanci života. A to, když jsem potkal TEBE.

Já jsem hledal štěstí, lásku,
našel jsem však zklamání.
Netušil jsem, že i pro mne
štěstí bude k dostání.

Nevěřil jsem, že Tě potkám,
dívko krásná, rozmilá.
Šance přišla, já jsem poznal,
že tě osud posílá.

Můj život se zcela změnil,
já Ti za to děkuji.
Život proteplíš jak Slunce,
já ti za to děkuji.

Závidí mi, paní krásná,
že tě vedle sebe mám.
Ať závidí, paní moje,
jen se pyšně usmívám.

Další šance přicházejí,
štěstí máme společné.
Poznávám je, využívám.
Žít s Tebou je báječné.

Vesmír je nekonečný prostor, v němž se nachází stejně nekonečné množství světů. Světů živých i mrtvých. Světů, na nichž život vzniká, existuje, ale také těch, na nichž život z různých příčin zaniká, nebo zanikl. Mým osudem je putovat tímto nekonečným prostorem a poznávat. Poznávat život vznikat, bujet i zanikat. Je to dar, nebo kletba? Nevím.

Je poslání to nebo kletba,
že tyto cesty podnikám?
Já vidím život bujet, nebo vznikat.
Ba, vidím jej též umírat.

Znám život z různých plynů vzniklý,
jinde je z vody, a onde je z kovu zas.
Má cesta už trvá celé dlouhé věky.
Jsem starý, snad, jak můj věrný přítel čas.

Snad miluji to, nenávidím,
sám nevím, zda mám někde jakýs cíl.
Však pokračuji ve své cestě,
a toužím najít konečně kdes mír.

Já viděl mnohé - mír i války,
a poznal lásku, nenávist.
Mé nitro touží po poznání,
je bílý, nepopsaný list.

Já mocný byl a vyzval Boha.
A neušil jak silný je.
Být mocnější než on jsem toužil.
Dnes život můj jsou galeje.

 Pak použil jsem jednou strašnou sílu,
jež v zbrani byla ukryta.
Tu sílu, co vše živé zničí.
A žádnou šanci neskýtá.

Mám touhu najít uprchlíky
co uprchli kdys, možná, snad.
Já prosit je chci o přijetí.
A trest si také odpykat.

Tak létám nekonečné věky
má nesmrtelnost je tak krutý trest.
A najdu - li kdes život v nouzi,
jej správnou cestou zkouším vézt.

Tu uviděl jsem kdes bod modrý,
jež krouží kolem hvězdy zářící.
Pak zamířil jsem oním směrem
'snad najdu druhy žijící.

Oči,
ty prozradí Tvou duši čistou,
úsměv,
rty krásný vykouzlí.
Myslíš,
že, lidé klidně usnou,
vidí-li,
co je okouzlí?