Pepa

Jak se žije se strašidlem
píše Jirka Slapnička

Byl jednou jeden horký den. A má krásnější polovička se rozhodla, že udělá něco pro naše zdraví. Tudíž oblékla slušivou minisukni, blůzičku s dekoltem až k pasu a jehlové střevíčky. Já si vzhledem ke klíšťové epidemii vzal holinky, tepláky a svetr od tchýně (dala mi tu hrůzu ke Kristovi). Pro upřesnění, žena tyto ochranné pomůcky nepotřebuje. Parfém jenž používá ve skutečně mohutných dávkách odradí nejen klíšťata, ale mohl by sloužit jako tajná strategická zbraň pro případ napadení vlasti jakýmkoliv nepřítelem. Včetně mimozemské invaze.

No a tak jsme vyrazili.

Bylo hrozné vedro. Já byl na pokraji sil. Piva, jež jsem měl po kapsách, vzala za své již po půlhodince klopýtání přes kořeny. Zato ta moje byla ve svém živlu. Tři houbaři zakopli a dva si dali do košíku muchomůrku tygrovitou.

Kolem poledního jsem naprosto vyčerpán usedl na pařez. A tu se ozval strašlivý jekot. Sedl jsem si na strašidlo.

Začal naříkat, že jsem mu uštípl kus nohy a že se o něj musím starat dokud mu nesroste.

Tím začal náš život se strašidlem. Mé utrpení a ráj zbytku rodiny. Ženy, Martina a Kačky. Jo, strašidlu jsme dali jméno Pepa.

Pepa příchozí

Jak jsem dříve předeslal, osud se mi pomstil za mé minulé, současné a budoucí a seslal na mě trest v podobě usednutí na Pepu.

Na vyléčení naštíplého kořínku, packy, či jak se tomu patvaru vycházejícímu z Pepova těla se z onoho strašidla stal další ( hostující ) člen rodiny. A funkce? Něco mezi teroristou, vykořisťovatelem a idolem něžnější části rodiny. Dodnes to nechápu. Taková příšerka! Ale od začátku.

Moje krásnější polovička miluje svalovce. Zejména Ramba a Arnolda. Což mi od shlédnutí prvních filmů s těmito horami svalů dávala nepokrytě najevo. Takže jsem byl donucen pohrdavými pohledy na mé klubající se bříško donucen začít navštěvovat místní posilovnu. LEČ! Od příchodu Pepy do rodiny se její a Kaččin pohled na mužskou krásu změnil. Zíraly na Pepu jako na boží obrázek a na mě ( pozor! Tentokrát i na Martina ) se dívaly přímo přezíravě, až opovržlivě. Babizny! Hold nové masíčko. A my dva jsme už okoukaní. Prostě pouhý manžel a brácha.

Vzhledem k vrkání ženské části naší rodiny jsem pochopil jedno. Pepův pobyt u nás a jeho rehabilitace se zřejmě protáhne.

Jak jsem již dříve předeslal, má naše rodina nového člena. Pepu. A to je člen s velkým Č.

Pepa v sobě objevil novou vlastnost. Genialitu.

Neboť ten dřevák není žádný troškař, přeskočil zanedbatelné kapitoly jako je čtení, psaní a základy matematiky a přikročil rovnou ke studiu teorie relativity, kteroužto mu předčítaly má krásnější polovička a dceruška.

Dámská část rodiny jeho studium sledovala s neskrývaným obdivem a bezvýhradně přijímala jeho teoretické výzkumy.

Hned první výsledek jeho bádání dopadl skvěle. Přišel na fakt, že rychlost motorového vozidla je přímo úměrná výkonu motoru. Tudíž, jede – li buldozer dvacítkou, škodovka nemá šanci jej předjet, třebaže by měla na tachometru sto dvacet. A motorka už vůbec ne. Mají totiž mnohem slabší motor.

Hodiny a hodiny jsem milé dámy přesvědčoval o opaku, leč marně. Pepa je prostě génius a já pouhý živitel rodiny. Jediný, kdo se debaty nezúčastnil byl Martin, kterýžto se po několika minutách debaty zvedl a odešel se slovy, že na to nemá nervy.

Takovýchto debat bylo předtím i potom povícero. A ponaučení? Pepovi, mamželce a policajtovi se nemá odporovat. Mají vždycky pravdu.

PS - je možné zabít strašidlo? A co za to?