Jirka, svými kamarády přezdívaný podle svého zvláštního povolání Geo, získal v restitutci podíl na budově chotěbořské pošty, bydlel v ní v posledních létech a prakticky nevycházel pro dlouhotrvající nemoc. V neděli dopoledne byl ve svém bytě nalezen v těžkém zdravotním stavu, urychleně převezen do brodské nemocnice, kde ale v odpoledních hodinách své nemoci podlehl.

Ojedné epizodě Jirkova života píšu v první ze série Nových powjestí Chotěbořských, Jak byl host hotelu Vysočina uštknut zmijí. To byla jen jedna z mnoha zvláštních, obvykle veselých epizod Jirkova života. Mezi přáteli byl znám jako velký humorista, silný kuřák francouzských cigaret Gallois, milovník dobrého piva a v neposlední řadě jako dovozce samizdatové literatury z Prahy do Chotěboře. Dlouhá léta pracoval v Praze u zeměměřičského podniku. V sedmdesátých a osmdesátých létech dovážel pro své chotěbořské kamarády z Prahy tajně rozmnožovanou literaturu. Vzpomínám na jeden případ, kdy Jirka přivezl zakázanou knihu a v hotelu Vysočina na ní seděl, protože tašku neměl a na stole by ji bylo vidět. Poté, co se nedočkal kamaráda, jemuž byla kniha určena, odešel aniž si na knihu vzpomněl. Byla nalezena personálem a jeden z horlivých tehdejších zaměstnanců nahlásil nález zakázané knihy na patřičná místa. Mnoho lidí mělo tenkrát nahnáno, když tu StB slídila, naštěstí nevyslídila nic, protože ostatní, čestnější personál hotelu si nevzpomněl, kdo na té židli seděl a udavač knihu uviděl až poté, co byla donesena ze sálu.

Jirko, budeš nám chybět, bude nám chybět Tvůj zvlášní humor. Čest Tvé památce!

Harryho pán, 12.3.2001