Na počátku byla volba nového ředitele televize. Podle jedněch pramenů proběhla v souladu se zákonem, podle jiných protizákonně. Proti této osobě se zvedla vlna odporu pro jeho politickou příslušnost. Nevím jestli jeho příslušnost politická je faktická, stínová nebo jen vyřčená. Vlna se zvedla pro jeho snahu cenzurovat zprávy. Je-li to pravda, je to správné, cenzura není zdravá v žádných končinách. Je-li pravda, že odvolal lidi, kterým cenzura vadí, patří jistě mimo hru.

Dalším krokem do pekel takovéhoto konfliktu patří vstup politiků mezi konflikt způsobem jaký zvolili. Pokud chodím k volbám, tak s úmyslem zvolit lidi potažmo strany, kteří budou problémy státu řešit a ne prohlubovat. Nocleh pana Rumla, naproti tomu postoj pana Klause stojícího pouze na právní stránce věci není o politice, ale o tvrdohlavosti urvat kus politické moci.

Konflikt vrcholil schůzi poslanecké sněmovny, kterou jsem pečlivě sledoval. Zaznělo zde spoustu zajímavých vět, které samostatně zněly dobře, ale naznačovaly opět jen politický boj a ne řešení konfliktu. Zaznělo zde také spoustu vět, které by bylo těžké doložit něčím jiným než domněnkou. Výstupem byl požadavek na odstoupení pana ředitele. Pan ředitel odmítl odstoupit. Jak může setrvat ředitel na svém místě, když vidí že nemá žádnou podporu a budoucnost to nepochopím.

Je-li pravda, že toto dění není o vyváženosti, ale o zmocňování se televizního kanálu jinou společnosti pak jsme jako společnost dospěli do stádia, kdy cenu pro nás má jen zisk. Je-li pravda, že za to mohou zákony, je potřeba na to pamatovat při volbách. Pamatovat si že volíme zákonodárce a ne klauny.

                Jako platící koncesionář se ptám co dál. V tomto konfliktu je pravd moc a nikdo není ochoten ke kompromisu. Lze vůbec vytvořit model televize, která by nebyla náchylná na osobní (politický) postoj? Po těchto několika dnech o tom nejsem přesvědčen. Zákonem se nedá upravit lidská slušnost, ta musí existovat bez jednotlivých paragrafů.

Miroslav Gura