Temelín:

Bože, oni tam stříhali pásku jak někde na mostě !
Harry komentuje slavnost, která vlastně nic nespustila

Od okamžiku, kdy byl oznámen přímý TV přenos ze "slavostního spuštění Jaderné elektrárny Temelín" jsme byli s mým pánem silně zvědaví, jak takové slavnostní spouštění proběhne.

Člověka prostého, člověka neznalého, by napadlo, že takové slavnostní spuštění atomové elektrárny na přelomu milénií bude obřad tajemný, obrazovky budou hýřit barvami, tisíce světélek bude mrkat, velín bude obsazen vážnými inženýry hledícími na stovky měřících přístrojů, a někde uprostřed bude ON - červený knoflík, čekající, až ho ruka Páně poprvé stiskne...

Nic takového, milí braši. Stavba, která nás stála v korunách tolik, co Američany projekt Apollo v dolarech (v přepočtu na dnešní ceny), byla slavnostně vyvrcholena imaginárním spuštěním jaderného reaktoru tím, že tam natáhli barevnou stuhu jak někde na mostě či dálnici a pánové premiér s ministrem průmyslu (a obchodu, leč to v této chvíli raději nezdůrazňujme) vzali nůžky a jedním vrzem oba střihli pásku, blaženě se usmívajíce, že je konečně hotovo.

Střihem pásky se obvykle cosi otvírá, co dosud bylo uzavřeno, kam lze obvykle vkročiti poprvé po odstřižení. Koneckonců, i běžec, první do cíle dobíhající, probíhá tou stuhou pro vítěze. Obojí je symbolické. Kamsi vkročíme poprvé a zároveň jsme dospěli k cíli. Nu, záleží na úhlu pohledu. Já pes koukám na vše odspodu, takže jsem se divil, že po rozstřižení pásky oba pánové nikam nevkročili, neboť tam již byla obsluha, které stejně oba překáželi. Škoda, počítačově digitálnímu věku by jistě bylo bližší, kdyby tam jakýsi, byť nefunkční knoflík byl. K němu mohly vést kroky obou pánů po přestřižení stuhy, tam mohli přiložit oba své ukazováky na onen Knoflík a společně stisknout. To by teprve byl vrchol pro přítomné novináře! Takto ceremoniál jaksi zůstal na půl cesty... Že by v tom byl též symbol?

Ptal jsem se mého pána, cože se to vlastně událo v té tajemné katedrále přestřižením pásky. Ukázalo se, že vlastně nic, z fyzikálního hlediska nastala zcela nezajímavá první, opatrná fáze velmi opatrného popouštění uzdy, držícího jaderný Běs v patřičných mezích. MF Dnes, omámená slávou okamžiku, napsala ještě dnes večer, že "Reaktor v Temelíně se probudil". Kdepak, novináři mají přece jen k fyzice daleko, neprobudil se, dál sladce spinká, to jen mu opatrně začali povolovat první milimetr vůle v pevných poutech, jež ho svírají (a to kdoví jestli, v přítomnosti premiéra se jistě ještě raději nic nezačalo). A to povolování bude trvat až otravně dlouho. První neutron vyrazí na cestu svého jaderného určení až po nějakých dvaceti hodinách. Některé tyče, které brání rozpoutání reakce v palivových sloupcích budou po mnoha hodinách jen nepatrně posunuty z nulových pozic, pak začne zdlouhavé ředění kyseliny borité, která to všechno zalévá a rovněž brání jadernému Běsu, aby se začal vůbec probouzet. Až dostoupí ředění jisté koncentrace, začne činnost reaktoru s nulovým výkonem, začne vlastní opatrné fyzikální spouštění jaderné reakce. Potrvá to týdny a měsíce, než jaderný Běs dostane volnou ohlávku ke spouštění energetickému (i to pak další týdny potrvá) a začne konat svou práci. I pak bude pevně spoután, aby nemohl ublížit svému okolí. Ale teprve potom nastane chvíle, kdy se vlastně cosi spustí a pořádně začne.

Takže... Všechna sláva polní tráva. Platí to i o slavnostním spuštění jaderné elektrárny. Pánové se radostně usmívali, mluvčí vlády se dopustil (zajisté z rozechvění) dvou faux-pas při zahajování tiskovky (popletl si pány jaderné inženýry za stolem a nedal premiérovi úvodní slovo, takže ten si je musil přisoudit sám, za což mluvčího ihned jemně sprdnul), novináři (i z Rakouska) si přisolili, když nahráli na smeč premiérovi i ministrovi otázkami již tisíckrát položenými (ihned za to jemně sprdnuti též). Stoly pro tiskovou konferenci viditelně ve velíně překážely a bylo vidět, že tam nepatří, ale bylo nutno mít patřičné technické pozadí akce. Celkový umělecký dojem: 4,2 a technické provedení: 4,1. Choreografie se moc nepovedla a účinkující škobrtli. Jiný rozhodčí by třebas hodnotil výše. To už tak je nejen v krasobruslení, že se někomu něco líbí, jinému nikoli.

Nám s mým pánem se moc Slavnostní zahájení nezalíbilo. Ostatně se nám nelíbí ani sama Elektrárna (z jiných důvodů než ekologistům a protestantům ovšem!), ale to už je věc úplně jiná...

Harry, 9.10.2000, o půl desáté večer.

Zpět na hlavní stránku Chotěbořského Couriera * Zpět na stránku CHnet