V Praze, 5. 11. 1999

blíží se 10. výročí naší “sametové revoluce“. Při hodnocení stavu naší společnosti podle zpráv ve veřejných sdělovacích prostředcích, může mnohý z nás pochybovat o přínosu Listopadu.

V minulém desetiletí se nám však podařilo mnohem více než je obraz, jaký nám podávají média. Příkladem je významné zlepšení stavu životního prostředí. Snažím se již jeden rok zcela marně všemi dostupnými prostředky o uveřejnění konkrétních výsledků. Kladné zprávy jsou však, bohužel, v naší republice dnes nepublikovatelné a tak pochopitelně vládne ona “blbá nálada“.

Je mi líto, že k této atmosféře přispěl i pan prezident neobjektivním hodnocením vývoje v této oblasti, a proto jsem se rozhodl mu napsat otevřený dopis. Přesvědčil jsem se, že jedinou účinnou cestou, jak Vám sdělit dobré zprávy o zlepšení životního prostředí v naší republice, je vrátit se k osvědčenému prostředku Kruhu nezávislé inteligence a šířit je geometrickou řadou prostřednictvím Vašich přátel a známých. Samozřejmě za předpokladu, že s obsahem mého dopisu souhlasíte. Před Listopadem jsme měli pouze xeroxy a riziko politického pronásledování. Dnes e-maily a svobodu projevu.

Přeji Vám všem příjemný 17. listopad 1999 a mnoho elánu do budování občanské společnosti.

V Praze, dne 1. 11. 1999

Petr Horáček: Otevřený dopis prezidentu republiky Václavu Havlovi

v Hovorech z Lán dne 30. 10. t.r. jste kritizoval, že “Česká republika postrádá ekologickou politiku, protože se odstraňují následky, nikoliv příčiny negativních jevů.“ Nemám bohužel autentický záznam Vašeho rozhovoru a mohu citovat pouze deník Právo ze dne 1. 11. 1999, protože jinde jsem informaci o Vašich Hovorech nenašel. Bohužel však její obsah i duch korespondují s Vašimi dřívějšími vyjádřeními
k ekologické problematice.

Vaše vyjádření o absenci ekologické politiky České republiky je evidentně nepravdivé, politika životního prostředí současné vlády byla projednána v dubnu t.r. a je dokonce kladně hodnocena v Posudku Evropské komise. Cituji (podle anglického textu): “Tato politika klade větší důraz na přibližování než Státní environmentální politika z roku 1995 a bere v úvahu jak integraci environmentálních hledisek do jiných politik i implementaci principů udržitelného rozvoje, vycházejících z 5. Akčního environmentálního programu EU“. Výsledky naší ekologické politiky byly kladně hodnoceny i Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj ve zprávě “Politika, stav a vývoj životního prostředí Česká republika“, uveřejněnou v dubnu t.r.

Ve svém hodnocení popíráte obrovské úspěchy celé polistopadové ekologické politiky, u jejíhož zrodu stál tragicky zesnulý federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek. Když prosazoval v roce 1991 zákon o ochraně ovzduší, nevěřil snad nikdo, že velice přísné limity jím prosazovaného zákona jsou do konce roku 1998 splnitelné. To, o čem jsme se tehdy neodvážili ani snít, se však stalo skutečností.

V České republice se snížily emise oxidu siřičitého za 14 let o 88%, v nejúspěšnějších státech OECD, v Rakousku a Finsku, za 15tileté období jejich intenzivního odsiřovacího programu, o 84%. Emise tuhých látek klesly u nás téměř o 92%.

Tyto výsledky bývají často zpochybňovány “experty“ tím, že to je důsledek propadu ekonomiky. K tomu opět konkrétní data. Měrné emise oxidu siřičitého na jednotku hrubého domácího produktu (pro mezinárodní porovnání uvádím v USD a v přepočtu dle parity kupní síly) se redukovaly z 17 kg/1000 USD v roce 1991 na 1,9 kg/1000 USD
v roce 1999. V měrných emisích téže škodliviny na obyvatele jsme se dostali z hrůzné hodnoty 209 kg SO₂/obyv. v roce 1985 na 25 kg/obyv. v letošním roce. Údaje pro rok 1999 jsou konzervativním odhadem, skutečnost v roce 1998 byla 3,2 kg/ 1000 USD resp. 43 kg/obyv., další významný pokles v roce 1999 vyplývá z povinnosti splnit emisní limity dle výše uvedeného zákona do 31. 12. 1998.

I v měrných emisích na jednotku HDP se tak dostáváme na průměr Evropské unie (1,9 kg SO₂/1000 USD) a před státy OECD (2,4 kg SO₂/1000 USD). K tomu je třeba ještě vzít v úvahu, že celý program zlepšení čistoty ovzduší u nás byl uskutečňován ve velmi obtížných ekonomických podmínkách, kdežto ve státech OECD v období ekonomického boomu.

Je potěšující, že obdobně se zlepšila i čistota našich vod. Hovoří-li se o čistotě Labe
v SRN, je dobré si uvědomit, že to je také zásluhou výstavby čistíren odpadních vod u nás.

Nevyhnutelným důsledkem poklesu emisí je výrazné zlepšení čistoty ovzduší, např. v tzv. Černém trojúhelníku. V r. 1989 byly teplické demonstrace proti devastaci životního prostředí v této oblasti jednou z významných rozbušek událostí, které vedly k pádu režimu. Za posledních deset let se zde kvalita životního prostředí zlepšila do té míry, že, přes nepříznivé povětrnostní podmínky v zimě 1998/99, tam nemusela být ani jednou vyhlášena smogová situace a nebyly překročeny limity průměrných ročních koncentrací znečišťujících látek.

Do Černého trojúhelníku jsme zvali zahraniční delegace - i prince Charlese. Kdybychom byli národem hrdým a sebevědomým, informace o této oblasti bychom alespoň nešířili aktivně (v očekávání, že nás – chudinky - bude cizina litovat), soustředili se na nápravu stavu a poté prokázali, že svobodný český národ je schopný napravit svá selhání v období totalitních režimů. Výsledek je bohužel právě opačný. Je pro mne skutečně velmi obtížné pochopit, proč k tomuto stavu přispíváte i Vy.

Je smutné konstatování, že často svými projevy přispíváte ke ztrátě národní hrdosti,
k atmosféře “blbé nálady“, k tomu, že místo aby se na 28. října vyvěšovaly vlajky, lidé naplňují supermarkety. Národ potřebuje vědomí, že Listopad přinesl cosi pozitivního a výrazné zlepšení kvality životního prostředí je podle mého změnou nejvýraznější.

Česká republika a osobně Josef Vavroušek položili základy panevropské spolupráce konferencí ministrů životního prostředí na Dobříši v červnu 1991, které jste se i Vy osobně zúčastnil. Cizina ocenila tuto iniciativu i tím , že zprávy o stavu životního prostředí v Evropě nesou stále název “Dobris Assessment“.

V oblasti životního prostředí jsme měli nesporné úspěchy jak doma, tak i v zahraničí. Důvody, proč zcela věcné argumenty ani prezident nevyužije pro podporu národního sebevědomí a hrdosti mi zcela unikají.

S úctou

Petr Horáček,
v letech 1990 – 1991 poradce federálního ministra životního prostředí Josefa Vavrouška.

Harryho poznámka:
RNDr. Petr Horáček, Csc., (1938)
Vědecký pracovník v oboru molekulární biologie, působil jako poradce federálního ministra životního prostředí v oboru jaderné politiky a ředitel odboru ekologické politiky MŽP, v současnosti je výkonným ředitelem České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (CzBCSD), přednáší na PřF UK-Ústavu pro ŽP "Hodnocení a management environmentálních a zdravotních rizik", je členem redakční rady časopisu Vesmír a autorem cca 200 odborných a populárních publikací.

Zpět na hlavní stránku Chotěbořského Couriera