Harry vyčmuchal, že asistenti senátorů to asi nemají lehké
Bez peněz do hospody nelez
Toto staré přísloví nemohl dodržet asistent senátora Pitharta
Při nedávné návštěvě Chotěboře jeden z čelných senátorů Petr
Pithart, aby využil účelně času, uspořádal pracovní oběd, na němž se setkal s
chotěbořským starostou a jeho zástupcem. Jak jsem napsal v rubrice Novinky z
Chotěboře, měl můj pán v úmyslu pořídit foto vzácné návštěvy, ale pro silnou
rýmu nevycházel zrovna v ty dny ven. Podle toho, co jsem vyčmuchal, je to ovšem
veliká škoda, protože si mohl zahrát na paparazziho a ulovit krom fotky senátora
též fotku jeho asistenta, jak se dohaduje s vrchním číšníkem v Panském domě o
placení útraty. Pánové se moc nerozšoupli, útrata činila pouze 468 Kč. Takový pracovní oběd ovšem neplatí senátor, na ty věci má asistenta. Ten ale k údivu personálu nevytáhl šrajtofli, aby zaplatil poměrně malou sumu v hotovosti, ani platební kartu, na které jsou v Panském domě zařízeni, ale požádal o vystavení faktury. Jak mi říkal můj pán, byly doby, kdy vám nikdo fakturu pod pětistovku nevystavil a muselo se cvakat na dřevo. V těchto dobách se však musely částky nad 10 tisíc platit zásadně fakturou. Ty doby naštěstí pominuly, takže dnes můžete v hotovosti zaplatit třeba v milionech, ale nikdo to nedělá, od toho jsou platební karty. Na druhou stranu jsou, jak mi můj pán říkal, majitelé firem nuceni vystavovat faktury i na stokorunové částky. Pan asistent pana senátora, když objednával salonek v Panském domě, zapomněl se zmínit o tom, že nezaplatí na dřevo, ale bude žádat fakturu. Proto v okamžiku, kdy došlo k placení, nebyl již ani jeden z obou majitelů Panského domu v objektu a neměl tedy fakturu kdo vystavit. Nikdo se neměl k tomu, aby vytáhl šrajtofli a zacáloval to, páni tedy odjeli bez zaplacení, když asistent senátora zanechal překvapenému účtujícímu číšníkovi adresu, kam se má faktura poslat. Pravdou je, že Panský dům nezchudne, když bude dva týdny čekat, až mu přijde 468 Kč na účet. Pravdou také je, že kdyby asistent senátora musel všude, kam jeho šéf přijede (a on cestuje po svém volebním obvodu často, což je chvályhodné), platit hotově, potřeboval by vozit s sebou trezor na balík peněz, což by bylo jistě nepohodlné. Lze se tedy podivovat, proč nemá k dispozici platební kartu. Možná, že se nepředpokládá, že lze v Panském domě kartou platiti. K tomu dodáváme i s mým pánem, že Chotěboř byla vždy rezervace a v čele pokroku (již od dob, kdy se zaváděla elektřina *- viz moje poznámka pod tímto článkem), takže tu lze nalézt jakoukoli technickou novinku krátce poté, co se objeví ve vlastech českých. Pro vás obyčejné občany však zůstává v platnosti: Bez peněz do hospody nelez, a tedy i do restaurantu Panský dům. Nezkoušejte tam při placení žádat fakturu, jinak vlídný personál by asi pro vás pochopení neměl, a dočkali byste se určitě červené karty, ne li přímo Jurského rasismu**. Inu, žijeme v dobách převratných (i tisíciletí se brzo převrátí), co bylo dříve, dnes již není. Některá přísloví však radno stále dodržovat. * Harryho poznámka pro ty, kdo nečtou naše Nové powjesti chotěbořské: ** Harryho druhá poznámka: Jurský rasismus = Jurčovi nenaleje dámská obsluha ani vodu, do PD tedy chodí, je-li tam obsluha pánská, na tuto shovívavost se ovšem nespoléhejte! Pozor však, příčinou Jurského rasismu nebylo, že by Jurča nechtěl zaplatit, on má mílé slečny, paní a dívky, peněz dost. |
|