Dívali jsme se s mým pánem na tento pořad v domnění, že se bude komentovat drtivé vítězství Václava Fischera v doplňovacích volbách do Senátu, ale to asi bylo moc ožehavé téma. Tak jsme se dívali na diskuzi čtyř pánů a moderátora nad činností našeho ministerstva zahraničí. Pánům vévodil pan Martin Palouš, náměstek ministra zahraničních věcí. Měl těžkou úlohu. Byl tam bezpochyby vyslán, aby obhájil zjevnou nedbalost ministerských úředníků, a pokud ne obhájil, tak alespoň vinu ministerstva zbagatelizoval.

Nutno říci, že pan náměstek se velmi snažil, ale jeho snahy vyzněly veskze trapně i na mne jako psa (můj pán jen kroutil hlavou). Již pohled na obrazovku byl zajímavý. Pánové se tvářili zachmuřeně nebo vážně, leč pan náměstek Palouš se stále usmíval jako sluníčko. Ten kdo mu to poradil, poradil špatně. Bilo to i do psích očí a ty jsou slabší než lidské. Že se pan Jaroslav Sedlák ze Svazu záchranných brigád tvářil čím dál zachmuřeněji nebylo divu, výroky pana náměstka byly téměř provokující a těžko na ně mohl něco slušného říkat. Zachmuřený byl i pan Otakar Jiránek z humanitární organizace ADRA, která nakonec vyslala záchranáře se psy na své náklady (a nebyly veliké, jak řekl), když to nebylo schopno učinit ministerstvo zahraničí. I on poslouchal zjevné nepravdy z úst pana náměstka a pokoušel se jim tu a tam oponovat. Čtvrtý pán, Jaromír Novotný, náměstek ministra obrany, byl vážný a s důstojnou vážností dával najevo, že jejich ministerstvo nepochybilo, a na svého kolegu pohlížel téměř štítivě. Jako jeden z projevů své štítivosti nad neschopností ministerstva zahraničí vypustil bombu: ministerstvo obrany již 18. srpna dalo ministerstvu zahraničí k dispozici dva nákladní letouny AN-26 na pomoc Turecku! Téhož dne záchranáři marně nabízeli, že jsou už sbaleni a čekají na letadlo. Bylo jim řečeno, ať čekají.

Vystoupení Martina Palouše nutno nazvat ostudným. Místo aby po chlapsku přiznal, že pochybili a prohlásil, že důsledky budou vyvozeny, odváděl pozornost od svého neschopného ministerstva jak se dalo a snažil se vymlouvat na všechno možné: na legislativu, turecké orgány, na to, že nemáme velkokapacitní letoun. Argumentům spolubesedníků čelil výčtem toho, co všechno ministerstvo skvěle učinilo.

Místo aby odsoudil výroky svého kolegy Picka, který z nabubřelé pozice vysokého úředníka prohlásil, že disponují diplomaty a ne psy (!), vyjádřil pochybnosti nad schopnostmi a kvalifikací našich záchranářů, tvrdil, že lidi lze živé nalézt pod troskami ještě mnoho dní po katastrofě a musel být novináři na tiskovce opravován v nesprávných výrocích, vůbec se o náměstkovi Pickovi nezmínil a jistě mu přišlo vhod, že znechucený Jaroslav Sedlák se k němu též odmítl vyjádřit, neb chtěl zajisté stále zůstat slušným.

A tak jsme se z úst pana náměstka Palouše dozvěděli takovéto perly:

"Mnoho věcí, které jsme udělali, bylo dostatečných a mělo by to být bráno v potaz."
"Musíme si uvědomit, že jsme toho udělali poměrně hodně."
"Možná jsme v něčem byli horší, ale v něčem jsme zase byli lepší."
"Na ministerstvu to tabulkově dělá jeden a půl úředníka." (Asi měl na mysli katastrofy)
"Jestliže někdo pochybil, ať jsou vyvozeny důsledky, ale chyba je zatím v systému."

Hezké výroky, že? Nechtěl bych být v kůži pana Sedláka (ani jeho psa), když musel poslouchat, co toho ministerstvo vlastně pro Turecko udělalo.

Pan náměstek Palouš se však dopustil i jedné lži. Chce se nám věřit, že neúmyslně, neb nezná zákony. Jednou z výmluv, kterou se oháněl, byl zákon o výběrovém řízení na státní zakázky. Ten prý nelze obejít a vše kvůli němu dlouho trvá.

Nu, řeknu rovnou, že neměl pravdu. Zákon o výběrových řízeních obsahuje paragraf, kde se určuje, že se v případě katastrof a ohrožení lidských životů může určit jen jediný dodavatel patřičné pomoci a není tedy nutno výběrové řízení konat, neboť není z koho vybírat. Že by to pan náměstek neznal? V pořadu prohlásil, že není odborník na zaáchranářství, že by nebyl odborník ani na zákon o výběrovém řízení? Tak na co je tedy odborník? Na zahraničí zřejmě.

Všechno možné mu bylo dobré k odvedení pozornosti od faktu, že odmítli dopravit včas záchranáře, na jiné věci. Slyšeli jsme o neschopnosti tureckých úřadů a dokonce i o problémech v NATO. A jak je potřebné o tom všem jednat a vyvodit závěry a změnit legislativu.

Doufám, že se pan náměstek podíval v klidu na videozáznam svého vystoupení. Jestli je trochu slušný člověk, určitě se nad ním neusmíval, jako se usmíval na obrazovce.

"To máme ale státní úředníky!", zvolal můj pán v jedné chvíli. Teď nevím, jak to vlastně myslel a ptát jsem se ho nechtěl, neboť byl vyloženě nasraný.