tentokrát přímo multimediálně přichází
ing. Albert "Trebla" Jindra,
majitel firmy TREBLA (multimedia, virtuální realita, internet)
a autor CD-ROM Praga Virtualis (virtuální procházky Prahou)
a pohotový fotograf, jenž vyfotil "svého" zloděje

Kdyby někomu z Chotěboře vyšla knížka, psalo by se o tom všude a autor by byl zván do škol na besedy. Knihy však nejsou jediné medium, minulá léta nám s počítači přinesla multimedia a CD-ROMy. Držím v ruce jedno takové cédéčko, Praga virtualis, vydané nedávno a již prodávané. Jako autor je uveden Trebla. Tohle jméno dávno znám, ještě z dob, kdy jsme začínali s počítači. A logo jeho dnešní firmy jsem vídal na tehdejších obrazovkách pod prvními programy jeho nositele.

Když ho přečtete obráceně, dostanete Albert. Ano, je to chotěbořák Albert Jindra ml. (30), syn známého chotěbořského hudebníka a rehabilitačního pracovníka téhož jména. Absolvent kroužků výpočetní techniky v Chotěboři před patnácti léty (logo nese jasnou grafiku Sinclaira ZX Spectrum). Jako všichni ostatní i on zůstal počítačům věrný, ačkoli on vystudoval něco jiného. Položil jsem mu tedy po internetu (jak se na dnešní dobu sluší) pár otázek a požádal ho o nějaké fotky.

Jaký byl dosavadní prubeh Tvého mladého života?

Už na základní škole mne začala fascinovat chemie. Rodiče mne podpořili tím, že mi koupili minilaboratoř "JUNIJ CHIMIK". Jejich porozumění pro moje experimenty však skončilo, když se mi podařilo zaplynovat kuchyň chlórem. Vrhnul jsem se tedy na teorii, začal jezdit po chemických olymiádách a na gymnázium jsem nastoupil s jasným cílem dále studovat chemii. Mé studijní výsledky byly značně rozkolísané. Jak říkala moje třídní profesorka "z rohu do rohu". Dokumentuje to i to, že když mi hrozila v pololetí 4 z matematiky, tak jsem vyhrál krajské kolo SVOČky (středoškolská odborná činnost) v oboru matematika. Po maturitě jsem nastoupil na VŠCHT v Praze. Po drsném tříletém sítu jsem se dostal na obor "Speciální anorganické a organické materiály pro elektroniku". Tento dlouhý název však skrýval katedru - směs chemie a elektro, kde se zastavil čas před dvaceti lety. Naštěstí jsem se díky volnosti, která zde byla, mohl věnovat počítačům a programování.

Tehdy bylo mou velkou zakázkou vytvořit pro Akademii věd automatický sběr dat ze seismické sondy. Pro vás jen dodám, že základem byl starý dobrý ZX Spectrum a celé zařízení nahradilo drahé přístroje dovážené ze Západu. Moje diplomová práce na této škole měla s chemií pramálo společného. Bylo to vytvoření rezidentního programu ve strojovém kódu pro PC XT na sběr dat z převodníku. Státnice byly asi mé poslední setkání s chemií.

Po škole jsem nastoupil do firmy, která se zabývá informacemi pro stavebnictví (Nadace ABF). Zde jsem měl za úkol naučit se grafické programy na Macintoshi pro výrobu katalogových listů. A od této doby jsem se začal učit litografem a grafikem. Měl jsem štěstí, že jsem se mohl setkat se špičkovými profesionály a hodně se toho přiučit. Největší školou však bylo mé působení ve velkém grafickém studiu (DTP), kde jsem se začal specializovat na složité grafické montáže.Když jsem si myslel, že už všechny programy umím a znám (nebyla to pravda - stále se učím), rozhodl jsem se, že zkusím podnikat na volné noze.

Začal jsem externě spolupracovat s firmou Sir Computers, která dodává zařízení pro DTP. Potřebovali školitele, který bude učit grafiky na počítačích. A tak jsem školil grafiky v nakladatelství MONA (Praktická žena, Vlasta, Story, Puls...) a v mnoha dalších redakcích i tiskárnách. Nejzajímavější byl projekt pro Poštovní tiskárnu cenin. Zde uspěl můj návrh na nový technologický postup při výrobě poštovních známek s použitím DTP.

Dalším mezníkem v mém životě byla účast na organizování koncertu Pink Floyd. Patřil jsem k desetičlenému týmu lidí a měl na starosti veškeré tiskové a reklamní záležitosti. Prakticky jsem poznal vše od výroby vizitky po billboard. Na toto období rád vzpomínám, přestože se vše vytvářelo v absolutním stresu a pod despotickým šéfem.

Po koncertu jsem se díky novým kontaktům dostal k práci pro filmovou společnost North American Pictures. Měl jsem za úkol vyrábět podle scénáře malé animace, které se objevovaly na obrazovkách počítačů. Jednalo se o různé druhy radarů a ovládacích zařízení. Tato česko-americká společnost v Čechách natáčí filmy určené do videopůjčoven, kde kladný hrdina je většinou Američan, a záporáci jsou z tuzemska (K. Roden, L. Zedníčková...). Docela to byla legrace. Díky těmto zakázkám jsem se vrátil tak trochu k programování, a hlavně to byl krok k multimédiím.

Práce u filmu ti musela vynést pěkné peníze, ne? Pošli mi fotku, jak stojíš vedle svého bavoráka, ať máme co závidět...

Ale jo, já mám bavoráky dokonce dva, jeden malý na ráno a jeden velký na večer. Tady jsou i se mnou, virtuálně:

Tos mne teda dostal. Ale aspoň jachtu máš, ne?

Jasně že mám a trávím na ní každou volnou chvilku na Floridě:

Ale aby mne náhodou nevzal berňák na mušku, fotka je z mé návštěvy v U.S.A., byl jsem tam 20 dní u kamaráda Gary Beache. Měl jsem možnost vidět New York, Phliladelphii, Washington a New Haven ve státě Connecticut. Zjistil jsem, že bez auta je tam člověk ztracen a z N.Y. je na Floridu strašně daleko!

O tom bychom si mohli popovídal někdy jindy podrobněji. Co děláš v posledních létech když nejachtíš?

Před dvěma lety jsem začal pomalu opouštět "placatou" grafiku (DTP) a rozhodl se, že moje firma bude produkovat multimediální tvorbu. Patří sem výroba multimediálních CD ROMů, internet a fotografická virtuální realita. Zatím hodlám u této kombinace setrvat.

Jaký je Tvůj vztah k Chotěboři?

To je mi ale otázka! Chotěboř je pro mne symbolem vzpomínek a kamarádství i čisté přírody. Přestože nyní pobývám většinu času v Praze, rád se vracím k rodičům a kamarádům. Jsem rád, že vše v Chotěboři funguje většinou stejně a nejsou zde žádné velké změny. Člověk tak může navštívit místa, která jsou stále identická s jeho vzpomínkami. Stejné je to s lidmi, i když některé vidím jen jednou za rok, třeba když se sejdeme na náměstí pod stromečkem na Vánoce. Jsem stále Chotěbořákem!

Kde jsi se setkal poprve s počítači a proč jsi u nich zůstal?

Tak za to, že jsem nyní u počítačů můžou zájmové kroužky.  Tam jsem se setkal s ZX-81 a ZX Spectrem. To byla paráda, když se vám největší hra vešla do 32 kB! Jaké bylo moje zklamání, když jsem se potom setkal s obludou jménem MS DOS a PC XT. Vůbec jsem to nechápal. Kam ten vývoj jde? Po smíření jsem se naučil stroják a spolu s BASICem jsem mohl vytvářet první programy. Pro diplomku jsem dostal na koleje stroj PP 06: PC XT, 2x 360kB (BEZ HARDISKU!). Odlaďovat na něčem takovém program ve strojáku se rovnalo sebevraždě. V mém prvním zaměstnání po škole jsem se poprvé setkal s počítači Apple Macintosh. V něčem mi připomínaly ZX Spectrum: skvělý systém, malé programy a jednoduché ovládání. (Tady musím přiznat, že jsem od té doby zarytý "Applista" a nemohu být příliš objektivní k systému Windows.) V současné době pracuji na Macintoshi. Někdy musím i na PC testovat to co jsem na MACu vytvořil.Proč jsem zůstal u počítačů?Asi proto, že se počítač dá používat jako tvůrčí nástroj neomezených možností. Baví mne objevovat další možnosti.

Jak jsi prišel k virtuálni realitě?

Nejdříve je třeba říci, že se zabývám fotografickou virtuální realitou, která se dělí na panoramatickou a objektovou. Znamená to, že zpracováním reálných prostředí či objektů, získáte soubor, který si můžete prohlížet na běžném počítači bez speciálních brýlí či obleků. Před dvěma lety jsem našel na internetu několik virtuálních panoramat. Nadchlo mne to tak, že jsem se rozhodl udělat si vlastní. A někdy od této doby se datuje můj projekt vytvořit CD ROM s virtuální procházkou Prahy. Po roce shánění financí na projekt se na mne usmálo štěstí a svůj sen jsem si mohl uskutečnit. Ve spolupráci  s Barrandovem a za vydatné pomoci bratra Michaela pri focení panoramat jsme spolecne s Barrandovem CD ROM Praga Virtualis dokončili na sklonku minulého roku.

Jak to vůbec děláš, když něco ve VR tvoříš?

Tak pokud si chcete vytvořit virtuální panorama zde je návod: Vezmi jeden digitální fotoaparát a vraž do něho nějakou tu větší paměťovou kartu, přidej pevný stativ s rotační hlavou. Potom vyfoť kol kolem 18 snímků. Tyto pak pospojuj v panorama, programem k tomu určeným. Panorama pečlivě vyčisti, vyretušuj a ulož v požadovaném formátu. Jak prosté! Princip snímání objektů je podobný, jen místo otáčení fotoaparátu kolem své osy, otáčíte předmětem.

Jaké jsou Tvé další plány?

V nejbližší době se nehodlám pouštět do žádných velkých projektů. (Ty největší tajím před konkurencí). Chtěl bych se také konečně naučit anglicky a protože se nedokážu tady v Čechách donutit, rád bych odjel na školu do zahraničí.

Jaké jsou tvé koníčky a záliby?

Co mi moc nejde, je odpočívat. Je to hlavně způsobeno tím, že pracuji převážně doma a nejraději v noci. Další problém je v tom, že je mi práce koníčkem. Pokud mám plně relaxovat, tak to musí být daleko od počítače. Co mám hodně rád, je moře a v poslední době i potápění.

Na závěr tě poprosím o "veselou historku z natáčení"

První den focení panoramat pro CD ROM Praga Virtualis se mi stalo toto: Byl krásný den na začátku července a já jsem akorát dostal nový digitální fotoaparát (Olympus Camedia 840L). Protože jsem neměl dostatek paměťových karet, rozhodl jsem se, vzít si na focení do terénu i svůj notebook (Toshiba Satelit Pro) pro shromažďování obrázků. Začal jsem vesele a pyšně fotit panorama u Mánesova mostu. Potom jsem pokračoval až na most, kde mi chybělo pár snímků do uzavření panoramatu. Protože jsem nechtěl hýbat se stativem, vyndal jsem si notebook a přehrál do něj obrázky z karet. Když jsem se snažil notebook uklidit, sehnula se ke mě kolemjdoucí postava a sebrala mi notebook z ruky.

Nejdříve jsem si myslel, že mi ten člověk chce pomoci, ale během vteřiny jsem zjistil, že mladík utíká s Toshibou pryč. Rozběhl jsem se za ním a začal řvát ze všech sil: "Chyťte hoo!! Zloděj!.. Protože jsem měl sedmimílové sandály a moje motivace ke sprintu byla patrně větší, začal jsem mladíka dobíhat u UMPRUMu. Aby se mě zbavil, odhodil notebook za sebe. Nevím, jak dlouho letěl vzduchem, ale po dopadu z něj vyletěla CD mechanika a on přistál o dva metry dál. Ihned jsem vše posbíral a dal se na útěk zpět ke stativu, kde se nacházel digitální fotoaparát. Naštěstí vše zůstalo na svém místě a já mohl po zasunutí CD mechaniky zjišťovat rozsah škod. K mému úžasu počítač naběhl, jen na jeho spodní části zůstaly stopy po pražské dlažbě.

Tady by se mohlo zdát, když vše dobře dopadlo, příběh skončil, ale má to ještě pokračování. Přišli ke mě nějací turisté, že viděli toho zloděje, jak jde ke Karlovu mostu. Jak jsem byl nervózní, už jsem ani dál nefotil, sbalil si věci, jen foťák jsem si nechal venku na krku a šel jsem po nábřeží směrem ke Karlovu mostu. Uprostřed cesty jsem zpozoroval podezřelé individuum. Nebyl jsem si jistý s identifikací, neboť jsem ho viděl jen pár vteřin a ze zadu. Jeho drzost však neznala mezí a sám spustil: "Hele, tamto, to byla jen taková sranda..." Šel jsem k němu blíž a od pasu jsem ho vyfotil.

Vytušil, že něco není v pořádku, značně znervózněl a začal mi vyhrožovat dalším sprintem. Protože mi to stačilo a jeho foto jsem měl, dal jsem se na ústup s úmyslem informovat někoho od policie.

Po necelé hodině(!) - byla neděle 17 hodin - jsem našel dva městské strážníky pokuřující ve stínu Mostecké věže (Karlův most). Seznámil jsem je se svojí story a ukázal jim pachatele na displeji fotoaparátu. Jejich vyjádření mne uzemnilo. "Když víte jak vypadá a kde je, tak si na něj večer počkejte a rozbijte mu hubu. A buďte rád, že se vám nic nestalo." Na moji opakovanou otázku, zda to myslí vážně, a co s tím budou dělat, mne odkázali na policejní služebnu. Když jsem ji našel, připadal jsem si jako kdybych se vrátil v čase. V kanceláři seděli dva policisté, kteří mi tvrdili, že zde není nikdo, kdo by se mnou sepsal protokol. V rohu blikala z nažloutlého monitoru T602, vedle ležela zaprášená jehličková tiskárna a na nástěnce podobizny hledaných vytištěné zřejmě na oné tiskárně se značně opotřebovanou páskou. To už jsem kapituloval a návštěvu policie jsem ukončil přednáškou o digitálních fotoaparátech a notebooku s barevným displejem. Další den jsem na stanici přinesl barevné fotografie zloděje, a vzhledem k tomu, že zde byla fronta dalších poškozených, neodvažoval jsem se naléhat na sepsání protokolu. Vždyť se mi vlastně nic nestalo...

Sám jsem zažil před léty situaci, kdy mi můj notebook vypadl z nezavřené brašny na podlahu z keramických dlaždic. Krve by se ve mne tenkrát nedořezali. A taky se mu nic nestalo, jen jedna ulomená pacička a běžel na první šlápnutí. Harry i já ti Treblo přejeme, aby ses i nadále ze všech průšvihů dostal tak elegantně, těšíme se na tvá další cédéčka a až budeš na těch cestách po světě, nezapomeň nám napsat do redakce své zážitky. Děkujeme za rozhovor a jdeme si prohlížet Pragu Virtualis, už jsme se na ní s Harrym koukali několikrát, je to úžasné, a ještě jsme nestihli projít všechny procházky. Ahoj!

Treblova www stránka je zde. Najdete v ní další virtuální věcičky.

CD-ROM Praga Virtualis od Trebly vyrobila společnost Resolution Independent a v nápaditém obalu vydala společnost Barrandov Studios v roce 1998. Podrobnosti o něm se dozvíte, když kliknete na reklamní animovaný proužek výše.