tentokrát přichází
ing. Stanislav Motyčka,
zástupce starosty města Chotěboře,
středoškolský profesor matematiky, fyziky a mechanizačních prostředků
a nadšenec pro motorová vozidla a motory

Již před několika týdny uplynulo obligátních 100 dnů v nové funkci, a tak se Harryho pán neohroženě vypravil do kanceláře ing. Stanislava Motyčky (59), nového zástupce starosty města Chotěboře, aby ho vyzpovídal. Byl přijat neobyčejně vlídně, jak je to tu zvykem.

Někteří chotěbořští občané tě moc neznají, protože jsi dlouhá léta dojížděl do Havlíčkova Brodu. Poprosím tě tedy, vypověz nám průběh tvého života a začni už od školní docházky.

Pocházím z Dolního Újezdu u Litomyšle a tam jsem také chodil do školy. Po základní škole následovalo tehdejší gymnázium (jmenovalo se to Jedenáctiletá střední škola Litomyšl), to už mne zajímalo všechno okolo motorů, takže jsem chtěl pokračovat na ČVUT v Praze. Jenže v padesátých létech nemohl člověk jít studovat, kam by chtěl. Kdo měl rodiče v zemědělství, a to byl můj případ, musel zase jen do zemědělství, takže jsem dostal doporučení pouze na Vysokou školu zemědělskou v Praze, kde jsem si vybral pochopitelně mechanizační fakultu, tam jsem se mohl také dostat ke strojům a motorům. Studoval jsem jaksi normálně, žádné zvláštní zážitky, pamatuji si, že jsem už od gymnázia hrál basket, pak i v Praze.

Tenkrát se vysokoškolákům dávaly tzv. umístěnky, kam musíš po skončení školy nastoupit.

Ano, já dostal umístěnku do Státních statků Chrudim, kde jsem půl roku dělal mechanizátora hospodářství, naštěstí jsem pak musel na vojnu, ale jen také na půl roku, protože my měli na škole vojenskou přípravu 4 roky. Sloužil jsem u automobilního vojska v Sušici, a těšil se, jak po návratu půjdu jinam, měl jsem v plánu Brno.

A jak to, že jsi se ocitl tady u nás?

Z okresu Svitavy mne pochopitelně pustit nechtěli, naskytla se mi však možnost výměny za někoho z okresu Havlíčkův Brod...

To bylo jak za nevolnictví, vyměnit kus za kus?

Tak nějak, když jsem přišel na Pracovní úřad do Havlíčkova Brodu a řekl, že jdu na tu výměnu, řekli mi, že právě odešel ředitel Zemědělské školy z Chotěboře, který potřebuje učitele. Tenkrát se zdejší škola jmenovala SZTŠ, obor ekonomie zemědělství, Chotěboř. Ředitelem byl pan dr. Beneš, dodnes bydlí tam někde proti vám. To datum nikdy nezapomenu, 12.září 1962 jsem vkročil poprvé do Chotěboře a nebylo mi ještě třiadvacet.

Tak to já jsem přišel právě o rok déle než ty, jen mi ještě nebylo dvacet...

Nějak jsme se tenkrát nepotkali. V zemědělské škole jsem tu učil fyziku, matematiku a mechanizační prostředky, zakrátko v šedesátém čtvrtém jsem tu založil autoškolu pro studenty, na motocykl, traktor a osobní auto. O rok později jsem dokončil speciální učebnu pro výuku motorových vozidel. Tak ubíhaly roky...

Vím o tobě, že jsi měl nějaké potíže se soudruhy...

V roce 1970 samozřejmě sesadili nepohodlného ředitele dr. Beneše i jeho zástupce, přišli noví, ti  spolehliví. V témže roce jsem byl zvolen členem ZV ROH a tak jsem zažil tu a tam nějaké rozpory s vedením školy, ale všechno začalo až v roce 75, kdy začaly na školách čistky a měli odcházet různí nepohodlní kolegové s odůvodněním nadpočetnosti. Výpověď ze zaměstnání však už tenkrát byla vázaná na souhlas ZV ROH. A v našem výboru to neprošlo, v poměru 4 : 3 jsme neodhlasovali návrh našeho tehdejšího zaměstnavatele, odboru školství KNV, na propuštění několika našich kolegů pro nadbytečnost. To byla v dobách normalizace dost velká troufalost, postavit se proti vrchnosti. Ředitel školy byl obviněn, že to politicky nezvládl, dělali mu potíže a on zase dělal potíže nám. Přinutili mne odstoupit z výboru ROH na vlastní žádost...

No to mne taky, já byl předsedou a soudruh ředitel z Buttulovky, zvaný Buttula, mne tehdy osobně sesadil pod pohrůžkou, že mají magnetofonové pásky s mými výroky s osmašedesátého...

Takže si to dovedeš představit, jak to chodilo a víš také, že to mělo důsledky. Já jsem to pocítil ihned, okamžitě jsem byl bez všech odměn, bez přesčasových hodin, na nichž si člověk jedině mohl trochu přivydělat k bídnému učitelskému platu. Ale dávali mi to pocítit i jinak, např. při schůzkách s rodiči na SRPŠ jsem s nimi mohl mluvit jen v přítomnosti kolegyně nebo kolegy člena KSČ, který mne hlídal... Muselo se to vydržet, v kantořině jsem chtěl zůstat. V osmdesátém škola změnila název na Střední ekonomickou školu, obor ekonomika zemědělství, přitom se zúžily odborné předměty a pro mne postupně přestávala být práce, takže ač služebně starší než jiní kolegové, musel jsem v roce 84 přejít na SZTŠ do Havlíčkova Brodu, což znamenalo dojíždění a tedy to byl další druh potrestání... Osudovou kuriozitou bylo, že tam se mnou musel odejít i ředitel...

Ano, znám několik učitelů, kteří museli za trest z Chotěboře, typické však bylo, že to trest nebyl a všichni si to pochvalovali.

I já musím říci, že jsem si až na to dojíždění polepšil. Učil jsem tam totéž, co dříve v Chotěboři, stále mne to bavilo. Pak přišla sametová revoluce a já se v devadesátém prvním stal zástupcem ředitele pro praktické vyučování. To bylo něco pro mne, tam jsem mohl realizovat řadu svých nápadů a záměrů. Dál už to znáš, byl jsem tam až do loňského listopadu, kdy jsem byl zvolen zástupcem starosty. Další kuriozita, se mnou odešel i ředitel školy, který se stal starostou v nedaleké obci...

Tady bys mohl připomenout svou politickou a veřejnou činnost za nového režimu.

V roce 90 jsem vstoupil do KDU-ČSL tady v Chotěboři, v létech 91 - 97 jsem byl místopředsedou, od roku 91 dodnes jsem členem okresního výboru této strany. Do městského zastupitelstva jsem byl zvolen stejně jako ty v devadesátém roce, od té doby se blíže známe, po krátké době jsem byĺ zvolen členem městské rady, kde jsem také až dodnes.

Jaké jsou tvé stodenní zkušenosti ve funkci zástupce starosty?

No člověče, přestože jsem o chodu vedení města měl jakési představy z osmileté práce v radě, zaskočil mne především rozsah povinností zástupce starosty.

Ten určitě naši čtenáři neznají. Můžeš vyjmenovat své hlavní povinnosti?

Jenom je heslovitě vyjmenuji, aby to nebylo moc dlouhé.

Mám na starosti záležitosti místních částí města komplexně, vše okolo veřejného pořádku, zeleně, údržby komunikací, osvětlení, svozu odpadu. Sociální zabezpečení občanů, pečovatelskou službu, zdravotnické záležitosti města (plicní zařízení, jesle, stacionář), záležitosti škol základních i mateřských, družin a jídelny, kulturní záležitosti, jakož i tělovýchovu a sport. Potom ekologii, zemědělství, lesní a vodní hospodářství, hromadnou dopravu, spoje a telekomunikace, civilní obranu, Sbor pro občanské záležitosti, měsíčník Chotěbořské Echo. A ovšem vyřizování stížností občanů na záležitosti v mé pravomoci.

No potěš tě pánbůh. Jak se s tím vším srovnáváš?

Pokud se týká místních částí, sám pocházím z vesnice, umím si předtsavit, co trápí osm místních částí. Všechno záleží na penězích. Situaci jsem si za těch sto dní zmapoval, po schválení rozpočtu zastupitelstvem budu moci věnovat pozornost všemu, co bylo odsouhlaseno. Mám zpracován návrh všech akcí. S každou komisí pro místní části se budu scházet 3 až 4 krát do roka a neoficiálně pochopitelně častěji. Mám zájem na tom, aby místní části pocítily, že se o ně někdo stará. Zvláštní pozornost věnuji od začátku městské zeleni a myslím, že už je to znát.

Zatím jsem nenarazil na problémy spolupráce, jak na Městském úřadě i na vsích mi vycházejí vstříc a já jim také. Do práce se těším a baví mne, jako dříve kantořina. Ale ten čas, ten tak rychle utíká, až se děsím.

Co konflikty s občany?

Zatím jsem neměl žádnou konfliktní návštěvu. A myslím, že z předchozího povolání mám dost zkušeností, jak při konfliktech postupovat a jak jim předcházet.

Každého, koho zpovídám, se ptám také na jeho záliby a koníčky.

Tak už jsem se zmínil o motorových vozidlech a motorech speciálně. Krom toho mne zajímá zahrádka a práce na ní, hlavně ta mechanizovaná.

Ve sbírce mám americký žací stroj Gravella z r. 1942 (dostal se sem s pomocí UNRRA po válce), traktor Zetor 25 z r. 1947, různé nákladní vozíky, obytný přívěs za auto, vlastnoručně vyrobené nářadí na zahradu a za auto. Jak vidíš, i na mém psacím stole mám motorovou techniku...

Rád čtu, když je na to trocha času, hlavně technické věci, dějiny techniky, o přírodě a vesmíru. Mám rád klasickou hudbu, kdysi jsem zpíval v komorním sboru pod řízením paní učitelky Koudové a spolupracoval s LŠU. To je asi všechno.

Na závěr se tě zeptám na tvůj vztah ke psům.

Já jsem měl psa, kólii, v létech 69 až 78, Dak byl pes velice hezký, nádherně zlatavě vybarvený, ale neměl rád děti (ani ty moje, přišly na svět později než on, takže si na ně nezvykl). Bydleli jsme tenkrát v domku, takže žil volně na zahradě. Když jsme se museli přestěhovat do bytovek, dal jsem ho na zahradu ke své sestře, kam jsem za ním jezdil, a tam dožil. Byl taková povaha méně společenská, spíš sám pro sebe, ale rád na něj vzpomínám...

No Harry to poznal, že máš psy rád. Oba ti přejeme úspěšné další stovky dní ve tvé funkci, já ti děkuji za rozhovor a zase někdy nashledanou, to víš, že se zase přijdu na něco zeptat...

Rádo se stalo, budeš vždycky vítán.