O zesnulých jen dobré, říká staré a moudré úsloví. Tím, že člověk odejde z tohoto světa, zaniknou jeho dobré a špatné skutky a mělo by se vzpomínat jen na ty dobré.

Nelze s tím však souhlasit bezvýhradně, výjimky vždy potvrzují pravidlo i v těchto případech.

V Chotěbořském Echu vyšel nekrolog, z něhož citujeme:

" ...zemřel bývalý ředitel, významný ochránce a milovník přírody regionu, paleontolog, znalec města, zanícený fotograf a věrný spolupracovník naší redakce... svou pilnou, fundovanou a nezištnou prací se trvale zapsal do povědomí všech, kterým není toto město a jeho krásné okolí lhostejné. Patřil k těm na něž se nezapomíná.", píše šéfredaktor Echa Mgr. Stanislav Pavlíček.

Harryho pán se považuje za člověka, jemuž není toto město lhostejné. A pan N., jemuž je oslavný nekrolog věnován, se rovněž zapsal trvale do jeho povědomí. Jenomže trochu jinak, než šéfredaktoru Echa (tomu ovšem nelze nic vyčítat, je tak mlád, že pamatuje důchodová léta zesnulého, neví však patrně, co bylo předtím).

Do povědomí Harryho pána se zapsal jako věrný sluha svých komunistických mocipánů a horlivý normalizátor školství na Chotěbořsku počátkem sedmdesátých let, po nástupu Husákova režimu pronásledujícího každého, kdo se omočil v šedesátém osmém. Stal se ředitelem poté, co vyhodil z místa předchozího a novému režimu nepohodlného ředitele. Zavedl tuhý administrativní režim a pronásledoval mnohé své podřízené, kteří s ním politicky nesouhlasili. Objížděl školy v okolí Chotěboře a nátlakem nutil nepohodlné předsedy ZV ROH aby se dobrovolně vzdali funkce a nepřekáželi normalizaci a nově dosazeným ředitelům. Na jejich místa dosazoval nové věrné soudruhy. Aktivně se jako člen prověrkových komisí účastnil politických prověrek učitelů i v povinném politickém školení pro ně jako přednášející.

Pro Harryho pána je rozhodně nezapomenutelný, vždyť mu osobně vyhrožoval, že mají magnetofonový pásek s jeho vystoupením na okresním odborovém shromáždění počátkem roku 68 a když neudělá, co po něm žádá, bude mít veliké potíže... To byl rok 1970. Raději už dost vzpomínání na tu temnou dobu.

V nekrologu se oslavuje až jeho pozdější jistě záslužná činnost. O jeho působení jako ředitele a normalizátora ani zmínka. Bylo tedy řečeno B, aniž se řeklo A...

A aby bylo řečeno i C, podotkněme, že soudnému čtenáři stačí nahlédnout do Nových powjestí chotěbořských v našem listě...

Zpět na hlavní stránku