| Mladý chotěbořský modelář na Mistrovství světa Ondřej Rezler úspěšně reprezentoval Termické větroně F3J koníčkem dynastie Rezlerů Již koncem letních prázdnin proběhla v místních tiskovinách zpráva, že mladý Ondra Rezler získal spolu s dvěma kolegy 3. místo na Mistrovství světa modelů F3J v anglickém Uptonu. Nenašli jsme však nikde ani fotečku úspěšného reprezentanta. Proto jsme čekali, kdy ho zastihneme doma, abychom vám přinesli fotky a podrobnosti, které v tisku nebyly. Jsou v Chotěboři naši spoluobčané, kteří svými činy dělají slávu a propagaci nejen svému městu, ale i své vlasti. Mezi takové patří otec Luboš Rezler a syn Ondřej Rezler. Mladý Ondřej (18) poté, co v roce 1997 byl členem vítězného družstva juniorů, které vyhrálo Mistrovství Evropy v Popradě, letos v srpnu odjížděl i se svým otcem na Mistrovství světa v Uptonu.
Mistrovství světa se konalo pro tzv. F3J kategorii, což jsou mezinárodní termické větroně, řízené na dálku. Závodili jak senioři, tak junioři, do nichž Ondra v té době ještě patřil. Jak jsme se dočetli v anglickém tisku (Quiet Flight International), česká družstva patřila k favoritům jak v soutěži jednotlivců, tak i v soutěži družstev. Seniorů bylo 80, juniorů 32, z 28 států (mezi nimi Slovensko). Konalo se 9 kol pro seniory, 6 kol pro juniory a 2 kola finálová. Pondělí bylo přejímkové pro modely a oficiální pro závodníky. V úterý se již soutěžilo a naši senioři byli na finálových místech, junioři do 11. místa. Středa byla s aglickým větrem a deštěm na hranici regulérnosti, což vedlo k loterii, která nám příliš nepřála. Soutěž rozhodl čtvrtek, kdy se nejprve všichni naši probojovávali kupředu, ale v povečer přišlo beztermické počasí. Jakoby bez nervů jej proletěl Ondřejův kolega T. Marek, ale Ondra měl smůlu, jeho model přistál někde v dálce a ještě se rozbil. Musel tedy používat model náhradní a ztratil naději na finále. V pátek panoval opět silný vítr a létala se finále. I přes tuto smůlu obsadili naši junioři skvělé 3. místo, senioři byli čtvrtí. V jednotlivcích byl T. Marek šestý v juniorech a M. Vágner 13. v seniorech.
Zajímalo nás, co je to termický větroň. Venku sněžilo, a tak Ondra sestavil jeden menší model přímo v obýváku, kde jsme seděli. Éro, jak mu modeláři říkají, váží 2.5 kg a není to žádný drobeček, předepsaná rozpětí křídel jsou od 3 do 3,5 metru (používá se různé rozpětí podle počasí). Jedno éro přijde na 1500 DM (nelze ho stavět doma, je to profesionální výrobek), s rádiem a ovládáním pak 50 tisíc Kč. Naštěstí má Ondra sponzora, obětavého pana Vojtěcha Valentu z Licibořic u Chrudimi, majitele modelářské firmy V.J.V. Model a bývalého závodníka. Bez něj by neměla naše reprezentace s čím létat. Vlastní soutěž probíhá podle přísných pravidel, která jsme zájemcům vyhledali zde. Na Mistrovství světa každé kolo mělo 10 minutový pracovní čas. V něm nejprve tzv. pomocníci (mezi nimi Ondrův otec), musí co nejrychleji dostat éro do vzduchu pomocí vleku se 150 m šňůry. Nejrychlejší časy se dnes pohybují mezi 5 až 7 sekundami. Poté musí rádiem řízený model nalétat co největší letový čas a přistát přesně na konci vymezených 10 minut a na určeném místě. Uvědomíme-li si, že je to větroň a nemá tedy motor, vyžaduje udržet těžký model ve vzduchu takovou dobu a přesně s ním přistát nejen na čas ale i na místo jistě velké umění a znalosti termiky. Musí to být krásná podívaná pro diváky, když současně krouží nad soutěžní plochou až 15 velkých modelů!
Ondra nám předvedl své nejcennější trofeje. První zleva je pohár za úspěšnou reprezentaci na Mistrovství Evropy 1997. Vpravo od něj plakety s Mistrovství světa 1998, na té zadní je malé éro. Uprostřed je velký pohár a zlatá medaile za 1. místo v Mistrovství Evropy 1997. Předposlední je štíhlý pohárza 2. místo na Mistrovství republiky 1996 ve Vlašimi. Poslední vpravo je zlatý upomínkový talíř z Uptonu 98. Pak jsme začali vyzvídat. Počátky závodění v kategorii F3J byly u Ondry v roce 92. Ale na letiště a do dílny chodil s otcem odmalička, když mu byly 2 roky. Závodit začal v 10 letech v kategorii RCV2. Ta je pouze naše národní, má kratší letový čas 6 minut a na vleku tolik nezáleží. Zeptali jsme se na další plány. Ondra, ačkoli věkem postoupil už mezi seniory, kde to bude těžké, se pokusí v příštím roce vylétat si znovu účast na světovém mistrovství. To bude vyžadovat tvrdý trénink a také nezbytné závodnické štěstí. Pak jsme vyzvídali na Ondrově otci Luboši Rezlerovi. To je již zkušený závodník, od roku 1980 závodí dodnes. Nejprve létal RCV2, pak F3B a svahovou soutěž F3F. To se ještě éra dělala doma v dílně. Nyní létá F3J. V roce 1986 si vylétal 1. místo na mistrovství republiky v RCV2. Zajímali jsme se o to, jestli ještě funguje domácí dílna, když soutěžní větroně se musí kupovat. Pochopitelně, modelářská krev Rezlerů se nezapře a oba pánové si pro potěšení staví doma motorová letadla a elektrolety. Oba pánové nám přislíbili, že někdy na jaře, až bude hezky, pozvou Harryho pána na trénink i na jarní závody. Budeme vám moci přinést jistě pěkné fotografie a přejeme celé modelářské dynastii Rezlerů hodně dalších úspěchů.
Česká reprezentace v Uptonu. Rezler st. je první zleva, Rezler ml. stojící druhý zleva.
Družstvo juniorů, Ondra první zleva.
Smutný Ondra nad modelem po přistání kdesi v dálce, křídlo je poškozeno.
Česká reprezentace byla představena v anglickém časopise. |
