Zpět na hlavní stránku

@ Že nemám rád televizní reklamy, to už jsem tu dal najevo. V drtivé většině případů dělají z lidí nemyslící blbce. Ale když jsem uviděl rychle letící letadlo, čím dál rychleji, neodolal jsem a díval se. Vyvinula se z toho reklama na ruční holící trojbřitový strojek Gillette Mach 3. Protože patřím k lidem, co se od 18 let odevzdaně holí a posledních 8 let vyznávám značku Gillette, podlehl jsem reklamě a koupil to. Není zrovna levný, ale potvrzuji, že skutečně holí o jednu třídu výše než dřívější Senzor Extra. Ale co se mi líbí nejvíc, konečně někdo vyřešil vyplachování vousů uvízlých mezi břity. Ty břity jsou tady tři a voda k nim má přístup shora po celé délce a je skrz ně vidět! Skvělé řešení. Kéž by všechny reklamy dopručovaly takové výrobky. Dávám vám tip na dobrý dárek po stromeček...

@ Nedá se nic dělat, ale už si zase musím vzít do úst veřejně právní ČT 1. Zůstává mi záhadou, jak tam připravují zprávy, konkrétně Události v 19.15. Ve světě je zcela běžné, a můžeme se o tom přesvědčit na EuroNews nebo CNN, že zprávy jsou řazeny od nejdůležitější po méně zajímavé a nějaká kuriozitka na konec. Ne tak naše ČT 1. Znovu jsem se o tom přesvědčil v posledním týdnu a v sobotu 7.11. Naprostý pel mel událostí (domácí žvásty politiků ovšem mají vždy přednost). Po zprávách z domova, kdy některé příspěvky se nedají označit jako zpráva, spíše jako magazin, přijdou teprve zprávy ze zahraničí, před nimi ohlášení Co dnes ještě uvidíte a v něm, že uvidíme přistání raketoplánu. Dobře říkám si, protože tento vrcholný technický výtvor vždy rád pozoruji při startu i přistání, koukneme se na to. Že jakákoli zpráva ze zahraničí má před zprávou o raketoplánu, ve světových stanicích umisťovanou dopředu, přednost, na to jsem už u ČT zvyklý. Ale nevěřím svým očím, po zprávách ze zahraničí (raketoplán nikde) je tam opět domov, a to zpráva o tom, že kdesi uspořádali otevřené dveře pro zájemce o krematorium! Střih na rozhovory s několika lidmi, jak se jim to líbilo (to je tedy síla!) a pak následuje hádejte co? Ano ovšem, přistání raketoplánu. Takže jsem se dočkal a ověřuji si, že i tentokrát ČT 1 uplatnila svoji normální taktiku v komentování událostí: Na všem se musí nalézt chlup (investigativní žurnalistika po česku). Takže moderátor doprovází záběry přistávajícího raketoplánu povzdechem nad tím, že prý tentokrát zájem o osobu senátora a prvního US astronauta Johna Glenna odsunul do pozadí vědecké experimenty! Nevěřím svým uším, vždyť to byli oni, redaktoři, kdo posouval zájem veřejnosti jen na osobu dědouše Glenna (mimochodem, všechna čest mu, ať ho pomlouvají, jak chtějí). Vědecké experimenty však splněny byly!
A tak přemýšlím. Mají to ti naši redaktoři v ČT 1 nařízeno nebo je to styl jim vlastní? Obojí je špatně a nepomůže jim ani zařazování vražd a havárií do zpráv po vzoru Novy. Naprostá ignorace důležitosti zpráv, upřednostňování zpráv domácích před zahraničím, to vše dělá zmatek v hlavách diváků. Dělají to schválně? Takto se ovlivňují masy?
Je to v té ČT 1 jako před dvaceti lety - americká astronautika na obrazovky buď vůbec nebo s pomlouvačným komentářem. To jste to hoši pěkně dopracovali!
P.S. Nova ani Prima žádný chlup na posledním letu raketoplánu nenašly. Takže se dočkáváme pěkných konců - komerční televize přinášejí objektivnější zprávy než televize placená z našich poplatků a daní.

@ Vandalství je jev znepokojující. Těžko se dokazuje, jednoznačně škodí a pobuřuje svým výsměchem poctivým lidem a lidské práci - hle co si já vandal můžu dovolit! Na chotěbořském náměstí je jedna z jeho dominant, mariánský sloup, osvětlena třemi halogenovými reflektory odspodu. Jsou zadlážděny do nového dláždění a kryty speciálním sklem zahraniční výroby proti prošlápnutí či promáčknutí kolem vozidla. Minulý týden jakýsi sprosťák sebral dlažební kostku, kterých je nyní po náměstí mnoho, opravují se chodníky, a tak dlouho jí bušil do skla, až se rozsypalo na drobné kousky (podobně jako přední sklo u auta). Vyžadovalo to značné úsilí a bylo to v noci, kdy je všude ticho. Nikdo si vandala nevšiml, takže se po pěti dnech odvážil svůj hrdinský kousek zopakovat. Zasvé vzalo sklo u druhého reflektoru. A bylo to mezi 19. a 21. hodinou. Zase si nikdo nevšiml. Milí spoluobčané, když už je nám lhostejná několikatisícová částka škody, neměla by nám být lhostejná drzost toho spratka. Dnes poškodil město, zítra udělá škodu někomu z nás.

@ Stále se ještě setkávám s lehkomyslným přístupem mnohých občanů k právům svého města. Jakoby v nás stále přetrvávaly staré zvyky - všechno je nás všech. Ale vždyť tomu tak již řadu let není a všechno má dnes svého vlastníka. Tak i město Chotěboř je vlastníkem ledasčeho, nikoli stát nebo my všichni. Do vlastnických práv města patří i jeho znak, bílý dvouocasý královský lev se zlatou korunkou, jazykem a drápy, v červeném poli (Chotěboř byla městem královským a znak jí udělil spolu s městskými právy král Jan Lucemburský). Stále se ještě setkávám s tím, že si kdekdo osobuje právo použít jej ke svým potřebám. Tu velká chotěbořská akciová společnost, jež opatří své upomínkové pivní půllitry znakem města, tu místní organizace politické strany, jež jím ozdobí svůj předvolební materiál, který hodlá házet občanům do schránek, tu soukromá firma jím vyšperkuje plánek města, který vydává pro své obchodní partnery. Není to správné, přinejmenším by bylo slušné požádat hlavu města, starostu, o dovolení. Ale i tak bych příštímu starostovi doporučoval s těmi dovoleními přísně šetřit. Každému, co jeho jest. Městský znak patří městu.

@ Mám rád psy a tedy i ftipy o nich a jejich pánech. Tenhle jsem pro vás odposlechl v Plzeňské pivnici Jirky Voldána (stálí vypravěči Pavel a Arnold vám jich tam vychrlí další spoustu):
Vejde pán do bordelu s dogou a říká k bordelmamá: - Paní, mohl bych dostat tu nejhubenější holku, co máte, a vzít si s sebou tuto mou milovanou skvrnitou dogu? Paní domu zvedne obočí, ale je na ledacos zvyklá, a tak řekne: - Samozřejmě pane, jen jděte dál. Přijde skutečně ta nejvyzáblejší slečna, pán poručí fence, ať usedne do kouta, a mluví k prostitutce: - Můžete se slečno svléknout? Výborně. A můžete teď na zem na všechny čtyři? Výborně. A můžete se prohnout v zádech? Výborně. A můžete trochu víc zvednout zadeček? Výborně. A ještě hlavinku? Výborně.
Načež přejde ke své skvrnité doze a praví k ní, ukazujíc na prohnutou děvu: - Vidíš Astičko, jestli nebudeš pěkně papat, budeš vypadat přesně tak blbě, jako tahleta ošklivá slečna!

@ Způsoby, jak dovedně tahat z lidí peníze, již překročí hranice naší sluneční soustavy. Jak se právě dozvídám, U.S. společnost Encounter 2001 LLC vyšle rok po přelomu tisíciletí na cestu vesmírem sondu s několika miliony lidských vlasů, jejich DNK, digitálním portrétem jejich majitelů a krátkým poselstvím mimozemšťanům. Za pouhých 50 dolarů si to můžete objednat též pro svůj vlas (běda, co ti holohlaví?). Znásobte si 50 USD několika miliony, odečtěte 50 milionů na lehkou raketu a její start a něco málo režie, a dostanete zisk, z něhož ovšem nutno ještě zaplatit daň. Kam se hrabe společnost, která mi několikrát za rok zavolá, že jsem vyhrál pobyt v zámoří, že stačí jen přijet do Prahy a zaplatit cestu...

@ Až si přečtete další řádky, nazvete mne hnidopichem, puntičkářem a zblblým matematikem, ale nemůžu si pomoci. Jak někde uvidím jméno člověka napsané obráceně, praští mne to do očí stejně, jako mne tahají za uši falešné tóny kapel, či zpěvy amatérů v Caruso Show nebo v Do Re Mi. V televizních zprávách vidím skleněné dveře oddělení jisté nemocnice a na nich ozdobným písmem: Primářka MUDr. Smítková Miroslava. Nemám to rád, naši předkové měli odjakživa jen jméno, příjmení bylo přidáno až za Marie Terezie a Josefa II. (pokud se nepletu), aby se lidé stejného jména nepletli úřadům. Proto patří na první místo jméno člověka a pak teprve příjmení. Výjimku by měly tvořit počítačové či jiné seznamy, kde záleží na seřazení lidí podle abecedy. Ale na vizitkách, cedulkách na dveřích, cedulích firemních a všude, kde je člověk psán sám, mělo by být příjmení až druhé.
Když jsem chodil do 7.třídy školy základní (v Ledči n.S.), říkali mi spolužáci Hořiš. Bylo to podle hanlivé říkanky jezuitů, pálících v povinné četbě Jiráskova Temna husitské a posthusitské knihy:
Hořiž Jiří Poděbradský, dostaneš dvě mastný facky. Hořiž hořiž Jene Huse, spálíme tě v jednom kuse. Těžko by se jim to rýmovalo v obráceném pořadí! I když i to se mi kdysi stalo. Před mnoha léty jsem znal v Malči zvláštní osůbku, lidového básníka, který zásadně mluvil v rýmech a psal veršovánky na různé lidi, až si popudil vrchnost (říkali mu Neruda a po předvolání před komisi pro veřejný pořádek napsal báseň Neruda před soudem, čímž se dostal před komisi znovu, byla by o tom zajisté pěkná Nová powjest chotěbořská). Ať jsem ho potkal kdekoli, volal na mne zdálky: A já kdo to sem míří, a on Poděbradský Jíří. Protože to obveselovalo přítomné, dodával jsem po čase též nahlas: A kdo jiný by to řek', nežli Jarda Musílek! Vidíte, že i zde jsem protivně hnidopišsky dodržel zásadu pořadí, i když by se dalo jistě říci: Ale to je přece darda, on je tu Musílek Jarda...

@ Odposlechnuto v chotěbořské tramwayi od dvou dam v nejlepším věku (tedy pětatřicet asi):
- Ta moje doktorka tak strašně škrábe, recept od ní nepřečtu, a to má počítač.
- Ta moje má taky počítač a v něm o mně všecko, i recepty jí to tiskne.
- To máš dobrý, když to po ní přečteš, co ti předepsala.
- No jo, dobrý, ale vona furt brejlí do počítače a mě si neprohlídne.
Dodávám k tomu: Inu, každý se s počítačem rovná po svém. Ale já sedět u počítače, tu dámu bych si zcela jistě prohlídl, počítač nepočítač.
@ Narodil jsem se v pátek a tak mají pro mne pátky trochu slavnostní příchuť, zvlášť odpoledne, kdy začíná víkend. To si obvykle po pracovním dopoledni zajdu s kamarády na jedno dvě. Tentokrát to bylo plzeňské, jako obvykle výtečné chuti (plzeňské je lék, je to prý jediné zásadité pivo). Leč mi poněkud zhořklo (ač je samo o sobě hořké dost), když jsem byl náhodou svědkem jednání dýlera Plzeňského piva odněkud z Jihlavy (nějak se nám tu ti jihlaváci začínají roztahovat, už tu byla i školní inspektorka odtamtud...). Mladík asi pětadvacetiletý, černé kalhoty, zelené sáčko, módní obarvený účes. Už jsem ho tu několikrát spatřil, když z něj marně majitel hospůdky loudil ubrusy. Tentokrát mával ode dveří papírem a volal, tady mi hned podepište, že máte naši pípu. Žádnou vaši pípu nemám, odvětil temně majitel, tu jsem dostal v Hradci a tam jsem jim to podepsal. Ne ne, volal znovu dýler, vy mi to tady hned podepíšete nebo vám tu pípu seberu. Nic mi neseberete, to není vaše pípa, kontroval majitel a mladík na to, já se s vámi bavit nebudu, vy to tady podepíšete. Nastala delší diskuze, stále vypjatější, kdy majitel opět vyčetl mladíkovi, že nejsou schopni dodat ani ubrusy, když v každý hospodě najdeme na stole ubrusy i malých pivovarů. Hohó, volal mladík, vy pane máte málo vyčepováno, ubrusy jsou nadstandart, a koukejte mi to tady podepsat. To už se majitel naštval a zopakoval, že jemu nic podepisovat nebude, když to podepsal v Hradci, a když mladík tvrdošíjně mával papírem majiteli u nosu a vyhrožoval zabavením pípy, majitel ho vyhodil ven, právě včas, neboť někteří užaslí hosté se chystali k témuž, ovšem s užitím ručních sil. Bože, říkal jsem si neméně užaslý, to ještě ani 9 let po převratu neplatí Náš zákazník, náš pán? Zákazníkem byl ovšem majitel, vždyť on bere od Plzeňského Prazdroje pivo, a mělo by být jedno, jestli ho vytočí méně nebo více, každý zákazník, který prodává můj výrobek, by měl být mnou ctěn a veleben. To však není zásada jihlavského dýlera v zeleném sáčku. Pivo mají v Plzni dobré, marná sláva, ale jejich obchodní zástupci jsou zpupní, jak kdyby vrchnost jednala s poddanými... (dotyčný jezdí ve formanu PMM-10-44, aby nebylo mýlky)

@ Inkoustové a laserové tiskárny se již nebývale rozšířily, ale jehličkových tiskáren je všude ještě spousta. Mnoho podniků dodnes používá skládané papíry s dírkami pro vodící buben tiskárny. Jsou ohyzdné, a tak chytré hlavy před léty vymyslely papír s dírkovanými okraji perforovanými, aby se okraje s dírkami nechaly odtrhnout. Tyto šikovné papíry rovněž používá řada firem, ale za osm roků jsem snad neviděl firmu, jejíž pracovník by po vytisknutí okraje odtrhnul! Takovýchto dokladů s neutrženými okraji mi prochází rukama hodně a někdy nedělám nic jiného, než odtrhávám okraje a házím je pod sebe do koše. To mi při mé kvalifikaci připadá trochu praštěné - čas, v němž bych mohl něco na počítači vytvořit či udělat (na což snad jsem kvalifikován), trávím trháním krajů na desítkách papírů. Nehledě k tomu, že utrhnout okraje by měl být projev slušnosti vůči partnerovi, jemuž tiskovinu dávám. A proto volám: Snažně vás prosím, trhejte okraje, je to povinností toho, kdo tiskne, a nikoli toho, komu je papír určen! Jen mne překvapuje, že na těch papírech (i od chotěbořských firem) jsou podepsány v drtivé většině ženy... Že by svůj smysl pro pořádek uplatňovaly jen doma??? Chudáci manželé...

@ Rád jsem se díval v neděli před polednem na ČT 1, kde vždy reprízovali Československý filmový týdeník starý padesát let. Bylo to poučné, moje generace byla v té době ještě ve věku předškolním (mám na tu dobu mlhavé vzpomínky), generace následující to nepamatují. Ve škole nás to učili tak, jak to vidíme v těchto týdenících, ale odstup 50 let umožňuje nové poučení a mnohdy i zábavu. Leč zdá se, že někomu toto reprízování v exponovaný čas vadilo - ČT 1 před měsícem reprízy zrušila a nasadila tam reprízu oblíbeného pořadu Neváhej a toč! Že by se někdo obával, že se tam uvidí (nebo svého otce například)? To spíš někomu vadí ten do očí a uší bijící rozdíl mezi slovy a skutečností. Musím se tedy dívat na premiéru, je každý čtvrtek ve 21.30 a na ČT 2 a v době, kdy obě hlavní televize dávají oblíbené pořady. Vypadá to jako schválnost nebo že by to byl jenom můj dojem??? Ach jo, pane Jakube Puchalský...

@ Žiju již v 3. tisíciletí, takže často pracuji doma, na svém počítači. Přitom poslouchám rádio z vestavěné TV karty, obvykle Frekvenci 1. S nástupem nové doby přišla do rádia nová éra, kontakt s posluchači telefonem. A tak se pořádají soutěže, jedna za druhou, neboť i to je cesta, jak přinutit posluchače sedět u rádia a poslouchat reklamy, z nichž rádio žije (to platí o všech rádiích!). Koncem srpna a začátkem září tu byla soutěž, kdo se první dovolá, že rádio hraje Mike Oldfielda. Ceny lákavé, nové CD Tubular Bells III a losoval se jeden šťastlivec, jenž jel 4.9. do Londýna na monstrkoncert tohoto fenomenálního multi instrumentalisty. Hezké, hezké, ale mělo to dvě chybičky: Hrálo se furt totéž (pilotní píseň z nového CD, Man in the Rain) a vyhrál ten, kdo se dovolal jako první. Zkoušel jsem to snad desetkrát, ale vždy se dovolal někdo z Českých Budějic, mají tam prostě rychlejší digi ústřednu než my v Chotěboři (a to jsem měl číslo vložené v paměti, abych ho nemusel vytáčet, a volal jsem v okamžiku prvního tónu skladby). Dobře, soutěž je hra, ale proč je založena tak, že jaksi nevyžaduje od posluchače žádné znalosti? Kdyby aspoň pokaždé hráli jinou skladbu a ptali se na její jméno, nebo z kterého CD jest! Ne, ptali se, proč dotyčný volá a on děl vždy totéž: Hrajete Mika Oldfielda. A za to dostal CD v ceně šesti stovek a jeden z nich jel do Londýna. Nezdá se vám také, že s televizí Nova, známé tím, že je pro (diplomaticky řečeno) méně náročné diváky, dělají i rádia své soutěže jaksi podprůměrné, jen aby jim proboha posluchač od rádia neutekl? (Takže jsem si pak to CD koupil, stojí za to!)

@ Když je řeč o rádiu: Jiná soutěž, nazývá se Kočkovaná a soutěžící muž proti ženě budou zkoušeni tentokrát dokonce z fyzikálních jednotek! Panečku, teď to bude náročné. Nevím sice, proč by se muž se ženou měli kočkovat právě o fyzikální jednotky (věděl bych o lepších námětech ke kočkování, ale budiž). Lucie Výborná jmenuje fyzikální jednotky (názvy odvozeny od jmen fyziků a techniků, siemens, bohr, tesla, farad, henry, weber) a klade otázku dvěma soutěžícím, která že to jmenovaná není fyzikální jednotkou. Soutěžící se pochopitelně děsí, kdo by si taky pamatoval ze školy fyzikální jednotky, že. A tak (jako vždy v těchto soutěžích) se kočkují systémem Snad to vyjde. Nevyšlo, jmenovali postupně všechny, které jednotkami jsou (zákon schválnosti). Takže výhra byla toho, kdo jmenoval jako poslední, když už jiná možnost nebyla! Tedy soutěž, kde rozhoduje jen a jen náhoda, nikoli znalosti. Ale vždyť o miliónových jackpotech a loteriích taky rozhodují náhody, že? A tak se pomalu ale jistě noříme do dob, kdy není nutno vydělávat znalostmi, šikovností a uměním, protože rozhoduje náhoda. A ta vybere vždycky někoho, komu budou ostatní závidět, takže si vsadí znovu. A o to jde, vsadit znovu... (mimochodem, nebyl to Bohr -  i když by si to jistě zasloužil)

@ Viděli jste tu reklamu na jakýsi prací prášek, kde muž vece své mladé paní, že se pořezal při holení a ukázána je košile s červenou skvrnou na límci, pak jí mladá paní vypere v reklamovaném prášku a hle, límec je běloskvoucí? Nic proti tomu, možná, že to ten geniální prášek opravdu vypere. Ale skvrna na límci byla v takovém místě, že se dotyčný šťastlivec musel holit vzadu na krku! Viděl jsem to náhodou, na tyhle krávoviny nekoukám, a hned mne napadlo, že známé přísloví Čím blbější sedlák, tím větší brambory, by se dalo na TV reklamy otočit: Čím větší sedlák, tím blbější brambory!

@ To by jeden nevěřil, jaké také u nás vycházejí časopisy. Dostal se mi do ruky Billiard Info (Časopis pro příznivce kulečníkového sportu, cena 20 Kč) a hle, oni tam píší o Chotěboři! Panský dům a Pavel Halama mají úspěchy se svými soutěžemi a snad v každém čísle o nich píší. Ale v čísle 7/98 se píše o chotěbořském mladíkovi, jenž si každý svůj špatný strk vybíjel tím, že vždy vší silou praštil tágem (cena 500 Kč) o kulečníkový stůl (cena 35 tisíc). A autor dále popisuje své pražské zkušenosti s lidmi vesměs mladými, kteří ničí zařízení veřejných heren, a také jednu paní, která v opilosti polila hrací stůl a odklepávala na něj popel, dokud jí manžel (vida rozhořčeného, ale nic nemohoucího majitele) nedal pár facek. Zdá se mi, že těch pár facek mnoha mladým lidem chybí. Nebyli prostě vychováni k úctě k cizí práci a cizímu majetku. A tak se vandalové stěhují z ulic, kde ničili dopravní značky a ploty, i do veřejných místností. A my na to koukáme, neboť běda každému, kdo by se opovážil vrazit dotyčnému facku. I ten manžel by podle našeho právního řádu mohl mít pěknou polízanici, kdyby ho manželka oznámila orgánovi...

@ Již delší dobu to sleduju, jestli to není náhoda, ale zdá se, že nikoli. Když jakýkoli sdělovací prostředek mluví o nějaké již historické postavě, je dotyčná předváděna ve věku stařecky sešlém, ač přece musela být také někdy mláda (Albert Einstein typicky). Velké objevy se dělají a velké věci se tvoří v mladém věku, páni redaktoři!

@ Reklama v novinách na nový mobilní telefon od firmy N.: Náš nový model za neuvěřitelných 9 990 Kč! No, nevím jak pro koho, ale pro mne je částka 9990 opravdu neuvěřitelná (za takovou krabku), i když vím, že existují ještě dražší...