Harry a jeho pán si dali
schůzku se 4000. čtenářem Byli jsme opravdu zvědaví na 4000. čtenáře našich nowin. Když jsme zaznamenali první tisícovku, jubilejní čtenář si toho nevšiml a neozval se nám. Totéž se opakovalo u tisícovky druhé. Když jsme zaznamenali tisícovku třetí, čtenář se sice ozval, ale nepřál si být jmenován. O to více jsme tedy uvítali čtenáře, jemuž počitadlo ukázalo přesně 4000 - Bc. Miloše Mrvu, studenta Vysoké školy ekonomické v Praze a co je nejdůležitější, chotěbořáka. Stal se tedy prvním jubilejním čtenářem našeho listu, jemuž jsme mohli poděkovat za přízeň a předat mu malé dárky od nás a od chotěbořských firem JCS Computers & Electronics (Tomáš Jindra) a AUCON s.r.o. K tomu jsme si ovšem museli sjednat schůzku a kde jinde než na chotěbořském náměstí. Miloš přišel naprosto přesně (hodiny na věži šly pozadu, bylo 15:00) a můj pán zjistil, že ho již odněkud a z dřívějška zná (Miloš obdobně). Já jsem ho ometl čumákem a ujistil jsem se, že jsme se ještě nepotkali, ale že je to člověk ke psům přátelský a velmi sympatický. Čekalo nás však velké překvapení. Miloš přišel se svou přítelkyní, slečnou Adélou Machalovou. Kdo čte papírové Chotěbořské Echo, ví, že je to členka jeho redakce, takže došlo ke kurioznímu setkání. Dva chotěbořské sdělovací prostředky, vzájemně si nekonkurující (konkurence papírových novin a internetových nowin je podle nás vyloučena), sešly se na chotěbořském náměstí, aby uvítaly jubilejního čtenáře jednoho z nich.
Ač nám slečna Machalová jako správná novinářka nabídla, že nám o Milošovi poví, co je třeba, odolali jsme velkorysé nabídce a raději se vyptávali přímo jubilanta. Ten nám prozradil, že po absolvování chotěbořského gymnázia odešel studovat na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde si podle jeho slov chotěbořských maturantů cení. Díky tomu, a díky svému přičinění ovšem, se dostal bez problémů až do posledního, pátého ročníku. Na vysoké škole studuje specializaci účetnictví a daňových záležitostí (velmi to užitečná specializace v této době!). Po skončení studia v příštím roce chce Miloš zůstat v Praze v některé firmě, což mu velmi doporučujeme. Pak nám ještě Miloš prozradil, že jeho velkou zálibou byl motokros, k němuž ho vedl od malička jeho stejnojmenný otec, též motokrosový závodník. Nyní však již na závodění není čas a Miloš se prohání už jen na svém cestovním motocyklu Cagiva Canyon 600. Krom motokrosu má zálibu v počítačích, což nás velice potěšilo. Na internet byl nejprve připojen doma telefonem, ale nyní využívá pevné linky na své škole, což je podle jeho slov rozdíl jako mezi nebem a dudami. S tím jsme vřele souhlasili a tu pevnou linku mu tiše záviděli (zvláště poté, co jsme se dnešního rána marně dobývali FTP přístupu na své stránky, abychom tam mohli umístit poslední dva články, které jsme nestihli umístit v neděli). Popřáli jsme Bc. Milošovi Mrvovi úspěšné dokončení studia, jeho přítelkyni mnoho novinářských úspěchů, oběma pak aby jim to vydrželo, a vyjádřili naději, že se ještě někdy potkáme. Pak si Miloš potřásl rukou s mým pánem, mne podrbal za hlavou (což mám rád) a rozešli jsme se každý svou cestou. Hodně úspěchů Miloši, náš jubilejní 4000. čtenáři! |
