Světová velmoc číslo 1, vedoucí země euroatlantické civilizace, hodlá snad svého muže No.One sesadit kvůli sexuálnímu skandálu. Statisíce američanů sedí u internetu a čtou si spolu s kongresmany, kteří na to dostali pět dní času, čtyřsetstránkovou zprávu nezávislého vyšetřovatele Starra o proviněních jejich prezidenta vůči slečně Lewinské, kterážto zpráva se z toho snaží učinit ke slávě svého autora druhou watergate. Americké sdělovací prostředky chutě tisknou palcové titulky a ve snaze předhonit druhé, vymýšlejí si neuvěřitelné titulky. Náš bobtail Harry je znechucen od okamžiku, kdy uviděl jeden takový titulek, hlásající dokonce PORNOGATE. Co má tohle proboha společného s pornografií?
Kongres udělal chybu, když uvolnil Starrův report ke zveřejnění na internetu. Povrchní lidé zde hledají senzace, ti co jsou nad věcí, si odplivnou.
Jen si to taky přečtěte. Nechoďte však na adresu amerického kongresu http://www.house.gov, která je nyní beznadějně zahlcená, když ještě pár hodin před zveřejněním byla úplně volná (dostal jsem se na ní během několika sekund). Zde v Evropě hledejte raději na novinách CNN na adrese
http:// www.cnn.com/starr.report/, kde je přece jen volněji.

Zpráva Kennetha Starra připomíná vědecké pojednání. Je rozsáhlá, členěná do mnoha očíslovaných kapitol a podkapitol. Podrobně rozebírá prezidentovy sexuální aktivity, počínaje seznámením, stiskem ruky, úsměvem a telefonem... A konče ručními aktivitami miss Lewinské při telefonním rozhovoru prezidenta s jistým kongresmanem. Jak pravil výše jmenovaný Mistr: On snad slečně někdo vedl ruku? Přečetl jsem si pár desítek stran, prolistoval zbytek a v duchu si odplivl (fyzicky to doma u počítače nejde).

K zamyšlení je tu řada věcí. Je demokracie taková, že dovolí úplně všechno? Tedy i podkopávání sama sebe zevnitř? Dokážeme si vůbec představit psychiku a fyzično člověka, který je doslova pánem světa? Lze poměřovat jeho činy, jakoby šlo o čeledína ve stáji? Doporučuji vám přečíst si, pokud jej seženete, román anonymního autora (dnes už je ovšem díky investigativní žurnalistice znám), údajně napsaný na základě volební prezidentské kampaně Clintona (Anonymus: Barvy moci, nakladatelství Prostor, 1996 - originál Primary Colors, Random House Inc., New York 1996). Pochopíte mnohé o životě člověka, jenž se rozhodl být v USA prezidentem, i o psychice hysterických davů, podporované neméně hysterickými novináři...
Co mne však spíše trápí, je budoucnost. Mám tři vnoučata a čtvrté je na cestě, takže si kladu otázku, v jakém to světě budou ží, až vyrostou. Není to radostné pomyšlení.

Demokracie, jež je principem euroatlantické civilizace, do níž už teď také patříme, se ukazuje z hlediska perspektivy jako bezperspektivní, ač nikdo nic lepšího než demokracie zatím nevymyslel. Rozhlédněte se kolem sebe. Bezmocnost policie, podivnost justice, sílící mafie, neschopnost zatočit s diktátory, teroristy a podněcovateli místních válek, politika ovládaná penězi a nastrčenými figurami, nestojícími ani za pětník. A masové sdělovací prostředky, jež si v demokracii krásně přihřívají své polívčičky a sdělují jen to, co se jim hodí. Zachrání to internet v situaci, kdy jej většina lidí číst nemůže, protože na to nemá peníze ani potřebnou chuť zacházet s počítačem?
Sledovali jsme s Harrym zpravodajství televize Nova. Američané přestávají věřit svému prezidentovi, pravila moderátorka a ukázala TŘI šoty s vyjádřením američanů proti prezidentovi. Vtip je v tom, že kdykoli najdu třeba 3 tisíce lidí názoru jednoho a tři tisíce názoru opačného. Ale vyberu si, co chci, a to zveřejním. Stejně tak zprávy z rádia, které teď jedním uchem poslouchám, hlásí již jakýsi průzkum, potvrzující snižující se Billovu oblibu. Ano, hon na prezidenta začíná...

Ač založením přírodovědným, rád jsem vždy čítával publikace dějepisné. Z nadhledu let čtení dnes vidím, že každá mocná civilizace měla jednou svůj konec, vždy způsobený vlastní neschopností životaschopně přetrvat. U egypťanů se to přičítá vysílením země nesmyslnými choutkami faraonů, u říše římské dokonce degeneraci z vody, protékající olověnými trubkami. Čemu budou přičítat historikové za tisíc let zánik naší civilizace? Když demokracie dospěla do stadia, umožňující impeachment prezidenta za jeho sexuální choutky, kam to povede dál? Když za bukem čekají arabové a asiati a možná i černoši, čekají na to, až si samou úzkostlivou demokracií sami podkopeme vlastní existenci. Pak to budou mít snadné.
Vzpomínám na epilog jednoho románu Vladimíra Párala (Milenci a vrazi, MF Praha 1969), o němž se nikdy moc nemluvilo, neboť se komunistům nehodil do krámu a po revoluci 89 už vůbec, neboť pak se mluvilo spíše o Páralovi a jeho choutkách, než o jeho díle. Dovolím si ocitovat :

Čerstvá červená krev z vnitrozemí a hor vždycky nakonec vtrhne do modrých měst v nížinách a bohatých přístavů. Díky tomu se usínající dějepis zas pohne. Jako když lokomotiva vrazí do soupravy spacích a jídelních vagónů. Jako když muž milostně dobývá ženu...
...My už máme teďka všecko vyhraný. Až na věky věkův amen... Dokud to takhle jde, je to prima. Leč ono to jde stále hůř...
...Zatím vždy zvítězili hladoví nad sytými. Proč by to mělo být ausgerechnet teďka opačně?
Checheche