To bylo v těch dobách, kdy Husák vystrnadil Dubčeka. Pak se dělaly všelijaké čistky a do ředitelských míst se dávali věrní a nepomýlení soudruzi, což bylo jediné kritéryjum a na ostatním nezáleželo. A tak se do funkce dostal i tenhle soudruh ředitel. No on to o sobě moc dobře věděl, že není žádný lumen, a tak se snažil dohonit to puntičkářstvím a také, jak se tomu říká, aha, adminystratývou neboli byrokracijí. Na každou pitomost vydával oběžníky a vyhlášky a všechny učitelky se musely podepsat, že to četly, aby byl soudruh ředitel z obliga, kdyby něco. Proč říkám učitelky? Protože pane, učitel muž byl tenkrát na školách vzácným úkazem a na téhle škole byl krom ředitele jen jeden a samozřejmě tělocvikář.

Ta škola už byla trochu postarší, myslím sto let už tady určitě stojí, víte, kdyby nám císař pán nenastavěl všude školy, bylo by to moc špatné a děti by se musely mačkat. Takže i elektrorozvody na té škole byly ještě z let dvacátých, kdy si Chotěboř jako moderní město pořídilo elektřinu. A nemyslete si, to tady v těch končinách zas nebyla taková samozřejmost. Když jsme před léty dělali něco na půdě v mateřské škole v Malči, našel jsem tam knihu a v ní byly zápisy z obecní rady. Často jsme čekali, než přivezou materijál, a tak jsem si četl, a tam bylo zajímavostí! No a tam jsem se dočetl, že se roku 1928 malečská obecní rada nepřipojila k výzvě rady z Uhelné Příbrami, aby se nezaváděla elektřina, protože to poškodí obchodníky s petrolejem, a naopak se připojila k Chotěboři, kde už elektřinu zavedli a protáhnou to až do Malče. Jó pane, Chotěboř, to bylo vždycky moderní město!

Ale abych nemluvil o něčem jiném: Na té naší škole bylo elektrické vedení staré, a tak trpěly zásuvky, tím jak učitelky neurvale tahaly za šňůry, když používaly gramofon či jiné přístroje. No a jednoho dne se na nástěnce ve sborovně, kterou museli všichni číst, objevila na růžovém průklepáku vyhláška soudruha ředitele, on měl totiž rád papíry různých barev, daly se podle toho třídit. Já jsem ji na vlastní oči viděl, protože ji nakonec jistá osoba z té nástěnky ukradla a bylo vyšetřování, a opsal jsem si její znění, protože se mi líbila, takže vám ji můžu ukázat, nosím to v peněžence. Tady je:

Oběžník ředitelství školy č. 18/73

Jelikož se poslední dobou množí ve škole případy poškození zásuvek elektrické instalace neopatrným zacházením ze strany pedagogů, vydávám tímto závaznou vyhlášku ředitelství školy

Jak vytahovat zástrčku ze zásuvky

Levou rukou uchopíme zásuvku a tlačíme proti zdi směrem od sebe. Pravou rukou uchopíme zástrčku za bakelitové těleso (nikoli za šňůru !!!) a lehce táhneme směrem kolmým od zdi k sobě.

Tuto vyhlášku budou všichni pedagogové i nepedagogičtí pracovníci dodržovat ode dne vyvěšení. Nedodržování bude postihováno zápisem do černého sešitu vedení školy a bude mít vliv na socialistické komplexní hodnocení pracovníka.

Všichni pracovníci se zde podepíší, že vyhlášku četli.

ředitel školy, v.r.

Četl (četla) soudruh (soudružka):

Tak tahle vyhláška tam pane visela na nástěnce řadu dní, učitelky ukázněně přistupovaly a podepisovaly se a dávaly pozor, aby je přitom soudruh ředitel viděl.

Pravda tedy je, že od té doby už nikdo nevytrhoval zásuvky ze zdi. Ale zdá se, že to bylo spíš tím, že učitelky přestaly nosit raději gramofony a magnetofony do třídy, aby je náhodou, ó hrůzo, nepostihl zápis do černé knihy. A co pan učitel? Ten to snad ani nepodepsal, protože byl pořád v tělocvičně nebo na hřišti a elektrických přístrojů nepoužíval.

A jednoho krásného dne (tedy pro osazenstvo té školy to byl den spíš hrůzný), přijel na školu soudruh inspektor z okresu, všichni se mu raději klidili z cesty, ale on stejně šel vždycky nejdřív do ředitelny, na rozdíl od svého předchůdce (jeden můj známý učitel mi říkal, že průměrná životnost inspektorů byla tenkrát čtyři roky ve funkci), který se rád díval na ženské a chodil tedy nejdříve do sborovny a podával všem učitelkám ruce a hezky se na ně usmíval, tak tenhle mířil nejdřív za ředitelem.

Přivítali se, soudruhu sem, soudruhu tam, a soudruh ředitel postavil na kafe na vařič, co měl na malém stolku u okna. Vtom však zaťukala nějaká učitelka, aby šel soudruh ředitel hned s ní, já už nevím proč a kam, a tak se ten omluvil a odešel z ředitelny.

Už asi tušíte, co se pak stalo, vždyť jste nějaký inteligent, ne? Když se voda vařila, vzal soudruh inspektor za šňůru aby vypnul vařič a přitom vytrhnul zásuvku ze zdi, poněvadž přece nečetl tu vyhlášku soudruha ředitele.

Takže když se soudruh ředitel vrátil, soudruh inspektor se mu moc omlouval, lnezlob se prosím tě, já jsem netušil. Společně pak opatrně vytáhli zástrčku ze zásuvky, která visela na drátech a soudruh ředitel vesele volal: Ale to nic, soudruhu inspektore, to nic, na to my tady máme vyhlášku, a hrdě vedl inspektora do sborovny k nástěnce, podívej se, jakou jsem vydal vyhlášku, aby se šetřil socialistický majetek!

Soudruh inspektor, že ho ženské vůbec jako ženské nezajímaly, pozorně přečetl celou vyhlášku a jak z ní byl celý tumpachový, protože něco takového jakživ neviděl, a že byl ve školství třicet let, vzal své zlaté plnící pero a krasopisně se podepsal:

Četl Karel Jirka, oši, dne 18.11.1973

(Byl to totiž okresní školní inspektor.)

A od té doby, ať přijel na jakoukoli školu, a že jich měl ve svém obvodu dvacet, vždy důsledně vytahoval zástrčku ze zásuvky dle vyhlášky č. 18/73. Nepovím vám však, kdybyste mne zabil, jestli to tak dělal i doma s manželkou.

Jo pane, Chotěboř, to je rezervace !

Příště: vyprávění třetí - První Klub letního lyžování v Chotěboři na výletě