Parcon 98 očima domorodce, jenž nikdy nebyl na Conu,
ale sci-fi rád odmalička

Moje účast na Parconu 98 začala předplacením vstupenky a přihláškou přes internet už v květnu, ale ta skutečná začala v pátek 3.7. asi ve tři odpoledne, když jsem se přišel cestou z města domů zaregistrovat.

Pátek 3.7.1998

Ještě je pěkné počasí, takže organizátoři Parconu mají stolky venku před budovou kulturního domu Junior a vítají první účastníky. Zatím je přísun lidí pozvolný, takže nemusím dlouho čekat, dostanu vstupenku a obligátní placku (budiž nošeno viditelně) a jdu se podívat dovnitř, nejdříve do prvního patra k baru. Ten již plně v provozu, prohlížím zde stojící panely s informacemi pro účastníky a s nelibostí zjišťuji, že zde vyvěšený program se liší od toho, co jsem si stáhl z internetu a v němž jsem si zeleně zaškrtal, na co nesmím zapomenout. Zaškrtával jsem tedy sice hezky, ale na špatném papíře. Vytahuji z igelitky od pořadatelů Průvodce Conem, ujišťuji se, že program je tam též (ten opravený) a že během odpoledne není nic, co by mne zajímalo. Musím podotknout, že ač z Chotěboře, nejsem členem zdejšího sci-fi klubu Avalon, ale jeho činnost vnímám z povzdálí, neboť má záliba ve sci-fi trvá již od dětství a doma mám slušnou knihovnu, kterou by mi asi leckdo z mladších přítomných záviděl (nic z ní neprodávám a nepůjčuji).

Vycházím tedy do druhého patra, tam je ještě vše v přípravách, knihkupectví Krakatit teprve vybaluje, v místnosti s počítači se už na několika mydlí hry, v zadním kumbálku hoši z Amber Zine teprve vybalují techniku, zahlédnu Vaška Pravdu, v kouzelném oděvu s pionýrským šátkem běhá druhou kosmickou rychlostí po baráku. Znovu se ujišťuji, že zahájení je v 19.30 a odcházím domů, mám to jen pět minut pěšky. Venku ještě prohlížím vystavený panel s Alkoholikovým průvodcem Chotěboří a na první pohled registruji chyby v popiscích pod fotkami restauračních podniků. Až po příchodu domů zjišťuji, že Průvodce je i v brožurce s programem a že i v něm jsou chybné údaje, za což ovšem autor Vašek H. nemůže, neb změny v chotěbořských restauracích jsou neustálé jak sluneční činnost a těžko je aktuálně registrovat. Stejně autora obdivuji, aby prošel všechny restaurační podniky a nálevny v Chotěboři, musí ujít pěkných pár kilometrů a dá-li si v každém podniku jedno pivko…

(Autor Alkoholikova průvodce Chotěboří, Vašek Hochman Jr., odváží vlastnoručně odpadky zbylé po účastnících Parconu - přívěsný vozík za autem je plný modrých pytlů. U příležitosti fotografování přislíbil zveřejnění svého díla na stránkách našeho listu! Počtou si tedy i ti, co na Parconu nebyli.)

Poslušni programu usedáme se starostou v 19.30 h do velkého sálu, postupně se plnícího lidmi. Vedro je nepěkné, ale sedíme ukázněně a očekáváme věci příští. V 19.46 přichází jeden z pořadatelů a oznamuje, že zahájení se posouvá na 20.00 a vyzývá nás, pojďte na cigárko a pivo. Nekouříme cigárka a pivo lahvové pijeme jen v nouzi, ta ještě nenastala, takže opět ukázněně čekáme další čtvrthodinku v sále již částečně prázdném. Ve 20.02 přichází sám Velký manipulátor Vašek Pravda a oznamuje: Přátelé, prosímvás běžte ještě ven, hned tak to nezačne, je tam ještě asi 40 lidí venku. Má tím na mysli, že u prezence se vytvořila fronta, přijel silně opožděný autobus z Prahy. To už vypadá vážně, a tak odcházíme ze sálu a míříme ven z budovy, někdo ještě volá na starostu, ať nikam nechodí, že ho tu budou potřebovat, ale fronta venku u prezence je skutečně veliká. Jdeme tedy na pivo Na Růžku, což je pohostinství nejblíže kulturnímu domu, žízeň je totiž už veliká a domlouváme se, že si dáme jen jedno a půjdeme zpět. Na Růžku je síla lidí z Parconu, ale místečko ještě je. Osvěženi jedním skoro naprudko vracíme se zpět, před dveře kulturního domu vybíhá Pavel Koten a hned na nás, kde jste, čeká se jen na vás. Utíkáme tedy do sálu, ukazuje se, že to není zas až tak horké, starostu si odvádějí na pódium, já usedám na volné místečko asi v šesté řadě.

Konečně nastává zahájení, Vašek Pravda vítá všechny, představuje postupně Pavla Kotena (jako málem toho hlavního mezi pořadateli), prezidenta českého fandomu (vidím ho poprvé, přednáší připravenou uvítací řeč z papíru), pak dává slovo starostovi města, jenž ve správně stručném proslovu (je inženýr) vyzdvihuje úlohu fantazie v inženýrské práci (bez ní bychom byli ještě v jeskyních, tedy bez té fantazie). To se mi líbí, lidem taky a tleskají silně nejen starostovi, ale všem, kteří něco říkají. Přibíhá Vašek a ptá se, jak se jmenuje starosta, Zdeněk Stejskal, říkám a volám inženýr, ale to už Vašek neslyší, lidi okolo se smějí, že nezná svého starostu, ale vždyť Vašek žije v Praze. Na pódiu se mluví o zácpě na dálnici, co zavinila zpoždění zahájení, Vašek Pravda říká něco organizačních poznámek a náhle je konec. Koukám na hodinky, devět hodin, první přednáška co mne zajímá je až v deset, tak se starostou, jenž je dnes sám doma, odcházíme do zahradní restaurace U Niklů. Ta je teprve týden otevřena a útulná, počasí pěkné, Gambrinus 12 i 10 jako křen, přichází kamarád Standa M. s kamarádem, takže jsme čtyři a vedeme řeči o Parconu. Znáte to, čas při řečech u piva utíká jako splašený, je skoro deset a měl bych jít na přednášku Pavla Kotena o novinkách v astronomii sluneční soustavy, jenže kamarádi jsou neoblomní, přece neopustíš takovou dobrou partu, zahradní restaurace je plná ukázněných hostů, takže se v deset nezavírá, no tak si provinile dávám ještě jedno. U něj nezůstalo, čili před jedenáctou utíkám na Parcon a tam právě začíná příznačně pořad UFO v alkoholu od SF klubu Zebra, přednášející přesvědčuje posluchače, že ufouni jsou v alkoholu, pijeme je a co oni všechno vyvádějí v nás i mimo nás, hezky se to poslouchá v tuto noční hodinu, přednášejícímu stále přinášejí nové lahváče a když přinesou točené a on ho za tři sekundy vymrskne, zvedám se a jdu se podívat po chodbách a do druhého patra. S překvapením zjišťuji, že v zrcadlovém salonku před chvílí začala přednáška Pavla Kotena, která měla začít již v deset a v hlavním sále, jenže tam nebyl počítač a nešlo ukazovat obrázky. Spokojen, že se potvrdilo heslo Od dobrého piva nikdy nepospíchej, nic ti neuteče, usedám vzadu v plné místnosti. Pavel ukazuje obrázky, co znám z internetu, ale mne zajímá více jeho komentář, přece jen slyšet to od pana Astronoma je něco jiného, než číst suché články. Po půlnoci Pavel končí, ještě obhlédnu situaci u baru, ale lahvové mne neláká, takže jdu domů. Harry spokojeně spí na balkoně, ani nevnímá, že jsem přišel, takže po chvíli uléhám s vědomím, že to hlavní teprve přijde zítra.

Sobota 4.7.1998

Ráno hned sedám k internetu a zkouším přímé zpravodajství Amber Zinu z Parconu. Ano, je tam! Funguje to tedy, čtu si glosy k tomu, co se děje a snídám u toho. Dlouho se však u počítače zdržet nemohu, program začíná v 9 ráno a já mám v plánu navštívit druhou přednášku Pana Astronoma Pavla Kotena, tentokrát o objevech ve vzdálenějším vesmíru. Vybíhám do druhého patra, sláva v zrcadlovém salonku ještě nezačali. Ovšem jako loni - vinou majitele počítače, jenž ho sice na Parcon zapůjčil, ale zapomněl zanechat přístupové heslo do Windows 95. Pavel je už zoufalý, kterýsi posluchač se začíná bouřit, když přichází spása - jeden návštěvník má disketu, z níž zaheslovaný počítač startuje. Pak ještě nutno nainstalovat nový prohlížeč obrázků, i ten vskutku skvělý návštěvník má s sebou. K počítači je letos připojeno projekční zařízení, které včera o půlnoci krásně fungovalo - byla totiž tma. Leč nyní je den a na plátně stojícím proti oknu (kdo ho tak blbě mohl proboha postavit?) není vůbec nic vidět. Probíhá tudy Vašek Pravda, no jo na zatemnění oken jsme zapomněli (stejně jako loni, měl by si to psát, ale je v jednom letu), ještě slíbí, že se pokusí sehnat nějaký hadr na okno a mizí, abychom ho již více nespatřili. Navrhuji přemístit plátno k oknu, ale Pavel Koten se briskně rozhoduje pro náhradní řešení - monitor putuje na židli postavenou na stole, aby všichni viděli. Přednáška začíná, fotky jsou mi opět díky internetu známy, ale komentář Pana Astronoma si vychutnávám (nevím, proč ho hoši z Amber Zinu obvinili, že není přednašeč, mně jeho podání vyhovuje).

Sotva Pavel skončí, sbíhám o patro dolů, kde již ve velkém sále a za velké účasti sedí v čele Pavel Knap, uvedený v programu jako Knab, Vašek Pravda jej vítá a představuje jako Milana Knapa (v Avalonu totiž mají Milana Knoba a tím to všechno je), přednášející skromně vše uvádí na pravou míru a asi je trochu vyděšen tím zmatkem a velkou účastí v sále - téma přednášky je totiž Hvězdné války USA vs. SSSR, a to táhne. Zbytečně ztrácí drahocenné minuty (jako většina přednášejících má jen hodinu času) a omlouvá se, že v jeho přednášce nepůjde o hvězdné války ve stylu Star Treku nebo Nadace či Duny, ale o strategickou obrannou iniciativu USA. Zjevně překvapen, že ani potom nikdo ze sálu neodchází, se pak dopouští chyby všech lidí nezvyklých přednášet: oznamuje, že přednáška bude mít tři části, půl hodiny věnuje té první, více méně úvodní, pak zjistí, že čas utíká a za další čtvrthodinku vidí, že na poslední, nejzajímavější část přednášky, totiž aktivní kosmickou obranu, mu zbývá pár minut. Mluvil velice zajímavě, vždyť píše na toto téma do L+K, ale potřeboval by ještě půlhodinu, když už musí skončit, venku se tlačí zájemci o Neviditelnou univerzitu Václava Fořtíka. Moc rád bych zůstal, slyšel jsem o ní leccos, ale musím se vypravit ven ze sálu, abych obhlédl cvrkot. Nahoře ve druhém patře probíhá již hodinu dražba rarit a vzácných knih Přemka Houžvičky, nikdy jsem to neviděl, tak čtvrthodinku natahuju hlavu, abych vůbec viděl přes množství zájemců do salonku, postupně zjišťuji, že to zajímavé je už asi prodáno, ale líbí se mi přihazování po desetikorunách a jiné dohadování, tak ještě chvilku zůstávám.

Pak navštěvuji o kousek dál kumbálek, v němž hoši z Amber Zinu kouzlí přímé zpravodajství po internetu, vidím, že mají plné ruce práce, tak je jen zdravím a přeju úspěch a mizím.

(Majitel počítačové firmy JCS Tomáš Jindra zajišťoval počítačové vybavení Parconu.)

Sejdu opět do prvního patra a bác ho - na programu je škrtnuta přednáška Jiřího Kroulíka z L+K o haváriích ve vesmíru, na níž jsem se tak těšil a která měla být od 12 hodin, tak ještě zajdu do knihkupectví Krakatit ve druhém patře a kupuji si bratry Strugacké, které ještě ve sbírce nemám. Pak jdu v klidu na oběd - až od 13 hodin bude Ondřej Neff.

Na toho překvapivě narážím, jak sedí ve svém tmavozeleném roveru (jestlipak v něm jezdí Bart?) před sokolovnou, na klíně má notebook, před sebou mobil a píše přímo z Chotěboře do Neviditelného psa. Ovládám své pokušení přepadnout ho a oslovit, pamětliv své maminky, která mi vždycky říkala, buď slušný a nic nezkazíš, a tak jen obcházím rovera uctivým obloukem, abych si prohlédl auto, v němž asi jezdí Bart. Velký Mistr stále buší do kláves, odcházím tedy na oběd a klnu příteli Jirkovi Utt., že ještě nekoupil ten slibovaný digitální foťák, to by byl snímeček, když Mistr o mně neví…

Přicházím o půl jedné, neboť na Neffa asi bude nával a hle - místo Kroulíkovy přednášky o haváriích běží Neviditelné letouny Kamila Večeři, zase jsem něco propásl, ale slabou půlhodinku ještě poslouchám zajímavé povídání, leč bez obrázků - ve velkém sále se nepromítá a není tu počítač. A to je chyba.

Ve 13 hodin zůstávám už na místě ve velkém sále, daří se mi ukořistit místo ve druhé řadě. Plný sál očekává s čím pan Neff přijde tentokrát (v programu napsáno jen jméno přednášejícího). Začíná přesně, půjčuje si digitál, aby nás vyfotil, jak ho zdravíme různými gesty, k čemuž nás vyzval, pitvoříme se jak kašpárci a nevíme, že se později ukáže, že fotky jsou k ničemu a tedy pro Neviditelného psa nepoužitelné. Přednáška páně Neffa o tom jak v příštím století učí lidé psy mluvit, se mi líbí, dobře se bavím a vůbec mi nevadí, že je to slabou hodinku stále o témž tématu. Vychutnávám si typické neffovské nápady a líbí se mi například Filadelfský experiment - první soud, v němž jako svědek vystoupil ve Philadelpii mluvící pes. Snad je to tím, že nejsem zvyklý denně poslouchat Mistra, ale mně se na rozdíl od hochů z Amber Zinu Neffovo vystoupení zamlouvalo, takže osvěžen na duchu odcházím po skončení ven ze sálu, procházím se chvíli po všech poschodích, zda nezahlédnu něco zajímavého, ale nezahlédnu, tak nahlížím chvíli přes sklo do velkého sálu, kde mistr hraničních jevů Lubomír Šafařík přednáší Problematiku UFO a záhad. Když vidím, že úplně stejně jako loni chodí sem a tam a úplně stejně mluví o UFO jako pouze o hraničním jevu, mizím domů a patrně dobře dělám.

V 17.15 jsem v kině jen kousek od kulturáku, s podivem zjišťuji, že nemusím platit a usazuji se v zadní řadě na film Contact, natočený podle Carla Sagana (román mám doma, tak jsem zvědav). A opět jsem dobře udělal, film je dobře udělaný a Judy Fosterová výborná, záběry z Kennedy Space Center, do nichž jsou vmontována jiná zařízení, jakož i záběry radioteleskopů v Arecibu a Novém Mexiku, mne uvádějí v nadšení, děj filmu odsejpá, takže po dvou a čtvrt hodinách vycházím s kina příjemně naladěn.

Jdu na večeři kolem Obchodní akademie, kde spí většina účastníků ve vyklizených třídách. Před budovou je vidět už zdálky nějaký ruch, něco se tam činí, přicházím blíž a rozeznávám hlasité protesty parconistů proti tomu, že k večeři jsou dukátové buchtičky se šodó. Happening je pojat jako demonstrace, demonstranti drží v rukou namalované transparentíky a poloprázdné láhve Fernetu, oblečeni do triček s nápisem Parcon 2000 Šumperk hlasitě skandují různá hesla. Moc se mi líbí parafráze Pravda a buchtičky nikdy nezvítězí nad uzeným a uzeným, takže jim vyslovuju sympatie a zvu je s sebou na večeři, odmítají, patrně nacpáni buchtičkami, že musejí ještě demonstrovat…

Ve 21 hodin přibíhám opět do zrcadlového salonku, tentokrát na Tunguzský meteorit v podání Jiřího Borovičky a po hodině odcházím s dojmem, že jsem viděl a slyšel zatím to nejlepší. Přednášející byl osobně v těch místech, promítá řadu schémat, obrázků, ale nejzajímavější jsou diáky přímo ze Sibiře. Promítání na plátno je bez vady neboť venku už je tma. Zaujme mne pravděpodobnostní výpočet - taková katastrofa se děje jednou za 15 000 let, že by to vycházelo rovnou na Atlantidu?

Po hodině sbíhám dolů, ve velkém sále se chystá předávání Ceny Karla Čapka a Mloků, vše probíhá v úsměvném tónu Ondřeje Neffa (viditelně je to jeho parketa a vychutnává si to) a Zdeňka Rampase, i Vašek Pravda si přisolí, laureáti jsou nadšeni, obecenstvo též, tak to má být.

Po skončení vycházím na chodby plné a nabité lidmi, všichni se s někým znají, všichni si povídají a popíjejí, jen já nemám s kým - chotěbořáci tuhle akci ke své škodě ignorují a zůstávají u svých piv a televizorů. Snažím se tedy alespoň udělat pro Chotěbořského Couriera malou anketu, chytám lidi a ptám se, kde vám chutnalo pivo a jaké, a postupně jak si dělám čárky zjišťuji, že nevychází Gaussova křivka ale vodorovná přímka, kupodivu všechny hospody a všechna piva mají rovnoměrně rozložené spektrum příznivců. Mnozí dotazovaní jeví snahu se se mnou družit, ale to jsou ti pod párou, takže když slyším, že někomu chutná i lahvový Rebel, nechávám anketu anketou a čekám na zlatý hřeb večera - PÁRTY.

To se tedy Vašek Pravda se svými sci-fi boys vytáhl! Ve 23 hodin se otvírají dveře velkého sálu, v němž pořadatelé vyrovnali židle podél stěn a středem sálu natáhli řadu stolů. Na nich všemožné pitivo alko i nealko, obložené talíře a bedny s obloženými chleby. Parcoňácký houf vtrhá dovnitř a obklopuje plné stoly. Namíchávám si bavoráka, láhev s tonikem mi podává mládenec v tričku s nápisem Všichni jsou blázni jenom já jsem letadlo, usedám pod okno a kochám se pohledem na dav. Za dvacet minut jest dokonáno, to jest vypito a sežráno vše, jen bedny s namazanými chleby neúnavní pořadatelé odkudsi nosí stále dál. Mladík s vlnitými vlasy říká svému společníku, poprvé jsem tady zažil, že bylo žrádlo. Dav se rozpadá na skupinky a pět minut před půlnocí, když dý džej hraje Final Countdown od Europe, tančí první pár a brzy k němu přibývají další. Prodávají se lístky do tomboly, ale dostat se k prodávajícímu je beznadějné i pro mých 120 kg živé váhy, bavorák dopit, a tak si jdu pro další k baru. Tam Ondřej Neff popíjí malého ferneta, kouří cigáro s umělohmotnou špičkou a nechává se fotit pro zítřejšího Neviditelného psa. Je tady půlnoc a začíná losování tomboly, což uvádějící oznamuje: Nastává okamžik Pravdy, doufám, že nedopadnete jako Němci, kteří prohráli a jedou domů. Pavel Koten drží čepici s losy, které tahá slečna Renata. Každý výherce má velikou dětskou radost a komentátor ji povzbuzuje - blahopřeju a táhni k čertu, protože toho máme moc. Jednu z mnoha cen vyhrává Vašek Pravda č. 2, losují se stále nějaké modely, pak knížky a světe div se, knihu vyhrává autor, co ji napsal, a když se za chvíli losuje tatáž kniha znovu, vyhrává ji opět. Jednu cenu vyhrává také polský účastník. Po třičtvtěhodince se losují poslední, hlavní ceny, bechera v igelitce získává Tom Jirkovský a hlavní cena, kalkulačka Ericsson ve tvaru mobilu, padá z rukou výherce č. 124 na zem a jméno šťastného se nedozvídáme. Je vylosováno, a přece ještě něco: cenu útěchy, čepici z níž se losovalo, vyhrává č. 102.

Je 0.45 h, vycházím k baru pro posledního bavoráka před spaním, u baru vše při starém, a tak odcházím domů, kde si ještě pouštím internet a čtu si poslední zprávy z Parconu. I tentokrát Harry spí a nevnímá mne, tak jdu spát též s pocitem rušného dne, všechno se mi motá v hlavě, ale tři bavoráky fungují jako skvělé uspávadlo.

Neděle 5.7.1998

Nedělní ráno začínám opět posezením u internetu, hoši z amberzinu se v přímých vstupech činí, ale v některých soudech s nimi nesouhlasím, je to přece jen asi věkovým odstupem od nich a taky tím, že jsem domorodec, byť kdysi přistěhovalý.

Po příchodu do kulturáku zjišťuji velice prořídlé řady účastníků. Na chodbách je už zcela volno, bloudím tedy volně a ke své lítosti nahlížím, že vskutku pozdě býka honiti - teprve nyní nalézám v přízemí zastrčený kumbálek, kde jest na stolech bazar starých scifi knih, hlídaný místním básníkem Petrem M. Zdravím se s ním a po chvilce vidím, že jest přebráno, to co zbývá na stolech, mám všechno doma a ač bych rád udělal Petrovi radost, nenacházím nic, co bych koupil.

Odcházím tedy nahoru do velkého sálu, tam beseda redaktorů scifi časopisů se čtenáři, po chvilce je jasné, že beseda ponese se poněkud jednostranně, z pódia zní obvyklé stesky redaktorů a na ně zespodu narážejí obvyklé stesky čtenářů. Tak ještě chvíli bloudím chodbami, čtu nástěnky, vylepuji plakátek s upozorněním na internetovské adresy města Chotěboře a Chotěbořského kurýra (taky pozdě) a odcházím na oběd.

Zjišťuji, že mi v Panském domě zapomněli rezervovat objednaný stůl, jediný s pěti místy na place. Zlobím se, ráno jsem to telefonoval jednomu ze dvou šéfů, no nic, kšeft nebude, naštěstí přátelé přijíždějí autem, takže mizíme na Hlinsko. Kousek za Hlinskem směrem na Svitavy je restaurace Čertovina, velice příjemná a s dobrým jídlem. Pokud tam někdy pojedete, stavte se, rozhodně ji začleňuji mezi ty, do nichž se ještě vrátím.

Posezení je příjemné, takže se do Chotěboře vracíme až na 16. hodinu, kdy opět Pavel Koten zachraňuje atronomickou a kosmonautickou část Parconu (slíbení přednášející nepřijeli ani dnes) sondou Galileo u Jupitera. Pochopitelně, že ani teď není zatemnění, plátno již přemístěno k oknu, jak jsem včera doporučoval, ale je světlo a obraz z projektoru je tak mizerný, že Pavel opět raději používá 14 palcový monitor. Spokojen odcházím na večeři a vracím se na 19. hodinu, kdy začíná vyvrcholení Parconu (jak se zdá), totiž volba Miss Parcon.

V sále kupodivu plno, kde se najednou ti lidé vzali? Na pódium vyvolány čtyři uchazečky, letmým pohledem starého zkušeného znalce shledávám, že minimálně pět dalších potenciálních kandidátek zůstává sedět na židlích v sále, to odmítly nebo je nikdo nepozval? Moderátor se pokouší o jakousi soutěž, přísná porota hledí od stolu a po dvaceti minutách klání ponejvíce slovního dochází porota ke shodě a odmítá přihlížet k hlasování diváků. Proto rozhoduje, že bude pokračováno měřením dívek, někteří diváci se už těší, ale předsedkyně poroty Irena oznamuje, že měřit se bude délka prstů, neb je rozhodující v cechu zlodějů, a dále obvod hlavy, jenž se bude měřit ocelovým svinovacím metrem. Moderátor Pravda podotýká: pravítko by bylo ještě horší, nyní porota ve 4 minutách vymyslí, jak to spočítá, aby to vyšlo, jak jsme se předem domluvili. A vskutku porota to vymyslela. Zatímco soutěž diváků vyhrává číslo 2 Gábina, porota rozhoduje jako obvykle jinak: pořadí je Dana Andrýsková, loňská vícemiss, a dále Gábina, Šárka a Jana. Já jsem tedy volil také Gábinu, takže trochu zklamán vycházím ze sálu, koukám na program a vidím, že už pro mne nic.

Sice bych rád počkal na jakousi proslulou Kačenku, vůbec nevím, o co jde, je mi hloupé se ptát neboť vidím, že všichni to vědí, ale proslulá Kačenka je na řadě až ve 24:30 (jak praví program) a to je po dvou předchozích přespůlnočních večerech na mne moc, kdeže jsou ty časy, kdy jsem nemusel tři dny po sobě spát a všecko fungovalo!

Pondělí 6.7.1998

Je státní svátek, tak vstávám později, ale neslavím, neboť Mistr J.H. mi nepřirostl k srdci zavedením svých nabodeníček, které nám ztrpčují život u počítačů už dvacet let (utíká to, letos na podzim oslavíme v Chotěboři 15. výročí založení počítačového klubu, jenž měl v dobách slávy Spectrumů 40 členů domácích a mnoho dojíždějících), a dalších dvacet let ještě budou.

Ještě před snídaní usedám k internetu a dozvídám se, že Kačenka byla, ale krucinál zase ani slovo, o co jde, prozradí mi to někdo? Hledím do programu a vidím, že hlavní číslo bude hodnocení conu a beseda s Vaškem Pravdou. Na to druhé je už pozdě, na to první se necítím povolán, a tak podléhám lenosti a už do kulturáku nejdu. Takže nevím, jak to vlastně skončilo!

Třeba i to mi někdo prozradí. A chce-li to napsat a zveřejnit, má zde v Chotěbořském kurýru volné místo. Takže sbohem a šáteček, bylo to hezké a bylo toho dost.

Skláním se před pořadateli, klobouk dolů, zvládli to, bude na co vzpomínat. Bude-li někdy v Chotěboři Avalcon, určitě přijdu.

Jen se přimlouvám: dejte přednášejícím hodinu a půl místo hodiny, obstarejte zatemnění a pohlídejte, aby počítače nebyly zaheslované. Pak už k dokonalosti nebude chybět nic (pokud ovšem přijedou slíbení přednášející).

Parcon 98 je za námi, ať žije Parcon 99 a 2000!

P.S. Po zveřejnění této reportáže přišel email od Vaška Pravdy a v něm:

Zapomnel jsem vysvetlit, co je to ta Kacenka. Takze, je to stary loutkovy kratky film studia Bratri v triku - pohadka pro deti. Jeji kouzlo pro fany spociva zrejme mimo jine v tom, ze je, ac pohadka, velmi brutalni. Kacenka, dcera krcmare zavrazdeneho bandity, se msti brokovnici, sekerou. O statecne Kacence aneb Krcma hruzy (to je cely nazev) je skvele namluvena Jirim Suchym, ve versich, rezijne je to take dokonale. Objevili jsme ji pro Avalcon 96, stala se hitem a obchodni znackou Avalconu.
Vaclav Pravda