Souhvězdí
Jako obvykle se nejdříve budeme věnovat hvězdám a souhvězdím. Následující text popisuje situaci kolem půlnoci 15. června. Základní orientační body zůstávájí stejné jako v květnu. Jasný Regulus a s ním celý Lev sice již pomalu zapadá, ale další hvězdy jarního trojúhelníku nám ještě poslouží. Obě vidíme zhruba jihozápadním směrem. Bílou Spiku nepříliš vysoko nad obzorem, oranžového Arktura výše. Od Arktura se vydáme východně přes již minule zmíněné souhvězdí Severní koruny k poměrně rozsáhlému Herkulovi (Her). Jeho základem je čtyřúhelník, ke kterému se dostaneme, prodloužíme-li dvakrát spojnici Arktur - Severní koruna. Nejzajímavějším útvarem v Herkulovi je bezesporu kulová hvězdokupa označení M13. Kulové hvězdokupy jsou velmi kompaktní útvary obsahující obrovské množství starých hvězd. Zmíněná M13 je tvořena více než miliónem hvězd, jejichž stáří se odhaduje na 10 miliard let. Je viditelná již pouhým okem jako mlhavý obláček, její krása vynikne v malém dalekohledu.

 Postupujeme-li jižně od Severní koruny, dostaneme se k malému souhvězdí Hada (Serpens), přesněji jeho části nazývané "hlava". Majitelé malých dalekohledů se zde mohou pokochat další jasnou a výraznou kulovou hvězdokupou, která nese označení M5. Dalším zajímavým objektem je dvojhvězda theta Serpentis. Východně od Hada se nachází další rozsáhlé, ale nepříliš výrazné souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus) a dále pak druhou část Hada - ocas. V Hadonoši bych zmínil tzv. Barnardovu hvězdu, což je druhá nejbližší hvězda od Slunce (6 světelných let). Tato hvězda má ze všech známých hvězd největší vlastní pohyb, tedy pohybuje se po obloze nejrychleji. Je to červený trpaslík o hmotnosti pouhých 0,16 hmotnosti Slunce. Jižně od hlavy Hada a východně od Spiky nalezneme souhvězdí zvěrokruhu - Váhy (Libra). Zde bych upozornil na pěknou dvojhvězdu pro triedr, kterou je alfa Librae neboli Zuben Elgenubi. Postupujeme-li východně od Vah po ekliptice, což je dráha Slunce na obloze, přijdeme k souhvězdí Štíra. Toto souhvězdí se v danou bodu nachází téměř přesně nad jižním obzorem. Je velmi nápadné, nachází se v něm jedna z nejsvítivějších známých hvězd ve vesmíru - Antares. Jedná se o červeného veleobra, jehož poloměr je rovný 700 poloměrů Slunce a září 9000x více než Slunce.

Planety
Ti, kteří chtějí sledovat některou z planet naší Sluneční soustavy, si podobně jako v předchozích měsících musejí ráno přivstat. Planety totiž s jedinou vyjímkou září na ranní obloze. Nad východoseverovýchodním obzorem je to Venuše, od půlnoci Jupiter a k ránu také Saturn. Pokud máte triedr, můžete se pokusit nalézt 4 velké Jupiterovi měsíce nazývané také galileovské, podle jejich objevitele Galilea Galileiho. Jsou to Io, Europa, Ganymed a Kalisto. Tou jedinou vyjímkou je pak Merkur, který bude viditelný v druhé polovině měsíce večer nízko nad severozápadním obzorem.

Měsíc
Měsíc se opět několikraát přiblíží k jasným hvězdám a planetám, ovšem tentokrát ani k jednomu úkazu nedojde během noci. A na závěr fáze Měsíce - 2. června první čtvrť, 10. úplněk, 17. poslední čtvrť a 24. června nov.

Na shledanou u rozšířeného prázdninového vydání se těší

Mgr. Pavel Koten
Astronomický ústav AV ČR
251 65  Ondřejov