(mapka je zcela dole)
Archiv starších článků Noční obloha
Vítám vás u dalšího pokračování povídání o noční
obloze. Zároveň se omlouvám za propásnutí redakční uzávěrky pro prosincové
číslo, kvůli čemuž se v něm noční obloha neobjevila. V následujícím období
nás čekají nejdelší noci v roce, což řadu lidí asi příliš netěší, ovšem z
hlediska astronomie je to vcelku výhoda. Výhodou je i to, že počasí bývá k
pozorování noční oblohy milostivější než během pochmurného podzimu. Takže
nejdelší noci nastanou kolem 21. prosince, obě budou trvat bez 4 minut 16 hodin. Poté
se noci zase začnou postupně zkracovat. Souvisí to s tím, že 22. 12. v 8 hodin 43
minut SEČ vstupuje Slunce do znamení Kozoroha a nastává zimní slunovrat. O tom, jak
se noci zkracují a prodluzuje den, svědčí i situace na konci ledna, 31. 1. bude Slunce
vycházet v 7:36 a zapadat v 16:51, tedy noc bude trvat už "jenom" 14 hodin a
45 minut. Zajímavým datem je 3. leden, kdy je Země Slunci nejblíže za celý rok.
Vzdálenost obou těles je 147,1 miliónu kilometrů. Tato informace může někoho vést
k otázce, proč je tedy v dané období u nás zima. Je to způsobeno sklonem zemské
osy, kvůli čemuž je severní polokoule v tuto dobu od Slunce jakoby odkloněna, Slunce
přímo svítí na jižní polokouli. Naopak v létě, kdy je Země Slunci nejdále, je
svítí přímo na polokouli severní. Důsledkem toho jsou mnohem větší rozdíly mezi
létem a zimou na jižní polokouli než na té naší severní.
Souhvězdí noční oblohy
Co nás tedy na noční obloze čeká? Situaci nám ukazuje opět mapka, která je
použitelná pro večerní oblohu po celé období. Podzimní souhvězdí jako jsou
Andromeda, Perseus, Ryby, Beran či Velryba, se nám postupně přesouvají nad západní
obzor a na jejich místo nad jihem nastupují dominanty zimní oblohy v čele s
majestátným Orionem. Orion (Ori) byl bájný lovec, který si rozhněval bohyni lovu
Artemis a ta na něj poslala jedovatého škorpióna. Škorpión Oriona kousl a otrávil.
Oba dva pak byli umístněni na oblohu, každý na úplně opačném konci, aby se nemohli
nikdy potkat. A skutečně, když vychází nad obzor jeden z nich, ten druhý zapadá a
naopak. Orion je nepřehlédnutelný, jednak díky známému Orionovu pásu tvořenému
třemi jasnými hvězdami v řadě, druhak díky obřím hvězdám Betelgeuze a Rigel.
Červená Betelgeuze je jedním z největších kandidátů na výbuch supernovy v naší
Galaxii, zatímco modrý Rigel patří mezi největší hvězdy v Galaxii. V Orionu
nalezneme i slavnou Velkou mlhovinu, nesoucí katalogové označení M42. Je viditelná i
pouhým okem jako rozmazaná hvězda těsně pod pásem Oriona. Mezi další ozdoby zimní
oblohy patří souhvězdí Býka (Tau), s krásnými hvězdokupami Plejády a Hyády.
Uprostřed Hyád nalezneme jasného Aldebarana, který ovšem do této hvězdokupy fyzicky
nepatří. Pod Orionem můžeme vidět malé, ale hezké souhvězdí Zajíce (Lep). Od
něj směrem k východu pak vykukuje Velký Pes (CMa) s vůbec nejjasnější hvězdou na
obloze, Síriem.
Úkazy na obloze
Začněme s Měsícem v první čtvrti, která nastane 16. prosince v 2 hodiny. Měsíc na
své dráze po obloze mine jako obvykle několik planet, 18. a 19. to budou postupně
Jupiter a Saturn, od nichž bude Měsíc vždy několik stupňů severně. Následuje
úplněk měsíce 22. 12. v 19 hodin. Díky přiznivé shodě okolností se bude jednat o
nejjasnější úplněk za posledních 133 let! Je to způsobeno jednak tím, že Měsíc
bude v perigee (bodu dráhy nejbližšímu Zemi), což mu přidá 14% na jasnosti, a
jednak blízkosti Země ke Slunci, jak už o tom byla zmínka na začátku článku, což
přidá dalších 7%. Naposledy k něčemu podobnému došlo 21. prosince 1866. Takto
jasný Měsíc bude ale silně rušit maximum meteorického roje Ursaminoridy, což
meteory vylétávající ze souhvězdí Malého medvěda. Maximum nastane 23. prosince. Do
konce roku ještě stihneme poslední čtvrť Měsíce 29. 12. v 15 hodin.
A pak už je tu leden. Nový rok
začneme s maximem jiného roje, Kvadrantid, které nastane 4. ledna v ranních hodinách.
Letos má tento roj příznivé podmínky viditelnost, protože 6. ledna je Měsíc v
novu. Kvadrantidy vylétávají ze souhvězdí Pastýře, pojmenovány jsou ale podle
dříve existujícího souhvězdí Zední kvadrant, jehož pojmenování bylo zrušeno.
Desátého proběhne Měsíc v blízkosti planety Mars a 14. 1. jej čeká první čtvrť.
Pak následuje několik úkazů, které nastanou nad obzorem v noci, budou tedy
pozorovatelné i od nás. Opět tu máme piblížení Měsíce k planetám a hvězdám,
14. k Jupiteru, 15. k Saturnu a 17. ve 21 hodin těsné přiblížení k hvězdě
Aldebaran. Mimo naše území dojde i k zákrytu. Dále nás čeká úplněk Měsíce 21.
ledna v 6 hodin, kdy dojde k úplnému zatmění Měsíce. To bude od nás pozorovatelné
ve většině svého průběhu. O dva dny později se Měsíc přiblíží k jiné jasné
hvězdě, Regulovi a v lednu se s námi rozloučí poslední čtvrtí 28.
Meteorický roj Leonidy
V jednom z minulých vydání jsem upozorňoval na možný meteorický déšť tohoto
roje. Dnes už máme tuto událost za námi a tak si můžeme říci, jak to dopadlo.
Odborná i laická veřejnost byla na letošní maximu Leonid už dlouho dopředu
natěšena. Letos jsou tomu totiž dva roky, co mateřská kometa tohoto roje, kometa
Temple-Tuttle, prošla přísluním, což vždy znamená zvýšenou šanci na pozorování
velkého počtu meteorů. Kometa má oběžnou dobu kolem Slunce 33 let a proto se
výrazná maxima Leonid opakují přibližně také po 33 letech. Oblak prachu, který se
z komety uvolní při každém přiblížení ke Slunci, se totiž pohybuje po zhruba
stejné dráze a tak se na ní kromě komety vyskytují i místa s větší hustotou
prachu, každé odpovídající nějakému průchodu přísluním. Nutno podotknout, že
tyto oblaka jsou postupně vlivem různých jevů - např. gravitace velkých planet, tlak
slunečního záření atd. - rozptýlena, takže se jich na dráze nachází současně
velmi omezené množství. A právě s jedním takový oblakem materiálu, který se
uvolnil z komety před třemi návraty ke Slunci kolem roku 1899, se letos
"střetla" naše planeta. Už v loňském roce nastala zvýšená aktivita roje,
navíc maximum se překvapivě dostavilo o 18 hodin dříve než bylo předpovězeno,
takže na letošní rok se astronomové opravdu hodně pečlivě připravovali.
Střízlivé předpovědi hovořily o 20 meteorech za minutu během maxima, která si
např. pánové R. McNaugth a D. Asher troufli předpovědět na 3:05 SEČ +/- 5 minut.
A jak to dopadlo? Na základě zpráv od pozorovatelů z řady zemí od Japonska přes
Jordánsko, Izrael až po Španělsko můžeme vidět, že opravdu došlo k velmi vysoké
aktivitě meteorického roje. Maximum nastalo ve 3:04 SEČ +/- 5 minut, což je až
neuvěřitelně blízké číslo okamžiku předpovězenému. Zkušení vizuální
pozorovatelé, členové Mezinárodní meteorické organizace (IMO), v této době
odhadovali frekvenci roje až na 5000 meteorů za hodinu. Toto číslo je tzv. zenitová
hodinová frekvence (angl. zkratka ZHR), což je teoretická hodnota udávající kolik
meteorů za hodinu by pozorovatel spatřil za ideálních podmínek na čisté obloze v
případě, že se jejich radiant nachází v zenitu, tedy přímo nad hlavou. Časový
interval, ve kterém došlo k vysoké činnosti roje, byl poměrně úzký, hodnota ZHR
vystoupila nad 1000 meteorů mezi 2:20 a 3:45 SEČ. Jak už bylo řečeno, předpovědi o
četnosti roje hovořily o 20 meteorech v maximu za minutu, což je 1200 za hodinu,
můžeme naopak říci, že předpověď byla několikrát překonána! Kromě toho
pozorovatelé hlásí další, sekundární maximum v čase 2:53 SEČ +/- 5 minut, kdy
hodnota ZHR dosáhla 3500. Toto maximu pravděpodobně způsobil materiál uvolněný z
komety při jejím minulém návratu do vnitřních částí Sluneční soustavy.
Přeji Vám příjemné prožití Vánoc a vše nejlepší do nového roku.
Pavel Koten
Astronomický ústav AV ČR
251 65 Ondřejov
|
