Noční obloha v říjnu

Pavel Koten

 
(mapka je zcela dole) 

Archiv starších článků Noční obloha

Po delší přestávce způsobené prázdninami vás vítám u vašeho jistě velmi oblíbeného seriálu o krásách noční oblohy, tentokrát té říjnové. Přežili jsme zatmění Slunce, což jistě byla pro řadu z nás nádherná podívaná, musím se pochlubit tím, že jsem byl v pásu totality a tak mohu říci, že úplné zatmění Slunce je neskutečný a nepopsatelný zážitek, na jaký se nedá zapomenout. A, jak jste si jistě všimli, nekonal se další ohlášený pokus o skončení tohoto světa, proroci a další podobné postavičky se - jak už se ostatně stalo zvykem - opět "netrefili". Ale pojďme se raději věnovat té noční obloze. Léto už je za námi, což také znamená, že noci se nám opět výrazně prodlužují, jenom za říjen je to o 1 hodinu a 48 minut. Prvního října Slunce vychází v 6:59 letního středoevropského času (LSEČ) a zapadá v 18:40, kdežto 31. října vychází v 7:47 a zapadá už v 17:40 LSEČ. Poznamejme ještě, že letní čas končí právě 31. října, proto budou všechny časové údaje v tomto povídání uvedeny v LSEČ.

Souhvězdí
Co nás čeká při pohledu na noční oblohu ukazuje přiložená mapka. Takto uvidíme oblohu, když se podíváme směrem k jihu ve 23 hodin na začátku měsíce, ve 22 hodin kolem 15. října a ve 21 hodin na jeho konci. Dominantou podzimní oblohy je souhvězdí Pegase (Peg), pojmenované po bájném létajícím koni, který pomohl Perseovi zachránit princeznu Andromedu. Základní část Pegase, čtyři hvězdy tvořící tzv. "Pegasův čtverec", je zároveň základem pro orientaci na obloze v tuto roční dobu. K Pegasu přiléhá už zmíněná Andromeda (And), podle báje dcera pyšné královny Kasiopei, která měla být obětována obludnému Krakenovi. Vůbec všechny postavy z této báje nalezneme právě na podzimní obloze. Kasiopeu (Cas) jako velmi výrazné "W" přímo nad našimi hlavami, Persea (Per) nad Andromedou směrem k severu, v jejich blízkosti krále Kefea (Cep), otce Andromedy a je tu také Kraken, který je na obloze nepříliš vhodně označen jako Velryba (Cet). 

Vratmě se ještě do Andromedy, kde se můžeme podívat na jeden velmi krásný objekt, kterým je spirální galaxie M31, někdy též zvaná "Velká mlhovina v Andromedě". Jedná se o nejvzdálenější objekt ve vesmíru, který je viditelný pouhým okem. Tato spirální galaxie je od nás vzdálena 2,2 miliónu světelných roků a její skutečný průměr je 110 000 sv. r. K jejímu pozorování je velmi vhodný triedr či malý dalekohled s širokým zorným polem a malým zvětšením. Velkou galaxii doprovázejí ještě 4 malé satelitní galaxie, na jejichž spatření je ovšem nutný už větší dalekohled. Ještě chviličku zůstaňme v Andromedě a podívejme se na hezkou dvojhvězdu, která se jmenuje Alamak. Malým dalekohledem můžeme vidět dvě složky, jednu červenou a druhou modrou. Dvojhvězda leží ve vzdálenosti 260 sv. r. Jinou pěknou dvojhvězdou je Mesarthim, kterou tentokrát tvoří dvě bílé hvězdy, a která se nachází ve vzdálenosti 160 sv. r. Nalezneme ji v souhvězdí zvěrokruhu Beran (Ari). Mezi Andromedou a Beranem leží malé, ale dosti nápadné souhvězdí Trojúhelníku (Tri), kde si můžeme všimnout jiné hezké galaxie, označené M33. Je méně nápadná než M31, ale i na její pozorování stačí malý dalekohled s větším zorným polem. Pozor - základní podmínkou je tmavá obloha, tedy nutno pozorovat někde mimo město. Aby náš výčet byl úplný, zmíníme ještě další zvířetníková souhvězdí Ryb (Psc), Vodnáře (Aqr) a Kozoroha (Cap). Těsně nad jižním obzorem můžeme spatřit souhvězdí Jižní ryby s velmi jasnou hvězdou Fomalhaut.

Planety
Jednoznačně největší ozdobou oblohy v těchto měsících je Jupiter, který je pozorovatelný po celou noc v souhvězdí Ryb. Už triedrem či malým dalekohledem můžeme pozorovat jeho čtyři velké měsíce, kterými jsou Io, Ganymed, Europa a Kalisto. Kousek na východ od Jupitera je viditelný Saturn, u kterého si opět s malým dalekohledem můžeme všimnout jeho prstenců, krásné ozdoby, která je pro tuto planetu charakteristická. Kromě toho je možné spatřit i velký měsíc Titan. K Saturnu míří sonda Cassini, která nedávno prolétla v blízkosti Země. Na večerní obloze je možné spatřit také slabší planety Uran a Neptun, ale ty nejsou pozorovatelné pouhým okem a k jejich vyhledání je vhodné použít třeba mapku z Hvězdářské ročenky. A nesmíme zapomenout na červený Mars, který se nalézá na rozhraní Střelce a Štíra. Na ranní obloze je pak nepřehlédnutelná Venuše, která září jako skutečná Jitřenka.

Úkazy
Jako obvykle se nám o řadu úkazů postará Měsíc. Druhého jej nalezneme v poslední čtvrti, třetího proběhne poměrně daleko od jasné hvězdy Pollux, pátého už v blízkosti Venuše a devátého skončí v novu. Už den předtím si můžeme všimnout přiblížení Venuše k jasné hvězdě Regulus, Venuše bude necelé 4 stupně jižně. Měsíc se pomalu vynořuje večer nad západem a 15. se přiblíží k Marsu. Budou následovat konjunkce s Neptunem (18.) a Uranem (19.), mimo naše území dojde dokonce k zákrytu obou planet. Přímo můžeme sledovat konjunkce s Jupiterem a Saturnem, ke kterým dojde během noci, kdy budou tyto planety nad obzorem. K Jupiteru se Měsíc přiblíží 24. října v 18 hodin, Jupiter bude necelých 5 stupňů severně, k Saturnu pak 25. v 19 hodin a Saturn bude 3,5 stupně severně. Měsíc mezitím stihne úplněk 24. řijna a konec tohoto měsíce jej zastihne opět v poslední čtvrti, k té dojde 31. Téhož dne se Venuše dostane na obloze nejdále od Slunce.

Novinky
Jistě jste si všimli poprasku, který vznikl při průletu dnes už zmíněné sondy Cassini kolem Země. Hlavním důvodem byla přítomnost 33 kg radioaktivního plutonia na palubě sondy. Plutonium slouží jako zdroj energie, protože sonda ve velkých vzdálenostech od Slunce není schopna získat dostatečné množství energie pomocí slunečních panelů. Průlety kolem planet jsou využívány pro zvýšení rychosti sondy, Cassini už dvakrát prolétl kolem Venuše a nyní byla na řadě naše Země. Lze říci, že nebezpečí bylo silně přeceněno, takovéto manévry se konají dost často a i tentokrát byl proveden s velkou přesností. Samotná NASA odhadovala předem riziko srážky se Zemí na jedna ku miliónu. A navíc, podle dalších odhadů by ani v případě srážky nehrozilo nebezpečí, protože při rozptýlení plutonia v atmosféře by nedošlo ke zvýšení úrovně radioaktivního pozadí, vzniklé v padesátých letech při pokusných atomových výbuchách. Zmiňme ještě jednu událost. V pátek 27. srpna byla téměř po deseti letech přerušena nepřetržitá přítomnost člověka ve vesmíru. Stalo se tak v okamžiku, kdy tříčlenná posádka ve složení V. Afanasjev, S. Avdejev a J.-P. Haignere opustili ruskou orbitální stanici Mir. Zřejmě se jednalo o poslední posádku, která na této stanici pracovala, protože na její provoz nemají Rusové dostatek finančních prostředků a nejsou schopni zároveň spolubudovat Mezinárodní kosmickou stanici a obsluhovat stárnoucí Mir. Mir byl převeden do automatického režimu s nízkou spotřebou enegie a zřejmě v první polovině příštího roku dojde k jeho řízenému zániku v zemské atmosféře. Uzavře se tak jedna z velkých kapitol v dějiních dobívání vesmíru. Základní díl této orbitální stanice byl vypušten v roce 1986, od té doby se k němu připojila řada dalších modulů a dnes se na oběžné dráze Země nachází více než 100 tunový kolos.

Touto zprávou se pro dnešek rozloučíme. Na shledání v měsíci listopadu se těší

Mgr. Pavel Koten
Astronomický ústav AV ČR
251 65  Ondřejov
 

 99-10.jpg (57682 bytes)