Noční obloha v květnu 2000

(mapka je zcela dole)

Měsíc uplynul a tak se opět setkáváme u povídání o noční obloze a vesmíru. Tentokrát náš čeká květnová obloha. Květen je jeden z nejkrásnějších měsíců v roce, což se týká i možností pozorování noční oblohy. Noci už nejsou tak chladné jako v předchozích měsících a zároveň ještě ne tak krátké jako v měsících následujících. Takže doufejme, že počasí umožní sem tam vzhlédnout k hvězdné obloze. Jak už se na jaře stalo zvykem, noc se opět o něco zkrátí a den prodlouží. Tentokrát to bude o 81 minut. Slunce totiž 1. května vychází v 5:36 a zapadá ve 20:19, zatímco 31. května vychází už ve 4:56 a zapadá ve 21:00. Jelikož v této době už dávno platí letní čas, jsou v něm uvedeny veškeré údaje v článku.

Souhvězdí noční oblohy

Co nás tedy čeká na noční obloze? Situaci nám jako tradičně přiblíží přiložená mapka. Je na ní znázorněna obloha při pohledu na jih 15. května ve 21 hodin. Stejně ji uvidíme též 1. května ve 22 hodin či 31. května v 20 hodin. Obloze dominuje tzv. jarní trojúhelník, skládající se z velmi jasných hvězd Regulus (Lev - Leo), Spica (Panna - Vir) a Arktur (Pastýř - Boo). Můžeme jej použít jako základní orientační body, stejně tak jako všechna tři souhvězdí, která jsou též velmi výrazná. Povězme si více o souhvězdí Panny. Z hlediska mytologie představuje toho souhvězdí bohyni spravedlnosti nebo také bohyni úrody. Po Hydře (Hya), která je též viditelná v květnu, je to druhé největší souhvězdí na obloze. Nejjasnější hvězda v Panně, Virgo, je modro-bílá hvězda nacházející se ve vzdálenosti 260 světelných roků od Slunce. Jméno Virgo znamená "pšeničný klas". V Panně se také nachází jedna z největších známých kup galaxií. Kupa leží ve vzdálenosti 65 miliónů světelných roků. Nejjasnější galaxie z ní lze pozorovat už malým dalekohledem jako mlhavé obláčky. V souhvězdí nalezneme též velmi známou a na fotografiích velmi pěknou galaxii zvanou Sombrero. Opět je spatřitelná už pomocí malého dalekohledu jako mlhavá skvrnka. Severně od Panny leží souhvězdí Vlasu Bereniky (Com), o kterém byla řeč už minule a ještě více severněji souhvězdí Honících psů (CVn). V něm je možné pozorovat krásnou dvojhvězdu, jejíž obě složky rozliší už malý dalekohled či triedr. Jmenuje se Cor Caroli neboli "Srdce Karlovo" a pojmenoval ji tak na počest anglického krále Karla II královských astronom sir Edmund Halley. Jméno tohoto astronoma nese slavná Halleyova kometa.

Planety, Měsíc, úkazy

Viditelnost planet
Ikdyž s viditelností planet je snad ještě horší než v minulém měsíci, věnujme jim tentokrát trochu více místa. Planety se nám totiž seskupí v blízkosti Slunce a proto většina z nich nebude pozorovatelná. Tato situace ale přinese i jiný "problém" - tím, že se planety dostanou blízko sebe, opět se vynořila spousta proroků a věstců, kteří předpovídají na letošní květen konec světa. Ostatně jako už poněkolikáté a přesto tu stále ještě jsme. Co tedy tentokrát? Je nutno zdůraznit, že v důsledku seskupení planet v jedné části oblohy rozhodně žádné nebezpečí pro naši Zemi nehrozí!!! Planety ani nebudou tvořit přímku, jak nám je prorokováno. Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn se seskupí na obloze v pátek 5. května. Nalezneme je v oblasti o průměru 26 stupňů, tudíž o přímce se rozhodně nedá hovořit. Kvůli Slunci nebude toto seskupení ani pozorovatelné.Ve středu 17. května se planety bez Slunce a Měsíce k sobě přiblíží na vzdálenost necelých 20 stupňů. Ovšem ani zde nebezpečí hrozit nebude. K takovému a ještě bližšímu nakupení planet došlo v posledních tisíciletích už mnohokrát, například v roce 1524 a přesto se nic nestalo. Nestane se ani tedy ani letos.

Úkazy na obloze
Z důvodu "neviditelnosti" jasných planet nás něčekají skoro žádné úkazy. Takže si můžeme akorát říci, jak je na tom Měsíc. Toho čeká 4. května nov, 10. první čtvrť, v úplňku jej nalezneme 18. května a v poslední čtvrti 26. Nov 4. května nám letos vyhovuje, protože na 5. května připadá maximum meteorického roje eta-Aquaridy. Tedy roje, jehož meteory jakoby vylétají od hvězdy eta v souhvězdí Vodnáře (Aquarius). V ranních hodinách tohoto dne můžeme očekávat kolem 40 meteorů za hodinu. Mateřským tělesem tohoto roje je dnes už jednou zmíněná Halleyova kometa.

Novinky z astronomie a kosmonautiky

Vyšetřovací komise sestavená v NASA zjistila, co bylo asi nejpravděpodobnější příčinou neúspěchu kosmické sondy Mars Polar Lander, která měla v prosinci loňského roku přistát na povrchu Marsu. Sonda se naposledy ozvala před zahájením přistávacího manévru, následovalo plánované ticho, ale poté se už neozvala vůbec. Komise dospěla k závěru, že její neúspěch byl s největší pravděpodobností způsoben chybným signálem senzorů umístěných na konci 3 vyklápěcích noh, na které sonda měla přistát. Senzory vyslaly signál o dotyku s povrchem, ale v té chvíli se sonda nacházela ještě ve výšce 40 metrů nad povrchem a klesala rychlostí 47 km/hod. Na základě tohoto signálu vypnul řídící počítač přistávací motory a sonda se zřítila na povrch Marsu. Dopadla s rychlostí skoro 80 km/hod. což bylo více než mohla přežít. Byly studovány rovněž další varianty jako například příliš drsné podmínky na povrchu, ztráta kontroly nad sondou, selhání tepelného štítu či dopad padáku na sondu, ale tato varianta byla uznána za nejpravděpodobnější. Mj. z toho důvodu, že při všech 4 modelových testech k tomuto problému došlo.
K zajímavé události došlo z 6. na 7. dubna. Této noci totiž byla i z našich zeměpisných šířek pozorována polární záře, což je u nás velmi řídký úkaz. Polární záře vzniká jako důsledek srážek nabitých částic slunečního větru se zemskou magnetosférou. To je takový ochranný štít naší planety, který nás chrání před tvrdým zářením přicházejícím z vesmíru. Polární záře jsou většinou pozorovatelné pouze v polárních oblastech. Jen když dojde k vyjímečně silné sluneční erupci, jsou viditelné i v nižších zeměpisných šířkách. A k jedné takové erupci došlo i před touto polární září. Kosmické sondy umístěné v okolí Země v tento den zaznamenaly nebývale velké množství částic proudících od Slunce. Výsledkem byla mj. tato polární záře. Bylo to poprvé po 11 letech, naposledy zde byla spatřena v listopadu 1989. Podle pozorovatelů z Ondřejova kulminovala polární záře kolem 22:50 a zejména 1:15. Pozorována byla též z observatoře v Modre na Slovensku. Osobně jsem měl štěstí tuto polární záři spatřit v době kolem 1:15, kdy obloha nad severním obzorem byla zakryta obrovským oblakem krvavě rudé barvy, který dosahoval téměř až do zenitu. Kolmo na obzor vybíhala řada rovnoběžných pruhů a pásů. Další, menší oblak byl nad severozápadním obzorem ve výšce asi 30 stupňů. Něco podobného jsem zatím nikdy neviděl a musím říci, že to byl neskutečný zážitek.

Případné zájemce o další novinky z vesmíru si dovoluji pozvat na své i jiné přednášky na již tradičním Avalconu, který se uskuteční ve dnech 5. - 8. května v Chotěboři v KD Junior.

A to je pro dnešek vše, setkáme se zase za měsíc.

Pavel Koten
Astronomický ústav AV ČR
251 65 Ondřejov