 |
|  | |
| |||
založeno | |||
|
| | |
| |||
založeno | |||
|
Hodlá-li ing. Pavel Široký v blížících se volbách podpořit některou z politických stran, nezvolil nejlepší způsob. Demagogický styl projevu a schopnost manipulace s fakty připomíná formy agitace v dobách (ne)dávno minulých. Vzhledem k nízkému věku autora je to překvapující, leč proti gustu žádný dišputát. Zajímavý second-hand: nabízí použité kousky v nových souvislostech. Snaha ovlivnit veřejné mínění před volbami je zřejmá. Cituji z pisatelova článku: "Chotěboř je tak obohacena o celou řadu záhad, pokud nechceme hovořit o schizofrenii některých spoluobčanů… Ten, komu se podaří tyto záhady objasnit, možná současně najde i cestu, po které by se Chotěboř měla dát, aby si udržela renomé prosperujícího města". A o to nejspíš jde. O podobu zmíněné cesty a o to, kdo se na ni vydá. Možná má pan inženýr kromě pocitu, že je skvělý manažer, skvělý ekonom a vůbec všeobecně k zulíbání, i ambice politické. On nebo někdo z jeho známých. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč žádá o pomoc chotěbořské občany, apeluje na členy Sokola a hodnotí činnost i dalších osob v době těsně před komunálními volbami. Zmíněný spor totiž trvá již více než rok. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Komentovat jednotlivé odstavce článku nemá smysl. Jeho účelem je diskreditovat osoby v něm uvedené. Pan inženýr v celém článku útočí zejména na osobu paní Jany Tomáškové. Zmiňuje spor mezi ní, jako bývalou zástupkyní ředitele KDJ-RCV, o.s. a jeho ředitelem PhDr. Vladimírem Širokým (otcem autora článku). Je zajímavé, že tento spor se vyvinul po příchodu osoby pana inženýra v červnu 2001 ze snahy o narovnání vztahů v dosud bezproblémovém sdružení. Čerstvý VŠ absolvent bez praktických zkušeností, se s požehnáním svého otce, začal po příchodu do firmy chovat způsobem "uteč hovno, idú dvě" (valašské přísloví, pozn. autora, slovo hovno najdete ve slovníku spisovné češtiny). Zapomněl však na to, že někdo, kdo nemá přirozenou autoritu, nemůže být respektován. Důvodem odchodu pí. Tomáškové z firmy byla právě tato skutečnost spolu s tím, že chování pana ing. firmě škodilo. Arogantní jednání pana inženýra a jeho vystupování v duchu "všechno znám, všude jsem byl dvakrát", způsobilo prokazatelný úbytek zakázek. Pan inženýr nedokázal udržet hospodářskou úroveň sdružení. Pisatel také často hovoří o střetu zájmů. Záměrně ovšem opomíná zmínit svou vlastní funkci jednatele a ekonoma soukromé RCV s.r.o. (dříve PDC, s.r.o., přejmenováno v červnu 2002) a zástupce ředitele a ekonoma občanského sdružení KDJ RCV. Jediným výsledkem jeho činností, který mu přinesl osobní prospěch, byla transformace veřejného občanského sdružení KDJ-RCV na RCV s.r.o., která je výlučným majetkem rodiny Širokých. Polopaticky řečeno, ekonomického úspěchu občanského sdružení bylo po odstranění nepohodlných osob využito k osobnímu obohacení osob jiných, které se na tomto úspěchu nijak nepodílely. Ve stylu hesla "Účel světí prostředky" bylo při tomto procesu použito i metod falšování a antidatování firemních dokumentů. Autora k napsání článku nevedla snaha věci napravit, ani starost o "duchovní očistu" (zřejmě je možno očistit se i duchovně, většina lidí však pěstuje očistu duševní). Pokud by se pisatel snažil o nápravu, předkládal by konstruktivní návrhy a hledal by i kompromis. Bez napadání, polopravd a výmyslů. K úporné snaze vzbudit dojem, že KDJ-RCV, o.s. bylo altruistické sdružení nemající na zřeteli nic jiného než prospěch Chotěboře lze poznamenat: toto občanské sdružení je nebo alespoň bylo výdělečnou organizací. Vložilo-li peníze do obnovy Sokolovny jako investor, udělalo to proto, aby vydělalo. To se mu povedlo. Zkrátka nepřišla ani soukromá firma juniora Širokého. Pisatel sice na tom není tak dobře, jak si myslí, ale jedno mu upřít nemohu. V tak mladém věku si stačil osvojit praktiky protřelých politiků, kteří neopominou využít jakékoliv příležitosti ve svůj prospěch, i za cenu přinejmenším přizpůsobení skutečnosti. Mnoha slovy neřeknou nic, jen ublíží. K tomu se hodí i strašení tím, že se v Sokolovně bude bourat. Nevím, za koho pan inženýr vystupuje. Jednou se stylizuje do role zasloužilého občana města - přistěhoval se v letošním roce. Jindy se stylizuje do člena Sokola, kterým již dávno není - byl v lednu letošního roku vyškrtnut z místní jednoty pro nezaplacení členských příspěvků. Pokud je mi známo, nikdy se na činnosti Sokola aktivně nepodílel. Z obou důvodů se domnívám, že mu nepřísluší hodnotit činnost naší místní jednoty a plně se od jeho výroků distancuji. Apel na občany města Chotěboře v článku je výsměch. Výsměch těm, kteří mají všech pět pohromadě. Nakonec za každého mluví činy, ne slova. Pisatel se stal samozvaným "udělovačem" titulů. Udělil titul vedení TJ Sokol "Hrobník kultury 2002 v Chotěboři". Hrobník udržuje čistotu. Z tohoto pohledu je to zaměstnání přinejmenším užitečné. Pohřbít se dá ovšem jen to, co je mrtvé. Někdo musí konstatovat smrt. Hrobník je jen vykonavatelem. Pane inženýre, dovolím si vám udělit jiný titul, zdánlivě lichotivější - svatý Pavel Zlatoústý, bez uvozovek. Michala Tomášková |
