Protože se na stránkách chotěbořského Couriera rozvinula širší debata ohledně aktivit v chotěbořské sokolovně, dozrál patrně čas k vyjádření se ze strany Sokola.

Nejprve trochu historie. Jak to vlastně se Sokolem bylo a proč? Zde musím být trochu osobní. O navrácení majetku Sokolů se sice začalo v roce 1990 mluvit, ale první skupina nadšenců, která Sokol obnovila, nebyla schopna celou věc dotáhnout. Tehdejší starosta o to požádal mne (asi z důvodu, že moji předci byli členové Sokola a byli z politických důvodů v letech 1947-1948 ze Sokola vyloučeni). Mimochodem originální rodinné doklady o členství a vylučování Sokolů mi pomohly po dvou letech běhání po soudech a dokazování vlastnických práv Sokola získat Sokolovnu nazpět. Stále mluvím v jednotném čísle, protože první starosta Sokola mi zajistil pouze technickou dokumentaci. V právnických věcech pak pomáhala Župa sokolská. Jinak jsem stála sama v Chotěboři proti těm, kteří Sokolovnu kdysi znárodnili a průběžně “udržovali”.

Teprve po vyhraném soudě jsem obnovovala členskou základnu sokola, který mi nadále pomáhá. Co se týká obnovy tělovýchovné činnosti jako hlavní náplně, to nepřipadalo v úvahu ze dvou důvodů. Jednak si TJ CHS před předáním Sokolovny v roce 1995 odnesla ze Sokolovny veškeré tělocvičné nářadí, odmontovaly se i kruhy, ribstole a výsuvný žebřík. Sokolům nezůstaly ani pořádné židle a stoly. Proto se dobře vybavené sportovní hale nedalo v oblasti tělovýchovy vůbec konkurovat.

Druhým důvodem byl velice špatný technický stav Sokolovny. Jmenovitě: špatné hygienické zázemí, špatné vytápění, děravá střecha, prověšený strop, dezolátní elektroinstalace apod. O vnějším vzhledu Sokolovny, na který se jistě všichni obyvatelé Chotěboře pamatují, není třeba dále mluvit. Tehdy se musely sehnat peníze alespoň na opravy okapů, střechy a dodělání bleskosvodů a na zprovoznění záchodů. Peníze na opravy jsem sháněla z pronájmu firem, které tehdy v Sokolovně měly své sídlo (např. PNS) a z prodejních akcí. Abych uhradila alespoň režijní náklady, tak jsem první dva roky pořádala v Sokolovně akce typu diskotéky. Stav Sokolovny po těchto akcích byl většinou hrozný - zde musím dát za pravdu panu Pravdovi. A bohužel i stav po různých festivalech nebýval lepší. Protože občas peníze za nájem spolkly opravy po akci, brzo jsem od těchto akcí upustila. Sokolovna tedy dále chátrala (viz foto).

Město Chotěboř přispívalo Sokolům v rámci svých možností, protože muselo např. dotovat TJ CHS, pod kterou spadal letní i zimní stadion a celá sportovní hala. Peníze jsem se pokoušela sehnat z ústředí Sokola v Praze, ale zde to bylo závislé na projektech, které někdo schválil. Tento nejistý zdroj vyschnul úplně, protože ústředí přeneslo povinnosti financování na členské základny. Tento stav trvá dodnes. Již čtyři roky dostáváme z ústředí Sokola v Praze pouze 10.000 Kč ročně na údržbu objektu.

Naše malá sokolská organizace se dostala do situace, že ústředí doporučovalo možnosti pronájmu sokolského majetku jiným organizacím či jeho návrat do ústředí. Majetek jsem ústředí vrátit nechtěla, protože se ukázalo, že některé bývalé navrácené sokolovny slouží dnes jako sklady zboží či hospody. Sháněla jsem sponzory či partnery v Chotěboři (jednalo se i o majetkové spoluúčasti města), ale žádný konkrétní zájemce se nakonec nenašel. Proto jsem využila možnosti, aby Sokolovna byla dlouhodobě pronajata Republikovému centru vzdělávání KD Junior (koneckonců vzdělávací a společenská činnost je také jednou z činností Sokola). Tady jsem měla záruku, že dojde alespoň k základním opravám a Sokolovna bude použitelná na některé kulturní a společenské akce.

Jak dnes objekt Sokolovny vypadá, nechám na posouzení obyvatel našeho města. Nikdo nezapře, že Sokolovna se úplně renovovala. Na renovaci v průběhu let k dnešnímu dni přispělo město 330 000 Kč, ale tabulka dokládá, že zbytek 483.000 se musel sehnat jinde.

Využití darů města Chotěboř pro TJ Sokol

K poznámkám, proč nebyl dodržen původní plán renovace chotěbořské Sokolovny musím dodat to, že se nakonec musely provádět opravy, se kterými se původně vůbec nepočítalo. Různé závady se objevily během renovace a pak se musela např. provést: výměna radiátorů na sále, renovace jeviště, výměna všech vnitřních dveří, výměna dlažby na chodbách a záchodech, výměna zábradlí, celková oprava elektroinstalace a oprava stropu na sále a na balkónech. Dále bylo nutné vyměnit obložení balkonů a zpevnit podlahy na balkonech.

Největší zásluhu o renovaci Sokolovny má Republikové centrum vzdělávání KD Junior, které investovalo do všech oprav k dnešnímu dni celkem 4,5 mil. Kč. Nyní zbývá dokončit sociální zařízení a šatny v přízemí, vybudovat vlastní kotelnu a opravit celou střechu.

• i v provizorních podmínkách běží každý rok taneční kurzy (12 lekcí) - jsou domluvené i v tomto roce,
• několikrát za rok je zde pořádáno ve spolupráci s DDM divadlo pro děti, např. v lednu tohoto roku zde byl již karneval a divadlo pro děti,
• loni zde byly 3 koncerty vážné hudby.

Ne na všechny tyto akce jsou vybírány nájmy v takové výši, která se stala předmětem kritiky ve zmiňovaném článku. Například loňské vyhlašování nejlepších sportovců bylo zdarma, též zde loni proběhlo za velice malý měsíční nájem (2x týdně po 6 hodinách) školení práce na PC pro pracovníky Městského úřadu v Chotěboři. K připomínce, že Sokolovna je pronajímána na prodejní akce, mohu jen dodat, že pomocí těchto akcí se zajišťuje alespoň část prostředků na režijní náklady, které činí ročně cca 180.000 Kč.

Děkuji všem, kteří naši problematickou situaci pochopili a zastali se nás. Ti, kteří chtějí o Sokolovně seriózně diskutovat, mají dveře do Sokolovny otevřené. Použijte ovšem nový zadní vchod. Děkujeme.