Harryho pán byl na blues a rock festivalu The End of Holiday
Konec prázdnin v
hotelu Eden U nádržky
Jak hrají a zpívají děti bývalých rockerů?
Již druhým rokem pořádala známá gumaagentura JH Chotěboř v letním areálu U nádržky v Chotěboři rockový a bluesový festival, nazvaný Konec prázdnin (The End of Holiday). Hlásaly to plakáty, řídce po Chotěboři rozvěšené.
Harryho pán, poté co zjistil, že budou vystupovat kapely mlaďasů, tj. dětí bývalých rockových muzikantů, jeho kamarádů, pojal úmysl festival navštívit, ač ho Harryho paní zrazovala, že tam bude nejstarším účastníkem. Zasáhl však přítel Ivoš Krátký, jenž pojal stejný úmysl a dal si s Harryho pánem sraz dole u zámku, aby společně a neohroženě oba vstoupili do rockové jámy lvové. Ivoš vzal s sebou ještě Ivoše mladšího, aby snížil věkový průměr aspoň na trochu přijatelnou hodnotu, a vyrazili. Kupodivu, nikdo je u brány areálu nevyzval k návratu do hrobu, takže vstoupili a Harryho pán zjistil, že rozhodně není seniorem festivalu, neboť v areálu se pohybovalo několik babiček a dědečků, zvědavých na vystoupení svých potomků. Když pak uzřel i řadu rodičů, povzdychl si se závistí, jak se dnes ti mladí mají. Když on byl mlád a propadl bigbítu, rodiče o tom nesměli mít ani tuchy, protože by ho hnali z baráku.
Hned na první kapelu byli oba šedovlasí pánové zvědaví. Studentská chotěbořská kapela Těžká pohoda hrála opravdu hutný avšak dosti pohodový studentský rock. Písničky zpívaly o lásce a holkách, o čem jiném taky v tomto věku, že. Na kapele byla znát tréma ze světové premiéry, kterou zažívali po ročním zkoušení, ale hráli s chutí i když trochu jednotvárně, jak už to tak v rocku bývá. Sestava kapely je klasicky rocková. Vlevo je kytarista Jakub Hubner (ve jméně s přehlasovaným u), uprostřed Michal Jonáš s baskytarou a zpěvem, za ním se skrývá Jiří Pavlas u bicích a vpravo u kláves Jirka Císař mladší. Na toho byl Harryho pán zvědav především, je synem člena mnohých rockových kapel a dodnes klávesového virtuoza Jirky Císaře (vzpomeňte na rozhovor s duem Císař - Moc v jednom ze starších čísel našeho listu).
Jirka Císař ml. se však se svými klávesami nijak výrazně neprojevil. Styl hraní kapely mu to ani nedovoloval, takže jen v jedné písničce bylo jeho klávesy slyšet trochu víc, jinak se spokojily pouze s doprovodným zvukem. Pravda, bylo to asi způsobeno tím, že na festivalu hrály kapely samé vlastní písně, žádné převzaté, kde by klávesy přece jen víc vynikly. Bude tedy nutno ještě jedné výpravy na vystoupení této kapely, kde snad zazní i jiné skladby... Harryho pán zavzpomínal na ty staré časy, kdy Jirka Císař starší exceloval s klávesami v Tureckém pochodu v podání kapely Experiment nebo v Child of Time kapely Atlantik...
Stejný problém překvapil Harryho pána u druhé mladé kapely, Mercury Junior z Brodu Havlíčkova. Až na jednoho jsou prý všichni synové muzikantů z proslulé kapely Mercury. Mladí pánové, oproti předchozím nováčkům již vyhranější a virtuoznější, však hráli též jen samé vlastní písně (jak sebevědomně prohlásil zpěvák, ani jiné nehrajou). To se harrymu pánovi zazdálo jako značná chyba, protože jejich vlastní produkce zněla, jako kdyby se od dob Experimentu Vládi a Zbyňka Mrkvičkových nic nezměnilo, jako kdyby to byli synové muzikantů z Experimentu. Zpěvák disponující dobrým rockovým hlasem bohužel vyzpěvoval samé filozofické písně o zradě a zklamání, zpěv doprovázel výkřiky a samomluvou, nu asi se to mládeži nyní líbí. Po technické stránce tedy perfektní, ale ten vlastní repertoár... Zkuste hoši občas něco převzatého, na tom si můžete svůj výkon jen vybrousit a dá vám to trochu jiné inspirace, jíž je vám zapotřebí. Starším pánům, dobře pamatujícím Mercury, to znělo jako nuda...
Pak se dostalo na první hosty, jihlavskou kapelu Healthy Blooud, která to rozbalila nadějnou instrumentálkou, ale pak už bylo z podia slyšet jen (bezpochyby dobrou) zpěvačku, opájející se vlastním hlasem. Ale po té nudě v Mercury Junior to bylo aspoň trochu rockového osvěžení. Tmy přibývalo a chladna v areálu u rybníka Nádržka taktéž, grog se nikde nepodával a bylo nutno se zahřívati fernetem. Čekání na další kapelu bylo nekonečné, pořádající agentura by měla napříště omezit vystupování na půlhodinu. Přibývalo též obecenstva, uvnitř areálu i za plotem, kde na mezi seděly řady mladých i kupodivu starších zájemců o rock a blues, kteří však již neměli zájem zaplatit 65 Kč vstupného.
Pak přišel čas dívčí kapely Czech Frogs z Chotěboře. Před zaplněným hledištěm to děvčata rozbalila ve velkém stylu a na obecenstvu, do té doby vlažném, to bylo najednou znát. Holkám výborně šlapaly bicí (Adéla Myšková, bezpochyby talent po otci, známém chotěbořském fotografu a bubeníku, jehož kapela Shout vystupovala později). Též repertoár zvolila děvčata krom vlastního i převzatý, a hned bylo všechno jinak.
Klasická rocková sestava Czech Frogs, baskytara, kytara, klávesy a bicí, rozpálila diváky natolik, že začali na parketu i tancovat.. Vlevo nováček kapely, Eva Křížová ze Sobiňova, vzadu parádně tluče Adéla Myšková, vpravo je Tereza Schwarzová. Holky prý celé prázdniny poctivě cvičily, a bylo to znát.
Vpravo u kláves Yamaha zpívá a hraje Nicol Uttendorfská. Starší dcera kytaristy z Mercury Jirky Uttendorfského vyspěla za poslední rok nejen v hráčské zručnosti, ale i v hlase, který se jí mění z dívčího na hluboký ženský, což dává produkcím Czech Frogs zajímavý zvuk. Na rozdíl od Těžké pohody byly zde klávesy rovnocenným partnerem oběma kytarám, zvuk kapely tak byl plnější, posluchačsky zajímavější. Mělo to prostě odvaz a Harryho pán prorokuje této kapele, pokud vydrží, dobrou budoucnost. Pokud vydrží, protože děvčata jsou neplnoletá, což jim znemožňuje více a samostatně vystupovat a musí hrát roli předkapely, která zahraje a musí zpátky k maminkám. Je však na nich vidět chuť do života muzikantského, tak snad jim talentovaný začátek kariéry jejich studia a lásky nepřekazí. Bude to jen k dobru chotěbořské muziky.
Po menších problémech s aparaturou přišel už ten správný odvaz dospěláckého rocku a blues, nová kapela Shout, vzniklá na troskách bluesrockové kapely Vraždy v Čínské čtvrti. Se zpěvačkou Káťou Fišerovou, jejíž čistý, pronikavý a průzračný ječák (má ho po mamince, ten ječák) je jako stvořený pro repertoár kapely (bohužel Káťa není na fotce) a přesnými bicími Honzy Myšky, jakož i skvělými kytarami pánů Lorence a Pavlase, předvedla nová chotěbořská sestava profesionální výkon, který se dobře poslouchal. Kdyby nebyla zima...
Jirka Uttendorfský se věnoval více fotografování než moderování, to omezil jen na uvedení nové kapely a pak vždy mizel mezi lidmi.
Oběma Šedivým pánům vznikl však problém, co se stoupající zimou. Konec prázdnin se konal až první sobotu v září... Harryho pán se fotografováním příliš nezahřál, vedle sedící Ivoš Krátký též v sedě klepal kosu, ač to na fotce tak nevypadá. Kdyby byl aspoň s nimi Harry se svým chlupatým kožichem... Nebo se dalo tancovat... To mladíci Ivoš mladší a Luděk Křivohlavý na tom byli lépe.
Takže v průběhu koncertu kapely Shout se oba páni chtě nechtě zdvihli, dali si na cestu ještě jeden fernet (z Harryho pána vidno vpravo jen nos a jmenovanou tekutinu), a vydali se pěšky ke vzdáleným domovům. Přišli tak o zážitky z vystoupení dalších kapel. Po Shoutu přišla na řadu DNA z Jihlavy, za nimi Perpetum Debile z Ledče, sólista Marcel Kříž ze Sobiňova a nakonec Jahodová pole z Hlinska. To už však oba pánové jahodově spinkali v duchnách, zahřáti fernetem i rockem a blues...